Блог Draw Planet CZ

Jako umělec se setkáváte s kritikou neustále. A nejsou to zrovna nejpříjemnější zážitky: kritika nejčastěji přináší bolest a ničí veškerou radost, kterou vám proces tvoření dává. Tlak nutnosti přizpůsobit se normám a touha vyhnout se negativní kritice jsou někdy tak velké, že mohou člověka donutit s tvorbou „seknout“. Ale odkud tento tlak pochází? Má každý obraz takovou hodnotu, aby se stal předmětem kritiky? Má každý právo kritizovat?

Dnes budeme diskutovat o temné straně tvořivosti, o které mnozí ani nevědí. Pokud se vám podaří uchopit tento text správně, získáte takovou svobodu, o které se vám nikdy nesnilo.
Kritika má jediný problém a ten koření v naší mysli. Prostě pouze klameme sami sebe. Když se na to podíváme logicky – je kritika čistý nesmysl. Člověk ale ze své povahy více preferujeme pohodlí než pravdu.

Jsme lidé, naší přirozeností je neustále soudit všechny a všechno. Tím, že si o nějakém objektu vytváříme úsudek, určujeme jeho hodnotu. Hodnocení nás vede k lepší budoucnosti, pomáhá nám přežít a být šťastným. Je tak důležité, že ovládlo celý náš život. Oceňujeme každou maličkost, abychom se ujistili, že je vše v pořádku. Nálepkujeme věci, situace, lidi. Ve skutečnosti ale věci nejsou takové nebo makové, věci prostě existují.

Výsledky soudního procesu mohou být dva: fakt a pohled na věc.

Faktem je pouze popis situace / objektu. Fakta jsou pozorování potvrzené velkým počtem lidí — každý, kdo pochybuje, může jít a zkontrolovat to. Výsledek bude stejný (a pokud ne, toto prohlášení nikdy nebylo faktem). Fakt je objektivní a nepotřebuje podrobný popis, aby začal existovat.

Pohled na věc je faktem s přidaným osobním hodnocením.
Hodnota se vytváří v mysli diváka a mimo ni neexistuje. Pokud mnoho lidí sdílí stejný názor, může to být vnímáno jako fakt («jahoda je lahodná», «růže jsou krásné»).

Vzpomínáte si na okamžik, když poprvé někdo zhodnotil vaši práci pozitivně? Omamný pocit euforie! A první negativní hodnocení? Možná jste po něm dokonce přestali na chvíli kreslit (nebo možná také navždy!). Bezpochyby je vliv hodnocení velmi silný. Ale odkud tato síla pochází? Odpověď je jednoduchá: to my jsme tím zdrojem.

Velmi často se klameme. Při kreslení je klam vyjádřený nebezpečnou vírou v to, že «názor se stává faktem v okamžiku, kdy je vysloven nahlas.» Samozřejmě, že to není pravda. Tento způsob myšlení nám však dovoluje nasát obrovské množství energie z každé pozitivní poznámky. A to znamená mnoho, protože s každou novou pozitivní reakcí se obraz ve skutečnosti stává čím dál tím krásnější!

Jen málo lidí kreslí výhradně pro sebe, někteří kreslí pro peníze, ale drtivá většina kreslí kvůli chvále ostatních. Je to tak opojný pocit, když jiní chválí vaši práci! Bohužel, čím více okouzlujících pocitů z pozitivních názorů získáváte, tím horší to je, když v hledišti vznikne kritika. Pozitivní hodnocení vám poskytne pár minut blaženosti, ale negativní komentář může zkazit celý den a vážně poškodit vaše sebevědomí.

A teď už k důležitému závěru. Čím víc jsme si jisti sami sebou, tím míň vnímáte názory jako fakta. Je to proto, že osoba s nízkou sebeúctou věnuje větší pozornost názoru někoho jiného než svému vlastnímu. Pokud se vám líbí váš obraz a někdo řekne, že je hrozný, přepadnou vás najednou zlé pocity. Někdo přišel a zničil všechnu vaší spokojenost s obrazem prostě jen tím, že vyjádřil svůj názor!

