Graffiti: umění na pokraji vandalismu?

Při procházce ulicemi měst si můžeme prohlédnout jejich historii. Pouliční umění je kolem nás a může nás přimět k zamyšlení nebo nás inspirovat.

Graffiti jsou prvky pouličního života, svobody myšlení a jednání, které jsou často vnímány jako projev vandalismu. Můžou zahrnovat provokativní a revoluční motivy, protest proti určitému činu nebo chování i podporu všemožných politických názorů a mnoho dalšího.

Jako projev prostých lidí přilákalo „naivní“ umění graffiti pozornost mnoha současných umělců, kteří se chtěli vymanit z konvencí stanovených odbornou přípravou a tradicí. Mnohé z děl Joana Miró a Paula Klee jsou podobné stylu těchto vzorců deviantního, pouličního umění. Picasso graffiti obzvláště obdivoval pro jejich schopnost prezentovat osobu, lidskou postavu či charakteristický pohyb pomocí minimálního počtu grafických prvků. Francouzský umělec Jean Dubuffet používal graffiti techniku ve svém «Drsném umění» (Art Brut).

Díky tomu šedesátých letech v USA a v poté i v západních zemích Evropy vznikla skupina umělců — amatérů pod tímto jménem — Art brut. Účastníci, kteří často patřili do národnostních menšin a marginálních skupin, se snažili zdobit ponuré prostředí předměstí. Malovali ve velkých měřítkách na požární zdi, betonové bariéry i ostatní stěny ve svém okolí. Do svého umění promítali sociálních protestní motivy i kritiku sociální nespravedlnosti. Americké graffiti kompozice jsou charakterizovány expresivností, živými barvami a širokým použitím populárních symbolů.

Jasná definice toho, co je graffiti, je velmi obtížná, ale většina výzkumníků se shodla na tom, že hlavním rysem je veřejná a neformální komunikace. Jedná se o druh alternativy k tradičním způsobům vyjádření svého názoru.