Blog Draw Planet

Vizuální gramotnost je sbírka nápadů a vizuálních vjemů, které můžete využít ve své tvorbě. Čím více toho vidíte, tím bohatší je váš vnitřní svět a tím více máte možností a nápadů pro kreativitu. Ale jak správně rozvíjet vizuální gramotnost, aby skutečně pomáhala v umění? Níže sdílíme několik tipů a zdrojů.

Vystupte ze své komfortní zóny

Jednou z největších pastí pro kreativní lidi je uzavření se do vlastních preferencí. Často se omezujeme tím, že se soustředíme pouze na to, co máme rádi. Skutečná vizuální gramotnost se ale rozvíjí, když objevujeme nové věci. Pokud obvykle kreslíte portréty, zkuste prozkoumat architekturu.

Pokud milujete světlé barvy a impresionisty, podívejte se na monochromatická díla. K tomu vám může pomoci například Artstor, kde najdete obrazy z muzeí a soukromých sbírek, nebo anti-sociální síť Are.na, podobná Pinterestu. To vám otevře nové možnosti kombinací a nápadů pro vaši práci.

Hledejte umění všude

Rozhlédněte se kolem sebe – možná najdete umění tam, kde byste ho nečekali. Fasáda starého domu, vzor na oblečení nebo i tvar stínu na asfaltu – to vše může být zdrojem inspirace. Skutečná vizuální gramotnost totiž není jen schopnost ocenit malbu v galeriích, ale umění vidět krásu v každodenních věcech.

Francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson, průkopník pouliční fotografie, nacházel poezii a rytmus v obyčejném životě. Inspiraci lze čerpat i z moderních projektů na Instagramu, jako je @accidentallywesanderson, který ukazuje každodenní scény ve stylu Wese Andersona. Snažte se tedy hledat neobvyklé ve zcela obyčejném a uchovávat tyto momenty pro budoucí projekty!

Buďte otevření umění jiných epoch a kultur

Je chybou soustředit se pouze na moderní umění nebo na kulturu, kterou znáte. Podívejte se na díla starověkých civilizací, mistrovská díla renesance nebo naopak prozkoumejte pouliční umění různých měst. Porovnání různých přístupů, technik a vizuálních jazyků vám jistě rozšíří obzory. A k tomu existuje spousta zdrojů, například Google Arts & Culture, kde najdete různá umělecká směry.

Můžete objevit překvapivé prvky i v dílech, která na první pohled nejsou blízká vašemu stylu. Proto vždy dejte šanci směrům a kulturám, které vám připadají vzdálené.

Ponořte se do různých forem umění

Když hledáte nové zdroje inspirace, neomezujte se jen na malby. Filmy, fotografie, móda, architektura, graffiti – to vše ovlivňuje vaše vnímání a způsob, jakým používáte své nápady.

Na webu Current jsou pravidelně publikovány články o ikonických filmech a jejich vizuálních prvcích, které vám pomohou lépe pochopit vizuální jazyk. Takové neobvyklé zdroje obohacují vaše vnímání a ukazují, jak pomocí kompozice a barev vyjádřit emoce.

Experimentujte a analyzujte

Rozvoj vizuální gramotnosti znamená nejen vidět více obrazů nebo fotografií, ale také se naučit díla „rozebrat“ a analyzovat. Proč se vám konkrétní dílo líbí? Jak autor pracoval s barvou, světlem, kompozicí? Právě pochopení vizuálního jazyka jiných umělců a kreativních lidí vám pomůže lépe porozumět vlastním preferencím a stylu.

Začněte třeba jednoduchým cvičením: vyberte si jedno dílo a zkuste jej rozebrat na jednotlivé prvky. Prozkoumejte, jak je sestavena kompozice, proč byly zvoleny určité barvy, jakou náladu obraz vytváří. To vám pomůže lépe chápat nejen cizí díla, ale i ta vlastní.

Vizuální gramotnost tedy není cílem, ale cestou. Vaše schopnost vidět krásu v maličkostech, nacházet inspiraci na nečekaných místech a analyzovat to, co vidíte, bude růst, pokud budete pokračovat v tréninku svého vizuálního vnímání.

Pokud slyšíte slovo „kreativita“ a připadá vám, že je to něco nedosažitelného, jako talent, který buď máte, nebo ne, můžete se uklidnit – tak to není. Kreativita je dovednost, kterou lze rozvíjet stejně jako svaly. Jen místo činek budeme používat svou představivost a trochu netradiční přístupy k malování.

