#malovani

Pro malbu akvarelem důležitý papír. Nejlepší je používat 100% bavlněný, 300 g. Pouze 100% bavlna umožňuje, aby voda a barvy fungovaly dobře a vznikly krásné «vláknité» skvrny.

Nejprve si obrázek předkreslete tužkou. Snažte se nepoškodit papír. Také předběžně promyslete, jaké barevné směsi použijete a udělejte si na papírovou paletu malé pokusy barevných kombinací.

Dobře navlhčete horní část papíru (oblohu do horizontu) širokým štětcem s vodou. Voda by měla proniknout dovnitř papíru a neměla by na povrchu vytvářet «louže».

Stejným štětcem vytvoříme velké rozmáchlé tahy barvou ze směsi indiga a malého množství ultramarínu. Barva bude na povrchu zajímavě rozložená, což vám pomůže dosáhnout neobvyklých efektů. Malým elastickým štětcem přidejte na obzor jasně barevné skvrny. Plochým, šikmým syntetickým štětcem zvolte barvu, nastavte pohyb horizontu, ale pouze pokud je papír stále ještě mokrý.

Když obloha uschne, můžete začít malovat vzdálené stromořadí na obzoru. Snažte se vytvořit přechod z teplé barvy v oblasti vycházejícího slunce do studené na periferii.

Barva stromů je tmavší a chladnější směrem k okraji a teplejší ve středu.

Po uschnutí dále navlhčete vodou spodní část našeho obrazu — moře. Voda by měla také proniknout hluboko do papíru, ale nestát na povrchu. Jinak nám barva «uteče» a bude neovladatelná.

Přidejte skvrny jasně teplé barvy — voda vedle linie horizontu odráží oblohu. Dále pomocí kulatého štětce poměrně velkého rozměru nanášejte velké skvrny s měkkými hranami, které ukazují směr pohybu vody. Nechte na papíře nepomalované mezery, voda odráží světlo a akvarel by měl «dýchat»! Vlhkost papíru musíte vždy sledovat — na příliš mokrém papíře se všechny skvrny mohou spojit do jedné, na příliš suchém se vám nepodaří měkké přechody.

Pokračujte s tmavší barvou a tvořte na vodě skvrny stínů. Snažte se vést pohyby vědomě, ne chaoticky. Nepřehánějte to! Vlhkost papíru se sice postupně mění, klesá, ale papír je stále ještě trochu mokrý. Myslete na to, že zesílení tónu a barvy a větší detaily vyobrazujeme v popředí. V dálce je vše velmi klidné, implicitní, bez jasných a velkých detailů.

Odrazy lodí malujte až na téměř suchém povrchu. Jsou docela lokální, zůstávají na svých místech. Snažte se je «vytáhnout» za pohybem vody. Samotné lodě a lidi malujte už na suchém papíře. Pamatujte, že jsou tmavší než povrch vody, ale světlejší než odrazy. Pokud obraz správně udržujete v tónu, bude se naše práce projevovat velmi výrazně.

Obecná doporučení zde mohou být následující: směřovat pohyb barvy je možné když je papír ještě docela mokrý a absolutně to nejde, pokud už vyschnul. Nezapomeňte, že postavy a detaily v popředí by měly být podrobnější a silnější v tónu než ty více v dálce.

Pokud Vás baví akvarel a chcete se naučit v tvořit v této technice krásné obrazy, zveme Vás na kurz akvarelu pro začátečníky v Draw Planet. 🙂
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-akvarelu-zacatecniky/

Všichni sníme o krásném a zajímavém interiéru. A tak nás často napadne — Co takhle pomalovat stěnu vlastními silami? Jak to ale udělat? Nemáte s tím žádné zkušenosti, připadáte si na to moc nešikovní a služby profesionálních umělců a designérů nejsou zrovna levné. V důsledku toho se snu vzdáme a aplikujeme obyčejnou tapetu, protože je to jednodušší. Ale co když to nevzdáme?

Stěna není skicák. Nemůžete na ni nakreslit prostě jen tak nějaký náhodný obrázek jen proto, že vás to právě napadlo. Výběr obrázku je téměř stejně obtížný jako samotný proces malování. Obraz by se měl přiblížit stylu místnosti, odpovídat funkčnímu účelu zóny a vyjadřovat určité emoce. A může mít některé další funkce jako rozptýlení od nízkých stropů nebo nerovných stěn. Nejčastěji se umělecká malba nachází v dětských pokojích, protože přináší dětem tolik štěstí. Zvláště pokud zobrazuje jejich oblíbené kreslené postavičky nebo různé druhy zvířat.

