Blog Draw Planet

Když ilustrujete knihu, neděláte jen obrázky – dáváte příběhu druhý život, tentokrát vizuální. Každá ilustrace se stává součástí vyprávění, zesiluje emoce a pomáhá čtenáři vnímat svět autora z nové perspektivy. Ale jak vytvořit ilustrace, které budou opravdu poutavé a profesionální?

Pečlivě si přečtěte text

To zní samozřejmě, ale překvapilo by vás, kolik ilustrátorů začne kreslit, aniž by se plně seznámili s příběhem. Vaším prvním a nejdůležitějším úkolem je ponořit se do textu, pochopit jeho náladu a klíčové momenty.

Zaměřte se na scény, které si podle vás zaslouží vizuální doprovod. Které momenty jsou nejvíce emocionální nebo důležité pro vývoj děje? Které postavy vyžadují zvláštní pozornost? A hlavně – jak zařídit, aby vaše ilustrace text nejen doplňovala, ale přidala mu další vrstvu smyslu?

Vytvořte správnou atmosféru

Ilustrace by neměla jen kopírovat dění na stránkách – měla by zesilovat emoce. Vyberte vhodné barevné kombinace, které podpoří atmosféru – například teplé barvy pro radostné okamžiky nebo chladné tóny pro scény plné napětí. Pokud pracujete s pohádkou nebo fantastickým příběhem, nebojte se experimentovat s neobvyklými barvami a světelnými efekty, které zvýrazní magickou atmosféru.

Zdroj obrázku

Vizualizujte charakter postav

Než začnete kreslit postavy, zamyslete se, jak jejich vzhled může odhalit více, než co je napsáno v textu. Zohledněte detaily: jaký je jejich styl oblékání? Jakou emoci vyjadřují? Možná má jedna postava neobvyklý účes, zatímco druhá nosí stále stejný amulet, který symbolizuje její minulost nebo obavy. Pozornost k těmto drobnostem dodá vašim ilustracím hloubku a zajímavost.

Hrajte si s kompozicí

Vizuální dynamika je klíčem k úspěšné ilustraci. Snažte se zachytit pohyb, i když se jedná o statický obraz. Využijte perspektivu, úhly pohledu a diagonální linie k tomu, aby se čtenářova pozornost zaměřila na nejdůležitější prvky scény. Například pokud má postava působit malá a bezmocná, nakreslete ji zdola na pozadí obrovského prostoru.

Zdroj obrázku

Nebojte se symboliky

Skryté symboly a náznaky v ilustraci mohou dodat textu novou hloubku. Třeba padající list může symbolizovat ztrátu naděje, nebo vzor na zdi místnosti může připomínat tvar artefaktu, který hrdina hledá. Tyto detaily potěší pozorné čtenáře, kteří se k vašim ilustracím budou chtít vracet a objevovat nové vrstvy významu.

Využijte technologické nástroje

Dnešní ilustrátoři mají k dispozici množství aplikací, které jim otevírají nové možnosti. Programy jako Procreate, Adobe Illustrator nebo Clip Studio Paint nabízejí nástroje pro práci s texturami, vrstvami a světlem. Nejenže napodobují tradiční techniky, ale umožňují i něco navíc – například vytváření dokonalých symetrií, rychlé kopírování prvků nebo pokročilou práci s barvami a světlem.

Například v Procreate a Clip Studio Paint můžete využívat integrované 3D modely, které vám usnadní zachycení složitých perspektiv nebo pohybu. Pokud s těmito programy zatím nepracujete, zvažte absolvování online kurzů zaměřených na kresbu v Procreate nebo Adobe Illustrator.

Nekopírujte – inspirujte se

Prozkoumejte díla klasiků ilustrace, jako jsou Maurice Sendak nebo Hilary Knight. Nezkoušejte je však kopírovat. Hledejte prvky, které vás osloví, a přizpůsobte je svému stylu. Možná vás zaujme minimalismus nebo naopak složité detaily – vždy ale zůstaňte sami sebou.

Doporučujeme také prozkoumat ilustrace Anny Wilsonové.