Měli byste analyzovat komentáře, aniž byste byli negativně naladěni. Možná vám komentářem chtěli úmyslně ublížit, ale proč byste jim dali takovou příležitost? Namísto toho použijte «pozitivní filtr» a vytáhněte maximální výhody z toho, co říkají.

A pamatujte, že vaše kresby mají právo být nedokonalé, nerealistické a nedokončené. Máte právo nesplňovat standardy jiných lidí. Zároveň ale má někdo právo říct, že se mu to nelíbí. Nikdy to ale nebude znamenat, že se musíte změnit jen proto, abyste uspokojili přání široké veřejnosti! A opět, pokud si nechcete vzít tuto radu k srdci, řekněte «děkuji» a pokračujte v tom, co děláte. Umění je svoboda, nikoli tlak. Pokud se chcete v této oblasti zlepšit, vy a jen vy se můžete donutit to udělat.
V Draw Planet Vám rádi pomůžeme posunout se v tvorbě dál a najít Váš jedinečný styl. V inspirativním prostředí a s přátelskými lektory se každý cítí skvěle. Máte chuť tvořit? Stačí si vybrat kurz, který Vás nejvíc zaujal a přihlásit se. 🙂 To ostatní už nechte na nás.

Olejomalba je jednou z nejpopulárnějších uměleckých technik. Co do ní patří, čím a na co se maluje, co k ní potřebujete mít? — To a mnohem víc se dočtete v našem nejnovějším článku!

Jak dělíme techniky olejomalby?

Vysvětlíme si, jaké možnosti vlastně skýtá olejomalba! A že jich je 🙂 Dělí se buď podle nanášení, nebo podle počtu vrstev.

Určitě nás všechny první napadne způsob nanášení oleje štětcem. Dnes máme na výběr z neuvěřitelného množství velikostí, tvarů, šířek i délek. Štětce vyhrávají na plné čáře v nanášení tenkých vrstev oleje.

Dále se nabízí možnost vytlačování olejové barvy přímo z tuby nebo nanášení špachtlí. Jde o tzv. pastózní nanášení. Co si budeme povídat, nejde zrovna o ekonomickou variantu :). Musíme také počítat s dlouhým schnutím tlustých vrstev oleje. Ale efekt to má báječný!

Nesmíme zapomenout ani na nanášení olejových barev různými částmi těla. Někteří umělci se nestydí nanášet barvy ani jinými částmi těla, než jsou ruce a nohy.

A jak je to s dělením podle počtu vrstev? Tady jsou možnosti jen dvě.
Jestliže spěcháme, čas nám nedovolí čekat na proschnutí oleje a máme rádi rychlou malbu, použijeme techniku Alla prima. To se dá volně přeložit jako Na poprvé. Na první dobrou tedy namalujete celý obraz mokrými barvami, nečekáte, až část uschne, abyste mohli dát další vrstvu. A tak zůstane dílo jednovrstvé.

Vrstvení oleje má úplně opačná pravidla. Na plátno si nejdříve předkreslíme např. tužkou, co budeme malovat. Musíme trefit proporce, ale nevykreslovat detaily. Pak pokračují jednotlivé vrstvy olejových barev, podmalba, následuje malba jako taková, pak přicházíme ke stínování a k poslední vrstvě. Mezi všemi vrstvami je nutný poměrně dlouhý časový rozestup na proschnutí oleje, ale výsledky stojí za to!

Které doplňky k olejovým barvám budete opravdu potřebovat?

Ředidla — rozpouštědla a lihy.
Ředidla se nepoužívají jen k ředění barev. Budete je potřebovat i k čištění štětců a palet (jak už jsme zmínili). Terpentýn je z nich asi nejběžnější. Zachovává olejový charakter barev, má ale typický zápach. Existují však i praktičtější a příjemnější verze bez zápachu. 🙂

Lněný olej se vyrábí ze semen lnu a dodává barvám lesk a průhlednost. Zhuštěný lněný olej zasychá delší dobu a je vhodný. Na lazurování je vhodný zhuštěný lněný olej (smíchaný např. s terpentýnem). Díky jeho přidání do barev se vytvoří hladký povrch bez viditelných stop po štětci.

Sikativy jsou vyrobené z kovových solí a urychlují schnutí oleje aktivací oxidace. Používají se šetrně a předcházejí tvorbě povrchových vad.