Dokonce, i když nejste umělec, stále máte šanci namalovat stěnu vlastníma rukama.

Krok 1. Vyberte obrázek a určete velikost budoucího výkresu. Předpokládá se, že jste v okamžiku, kdy už naprosto přesně víte, ve které části místnosti a proč tento obrázek bude. Na internetu je obrovský výběr různých obrázků, ale napoprvé se pokuste vybrat něco jednoduššího. Zatím se nepouštějte do výběru obrázku luxusního zámku v plamenech.

Krok 2. Připravte si stěnu. Profesionálové rádi kreslí na hladké a čistě namalované povrchy, takže je nutné zeď uhladit a vybrat barvu, která odpovídá barvě pozadí.

Jaké barvy se používají?

Krok 3. Nakupujeme veškerý spotřební materiál: barvy, štětce atd. Budete potřebovat dva druhy štětců: pro velké a široké tahy potřebujeme velké ploché štětce (na trhu jsou syntetické i přírodní), na detaily, obrysy a malé části se hodí malé kulaté štětce. Připravte také nádoby na mytí štětců a míchací barvy. Pokud nechcete obětovat nádobí, kupte jednorázové sady. Všichni odborníci doporučují kupovat pouze akrylátové matné barvy na bázi vody. Dobře se míchají i aplikují a po uschnutí se nedají smazat. Pro dosažení požadovaného odstínu je můžete smíchat s bílým akrylátovým lakem. Chcete-li získat potřebnou kapalnost (ideální je konzistence podobná zakysané smetaně s 15% tuku), přidejte vodu. Jen se nenechte unést, jinak na zdi při usychání barvy zůstanou nehezké fleky. Někteří pro úplnou jistotu pokryjí hotový obraz ještě dvojí vrstvou matného akrylového laku na omítku.

Krok 4. Vytiskněte si 5-10 kopií předlohy v černobílé barvě, abyste vytvořili něco jako skicu. Barvu pozadí si pořádně rozmyslete, když vyberete určitý odstín jedné barvy, bude vypadat jinak na bílé a zelené stěně. Zvolte takové odstíny, aby se celý obraz ladil. Pokud je ve vašem vybraném obrazu mnoho podobných částí (okvětní lístky nebo listy), radíme připravit si jednoduché šablony. Teprve poté se můžete vrhnout na nástěnnou malbu.

Krok 5. Nyní je třeba načrtnout na stěnu hrubý tužkový výkres. Nepoužívejte černé tužky, je těžké je pak vymazat a zůstávají po nich špinavé skvrny. Lepší je používat měkkou barevnou pastelku. Všechny nepovedené linky lze snadno odstranit velkou měkkou gumou. Čím lépe nakreslíte obrázek, tím jednodušší bude aplikace barvy. Pro ty, kteří nemají prostorovou orientaci, doporučujeme metodu označování čar a linií. Na vytisknutou předlohu i na připravenou stěnu si nakreslete mřížku. Ta Vám kresbu i stěnu rozkouskuje. Díky ní se budete na stěně lépe orientovat.

Krok 6. Začněte malovat akrylovými barvami. Namíchejte si barvy vždy bezprostředně před aplikací, protože akryl schne velmi rychle. Nezapomeňte nakreslit několik tahů, kterými dosáhnete objemu a přirozenosti obrazu, jen počkejte, dokud neuschne předchozí vrstva. Držte štětce kolmo na stěnu. Opravte všechny nedostatky tenkým štětcem. Na samém konci pracujeme s tenkým štětcem na nejmenších detailech. Tím dosáhnete objemu, oslnění od Slunce atd.

Tak se do toho pusťte a my držíme palce, ať se vše povede. A pokud chcete o interiérech vědět víc, přihlaste se na náš skvělý kurz interiérového designu! Dozvíte, jak se pracuje s půdorysem, jak se správně kombinují barvy a jak vytvořit 3D model interiéru v počítači.

Všimli jste si někdy, čím se liší kreslení klasického portrétu od kreslení portrétu ve fashion ilustraci? Ve kterých detailech se skrývá rozdíl?