Zdroj obrázku

Buďte připraveni na úpravy

Práce ilustrátora často zahrnuje komunikaci s autory knih nebo vydavatelstvími. Vaše představa se nemusí vždy shodovat s jejich požadavky. Berte jejich připomínky jako šanci vylepšit svou práci a zohlednit více nuancí textu.

Ilustrace ke knihám nejsou jen prací – je to dialog s autorem i čtenářem, vedený skrze barvy, linie a detaily. Čím více se ponoříte do textu a pochopíte jeho atmosféru, tím unikátnější a zapamatovatelnější vaše ilustrace budou.

Jste levák a máte pocit, že kreslení je spíš mučení než zábava? Většina nástrojů a technik vypadá, jako by byla vytvořena výhradně pro praváky? Nemusíte se tím trápit! Existuje mnoho způsobů, jak tyto překážky nejen překonat, ale také proměnit svou výjimečnost ve výhodu. Zde je několik užitečných tipů, které vám pomohou udělat kreslení pohodlnější a efektivnější.

Najděte správné umístění plátna nebo papíru

Jedním z nejčastějších problémů leváků je rozmazávání čar nebo barev rukou. Abyste tomu předešli, zkuste naklonit papír nebo plátno proti směru hodinových ručiček. Tento trik vám umožní lépe vidět, co kreslíte, a zabrání nechtěnému rozmazání. Pokud pracujete na tabletu, experimentujte s jeho polohou na stole.

Používejte kreslicí rukavice

Pokud kreslíte tužkou, uhlem nebo jinými grafickými materiály a trápí vás rozmazávání, zkuste speciální rukavice pro umělce. Ty ochrání váš výtvor před nechtěnými stopami, aniž by omezovaly detailní práci. Tento tip ocení především ti, kteří se zaměřují na precizní kresbu s množstvím jemných čar a stínů.

Zvládněte techniky od „suchého po mokré“

Při práci s barvami doporučujeme zkusit techniku „mokré na suché“ nebo „mastné na tenké“. Leváci často náhodně rozmažou ještě nezaschlou barvu. Když však začnete s méně nasycenými vrstvami a postupně přejdete k hustším, snížíte riziko chyb a získáte větší kontrolu nad celým procesem.

Linery a rychleschnoucí pera

Pokud pracujete s linery nebo pery, vybírejte materiály, které rychle schnou. Leváci mají totiž tendenci držet ruku tak, že snadno rozmažou inkoust. Použití per s pigmentovým inkoustem, který rychle zasychá, vám pomůže minimalizovat chyby – ideální pro ty, kteří vytvářejí jasné a grafické kresby.

Přizpůsobte techniky svému směru

Zkuste některé techniky přizpůsobit „zrcadlovému“ formátu. Například tradiční stínování obvykle začíná z pravé strany objektu. Levákům však může být pohodlnější začít zleva a postupovat směrem doprava. Nebojte se porušit zavedené normy – nejdůležitější je, abyste se cítili pohodlně.

Používejte stojan na kontrolu polohy

Kreslení na rovné ploše může být pro leváky problematické – ruka může zakrývat výhled, nebo je úhel nepohodlný. Pokud pracujete na stojanu, můžete kontrolovat nejen náklon plátna, ale i svou pozici. To vám umožní lépe vidět celkovou kompozici a zlepšit kontrolu nad pohyby ruky.

Rozvíjejte obouručnost

Mnoho leváků má přirozený talent používat obě ruce. Zkuste tento dar zapojit i do kreslení. Například základní tvary můžete kreslit pravou rukou a detaily doladit levou. Toto cvičení vám pomůže rozvinout větší flexibilitu v tvůrčím procesu a nabídne nový pohled na kreslířskou techniku.

A pamatujte, že kreslení není o tom, zda jste levák nebo pravák. Je to o sebevyjádření, hledání vlastních cest a tvoření umění, které mluví za vás.

Když přijde na kreslení, není nutné omezovat se jen na klasické tužky, štětce nebo fixy. Svět umění je plný netradičních nástrojů, které vám pomohou vytvořit unikátní efekty a posunout vaši tvorbu za hranice běžných technik. Tady je několik zajímavých příkladů, které můžete vyzkoušet:

Plastové karty

Jednoduchá plastová karta, například stará platební karta, se může stát vaším tajným nástrojem pro vytváření textur a linií. Pomocí ní můžete barvu roztírat, vytvářet dynamické tahy nebo ostré rovné čáry. Tento nástroj je obzvlášť užitečný pro techniku impasto, kdy barvu nanášíte v silných vrstvách podobně jako špachtlí a přitom máte kontrolu nad hustotou a směrem.

