Блог Draw Planet CZ

Lidská tvář je první věcí, které věnujeme pozornost. Přenos lidské tváře na papír, zejména kreslení živých expresivních výrazů, nepochybně stojí za to.
V tomto článku se seznámíme s hlavními součástmi kresby obličeje — proporcemi, rysy a úhly pohledu.

Proporce obličeje

Ánfas:
V této poloze bude lebka vypadat jako kruh, ke kterému je přidán obrys čelisti. To jako celek tvoří tvar vajíčka, které je nasměrované špičkou dolů. Dvě na sebe kolmé čáry ve středu dělí «vejce» na čtyři části.
Rozmístění částí obličeje:
— Označte střed levé a pravé poloviny horizontální čáry. V těchto bodech budou oči.
— Rozdělte spodní část vertikální čáry na pět stejných částí. Špička nosu bude ve druhém bodě od středu. Záhyb rtu bude ve třetím bodě od středu, o jeden bod pod špičkou nosu.

— Rozdělte horní část vertikální čáry na čtyři stejné části: čára růstu vlasů (pokud osoba není proplešatělá) bude umístěna mezi druhým a třetím bodem od středu. Uši budou umístěny mezi horním víčkem a špičkou nosu (v případě, že se kreslený člověk dívá rovně před sebe). Když člověk pohlédne nahoru nebo dolů, pozice uší se změní.

Je dobré vědět, že šířka obličeje je délka pěti očí nebo o něco méně. Vzdálenost mezi očima se rovná délce jednoho oka. Vždy poznáte, že má někdo oči nezvykle daleko od sebe nebo naopak příliš blízko sebe. Oči posazené daleko od sebe propůjčují osobě nevinný dětský výraz. Naopak člověk s očima blízko u sebe v nás vzbouzí podezření. Vzdálenost mezi dolním okrajem rtu a bradou se rovná také délce jednoho oka.

Profil:

Ze strany se tvar hlavy také podobá vejci, ale se špičkou nasměrovanou šikmo dolů. Centrální čáry nyní rozdělují hlavu na část přední (obličejovou) a zadní (lebeční).

Ze strany lebky:

— Ucho se nachází těsně za středovou čárou. Podle velikosti a polohy se nachází také mezi horním víčkem a špičkou nosu.

Ze strany obličeje:

— Detaily obličeje se rozmísťují stejně jako při pohledu z ánfasu.
— Prohlubeň kořenu nosu se shoduje s centrální čárou nebo je umístěna mírně výš.
— Nejvýraznějším bodem je úroveň obočí (jeden bod nahoru od středu).

Čas na praxi

Použijte metodu rychlého skicování a kreslete výrazy obličeje, kterých si všimnete kolem sebe například v kavárně nebo na ulici.
Nepokoušejte se vyobrazit všechny detaily a nebojte se dělat chyby, hlavní věcí je přenášet charakteristické výrazy z různých úhlů pohledů.

Je-li pro vás těžké kreslit objem, vezměte si k sobě na pomoc skutečné vejce (radši ho pro jistotu a bezpečí vás a vašeho okolí uvařte). Nakreslete čáry dle návodu na kreslení z ánfasu/ profilu. Sledujte pokreslené vajíčko s obrysovými čarami z různých směrů — abyste mohli pozorovat, jak se vzdálenosti mezi nimi budou chovat z různých úhlů. Můžete načrtnout rysy na povrchu vajíčka podél hlavních linií a zjistit, jak se mění ve velikosti vajíčka.

Jestliže se chcete pořádně naučit, jak zachytit výrazy lidských emoci máme na to v Draw Planet přímo zaměřený kurz! Na kurzu portrétů si navíc ke kreslení tužkou vyzkoušíte kresbu pastelem a malbu olejem. 🙂

Co vás napadne jako první, když se řekne „logo“? Pravděpodobně si okamžitě vybavíte značku automobilu nebo známého produktu. To je síla loga. Dnes je řada firem posedlá značkováním, svých produktů a logo má ve společnosti zvláštní místo. Je více než nepravděpodobné, že by se v našem moderním světe našel obchod bez loga nebo obchodního znaku. Díky logu je jednodušší odlišit a rozpoznat firmu od mnoha podobných společností. A jak to všechno začalo? Existují různé názory na aktuální vývoj loga. Pojďme se podívat do světa designu loga, včetně jeho minulosti, současnosti a budoucnosti.