Oči
Oči hrají důležitou roli v módních ilustracích. Například jejich tvar výrazně ovlivňuje výraz tváře modelu. Čím více trénujete, tím lépe budete schopni vylíčit emoce modelu, které se hodí k zobrazenému oděvu.
Oko se skládá z oční bulvy a horního a dolního víčka. Tloušťka očních víček se vytváří pomocí stínu. Přirozenějšího a měkčího vzhledu docílíme, pokud tento stín překryjeme řasami.

Cvičením kreslení různých variant očí budete mít širokou škálu možností pro vytvoření efektnějšího obrazu.

Obočí
Obočí je také velmi důležité, protože svým tvarem a tloušťkou určuje výraz obličeje. Počáteční bod kreslení obočí je nad vnitřním rohem oka. Ujistěte se, že špička není příliš dlouhá.

Nos
V módní ilustraci je nos vždy znázorněn ve zjednodušené podobě. Nakreslete co nejméně a nedostávejte se do detailů. Nakreslete pouze jednu stranu nosu. A nedělejte příliš kulaté nosní dírky.

Uši
Jak budou nakreslené uši, záleží na tom, zda má modelka náušnice, sluneční brýle nebo klobouk. Stejně jako u nosu nejsou nutné detaily. Hlavní věc je zobrazit jejich umístění a velikost a nezapomeňte nakreslit lalůčky.

Rty
Rty jsou díky své přirozené měkkosti a variabilitě klíčovým prvkem ve vyjádření emocí modelů, i přes jejich relativně malou velikost na obrázku.
Horní ret je trochu širší a mírně vyčnívající.

Nejprve určete šířku a tloušťku rtů a nakreslete jejich obrys pomocí zakřivených čar. Dále nakreslete jamku přes horní okraj, čímž se vytvoří prohloubení uprostřed. Spodní okraj pusy nakreslete světlejší; je víc vypoulený a odráží světlo.

Když kreslíte zuby, ujistěte se, aby nebyli příliš nápadné. Nezapomeňte také, že tvář modelu v módě je nevýznamná část obrazu. Tím, že je příliš detailní pouze odvádíme pozornost od designu oblečení.

Vlasy a účesy
Účes, stejně jako make-up, je velmi důležitým prvkem módní ilustrace, která určuje celkový styl obrazu. Věnujte zvláštní pozornost této rovnováze.

Jako základní cvičení si pro začátek vezměte kreslení culíku, ve kterém jsou vlasy pevně přitlačeny k hlavě. Mezi hlavou a vlasy ponechte malou mezeru. Pak účesy postupně komplikujte.
Zlepšete své dovednosti tréninkem, abyste získali vlasy v pohybu.

Klobouky a čepice

Klobouky byly vynalezeny velmi dávno a mají mnoho různých typů a způsobů použití. Pokrývky hlavy mají velký vliv na módní design, stejně jako make-up a účes.
Klobouk se obvykle skládá z koruny, která pokrývá hlavu a z krempy. Nejprve se nakreslí lem kolem hlavy a pak vnější kruh krempy. Nakonec se připojí koruna, přičemž věnujte pozornost hornímu a dolnímu okraji krempy.
Klobouky pozorně zkoumejte, abyste pochopili, jaká je korelace mezi korunou a krempou.

Máte v hlavě módní nápady? Chtěli byste je dát konečně na papír? Ukážeme Vám, jak se tvoří ve stylu fashion ilustrace! Naučíme se malovat módní doplňky, tvořit fashion postavu i portrét a ukážeme, jak je formovat. Přihlaste se do Kurzu Fashion ilustrace v Draw Planet!
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fashion-illustration/

Nebe může hrát vedlejší roli nebo může být hlavním prvkem kompozice. Neustále se mění a má mnoho podob.

Pokud budete postupovat podle následujících kroků, můžete se snadno a rychle naučit malovat oblohu a mraky!
Užitečné tipy
1. Malujte oblohu více barvami. Spolu s modrou barvou použijte červenou a žlutou barvu, která udržuje rovnováhu mezi teplými a chladnými odstíny.
2. Když malujete oblohu a mraky v technice «mokré do mokrého», nezapomeňte, že barvy zesvětlají, když papír vyschne.
3. Mějte na paměti, že když se blížíme k obzoru/horizontu, zdá se, že je obloha teplejší a lehčí.
4. Při zobrazování mraků a jiných trojrozměrných objektů byste měli dodržovat pravidla pro perspektivu a zvýraznit světlo a stíny v závislosti na směru světelného zdroje.
5. Mraky budou vypadat realističtěji, pokud vyvážíte jasné a měkké obrysy.