Houbičky

Použití obyčejné kuchyňské houbičky nebo speciální malířské houby není sice neobvyklé, ale rozhodně skvělý způsob, jak dodat texturu nebo rychle vytvořit pozadí. Houbička vám pomůže s měkkými rozmazanými okraji, nebo naopak s výraznými barevnými plochami. Ideálně se hodí na akrylové nebo olejové barvy, pokud chcete vytvořit plynulé přechody nebo objemné vrstvy.

Zubní kartáčky

Zubní kartáček je nenahraditelný nástroj pro vytváření efektu kapek a chaotických textur. Stačí namočit kartáček do barvy a přejet po štětinách prstem, aby barva vystříkla na papír nebo plátno. Tuto metodu často používají umělci k přidání dynamiky do abstraktních děl nebo při vytváření hvězdné oblohy, deště či vodních kapek.

Peří a dřívka

Místo štětců můžete vyzkoušet kreslení ptačím peřím nebo jednoduchými dřívky. Tyto nástroje vám umožní vytvářet jemné linie a textury, které by štětcem byly těžko dosažitelné. Peří můžete namočit do inkoustu nebo akrylu a kreslit jím drobné detaily či elegantní oblouky.

Pravítko

Pravítko, obvykle používané k přesnému měření, může být zajímavým nástrojem pro tvorbu geometrických vzorů a struktur. Můžete s ním vytvářet přesné linie a symetrické tvary, například v grafice nebo abstrakci. Pravítko můžete také namočit do barvy a přetáhnout jím po plátně, čímž vzniknou rovné tahy.

Hliníková fólie

Zmačkaná hliníková fólie dokáže vytvořit zajímavé textury a efekty na plátně. Hodí se pro tvorbu nepravidelných a chaotických vzorů, které jsou obtížné dosáhnout klasickými nástroji. Stačí fólii namočit do barvy a jemně ji přitlačit na povrch – výsledek bude pokaždé jiný a nepředvídatelný.

Lepicí a malířská páska

Tento nástroj se může zdát běžný, protože mnoho lidí ví, že pomocí malířské pásky lze zakrýt části plátna a pracovat kolem nich, čímž vznikají ostré hrany nebo čisté geometrické tvary. Páska se však dá využít i k odstranění barvy z určitých míst, což vytváří zajímavý „roztrhaný“ efekt.

Skleněné tyčinky a špachtle

Nástroje pro keramiku nebo sochařství, jako jsou skleněné tyčinky nebo špachtle, lze použít i při malbě k vytváření objemných tahů a detailů. Těmito nástroji můžete nanášet silné vrstvy barvy, přidávat texturu a zdůraznit konkrétní prvky.

Plastové vidličky a nože

Tyto běžné předměty můžete využít k vytváření chaotických, ale zajímavých vzorů. Vidlička dobře funguje s hustými barvami, vytváří linie a škrábance na plátně. Nožem zase můžete jemně odstraňovat přebytečnou barvu nebo vytvářet ostré hrany v abstraktních dílech.

Kávová míchátka a vatové tyčinky

Kávová míchátka nebo vatové tyčinky jsou univerzálním nástrojem pro práci s jemnými detaily a měkkým rozmazáváním. Míchátka můžete použít k malování linií a vzorů, zatímco vatové tyčinky jsou ideální pro plynulé přechody a rozmazané efekty.

Takové neobvyklé nástroje vám umožní experimentovat s texturami, tvary a efekty a přinést do vaší tvorby nový rozměr.

Práce s olejovými barvami vyžaduje rozsáhlé znalosti materiálů a také trpělivost, protože proces tvorby obrazu se může protáhnout na týdny nebo dokonce měsíce. Pojďme si proto představit základní a nejzajímavější techniky, které vám pomohou zvládnout olejomalbu a rozvinout svůj umělecký potenciál.

