3 trendy, které navždy změnily designový průmysl

«Grafický design se nikdy neohlíží zpět.»
— Steven Heller

Grafický design je obor neustálých změn. Technologie ovlivňují estetiku i to, jaký vliv má estetika na formu provedení. Jsou to myšlenky všeho druhu — komerční, filozofické i kritické — co určuje styly a postupy v běžné praxi grafického designu. V tomto článku se soustředíme na tři hlavní myšlenky, díky kterým má dnešní grafický design takovou podobu, jakou známe.

1. Pohyb

Bezpochyby nejrychleji rostoucí technikou je pohyb. Tato nová disciplína nastupuje na místo, kde se střetává film, video, animace a filmové intro a z každého si trochu půjčí. Grafika pohybu může být dokonce stejně důležitá jako typografie. Vizuální vyjádření zpěvu a tance je pro grafický design tím, čím jsou soundtracky pro němý film.
Titulní sekvence od Kyla Coopera pro film Sedm (Se7en) je jedním z nejbohatších příkladů moderní grafiky pohybu.

2. Zvuk

Saul Bass posunul filmová intra na vyšší level svou prací pro Alfreda Hitchcocka (Zdroj: Alfred Hitchcock Productions).

Více než přidání pohybu odpálilo grafický design do jiné dimenze přidání zvuku. První experimenty s tím, čemu se kdysi říkalo „vidět hudbu“, se shodovaly s programem zvukových kin z poloviny 20. let minulého století. Pohybová grafika si konečně přišla na své až v 60. letech, a to díky filmovému intru Saula Basse. Ten vytvořil pro Alfreda Hitchcocka sérii polo-abstraktních znělek, jejichž expresivní grafika byla v perfektní harmonii s repetitivními motivy hudební partitury skladatele Bernada Hermana. Od té doby se objevují stále hybridnější styly grafické animace.

Všechny formy designu vyjadřují aktuálnost, důležité je teď. V tomto smyslu je nezbytné zohlednit i druhou klíčovou myšlenku, která poukazuje na pozlátko modernosti, tzv. «nucené zastarávání». Ve 20. letech 20. století se tomu říkalo „inženýrství stylů“ a šlo o to, aby produkty byly co nejstylovější a tím atraktivní pro spotřebitele. Propagátor reklamy a průkopník průmyslového designu Raymond Loewy tuto snahu slovem MAYA (Most Advanced Yet Acceptable neboli nejpokročilejší ale stále přijatelný). Princip MAYA prosazoval barvy a tvary, které odrážely hlavní myšlenku něčeho „nového a lepšího», co však není svou novotou přespříliš šokující.

Pro většinu amerických designérů byl modernismus jen pytlem triků, díky kterým umělci dělali z nového ještě novější, a to včetně futuristického „dekorování“ za použití moderních fontů s lákavými jmény Cubist Bold či Novel Gothic. Nucené zastarávání bylo převlekem, který uměle stimuloval růst.

3. Barva
Práce Josefa Alberse s názvem Interaction of Color stála u zrodu psychedelického trendu (Zdroj: Josef Albers, muzeum Met).

Třetí myšlenkou je vibrující barva. V polovině šedesátých se díky umělci a studentu Bauhausu Josefu Albersovi objevil psychedelický styl. Prostřednictvím své práce Interaction of Color pomohl zahájit trend, který je typický svými psychedelickými plakáty a batikami vibrujícími barvou. Victor Moscoso, který studoval u Alberse na Yale a byl dalším ze zakladatelů vibrujících barev, prohlásil, že slavná Albersova cvičení s barevnými papíry se svou marností dají přirovnat k učení algebry na střední škole.

Psychedelici od základu překopali pravidla. Například z pravidla „nepoužívejte vibrační barvy“ se stalo „používejte je kdykoli a nešetřete jimi“. Ze zásady „písmo by mělo být vždy čitelné“ se stalo „zamaskujte písmena, ať jsou čitelná co nejhůře“.
Jedním z významných prvků Albersovy teorie byla relativita barev: barva se mění v přímém vztahu k jejímu okolí. Barva klame a nelze předpokládat, jak se bude chovat: tatáž barva může vypadat různě, protože nezáleží jen na samotné barvě ale i na tom, jaké barvy se nacházejí v jejím okolí. Vibrační barva byla urážkou smyslů a vehnala diváka do kinetického, dynamického vnímání dvourozměrného obrazu. V dnešní době je vibrační barva jen jedním z mnoha nástrojů na paletě ilustrátora.

Toto byly tři ze stovek nápadů, které změnily grafický design. V budoucnu bezpochyby dojde k dalším změnám. Změna je život!

Zdroj: Steven Heller je autorem celé řady publikací o grafickém designu.
Tento článek byl poprvé publikován v 294. čísle časopisu Computer Arts, nejprodávanějšího časopisu o designu na světě.