A teď zkusíme postupně namalovat oblohu a mraky.
Krok 1.
Papír namočte a počkejte, až trochu pohltí vodu. Když je povrch stále vlhký, ale neleskne se, bude pro Vás snadnější malovat.
Aplikujte několik velkých tahů žluté barvy zředěné vodou, abyste označili umístění mraků. Bylo by asi jednodušší nakreslit obrys tužkou, ale na prázdném listu budete mít příležitost improvizovat. Pokud se přeci jen rozhodnete začít s obrysem tužkou, zkuste provést světlé čáry.
Upozornění: pro předběžný obrys oblaků je lepší použít akvarelovou pastelku — linky, které vytvoříte, zmizí, když začnete malovat barvou.

Krok 2.
Naberte štětcem dostatečné množství zředěné kobaltové modré a začněte kreslit horní obrysy oblaků. Chcete-li, aby byly tahy lehké a přirozené, použijte spíš plochou stranu štětce než jeho špičku.
Pokud je papír shora téměř suchý, obrysy budou vypadat příliš tvrdě. Můžete to však opravit mokrým štětcem, který na určitých místech rozmazává ostré přechody.

Krok 3.
Pokračujte v kreslení modré oblohy, která označuje spodní obrysy mraků a také zobrazuje vzdálená oblaka a linii obzoru.

Krok 4.
Nyní, když je papír v oblasti mraků ještě mokrý, můžete zobrazit některé stíny. Pro ně udělejte několik světlých tahů, přičemž smíchejte dvě barvy: kobaltovou a kadmiovou červenou.

Krok 5.

Pokračujte v přidávání stínů a změkčení obrysů plochou stranou štětce. Namalujte plochu rychlými, velkými tahy, smíchanou kobaltovou modří a neapolskou žlutou barvou.

Krok 6.
Poté, co je obloha namalovaná, přidejte do popředí několik detailů, aby celý obraz získal dokončený vzhled.

A teď už máte před sebou hezkou krajinku 🙂 Pokud rádi kreslíte či malujete přírodu — přihlaste se do našeho kurzu krajinomalby, během kterého si vyzkoušejte pastelky a pastel, akvarel a olejomalbu!
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-krajinomalba-pro-zacatecniky/

Myslíte na to, že byste vzali štětec nebo pastelky a šli něco namalovat, ale přepadne vás strach z neúspěchu? Jestli jste jedním z těch, kdo má obavy začít, čtěte dál. Příjemně vás překvapí hned několik faktů o kreslení. Třeba vám pomohou v odstranění zábran a vezmete tužku do ruky ještě dnes!

Dobrá zpráva je, že i umění je řemeslo. To znamená, že se dá kreslení i malování naučit! Každé řemeslo má svá jasná pravidla a zákonitosti. Stejně tak tvorba. Přece i při hře na hudební nástroj vám nejdříve musí vysvětlit, jak na to, a pak teprve můžete trénovat.

Také jde začít v jakémkoli věku. No ano, ať se rozhodnete pro tvorbu před 18. narozeninami, nebo se do toho obujete třeba ve svých 70 letech, půjde to. Hlavní je nadšení a chuť malovat! Navíc kreativní trénink mozku zpomaluje proces stárnutí. Takže všichni umělci, i ti začínající, zůstanou duchem mladí :).

Kreativitu můžeme procvičit a zlepšovat. Každá dovednost se zlepšuje cvičením, proč by tedy měla být právě kreativita výjimkou? Už samotným čmáráním totiž zapojíte mozek jinak, než obvykle. A hned cvičíte. Jednoduché, že?

Kreslení se musí trénovat a získávat v něm praxi. Profesionální umělci také začínali! Ke svým výsledkům se prostě postupně propracovali. Zkoušeli to znovu a znovu a dělali chyby. Chybami se nejlépe učí, což v umění platí dvojnásob.

Tvorba má smysl! Funguje u lidí jako uvolňovač emocí. Takovou funkci v sobě nosí každý, aby mohl dobře nakládat se svými pocity. Stačí svého vnitřního umělce odkrýt. A jak jinak, než malováním! Stačí to zkoušet a postupně se zlepší i vaše vnímání a empatie.

Talent v sobě objevíte, věřte si. Chce to jen trochu cviku a kvalitní vedení! Svěřte se do rukou těch nejmilejších a nejšikovnějších lektorů. Už žádné strachy! Ve výtvarné škole Draw Planet si vyberete kurz třeba i pro úplné začátečníky: https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresleni-a-malovani-pro-uplne-zacatecniky/ .

