Počátky impresionismu
12. září 2017
Zpět na blog
Vzhled impresionismu můžeme z velké části přisoudit technickému pokroku společnosti.
Aby umělci mohli zprostředkovat nepatrné dojmy, nuance světla a barvy, museli se z atelierů dostat ven. Ale až do poloviny XIX. století bylo velmi obtížné vyjít s olejovými barvami na ulici.
Barvy se ukládaly do pytlíčků vyrobených z prasečího močového měchýře. Pro vytlačování barvy na paletu bylo nutné propíchnout tenkou stěnu sáčku, a pak znovu utěsnit místo punkce. Po mnoha opakováních této operace barvy často uschly.
V roce 1840 William Winsor, zakladatel jedné z největších továren na pomůcky pro umělce „Winsor & Newton“, navrhl variantu ukládání barev ve skleněné nebo kovové stříkačce, ale problém sušení a snadné přepravy barev se tím příliš nevyřešil.
Americký portrétní malíř John Goffe Rand roku 1841 registroval patent, který nazval „Zlepšená konstrukce prostředku k ukládání barev. Kovové tuby na barvy.“ Jinými slovy John vynalezl všem dobře známé pevné kovové tuby na olejové barvy.
V průběhu roku Rand zaregistroval ještě několik patentů, aby zlepšil design, ale verze tuby s pohodlným víčkem ještě nenavrhl.
Zatímco Rand dokončoval svůj vynález, William Winsor patentoval tubu s hubicí k vytlačování barvy, která měla závity a víčko.
Od roku 1842 se olejové barvy v takových tubičkách začaly hromadně vyrábět v továrně „Winsor & Newton“. Brzy se rozšířily po celém světě!
I přes další početné pokusy vynálezců o zlepšení konstrukce zůstává tuba se šroubovacím uzávěrem dodnes nejjednodušším a nejpraktičtějším zařízením k uchovávání barev.