Alla prima

Jednovrstvá technika známá jako alla prima, což doslova znamená „na první pokus“, je ideální pro ty, kdo rádi pracují rychle a spontánně.

Obrazy vytvořené touto technikou vznikají během jednoho sezení, dokud jsou barvy ještě vlhké. Umělci často míchají barvy přímo na plátně, což umožňuje vytvořit nečekané odstíny a výrazné tahy štětcem. Tato technika pomáhá zachovat svěžest a energii původního nápadu, což ji činí oblíbenou mezi mnoha umělci usilujícími o dynamické a expresivní výsledky.

Mějte však na paměti, že barvy v alla prima nezasychají mezi vrstvami a snadno se mísí, což může vést k nečistotám. Abyste tomu předešli, kontrolujte množství barvy a sledujte, jak se nanáší na plátno.

Vícevrstvá technika

Pokud dáváte přednost pečlivějšímu přístupu, vyzkoušejte vícevrstvou techniku. Tento postup vyžaduje postupné nanášení barev a důkladné zaschnutí každé vrstvy.

Začíná se podmalbou – základní vrstvou barvy, která tvoří podklad pro další vrstvy. Poté následuje postupná práce na detailech a barvách, dokud není dosaženo požadovaného výsledku.

Hlavní výhodou této techniky je možnost jemného dolaďování barev a textur v každé fázi. Díky tomu umělec dosáhne hloubky a realističnosti, které jsou u jednovrstvé techniky obtížně dosažitelné.

Lazura

Lazurování je technika nanášení tenké vrstvy barvy na zaschlou vrstvu. Používají se transparentní nebo poloprůhledné barvy, které umožňují vytvářet mnohorozměrné odstíny a jemné přechody. Tato metoda je obzvláště účinná při práci s pleťovými tóny, oblohou nebo vodními plochami, kde je důležitá jemná hra světla a stínů.

Tenká vrstva lazury dokáže vytvořit iluzi hloubky a lesku. Například nanesením průhledné barvy na tmavší podklad lze dosáhnout efektu zářivého objektu. Pamatujte však, že lazura vyžaduje trpělivost – každá vrstva musí důkladně zaschnout, než nanesete další.

Impasto

Pro vytváření objemných a texturovaných obrazů je vhodná technika impasto. Barva se nanáší v hustých vrstvách, čímž se vytváří efekt trojrozměrnosti. Základními nástroji jsou široké štětce, špachtle a paletové nože.

Impasto je ideální pro vyjádření textury – například drsného povrchu zdi, hrubé látky nebo země. Tuto techniku používali mistři jako Vincent van Gogh k zdůraznění energie tahů a dynamiky obrazu.

Tlusté přes tenké

Pravidlo „tlusté přes tenké“ je základním principem vícevrstvého malování. Na začátku práce se používají velmi zředěné barvy, které vytvářejí tenké a lehké vrstvy, poté postupně přechází umělec k hustším vrstvám, přidávajícím objem a hloubku. To pomáhá předcházet vzniku trhlin na hotovém díle, protože tenké vrstvy schnou rychleji než husté.

Tento postup poskytuje svobodu pro experimenty s texturami a umožňuje vytvářet vícevrstvé obrazy bez rizika poškození finálního zobrazení.

Mokré do mokrého

Tato technika, oblíbená mezi krajináři, spočívá v nanášení nových vrstev barvy na ještě vlhké vrstvy. Umožňuje plynulé přechody a jemné gradienty, což je ideální například pro tvorbu oblohy nebo pozadí.

Protože je však klíčové, aby barvy zůstaly vlhké, je třeba pracovat rychle. Výsledek však často stojí za to – obrazy působí jemně a harmonicky.

Suchý štětec

Technika suchého štětce znamená nanášení barvy na plátno s minimálním množstvím ředidla. Tím se dosahuje ostrých linií a precizních detailů. Metoda je ideální pro vytváření textur, jako je nerovný povrch kamene nebo srst zvířat.

Efekt suchého štětce lze také kombinovat s jinými technikami pro zvýraznění kontrastu a detailů.