Tak hurá na to :).

Dneska si povíme o maskovací kapalině — Co to je a jak na to 😊
Maskovací kapalina slouží k zamazání míst, která chcete nechat bílá. Kapalina se nanese na papír a po namalování obrazu se jednoduše z papíru sloupne. Používá se při malování akvarelovými barvami, kvašem nebo inkoustem.
Maskovací kapalina se většinou prodává v nádobkách od 20 ml až do 250 ml a nanáší se klasicky štětcem na místa, na kterých chce autor nechat bílý papír.
Velkým mínusem je, že pravidelné používání této kapaliny ničí štětec. A to docela rychle kvůli obsahu čpavku v kapalině. A dávejte pozor na datum spotřeby!! Zkažená maskovací kapalina bude kvůli obsažení čpavku obzvlášť odporně páchnout.
A hlavní věcí, která trápí mnoho z nás, je nanášení. Nanést kapalinu štětcem přesně tak, jak potřebujete je celkem věda, zvlášť když potřebujete vytvořit tenké linky.
Naši partneři – obchod s Výtvarnými potřebami (Soukenická 14)- mají na svých poličkách fantastickou novinku – Kreslící (maskovací) gumu — fix 0,7 mm

Jak to vypadá a jak to funguje Fix obsahuje maskovací kapalinu „gumu“. Nejprve touto gumou zakreslete místa, která chcete ochránit. Po jejím zaschnutí naneste barvu a po zaschnutí barvy gumu sloupněte — můžete buďto prstem (třením se guma uvolní), nebo klasickou gumou.

Hrot 0,7 mm umožňuje velmi jemnou práci. (Pro pokrytí větších ploch je snadnější použít klasickou verzi kapaliny, i když se pak budete muset se rozloučit se štětcem…) Pokud na hrotu fixy ulpí zbytek gumy, prsty ho odstraňte. Během chvíle, kdy s ní nepracujeme, vždy nasaďte víčko, aby guma na hrotu nezaschla. Po použití hrot vyjměte a okamžitě ho důkladně vypláchněte teplou vodou. Pokud byste zapomněli, je v balení náhradní hrot.
TIP: Opláchnutý hrot doporučujeme nedávat zpět do fixu. Hrozí, že do sebe natáhne kapalinu — gumu (obzvlášť když se budete řídit doporučením výrobce skladovat fix ve vodorovné poloze) a ucpe se. My dovnitř vracíme vždy první beznadějně ucpaný hrot a umytý dáváme zvenku na víčko. (-:

Takový maskovací fix se Vám bude skvěle hodit pro práci s akvarelem i v akvarelové ilustraci a jistojistě v letteringu.
Pouze pro příznivce Draw Planet bude tento měsíc v Soukenické 14 možnost uplatnit 15% slevu na tuto úžasnou maskovací fixu! Stačí, když na pokladně řeknete, že jste od nás 😊

Olejomalba je jednou z nejpopulárnějších uměleckých technik. Co do ní patří, čím a na co se maluje, co k ní potřebujete mít? — To a mnohem víc se dočtete v našem nejnovějším článku!

Jak dělíme techniky olejomalby?

Vysvětlíme si, jaké možnosti vlastně skýtá olejomalba! A že jich je 🙂 Dělí se buď podle nanášení, nebo podle počtu vrstev.

Určitě nás všechny první napadne způsob nanášení oleje štětcem. Dnes máme na výběr z neuvěřitelného množství velikostí, tvarů, šířek i délek. Štětce vyhrávají na plné čáře v nanášení tenkých vrstev oleje.

Dále se nabízí možnost vytlačování olejové barvy přímo z tuby nebo nanášení špachtlí. Jde o tzv. pastózní nanášení. Co si budeme povídat, nejde zrovna o ekonomickou variantu :). Musíme také počítat s dlouhým schnutím tlustých vrstev oleje. Ale efekt to má báječný!

Nesmíme zapomenout ani na nanášení olejových barev různými částmi těla. Někteří umělci se nestydí nanášet barvy ani jinými částmi těla, než jsou ruce a nohy.