Média a gely přidané do barvy obohacují pastu, upravují její strukturu, lesk a transparentnost.

Můžeme říct, že olejomalba je velmi odolná i zubu času. Na povrchu zasychajícího oleje se však dřív či později objeví prasklinky. Abychom tento proces zpomalili, obrazy na závěr nalakujeme.

Na co malujeme olejem? Jaké existují druhy pláten a v čem je mezi nimi rozdíl?

Už více než jedna generace uznává, že plátno je ideálním podkladem pro olejomalbu. Tkanina vyrobená z rostlinných nebo syntetických vláken je nejoblíbenějším a nejrozšířenějším základem pro olejomalbu.

Nejběžnější plátno pro olejomalby je lněné. Lněné plátno si nezískalo takovou popularitu u umělců jen náhodou. Obrazy na něm namalované mají organickou krásu díky «živé» struktuře. Pokud hodláte malovat velké obrazy, pak není nic lepšího než použití lněného plátna s dvojitou vazbou, která je ještě pevnější, silnější a spolehlivější.
Neméně populární než lněné je bavlněné plátno. Jeho hlavní výhodou je, že bavlněná nit je mnohem tenčí a rovnější. Pro někoho je tato struktura při malování velmi pohodlná. Jeho prestiž však upadá z několika důvodů: může hnít, rozšiřovat se, zmenšovat se a následně tvořit vlny kolem hranic plátna. Je však velmi dobrou volbou pro začátečníky, protože je levnější než len.
Syntetické plátno – polyesterové. Pravdou je, že je polyester mnohem lepší než len a bavlna. Je stabilní, odolný a není citlivý. Úplná absence textury činí materiál zcela hladký.

Jak se starat o štětce?

Na štětcích a jejich kvalitě opravdu záleží. Proto bychom měli vědět, jak se o ně správně starat. Každý z nás je čas od času nepořádný. Po malování olejem štětce ale nesmíme nechat jen tak válet!
Tady je pár užitečných rad, které se vám budou hodit :).

Rada č.1: Štětce vždy pořádně vymyjte
Ano, opravdu to nikoho nebaví, ale vymývání určitě neodkládejte. Některé barvy po zaschnutí vůbec vymýt nejdou a štětec by byl na vyhození. Na olejové barvy budete potřebovat terpentýn. Při vymývání na štětec příliš netlačte.
Rada č. 2: Po umytí štětec správně uložte
Když odkládáte štětec na uschnutí, nikdy ho nepokládejte štětinami dolů. Ohnuté štětinky by se už nikdy nevrátily do původního tvaru, ani by dobře nevětraly.
Rada č.3: Na štětec při malování netlačte
Se štětcem se zacházejte jemně. Jinak ztratí svůj tvar a ať se budete snažit sebevíc, nenamalujete, co jste měli v plánu. Když si pořídíte nový štětec, nejdříve ho namočte do nádobky s vodou a pomalu s ním míchejte. Jemně tak odstraníte ochranou zpevňující vrstvu. Při malování štětec pouze lehce přikládejte, neměli byste se nijak dotýkat kovovou částí a ohýbat o ni štětiny.
Rada č.4: Zvolte vhodnou velikost
Pokud je to možné, nenamáčejte do olejové barvy kovovou část štětce. Naprosto stačí, když budete nabírat a nanášet barvu štětinami. Když byste se přistihli při tom, že se snažíte „zvětšit“ štětec tím, že ho více namáčíte, zvolte radši větší štětec. Když se Vám dostane olejová barva pod kovovou část štětce, už ji pryč pořádně nedostanete a bude se vám míchat nežádoucí barva s právě používanou.

Nejlepší je, vyzkoušet si olejomalbu u nás v Draw Planet! Pochopíte její kouzlo a naučíte se tipům a trikům, které Vás dovedou ke krásným výsledkům. Těšíme se na kurzu!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-olejomalby-pro-zacatecniky/

Když někdo říká „já prostě nemůžu kreslit,“ s největší pravděpodobností nebude mluvit o neschopnosti držet tužku, nebo o nedostatku času. Myslí tím spíš: „Nevím, jak na papíře zobrazit realitu.“ Pokud si to člověk uvědomí, bude jeho problém snadno vyřešen. Když nevíte, jak něco udělat, najděte si někoho, kdo ví a učte se to od něj! Nicméně výraz «Nemůžu kreslit!» je používán stejně jako «Neumím plavat / mluvit čínsky / hrát šachy.» Je to signál beznadějné neschopnosti: «Někdo umí kreslit, ale já ne.» Odkud pochází toto zoufalství?