Termín «logo» se poprvé objevuje v řecké etymologii. Odvozuje se od slova «logos» a znamená «slovo». Starověké římské a řecké mince byly zpravidla zdobeny monogramy (v moderní době zvanými loga) králů. Pokud si myslíte, že pouze Řekové a Římané používali loga pro různé účely, mýlíte se. Asyrská, mayská, egyptská, čínská a babylonská — tyto všechny kultury také používaly piktogramy, které se nyní mohou nazývat starověkými logy. Pokud jde o 13. nebo 14. století, existovaly monogramy, které v moderní době představují obchodní znaky. Zemědělci, klenotníci i obchodníci je používali. Faktem je, že branding existuje už několik století. Například v době před označováním hospodářských zvířat kódem, označovali zemědělci zvířata pomocí „razítka“ z rozžhaveného železa.
Když v 18. století nastala průmyslová revoluce, vývoj loga a značky se stal ještě nezbytnějším a intenzivnějším. Firmy postupně začaly používat značky jako součást firemní kultury. S produkováním výrobků ve velkém měřítku museli obchodníci a podnikatelé najít způsoby, jak rozlišit své výrobky od konkurenčních a udělat je jedinečnými. S nástupem nových technologií se stával design více a více populární. Vývoj výtvarného umění a litografických procesů pozitivně ovlivnil popularizaci loga. Pokud si připomeneme devadesátá léta, loga našla své místo v brandingu.

Současná historie loga a značky má své kořeny v padesátých letech minulého století. V současné době používají designéři ve velkém měřítku nejnovější technologie včetně bezchybné grafiky, aby vytvořily vzorové návrhy log, které budou uchvacovat svět. S nárůstem konkurence a dosažením nových výšin v designu se vývoj loga stal pro podnikání prostě nenahraditelným. Kromě toho, pokud obchodní zástupce hodlá spustit webové stránky, logo hraje jednu z rozhodujících rolí. Dnes prostě nejde ignorovat sílu loga. Jeho konstrukce se v posledních letech stala jednoduchou, ale velmi efektivní. Návrháři používají různé styly a písma, vizuální efekty atd., aby vytvořili unikátní logo pro podnikání.

Pokud se podíváme na historii a zohledníme současné hodnoty loga, je zřejmé, že se logo stává stále důležitější součástí značky. Díky tomu, že se designéři stávají zkušenějšími a využívají všechny nové technologie, je design loga ještě významnější a je důležitou součástí marketingové strategie pro obchodní organizace. Bez ohledu na to, co říkají skeptici, logo designu bude v nadcházejících letech stále dosahovat nových a nových výšin.

Zkusit si vymyslet vlastní logo, zrealizovat ho v počítačovém programu a mnohem víc můžete na našem kurzu Grafického designu. Kurz je vhodný i pro úplné začátečníky.

Zdá se, že stromy jsou pro kreslení jedním z nejjednodušších objektů. Ale pokud jste nikdy pořádně nekreslili, může být výsledný strom příliš jednoduchý…

… nebo až příliš detailní

Žádný z těchto výkresů není podobný skutečným objektům. První je jen symbol stromu a druhý je definice stromu. Hlavním úkolem umělce je kreslit to, co vidíme, ne to, co známe. Kreslení stromů je pro rozvoj této dovednosti skvělým cvičením.

V tomto článku Vám ukážeme, jak kreslit duby jednoduchým a realistickým způsobem.

Co potřebujete:
— Několik listů papíru;
— tužka (HB);
— střední měkká tužka (2B);
— měkká tužka (5V nebo méně);
— ořezávátko

Obvykle stačí pár tvrdých tužek (HB). Taková sada ale není univerzální pro všechny kresby. Abychom získali tmavé stíny, potřebujeme měkké tužky. Měkké tužky pomáhají dělat tmavší stíny, což nemůžeme říci o tvrdších tužkách. Tvrdé tužky nejsou tak tmavé ani, když na ně silně tlačíte!

Budete také potřebovat ořezávátko. Tupá špička zanechává lehčí tahy, které neodpovídají očekávanému výsledku. Vždycky dávejte pozor na ostrost tužek a nezapomeňte, že měkké tužky se rychleji ztupí!

Pokud jde o papír, může to být jakýkoli. Vhodný je i obyčejný papír pro tiskárny. Nepoužívejte však celý list. Čím menší kreslíte obrázek, tím méně detailů budete muset zobrazit. Ve skutečnosti jsou kresby z tohoto článku 9 cm vysoké.