A jak je to s dělením podle počtu vrstev? Tady jsou možnosti jen dvě.
Jestliže spěcháme, čas nám nedovolí čekat na proschnutí oleje a máme rádi rychlou malbu, použijeme techniku Alla prima. To se dá volně přeložit jako Na poprvé. Na první dobrou tedy namalujete celý obraz mokrými barvami, nečekáte, až část uschne, abyste mohli dát další vrstvu. A tak zůstane dílo jednovrstvé.

Vrstvení oleje má úplně opačná pravidla. Na plátno si nejdříve předkreslíme např. tužkou, co budeme malovat. Musíme trefit proporce, ale nevykreslovat detaily. Pak pokračují jednotlivé vrstvy olejových barev, podmalba, následuje malba jako taková, pak přicházíme ke stínování a k poslední vrstvě. Mezi všemi vrstvami je nutný poměrně dlouhý časový rozestup na proschnutí oleje, ale výsledky stojí za to!

Které doplňky k olejovým barvám budete opravdu potřebovat?

Ředidla — rozpouštědla a lihy.
Ředidla se nepoužívají jen k ředění barev. Budete je potřebovat i k čištění štětců a palet (jak už jsme zmínili). Terpentýn je z nich asi nejběžnější. Zachovává olejový charakter barev, má ale typický zápach. Existují však i praktičtější a příjemnější verze bez zápachu. 🙂

Lněný olej se vyrábí ze semen lnu a dodává barvám lesk a průhlednost. Zhuštěný lněný olej zasychá delší dobu a je vhodný. Na lazurování je vhodný zhuštěný lněný olej (smíchaný např. s terpentýnem). Díky jeho přidání do barev se vytvoří hladký povrch bez viditelných stop po štětci.

Sikativy jsou vyrobené z kovových solí a urychlují schnutí oleje aktivací oxidace. Používají se šetrně a předcházejí tvorbě povrchových vad.

Média a gely přidané do barvy obohacují pastu, upravují její strukturu, lesk a transparentnost.

Můžeme říct, že olejomalba je velmi odolná i zubu času. Na povrchu zasychajícího oleje se však dřív či později objeví prasklinky. Abychom tento proces zpomalili, obrazy na závěr nalakujeme.

Na co malujeme olejem? Jaké existují druhy pláten a v čem je mezi nimi rozdíl?

Už více než jedna generace uznává, že plátno je ideálním podkladem pro olejomalbu. Tkanina vyrobená z rostlinných nebo syntetických vláken je nejoblíbenějším a nejrozšířenějším základem pro olejomalbu.

Nejběžnější plátno pro olejomalby je lněné. Lněné plátno si nezískalo takovou popularitu u umělců jen náhodou. Obrazy na něm namalované mají organickou krásu díky «živé» struktuře. Pokud hodláte malovat velké obrazy, pak není nic lepšího než použití lněného plátna s dvojitou vazbou, která je ještě pevnější, silnější a spolehlivější.
Neméně populární než lněné je bavlněné plátno. Jeho hlavní výhodou je, že bavlněná nit je mnohem tenčí a rovnější. Pro někoho je tato struktura při malování velmi pohodlná. Jeho prestiž však upadá z několika důvodů: může hnít, rozšiřovat se, zmenšovat se a následně tvořit vlny kolem hranic plátna. Je však velmi dobrou volbou pro začátečníky, protože je levnější než len.
Syntetické plátno – polyesterové. Pravdou je, že je polyester mnohem lepší než len a bavlna. Je stabilní, odolný a není citlivý. Úplná absence textury činí materiál zcela hladký.

Jak se starat o štětce?

Na štětcích a jejich kvalitě opravdu záleží. Proto bychom měli vědět, jak se o ně správně starat. Každý z nás je čas od času nepořádný. Po malování olejem štětce ale nesmíme nechat jen tak válet!
Tady je pár užitečných rad, které se vám budou hodit :).