Existují dvě definice kreslení: zanechávaní stopy na materiálu a vytvářejí stopy, která je podobná něčemu skutečnému/ reálnému. Spojení těchto hodnot může být pro začínajícího umělce fatální. Víte, jak snadné je kreslit (vést tužku po papíru), ale zároveň je pro vás těžké něco vytvořit (nakreslit draka, například). Nemůžeme si to přeci vysvětlit jinak, než že ti lidé, kteří umí kreslit reálné věci, používají tajnou magii?

Právě jste podnikli první krok k pochopení toho, co je «talent». Talentovaná osoba není někdo, kdo se «narodil s již připravenými dovednostmi». Talent je předpokladem k něčemu, co není omezené pouze na umění.

Uveďme příklad. Řízení letadel je snadné, že? Stačí jen sedět, pohybovat pákami a čas od času stisknout nějaké to tlačítko… Ne, samozřejmě, že ne! Tohle přeci nikdo nikdy neřekne. Všichni víme, že k řízení letadel je nutné mít nesmírné znalosti. V tomto případě se nenarodil talentovaný pilot — nicméně se mohl narodit s něčím jiným než s talentem: dobrými reflexy nebo s ledovým klidem. Tyto drobnosti mu mohou pomoci v mnoha profesích, nejen v profesi pilota. Ale pokud se stane pilotem, budou mu dobře sloužit.

Talent se v praktických profesích lépe spojuje se studovanými dovednostmi. Ale pro umělecké profese… no, tady je jiná situace. «Vaše práce je krásná, jste tak talentovaný!» Říkají lidé každému dobrému umělci, což naznačuje, že talent je nutností. A pokud neumíte dobře kreslit, je to pravděpodobně proto, že nemáte talent — jste jako umělec odsouzený. Dobrý důvod k zoufalství, ne?

Zopakujeme to znovu — neexistuje žádná taková věc jako «talent pro kreslení». Stejně jako v příkladu s pilotem se můžete narodit s drobnými obecnými vlastnostmi, jako je trpělivost, citlivost, zvídavost, perfekcionismus nebo tvrdohlavost. Může jich být více, ale mají jen jednu společnou věc: nejsou specifické, nejsou určeny pro jednu konkrétní dovednost, ale mají vliv na různé oblasti činností. Můžete je použít k tomu, abyste se stali dobrými umělci — ale nejsou pro to nutné. Můžete se stát programátorem nebo hodinářem a nikdy se nedotknout tužky.

Věříme, že většina z vlastností, používaných při kreslení, může být využita jiným způsobem. Je však důležité, abyste pochopili, že kreslení je třeba aktivně prozkoumávat — není to magie. Je to dovednost, kterou je třeba se naučit, stejně jako třeba pilotování letadla.

V Draw Planet Vám vždy pomůžeme najít tu správnou cestu k vašemu pokroku v kreslení. Začneme od úplných základů a spolu se postupně dostaneme ke skvělým výsledkům!

https://www.drawplanet.cz/kurz/

Nejdříve definujeme názvy určitých oblastí oka, aby bylo jasné, o co jde.
Obočí, horní víčko, záhyb víčka, slzný hrbolek, zornice, řasy, duhovka, bělmo, dolní víčko

Teď se podívejte dolů na výkresy očí z různých úhlů pohledu. Také si povšimněte, že se oči u jednotlivých lidí liší různými tvary a délkou očních víček a různou hustotou a délkou řas.

Začneme kreslit oko. Nakreslíme dva kruhy — to bude oko (oční bulva) a duhovka.

Potom nakreslete čáry zobrazující okraje horních a dolních víček.
Nakreslete zornici a linii obličeje.