Každá z těchto technik je jen nástroj, který vám pomůže rozvinout váš umělecký potenciál. Nebojte se je kombinovat, experimentovat a přizpůsobovat je svému stylu – stanou se vašimi pomocníky, nikoli omezeními.

Více o těchto a dalších technikách se můžete dozvědět v našich online kurzech!

Kreslení látek a záhybů na oblečení může na první pohled vypadat složitě, ale jakmile pochopíte logiku jejich tvorby, stanou se z nich prvky, které zvládnete snadno nakreslit. Klíčem k přesvědčivému zobrazení látek je pochopení toho, jak reagují na pohyb těla, jejich váhu a druh materiálu. Pojďme si detailněji rozebrat tyto klíčové aspekty kreslení látek a záhybů, které vám pomohou vytvářet živější a realističtější díla.

Pochopení struktury látky

Látka se vždy přizpůsobuje tvaru, na kterém leží. Představte si, že kreslíte oblečení obepínající tělo – každý ohyb, pohyb nebo poloha svalů ovlivní směr záhybů. Při kreslení látek je proto důležité si položit otázky: Co je pod látkou? Jak je napnutá? Zohlednění podkladu je zásadní, ať už jde o tělo, polštář nebo cokoli jiného.

Například úzký rukáv na ruce bude mít záhyby kolem kloubů, zatímco volné šaty nebo plášť vytvoří větší a plynulé záhyby, které kopírují tvar těla. Pokud vás tento princip zajímá více, doporučujeme studovat knihu „Dynamic Wrinkles and Drapery“ od Burne Hogartha, která detailně popisuje pohyb a dynamiku látek.

Typy záhybů

Je také důležité rozpoznat základní typy záhybů, protože nejsou všechny stejné. Zde jsou některé nejběžnější:

• Radiální záhyby se šíří paprskovitě z jednoho bodu, například když táhnete za okraj látky. Představte si rukáv trička, kde látka směřuje od ramene k lokti.
• Napínací záhyby vznikají, když je látka napnutá mezi dvěma body. Typickým příkladem je látka na kolenou nebo loktech, když se klouby ohnou.
• Volné záhyby vznikají tam, kde látka volně visí, například u šatů nebo pláště. Tyto záhyby jsou obvykle měkčí a méně výrazné, závislé na gravitaci a materiálu.
• Rovné záhyby vypadají jako řady paralelních vlnitých linií, například na širokých kalhotách nebo sukni.
  Každý z těchto záhybů má své specifické vlastnosti a závisí na napětí, typu a váze látky.

Jaký materiál kreslíte?

Při kreslení nezapomínejte na druh látky – lehký hedvábný šátek a těžká džínovina budou vytvářet úplně jiné záhyby. Například hedvábí tvoří jemné, plynulé záhyby, zatímco hrubý denim zanechá ostré a pevné linie.

Proto se nebojte zkoušet různé materiály – od pevných po jemné – abyste pochopili, jak se chovají na těle nebo předmětech.

Světlo a stín

Jedním z nejdůležitějších aspektů, který dodává záhybům realismus, je práce se světlem a stínem. Tam, kde se látka zvedá, bude světlejší, zatímco v hlubokých záhybech bude tmavší.

Stíny nemusí být vždy rovnoměrné – zejména u složitých záhybů. Měkké přechody se hodí pro jemné látky, ostré stíny naopak pro pevné materiály.

Jedním z užitečných cvičení je pozorování světla na skutečných látkách. Například přehoďte kus látky přes nějaký předmět a analyzujte, jak se tvoří záhyby a stíny. To vám poskytne lepší představu o jejich fungování v reálných podmínkách.

Oživení kresby

Když kreslíte oblečení na postavě, pamatujte, že není statické. Látka se pohybuje spolu s tělem a vytváří nové záhyby. Zachycení pohybu – ať už je to plášť vlající ve větru nebo napnutí látky při prudkém pohybu ruky – dodá vaší kresbě život.

Pro inspiraci doporučujeme sledovat práce jiných umělců na platformách jako DeviantArt nebo si přečíst ikonickou knihu o animaci „The Animator’s Survival Kit“ od oscarového Richarda Williamse.

Více tipů a triků na kreslení oblečení najdete na našich online kurzech!