Rada č.1: Štětce vždy pořádně vymyjte
Ano, opravdu to nikoho nebaví, ale vymývání určitě neodkládejte. Některé barvy po zaschnutí vůbec vymýt nejdou a štětec by byl na vyhození. Na olejové barvy budete potřebovat terpentýn. Při vymývání na štětec příliš netlačte.
Rada č. 2: Po umytí štětec správně uložte
Když odkládáte štětec na uschnutí, nikdy ho nepokládejte štětinami dolů. Ohnuté štětinky by se už nikdy nevrátily do původního tvaru, ani by dobře nevětraly.
Rada č.3: Na štětec při malování netlačte
Se štětcem se zacházejte jemně. Jinak ztratí svůj tvar a ať se budete snažit sebevíc, nenamalujete, co jste měli v plánu. Když si pořídíte nový štětec, nejdříve ho namočte do nádobky s vodou a pomalu s ním míchejte. Jemně tak odstraníte ochranou zpevňující vrstvu. Při malování štětec pouze lehce přikládejte, neměli byste se nijak dotýkat kovovou částí a ohýbat o ni štětiny.
Rada č.4: Zvolte vhodnou velikost
Pokud je to možné, nenamáčejte do olejové barvy kovovou část štětce. Naprosto stačí, když budete nabírat a nanášet barvu štětinami. Když byste se přistihli při tom, že se snažíte „zvětšit“ štětec tím, že ho více namáčíte, zvolte radši větší štětec. Když se Vám dostane olejová barva pod kovovou část štětce, už ji pryč pořádně nedostanete a bude se vám míchat nežádoucí barva s právě používanou.

Nejlepší je, vyzkoušet si olejomalbu u nás v Draw Planet! Pochopíte její kouzlo a naučíte se tipům a trikům, které Vás dovedou ke krásným výsledkům. Těšíme se na kurzu!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-olejomalby-pro-zacatecniky/

Když někdo říká „já prostě nemůžu kreslit,“ s největší pravděpodobností nebude mluvit o neschopnosti držet tužku, nebo o nedostatku času. Myslí tím spíš: „Nevím, jak na papíře zobrazit realitu.“ Pokud si to člověk uvědomí, bude jeho problém snadno vyřešen. Když nevíte, jak něco udělat, najděte si někoho, kdo ví a učte se to od něj! Nicméně výraz «Nemůžu kreslit!» je používán stejně jako «Neumím plavat / mluvit čínsky / hrát šachy.» Je to signál beznadějné neschopnosti: «Někdo umí kreslit, ale já ne.» Odkud pochází toto zoufalství?

Existují dvě definice kreslení: zanechávaní stopy na materiálu a vytvářejí stopy, která je podobná něčemu skutečnému/ reálnému. Spojení těchto hodnot může být pro začínajícího umělce fatální. Víte, jak snadné je kreslit (vést tužku po papíru), ale zároveň je pro vás těžké něco vytvořit (nakreslit draka, například). Nemůžeme si to přeci vysvětlit jinak, než že ti lidé, kteří umí kreslit reálné věci, používají tajnou magii?

Právě jste podnikli první krok k pochopení toho, co je «talent». Talentovaná osoba není někdo, kdo se «narodil s již připravenými dovednostmi». Talent je předpokladem k něčemu, co není omezené pouze na umění.

Uveďme příklad. Řízení letadel je snadné, že? Stačí jen sedět, pohybovat pákami a čas od času stisknout nějaké to tlačítko… Ne, samozřejmě, že ne! Tohle přeci nikdo nikdy neřekne. Všichni víme, že k řízení letadel je nutné mít nesmírné znalosti. V tomto případě se nenarodil talentovaný pilot — nicméně se mohl narodit s něčím jiným než s talentem: dobrými reflexy nebo s ledovým klidem. Tyto drobnosti mu mohou pomoci v mnoha profesích, nejen v profesi pilota. Ale pokud se stane pilotem, budou mu dobře sloužit.

Talent se v praktických profesích lépe spojuje se studovanými dovednostmi. Ale pro umělecké profese… no, tady je jiná situace. «Vaše práce je krásná, jste tak talentovaný!» Říkají lidé každému dobrému umělci, což naznačuje, že talent je nutností. A pokud neumíte dobře kreslit, je to pravděpodobně proto, že nemáte talent — jste jako umělec odsouzený. Dobrý důvod k zoufalství, ne?

Zopakujeme to znovu — neexistuje žádná taková věc jako «talent pro kreslení». Stejně jako v příkladu s pilotem se můžete narodit s drobnými obecnými vlastnostmi, jako je trpělivost, citlivost, zvídavost, perfekcionismus nebo tvrdohlavost. Může jich být více, ale mají jen jednu společnou věc: nejsou specifické, nejsou určeny pro jednu konkrétní dovednost, ale mají vliv na různé oblasti činností. Můžete je použít k tomu, abyste se stali dobrými umělci — ale nejsou pro to nutné. Můžete se stát programátorem nebo hodinářem a nikdy se nedotknout tužky.

