#plener

Plenér (z francouzského plein air – venku, „na vzduchu“) je termín pro přenos nezměrného bohatství barevných změn způsobených slunečním světlem a okolní atmosférou na plátno. Tento termín se také používá k označení skutečného odrazu bohatství přírody a všech změn v přírodních podmínkách, s aktivní rolí světla a vzduchu. Ačkoli se říká, že v přírodě můžete tvořit jakoukoli technikou, malování na volném prostranství má řadu zvláštností, které jsou pro plenéry charakteristické třeba jako omezená pracovní doba.

Plenér se objevil na počátku 19. století v Anglii díky Johnu Constableovi a Richardovi Parkingsovi Boningtonovi. Plenérismus se stal základem estetiky umělců, pro které byly svět a čerstvý vzduch symbolem nezávislosti a čistě uměleckým zájmem. Samotný objekt není kreslen vědomě, téměř nikdy není zobrazen v konkrétních naaranžovaných siluetách nebo dokonce chybí úplně. Tato technika byla velmi populární u francouzských impresionistů (v té době začal být termín plenér široce používán). Umělci jako Camille Corot, Jean-Francois Millet, Camille Pissarro, Auguste Renoir, a v neposlední řadě i Claude Monet přispěli ke vzniku plenérové malby.

Zvláštnosti plenéru

Impresionismus obecně je ukázkovým příkladem umělcovy tvorby pod širým nebem.

Impresionisté dokonce dovedli skici vytvořené pod širým nebem na úroveň plnohodnotného nezávislého obrazu. Impresionističtí malíři se snažili co nejpřesněji vyjádřit svou vlastní představu o vnějším světě – to je vedlo k odmítnutí stávajících pravidel akademické malby a vytvoření jiné metody. Její podstatou bylo přenést pomocí jednotlivých úderů čistých barev vnější dojem světla, stínu a jejich odrazu na povrchy předmětů.