7 tipů na kreslení portrétů

3. ledna 2024

Portrét je jedním z nejušlechtilejších malířských stylů. Většina nejslavnějších a nejtajemnějších obrazů jsou portréty, na nichž autor zachytil emoce modelu a bezchybně přenesl atmosféru. A žádné rozměrné plátno, rovnající se „Poslednímu dni Pompejí“ nebo „Noční hlídce“, se neobešlo bez mnoha portrétních skic.

V dnešní době samozřejmě nemůžeme strávit tolik času studiem modelu a let tvorbou samotného díla. Ale moderní nástroje pracují za nás!

V tomto článku se s vámi podělíme o 7 tipů, které vám umožní lépe dosáhnout portrétní podoby a rychleji se v tomto směru rozpumpovat jako umělec.

Tip č. 1

Dbejte na proporce!

A tato rada neznamená slepé lpění na „ideálu“, kde je vše symetrické a podřízené přesným vzdálenostem v určitém počtu „očí“ od ucha k uchu atd.

Reálné proporce obličejů skutečných lidí nejsou ideální. Proto se vždy kontrolujte podle referencí: ověřte si, jakou vzdálenost od nosu ke rtům a od oka k oku přesně váš model má. Navíc, protože obličeje lidí jsou mírně asymetrické, je naprosto normální, pokud je jedno obočí o něco vyšší a uši jsou jiné. Nebojte se to promítnout do své kresby, protože tak zachytíte samotnou osobnost modelu. Právě v takových „nedostatcích“ se skrývá charisma!

Pro vaše pohodlí můžete tyto pomocné míry/linie vyznačit přímo na referenci nebo si na archu (pokud kreslíte ze života) udělat lehké značky pomocí tužky jako pravítka.

Zpočátku vám tato pečlivá pozornost ke konstrukci a kontrola s vlastnostmi modelu zabere nějaký čas, ale pokaždé ho bude méně a méně a postupně si těchto vzdáleností snadno všimnete a zafixujete v mysli.

Tip č. 2

Důraz na určité vlastnosti

Chcete-li, aby modelka na portrétu byla rozpoznatelná, zdůrazněte její rysy.

Mnoho začínajících umělců v honbě za dokonalým obrazem podléhá „syndromu jedné tváře“. Zkušený umělec – naopak – zdůrazňuje jedinečnost a charakter prostřednictvím vnějších rysů.

Abyste se vyhnuli nákaze „syndromem jedné tváře“ – nebojte se zdůraznit ostré lícní kosti, široké čelo, úzké rty, tvar nosu a znaménka. Nesnažte se vymazat individualitu tím, že model přiblížíte šablonovitým proporcím, ale snažte se zdůraznit něco charakteristického pro referenci.

Samozřejmě není nutné jít zcela do karikatury, ale je lepší přehnat nějaký rys než vymazat z portrétu okouzlující osobnost.

Tip č. 3

Odrážejte obrázek vodorovně

Tato rada platí vždy pro jakékoli umění. V případě portrétů však doporučujeme, abyste své dílo i referenci odráželi vodorovně.

Pokud se na ně podíváte zrcadlově, všimnete si nejen chyb, což se při odrazu stává vždy, ale také nových detailů, které vám pomohou, aby byl vzhled rozpoznatelnější.

Tip č. 4

Prostudujte si model pro portrét

Chcete-li portrét co nejvíce přiblížit obrazu, věnujte čas studiu referencí.

Hodně vám přitom pomohou tři věci:

Mnoho referencí stejného modelu s různými úhly a světlem + krátké skici z nich, abyste našli charakteristickou plasticitu a rysy.
Sochání ve 3D nebo tradiční modelování z těchto referencí. To vám umožní nejen vidět, ale i cítit objemy a rysy obličeje.

Když se vám podaří shromáždit v hlavě kompletní obraz člověka, bude vám důvěrně známý a bude mnohem snazší a příjemnější vyjádřit jeho osobnost v portrétu.

Je to také velmi pohodové cvičení, které vám umožní mnohem rychleji budovat své dovednosti.

Tip č. 5

Skryjte polovinu obličeje

Ne zcela zřejmý, ale velmi užitečný tip pro dosažení portrétní podoby.

Jak jsme si již řekli, lidský obličej není symetrický. Pokud však kreslíme klasickým způsobem, jsme zvyklí spoléhat na zrcadlové postavení obličejových rysů.

Zkuste to opačně – nakreslete poloviny obličeje nezávisle na sobě. Skryjte levou referenční část a nakreslete pouze viditelnou, pravou část. Pak naopak – skryjte pravou a nakreslete levou (a v kresbě skryjte i pravou). Když výsledky spojíte, uvidíte, o kolik jste se přiblížili portrétní podobě.

Tip č. 6

Kreslete portrét podle skutečnosti

Cvičení nic nenahradí a přináší nám největší pokrok v dovednostech. Čím více kreslíte ze života, tím blíže a lépe poznáváte různé typy tváří a plasticitu rysů.

Vytváříte si ruku a pokaždé se zlepšujete. Máte možnost jako pod lupou zvážit všechny pro vás obtížné momenty a emoce v „živé přírodě“.

A co je neméně důležité, můžete nashromáždit spoustu referencí z různých úhlů pohledu pro další práci a doplnit tak svou „vizuální knihovnu“.