Gumou odstraňte čáry, které jsou nad a pod samotným okem. Nakreslete několik čar v oblasti obočí.

Nyní nakreslete čáru, která bude zobrazovat tloušťku okraje spodního víčka. Nakreslete vpravo pod oko něco jako prodlouženou kapku. Vpravo nahoře nakreslete ovál, zakreslete oblast slzného hrbolku. Nakreslete odraz světla na zornici.

Šrafování určuje tmavé oblasti. Podívejte se na směr, ve kterém jsou čáry nakreslené. Musí kopírovat tvar povrchu obličeje. Použijte tužky HB a 2B k přenosu tónu. Věnujte pozornost tomu, které oblasti jsou tužkou nedotknuté — to budou světlé oblasti. Budeme kreslit hnědé oči, takže oční duhovka bude tmavá. Světlé hnědé, modré nebo zelené oči mají střední tón. Bleděmodré, zelené nebo šedé oči jsou velmi světlé v tónu a kontrastu.

Použijte tužky 2H a HB a křížové šrafování. Vyřešte hlavní objemové oblasti a použijte sadu tónů od velmi lehkých až po téměř černé. Ztmavte oční duhovku.
Pomocí tužek HB a 2B přidejte střední tóny. Nespěchejte! Neváhejte pečlivě prostudovat všechny stíny a polostíny. Věnujte zvláštní pozornost prvkům, které by měly zůstat světlé. Kontrast mezi světlými a tmavými tóny dodává na reálnosti a správném objemu naší práce.

Pomocí tužky 2B přidejte stíny do vnitřního a vnějšího rohu oka. Použijte ostré HB a 2B tužky pro zakreslení obočí. Přejděte ke stínování zornice pomocí tužek 4B a 6B, nezapomeňte ponechat odrazy v očích.

Pokud je to nutné, ztmavte oblasti nad okem pouze přidáním dalších čar mezi již nakreslené. Ztmavte oblast v rohu oka. Přidejte tóny na další místa. Tužkou HB nakreslete řasy. Vyrůstají z vnější strany horních a dolních víček. Přidejte cévy v podobě nerovných tenkých čar.

Rozepsali jsme tu to dost podrobně. Ale přesto nejlepším způsobem jak se naučit kreslit zůstává mít nad sebou profesionální vedení. 🙂 Pokud Vás zajímá kresba, přijďte do Draw Planet na Kurz kresby pro začátečníky. A jestli máte zájem o zobrazení lidského obličeje, je kurz kreslení a malovaní portrétu přímo pro vás!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby/

Už dlouho jsou pryč ty časy, kdy existovaly jenom malba a sochařství. Technologie, které umělci používají v současné době, zahrnují film, video, promítačky a počítače. A k tomu mají navíc k dispozici obrovské množství materiálů! Dnes se návštěvník galerie nebo muzea moderního umění může setkat s čímkoli.

Instalace (anglicky installation — Instalace, umístění, montáž) je formou moderního umění. Jedná se o prostorovou kompozici, vytvořenou z různých hotových materiálů a forem (přírodních objektů, průmyslových a domácích potřeb, textových fragmentů a vizuálních informací).

Tato nová forma umění vyžaduje ze strany diváka nový postoj a větší otevřenost. Termín «instalace» pokrývá jak velké množství, tak širokou škálu forem, materiálů, obsahu a účinků, pro které se zdá být nemožné najít nějaký společný jmenovatel. Je však možné určit seznam faktorů, které se primárně týkají nového vnímání prostoru a času.

Nezáleží na tom, jak odlišné jsou instalace. Jejich společným jmenovatelem je, že jejich význam závisí na souvislostech mezi objekty a obrazy, které tvoří, a na prostoru, ve kterém jsou postaveny. Prostor zahrnuje i diváka, který svou přítomností vystavuje toto prostředí rozmarům a náhodám každodenního života. Nad událostmi, které se v našem životě přihodí, máme malou nebo žádnou kontrolu. Ve všem hraje důležitou roli situace, a to samozřejmě platí i pro instalace.

Instalace mění vnímání umění díky hmatovým prvkům, které přímo ovlivňují naše smysly. Zůstávají tedy výtvarným uměním, na které se díváme očima, ale vnímáme je srdcem.