Draw Planet Blog CZ

Robotika je jednou z nejzajímavějších sfér v oblasti nových technologií a mnoho lidí v ní vidí budoucnost. Kromě toho může být robotika mnohem zábavnější než cokoli jiného. Konstruování robota znamená téměř vytvoření nového tvora, třebaže elektronického, což je samozřejmě přitažlivé. V tomto odvětví je však všechno poměrně obtížné, zejména na začátku. Spolu s odborníky se pokusíme zjistit, proč je robotika potřebná, a jak k ní přistupovat.

V 60. letech minulého století se k výzkumu a výrobě začala používat automatizovaná a samosprávná zařízení, která vykonávají jakoukoli práci za člověka. Poté došlo na robotizaci v sektoru služeb a každým rokem pevněji zaujímá robotika své místo v běžném životě lidí.

A tady si vysvětlíme, jak přiblížit robotiku i dětem.
Jaký je rozdíl mezi robotikou pro děti a pro profesionály?
Stručně řečeno, robotika pro děti je zaměřena na studium předmětu, zatímco odborná je zaměřena na řešení konkrétních problémů. Pokud specialisté vytvoří průmyslové manipulátory, které plní různé technologické úkoly nebo specializované kolové plošiny, pak amatéři a děti samozřejmě dělají věci jednodušší.

Jak zjistit, jestli najde dítě zálibu v robotice?
Nejlepší je, když o tématiku jeví zájem. A pak je potřeba to prostě zkusit. Můžete dítě přihlásit na lekce modeláře. Ty pomohou rozvíjet jemné motorické dovednosti, představivost, prostorové vnímání, logiku, soustředění a trpělivost.

Čím rychleji se můžete rozhodnout o konkrétním směru robotiky, o který máte zájem, ať už je to design, elektronika, nebo programování, tím lépe. Všechny tři oblasti jsou obrovské a vyžadují samostatné pečlivé studium.

Pokud dítě rádo sestaví model, pak je pro něj designování nejlepší. Pokud má zájem o studium toho, jak věc funguje, bude rádo dělat elektroniku. Pokud dítě prahne po matematice, bude mít zájem o programování.

Kdy začít s učením robotiky?
Nejlepší je začít studovat a proniknout do tématiky už v dětství. Ale ne však příliš brzy, nejdříve ve věku 8-12 let. Pro dítě je těžší pochytit abstrakci a později bude mít v dospívání jiné zájmy. Také musí být dítě motivované ke studiu matematiky, díky tomu pak bude snadné navrhnout mechanismy a obvody, nebo algoritmy.

Od 8 do 9 let už mohou děti rozumět a pamatovat si, co jsou rezistory, LED, kondenzátory a později zvládnout koncepty školní fyziky před školními osnovami. Nezáleží na tom, zda se stanou odborníky v této oblasti nebo ne, získané znalosti a dovednosti rozhodně nejsou zbytečné.

Ve věku 14–15 let musíte pokračovat ve studiu matematiky, odsunout robotiku na pozadí a začít vážně studovat programování. To abyste pochopili nejen složité algoritmy, ale také struktury ukládání dat. Dále přichází matematický základ a znalosti v algoritmech, ponoření do teorie mechanismů a strojů, navrhování elektromechanického vybavení robotického zařízení, implementace automatických navigačních algoritmů, algoritmů počítačového vidění a strojového učení.

Zaujalo vás to? Přihlaste své děti na nový kurz základů robotiky pro děti a mládež v Draw Planet!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-zakladu-programovani-robotiky-pro-deti-mladez/

Skoro každé dítě ze začátku kreslí a maluje. Některé děti od toho ale postupně upouští. Proč toho některé nechají a postupně začnou jakoukoli tvorbu nesnášet? Prostě se jim nedaří malování podle jejich představ.

Ze začátku se mají prostě radost z toho, že mohou čmárat a líbí se jim barvičky. Pak ale postupně přichází frustrace z toho, že už si dokážou představit lepší výsledky a ne a ne je aplikovat na papír. A tak se začnou porovnávat s ostatními. Komplexy jsou na světě!

Přitom stačí málo. Děti k sobě začnou být kritické přibližně až ve školním věku. To by měla být zároveň doba, kdy se už začnou soustředit na výuku. A tak už můžeme nenásilně vysvětlovat, jak dojít k tomu, co chtěly namalovat. Děti se budou těšit z úspěchu a mohou se postupně rozvíjet :).

Zbytečné stresy můžete podchytit nebo dokonce odstranit. Dětem se sebevědomí vrátí, když zjistí, že se malování a kreslení dá naučit. Je ale nutné vše vysvětlovat s citem, rozumně a bez zbytečného poukazování na minulé chyby. Vždy je dobré navrhnout lepší řešení a neodsuzovat to předchozí.

Pokud byste chtěli mít vaše děti pod vedením těch nejlepších lektorů, díky kterým je tvoření bude bavit, určitě přijďte na lekce pro děti v Draw Planet. U nás se kreslení a malování opravdu naučí a budou se k nám těšit :)!