Mozek funguje neobvyklým způsobem: nejprve zachytí celý objekt a už pak věnuje pozornost detailům. Proto nepotřebujete začít s kreslením detailů — nejdříve musíte vytvořit základ.

Krok 1

Nakreslete několika slabými tahy a tečkami jednoduchý tvar stromu. Pro tohle použijte tvrdou tužku (HB) a netlačte na ni. Tyto tahy nebudou součástí konečného obrazu (na dokončeném výkresu nebudou vidět).

Krok 2

Nakreslete kmen. Nezapomeňte, odspoda nahoru se postupně zužuje. Čím větší je strom, tím kratší a tlustší je jeho kmen.

Krok 3

V horní části kmenu nakreslete větve.
Větve v průběhu růstu postupně klesají (nezapomeňte zakreslit i to).

Krok 4

Zakreslete, jak z každé větve vyrůstají další větvičky. Čím delší větve jsou, tím níž se začínají dělit. Tahy by měly být lehké.

Krok 5

Krátkými, rychlými tahy nakreslete tvar koruny stromu. Neměla by být rovnoměrná.

Krok 6

Stejným způsobem nakreslete malé «mraky» listů v oblasti koruny. Některá místa nechte prázdná, aby byly viditelné části větví — tato struktura působí mnohem zajímavěji.

Krok 7

Přidejte větvím na tloušťce v místech, kde nejsou pokryty listy.

Krok 8

Než začnete se stínováním, určete, která část stromu bude jasná a v kterých částech bude stín. Můžete je definovat jednoduchým šrafováním.

Krok 9

Vezměte měkkou (2B) tužku (ujistěte se, že je ostrá) a vytvořte na kmenu texturu. Nezapomeňte, že musíte ponechat některé části bílé — to je pro zobrazení textury důležité.

Krok 10

Vezměte měkké tužky (2B a 5B) a zatemněte kmen a větve podle původního plánu rozložení světla. Nebojte se na měkkou tužku víc zatlačit, abyste získali potřebný stín, ale nepřehánějte to! Čím méně je na obrázku černých oblastí, tím působivěji vypadá.

Krok 11

Vezměte tvrdou tužku a nakreslete obrys listů. Kreslete takové «uvolněné kruhy», rychle a ostrými pohyby.

Krok 12

Každá větev má také vlastní malou korunu (to jsou ty «mraky», které jste kreslili). Měly by být zakresleny, jakoby to byly oddělené stromečky.
Nejprve vezměte měkkou tužku (2B), která na tmavé straně vytvoří tmavší kruhy. Z počátku na ni příliš netlačte, aby bylo případně možné opravit chyby.
Až se ujistíte, že jste definovali strany pro ztmavovaní správně, přidejte do nich stíny a hloubku a nakreslete přechod mezi světlými a tmavými částmi.

Krok 13

Vezměte si měkkou (2B) tužku, abyste přidali několik výrazných listů po celé koruně a na «malých korunkách». Tím vznikne efekt dalších, stěží viditelných větviček.

Krok 14

Vezměte tu nejměkčí tužku a přidejte několik tmavých akcentů na nejtmavších místech. Koruna bude kontrastnější. Také se ujistěte, že jsou všechny listy tmavší než «obloha»(pozadí) — listy nemohou být průhledné! Znovu můžete tvrdou tužkou projít nejsvětlejší oblasti.

Jak vidíte, kreslení stromů není tak složitý úkol. Stačí předat jejich opravdový vzhled, ne jejich definici. Je to však jen začátek tréninku — chcete-li se stát skutečným profesionálem v kreslení stromů, berte si s sebou na procházky skicák. Podívejte se na stromy, kolem kterých procházíte a pokuste se udělat jejich rychlé skici.“