Věříme, že většina z vlastností, používaných při kreslení, může být využita jiným způsobem. Je však důležité, abyste pochopili, že kreslení je třeba aktivně prozkoumávat — není to magie. Je to dovednost, kterou je třeba se naučit, stejně jako třeba pilotování letadla.

V Draw Planet Vám vždy pomůžeme najít tu správnou cestu k vašemu pokroku v kreslení. Začneme od úplných základů a spolu se postupně dostaneme ke skvělým výsledkům!

https://www.drawplanet.cz/kurz/

Začíná to asi tak – v představách se vám zjeví mohutný drak s děsivou tváří, lesknoucími šupinami, má nádherná křídla a dlouhý ocas s hroty… Je natolik reálný, že se ho můžete skoro dotknout!
Berete do ruky tužku nebo tablet, cítíte, jak se energie tvořivosti prochází prsty… ale to není ono. Cokoli nakreslíte není tak dokonalé, jako drak v představách.
Kreslení z hlavy je o mnoho těžší než jednoduché překreslovaní toho, co už opravdu existuje. Když namalujete, oživíte něco, co předtím ještě nikdo neviděl, není to stvoření ve své čisté podobě? Všechna tato úžasná stvoření a fantastické příběhy ve vaší hlavě právě čekají na to, abyste je propustili. Chcete vidět, jak se objevují na listu papíru, stávají se skutečnými, aby je všichni obdivovali, stejně jako vy. Proč je to tak těžké? Jak vytvořit jasné spojení mezi obrazem v hlavě a kresbou?

Jak kreslíte?
Tato otázka musí být zodpovězena jako první. Kreslení není tak snadné, jak si myslíte. Existuje spousta technik kreslení, ale realita je jen jedna. Proces kreslení na základě předlohy se tedy může zcela lišit od toho, jak dokážete kreslit z hlavy. I to je důvod, proč vám jedno z nich jde snadno a druhé se zdá nemožným, přestože se oboje nazývá kreslení.

Závěrem pro vás překvapení. Vždy kreslete podle předlohy z paměti nebo z fotografie.

Fantastická vize umělce, který kreslí fantastické bytosti z hlavy od chvíle, kdy se začal učit kreslit, je nepravdivá. Tento umělec s největší pravděpodobností také kreslil podle předlohy před dosažením této vyšší úrovně.

Takže jestli nedokážete kreslit podle své představivosti, není ve vaší paměti pro tento předmět žádná předloha. A to je přeci jen dobrá zpráva! Nezáleží tedy na tom, jak jste nebo nejste talentovaní, můžete se naučit kreslit svým vlastním způsobem. Bude to chvíli trvat, ale stojí to za to!

Při procházce ulicemi měst si můžeme prohlédnout jejich historii. Pouliční umění je kolem nás a může nás přimět k zamyšlení nebo nás inspirovat.

Graffiti jsou prvky pouličního života, svobody myšlení a jednání, které jsou často vnímány jako projev vandalismu. Můžou zahrnovat provokativní a revoluční motivy, protest proti určitému činu nebo chování i podporu všemožných politických názorů a mnoho dalšího.

Jako projev prostých lidí přilákalo „naivní“ umění graffiti pozornost mnoha současných umělců, kteří se chtěli vymanit z konvencí stanovených odbornou přípravou a tradicí. Mnohé z děl Joana Miró a Paula Klee jsou podobné stylu těchto vzorců deviantního, pouličního umění. Picasso graffiti obzvláště obdivoval pro jejich schopnost prezentovat osobu, lidskou postavu či charakteristický pohyb pomocí minimálního počtu grafických prvků. Francouzský umělec Jean Dubuffet používal graffiti techniku ve svém «Drsném umění» (Art Brut).

Díky tomu šedesátých letech v USA a v poté i v západních zemích Evropy vznikla skupina umělců — amatérů pod tímto jménem — Art brut. Účastníci, kteří často patřili do národnostních menšin a marginálních skupin, se snažili zdobit ponuré prostředí předměstí. Malovali ve velkých měřítkách na požární zdi, betonové bariéry i ostatní stěny ve svém okolí. Do svého umění promítali sociálních protestní motivy i kritiku sociální nespravedlnosti. Americké graffiti kompozice jsou charakterizovány expresivností, živými barvami a širokým použitím populárních symbolů.

Jasná definice toho, co je graffiti, je velmi obtížná, ale většina výzkumníků se shodla na tom, že hlavním rysem je veřejná a neformální komunikace. Jedná se o druh alternativy k tradičním způsobům vyjádření svého názoru.