Výtvarka, kreslení a malování pro děti 6-9 let:

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-malovani-pro-deti-od-6-do-9-let/

Výtvarka, kreslení a malování pro mládež 10-15 let:

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-pro-mladez-10-15-let/

Slavný norský umělec Edvard Munch dal silný impuls expresionistickému umění, aniž by to věděl. Slavný obraz Výkřik překonávající iluzorní, naturalistické vidění, bude jedním z hlavních ideologických inspirací v éře vzniku “moderního umění”.

Strach, smrt, bolest a deprese. To bylo tajemství úspěchu umělce. Život odsuzoval Munche k hrozným pocitům, kterými trpěl od raného dětství. Odrážely se pak v jeho obrazech. Snad proto malý manický umělec vnímal svá díla jako své vlastní děti. Dokonce svá díla trestal, za neposlušnost vystavil dle jeho názoru nepovedené plátno na ulici, v chladném a deštivém počasí. Právě z toho důvodu potřebuje spousta jeho prací, například The Parting (1894), péči restaurátora.

Krvavě červený západ slunce bývá teď skvělým důvodem, jak vytvořit na instagram „jedinečný“ příběh, protože je to krvavé a červené. Edvard Munch by možná miloval instagram, ale na svou stránku nikdy nepřidal západ slunce, protože se ho strašně bál. Práce „Výkřik“, o které jsme se již zmínili, je přímou reflexí Munchovy úzkosti a paniky, která ho přepadla při procházce po nábřeží.

„Šel jsem po silnici se dvěma společníky. Slunce zapadalo. Obloha najednou začala být krvavě rudá a já jsem pocítil výbuch melancholie, píchnutí bolesti pod srdcem. Zastavil jsem se a opřel se o plot, strašně unavený. Nad modročerným fjordem a městem ležela krev a plameny. Moji přátelé pokračovali v chůzi a já jsem zůstal pozadu, třásl jsem se strachem a zaslechl jsem nekonečný pláč pronikavé přírody.“ píše Edvard Munch ve slavném deníku ze dne 22. ledna 1892.

Munch nikdy nezažil obdiv k přírodě, viděl v ní jen mocnou a ničivou sílu.

“Výkřik”, osamělá lidská postava, ztracená v obrovském utlačujícím světě. Obrysy oblohy jsou pronikavé, vyčerpávající, klikaté linie, které ohrožují celé lidstvo, a obličej muže je tuhá maska bez tváře, která křičí. Umělecké dílo dosahuje na tomto plátně výjimečné energie, napětí a emocí, ostrosti a nahoty. Obraz je přirovnáván k plastické metafoře zoufalství a osamělosti.

Od raného dětství sledoval Munch smrt. Když mu bylo pět, Edwardova matka zemřela na tuberkulózu a v deseti nebo jedenácti letech ztratil svou milovanou sestru a bratra. Události zničily chlapce, který nenašel důvod pro pozitivní motivy. Již na počátku své kariéry se umělec neustále vrací k tématům nemoci, bolesti a ztráty. Série obrazů „Nemocné dítě“ zejména ztělesňuje obraz umírajících. Děj se stává odrazem osvícení, smutku, bolesti a beznaděje.

Ve své dílně měl Munch křeslo, které se objevovalo na obrazech. Podle Munchova přítele Jensa Tiise, Edward řekl, že „všichni jsme seděli, zranili se a umírali“. Spojil křeslo s traumatickými událostmi.

„Bez strachu a nemoci by byl můj život lodí bez kormidla.“ Tak umělec hovořil o svém zdroji inspirace. Navzdory věčné depresi se Edvard Munch těšil úspěchu u žen a neustále se ocital v centru nějakého tragického milostného příběhu a narážel na neobyčejné dívky. Jedna z jeho múz, Dagni Yule, byla skutečná femme fatale: kreativní, nepředvídatelná osoba, která řídila mysl všech lidí v její cestě.

Tulla Larsenová velmi vyžadovala svatbu. A jak Munch věřil, děvče umělce dokonce pronásledovalo. Jeho vztahy s dívkami dosáhly bodu, kdy byl v roce 1902 během pravidelné hádky Munch postřelen. Po výstřelu mu zůstal jeden z prstů na levé ruce navždy znetvořený. Tento nešťastný románek spustil další táhlé deprese, paranoidní myšlenky a alkoholismus. Ženy pachatelky se staly častými návštěvnicemi Munchových děl. Tento motiv je zvláště viditelný na obrazech „Upír“ a „Žárlivost“.

Stejně jako mnoho umělců, kteří byli slavní v období symbolismu, Edvard Munch miloval líčení noci a samozřejmě její hlavní atribut, přístupný lidskému oku, Měsíc. Měsíc umělce obzvlášt fascinoval, motiv se v Edvardových obrazech často opakoval. Například “Moonlight” (1895) nebo “Tanec života” (1899). Je důležité si uvědomit, že se vždy na obraz dostal ve fázi úplňku. Umělec byl přesvědčen, že měsíc musí být kulatý. Srpek neuznával.