Umělec dokáže namalovat přirozený portrét člověka pouze tehdy, když si z obecných pravidel vytvoří svůj jedinečný recept na dosažení přirozené pleti na plátně. Článek odhaluje odpověď na otázku: v jakém poměru namíchat barvy pro vznik tělových odstínů.
Vedle čistého bílého listu papíru má zdravá kůže jemný teplý béž. Dokonce i lidé s nejsvětlejší kůží nemohou říci, že je jejich obličej bílý: stačí jej srovnat s čistým papírem — rozdíl bude zřejmý.
Kromě bílé barvy se v paletě objeví okrová, žlutá a červená kadmia, případně sienna a umbra (pouze pro účely stínování, aplikujte ji velmi opatrně). Je nutné na paletu nabrat malé množství bílé barvy, zředit ji rozpouštědlem a přidat okrovou, červenou a žlutou barvou.
V teoretických dílech současných umělců najdeme popis další možnosti kombinace barev.
Smíchejte 6 dílů žluté barvy s 1 dílem červené, promíchejte je do homogenní žlutooranžové konzistence.
Přidejte ½ dílu modré. Po smíchání se objeví červenohnědý odstín.
Do výsledné směsi přidáme bílé barvivo. Musíme však brát v potaz, že tento recept není univerzální. Množství jednotlivých barev je přímo úměrné požadované barvě: tmavé nebo světlé.

Aspekty, které je třeba brát v úvahu
Neexistuje žádný dokonalý recept na takový nebo onaký odstín — výsledek přímo závisí na vidění umělce a barvě tváře modela.
Primární aspekty, které je třeba vzít v úvahu:
Ženská pleť je bledší a jemnější než mužská;
Tělo, ruce a nohy jsou tmavší než odstíny tváře;

Tělová barva akvarelem
Proces vytváření tělové barvy je jednodušší u malování akvarelem. Někdy se však může zdát, že pracovat akvarelem je těžší než olejem. Alternativou pro bílou barvu při práci s akvarelem je pozadí papíru, který bude prosvítat skrz tahy.

Pořadí barev:

Vezměte si plastovou paletu a na ni nakapejte pár kapek vody.
Hrotem měkkého štětce naberte trošku červeného akvarelu.
V důsledku smíchání malého množství červené s vodou se objeví slabý růžový odstín.
Po získání této směsi přidejte trochu žluté.
Konzistence je připravena na tvorbu portrétu.

Každý nováček nebo portrétista se musí naučit vytvářet realistický odstín pokožky. Až získáte zkušenosti, můžete vyvinout svou vlastní techniku míchání barev, která Vám bude vyhovovat. Obecně platí, že schopnost správně vybírat a míchat barvy je skutečné umění, protože každý člověk má svůj vlastní jedinečný tón pleti. Naučte se vytvořit realistický tón pleti, můžete začít experimentovat se surrealistickými odstíny a obrazy.

Přihlaste se do kurzu v Draw Planet, společné to namíchání zvládneme! 🙂
https://www.drawplanet.cz/kurz/

Gumou mažeme nápisy vytvořené tužkou již více než dvě století. Dějiny gumy, s jejíž pomocí mažeme výtvory tužkou, jsou psány už více než dvě století. Předtím tuto funkci nejčastěji zastávala střídka chleba. V roce 1770 však anglický chemik Joseph Priestley objevil, že pryž (později známá jako kaučuk) dokáže mazat tužku úspěšněji než chleba. Je to způsobeno tím, že při přejíždění gumou po papíře vzniká elektrostatický náboj, díky němuž se částice grafitu ke gumě přitahují.

V historii gumy byl přírodní kaučuk po dlouhou dobu jediným materiálem, ze kterého ji vyráběli. Trvalo to až do poloviny dvacátého století, kdy byl vynalezen syntetický kaučuk. A v devadesátých letech začaly gumy vyrábět z PVC a jiných polymerů.
Z čeho je vyrobená moderní guma, můžete určit podle barvy. Červeno-modré nebo šedé jsou vyrobeny z přírodního kaučuku. Jsou velmi elastické, můžeme je zkroutit a natáhnout, aniž by se deformovaly, ale negumují moc dobře. Čistě bílé nebo vícebarevné gumy jsou vyrobeny ze syntetických polymerů, mají dobrou abrazivitu a jsou příjemné na dotek.

Pravděpodobně jste již slyšeli o elastické gumě.
Na pohled zvláštní hnětací guma slouží ke korekci, prosvětlení a odstraňování nečistot. Měkká těstovitá textura odlišuje elastickou gumu od ostatních druhů gum.

Elastická guma je speciální čistící kaučuk, který se snadno mačká a má vysokou absorpční schopnost. Pokud jde o opravy kresby, elastická gumanepoškozuje papír a zachytí částice z grafitu. Neroztírá kresbu. Elastickou gumu vynalezla česká firma Koh-i-Noor, největší výrobce materiálů na kreslení.