V Munchových obrazech se odraz měsíčního svitu na vodě podobá sloupci, na kterém stojí zlatý míč. Někteří pozorovatelé tvrdí, rozhodně ne bez zákeřného freudiismu, že se jedná o sexuální symbol: svislý měsíční proužek je muž, voda a břehy žena. Je pravděpodobné, že to tak je. Scény s láskou nebo sexuálním podtextem se v Munchových obrazech odehrávají v noci také za přítomnosti podivného sloupce a měsíce.

Je skvělé vidět lidi, kteří se učí typografii. Díky technickému rozvoji může kdokoliv získat desítky tisíc fontů a používat je. A to je super. Vítejte v klubu!

V každém oboru se musíte naučit odborníky uznávanou terminologii tématu. Při používání špatného názvosloví nejde ani tak o to, že budete vypadat hloupě a neprofesionálně, nebo že otravujete zkušenější kolegy. Terminologické znalosti vám pomohou v porozumění, učení a přímé praxi!

Chyby v terminologickém žargonu lze nalézt jak v grafickém designu, tak na internetu. A lze je slyšet i od profesionálních návrhářů a novinářů. Uvádíme příklady takových chyb.

Písmo není lettering.
Písmo je soubor písmen určených k opakovanému použití v jakémkoli pořadí.

Lettering je několik písmen, které někdo vytvořil (nakreslil, vyříznul, atd.) pro jednu konkrétní situaci nebo účel.

Mnoho lidí nazývá písmem cokoli, co obsahuje několik písmen. Často je však to, co vidí, lettering. Hlavní rozdíl oproti písmu spočívá v důrazu na grafické komponenty. Jde o jedinečné formy, které se vzájemně kombinují v určitém slově nebo frázi. Mark Simonson má dobrou analogii: letteringový nápis se od písma odlišuje stejně, jako se soška z hlíny liší od konstrukce z kostek Lega.

Lettering obsahuje písmena, která jsou obvykle kreslena nebo psána pouze jednou a pro konkrétní kontext. Pokud jde o písmo, je to jeden celý font a všechna písmena mají předem daný stejný styl.

Typograf není vždy návrhář písma.
Typograf může jen používat fonty.
Návrhář (designér) písma tvoří celá písma, fonty.

Často můžete slyšet slovo “typograf” ve vztahu k tvůrci písma, ale nezapomeňte, že typograf opravdu nemusí být automaticky tvůrce.
Může být ale designér písma typografem? Samozřejmě! Ale nesmíme si tyto dva termíny plést.

Headset není písmo.

Headset: sada písem, sjednocená jednotným stylem.
Písmo je nádoba na znaky.
Písmo je mechanismus, který zkracuje cestu informace do našeho oka, ať už jde o cokoli. Písmo je pokaždé unikátní vlastním stylem a velikostí a jednotlivé znaky spolu ladí nebo udržují určitý dojem.

Teď, když už máte terminologický důvtip, jděte do toho! Příště se nemůžete splést. A pokud se někdo jiný mýlí, nemusíte skřípat zuby, dejte mu přečíst tenhle článek 🙂.

Přihlaste se do Kurzu moderní kaligrafie a uvidíte, že psát hezky je umění, které Vás chytne 🙂!

https://www.drawplanet.cz/kurz/moderni-kaligrafie-lettering/

Paleta (lat. Paleterum – “deska”) zůstává jako nepostradatelný atribut v arzenálu umělce od dob starověkého Egypta. Kde by byl tvůrčí proces bez palety! Paletu nutně potřebujeme na míchání barev. Opravdu často chceme jinou barvu než tu, kterou už máme hotovou v tubě. A ačkoliv role palety se zdá poměrně jednoduchá, pojďme si o ní přece jen říct víc. Protože profesionálové přistupují k výběru tohoto nástroje velmi zodpovědně.

„Při pouhém pohledu na paletu získá umělec stejně jako válečník při pohledu na zbraň sebedůvěru a odvahu.”  Egene Delacroy

Už jste někdy věnovali pozornost paletám slavných umělců?

Když se podíváte pořádně, uvidíte na paletě rukopis mistra i jeho styl.. Není náhodou, že na některých výstavách spolu s malbami najdete i palety. Spolehlivě sdělují nejen barevné schéma, ale i styl každého umělce.

Paleta Clauda Moneta se popisuje jako jasná a bohatá. Paletu Rembrandta však lze popsat jako jednoduchou, s minimálním množstvím barev. Renoir měl na základě své přesnosti a hospodárnosti vždy zcela čistou paletu.

Mimochodem, německý fotograf Matthias Schaller vytvořil unikátní fotografický projekt „Das Meisterstück“ („Mistrovské dílo“). Autor zachytil více než 70 palet slavných umělců 19. a 20. století