Neobvyklé kombinace

Kreativita často vzniká v těch nejpodivnějších kombinacích. Umíte si například představit zvíře, které jste nikdy neviděli? Třeba slona s křídly vážky nebo rybu s medvědím obličejem?
Zkuste si to představit. To nejsou jen fantazie – jsou to myšlenky osvobozené od běžných rámců. Stačí vzít běžné téma a přidat k němu neočekávané prvky. Například si vyhraďte čas a zkuste nakreslit něco bláznivého – třeba suchozemský podmořský svět, kde mají ryby nohy a domy jsou postavené z vody a řas.

Omezení jako podnět

Někdy kreativita kvete, když si stanovíte určitá omezení. Představte si, že můžete kreslit jen jednou barvou nebo že nemůžete používat obvyklé tvary. To vás donutí hledat řešení a experimentovat.
Jednoduchý úkol: stanovte si nějaké „bariéry“, abyste zjistili, kam vás dovedou. Například kreslete obrázek bez zvedání tužky nebo nahraďte obvyklé barvy předmětů jejich protiklady.

Inspirace v jiném umění než je malování

Kreativita se rozvíjí i mimo malířské plátno. Hudba, filmy, tanec – to vše trénuje představivost. Zkuste vytvořit kresbu inspirovanou hudební skladbou nebo filmem. Představte si například, jak vypadá zvuk nebo jaké pohyby lze zobrazit.

Hra s náhodou

Vyberte několik náhodných předmětů kolem sebe a spojte je do jedné kompozice. Můžete také udělat několik náhodných čar a skvrn na papíře a pokusit se v nich najít obraz.

Vypnutí vnitřního kritika

Často nám vnitřní hlas říká, že „to nevyjde“ nebo „vypadá to divně“. V kreativitě ale nejsou žádná pravidla ani špatná řešení!

Triky Salvadora Dalího

Dokonce i slavní umělci se občas uchýlili k nestandardním metodám. Salvador Dalí rád usínal s lžící v ruce, aby ho hluk při pádu lžíce probudil. Zkuste experimentovat se svými stavy, třeba těsně po probuzení nebo před usnutím. V těchto okamžicích může mysl nabídnout ty nejneobvyklejší nápady.

Pamatujte, že kreativita se nerozvíjí mávnutím ruky. Vyžaduje experimenty, hru a svobodu sebevyjádření. Povolte si dělat chyby, kreslit něco zvláštního a uvidíte, kolik zajímavých nápadů v sobě máte!

A určitě se přihlaste na naše online kurzy, abyste rozvinuli své tvůrčí schopnosti – věříme, že je určitě máte!

Aby byl portrét přesvědčivý, je důležité pochopit proporce obličeje a anatomii hlavy. To vám pomůže vyhnout se chybám, které by mohly způsobit, že obličej bude působit nepřirozeně.

Krok 1. Vytvoření základního tvaru hlavy

Začněte jednoduchým tvarem vejce, i když to zní zvláštně. Představte si hlavu jako mírně zploštělou kouli připomínající vejce, přičemž užší strana směřuje dolů. Nakreslete tento tvar a přidejte dvě křížící se čáry – vertikální a horizontální – které rozdělí obličej na čtyři části.

Tady můžete stále mírně měnit šířku obličeje, pokud máte pocit, že jste se unáhlili. Šířka obličeje odpovídá zhruba šířce pěti očí.

Poté určete polohu očí. Rozdělte horizontální čáru na pět stejných úseků a lehce naznačte oči. Mezi nimi by mělo být mezera odpovídající šířce jednoho oka. Je však třeba si uvědomit, že tyto proporce se mohou lišit u různých lidí – to je pouze základní vodítko.

Poté přejděte k proporcím dolní části obličeje. Vertikální linii rozdělte na sedm stejných částí: první část nahoře patří vlasům, dvě části čelu, jedna část obočí, oči a horní část nosu, následující část je pro nos až po jeho základnu, další část pro rty (které ale nezabírají celou délku této části, ale jsou umístěny spíše v dolní polovině) a poslední část pro bradu.

Krok 2. Kreslení proporcí a detailů obličeje

V této fázi můžete obrysovat hlavní rysy obličeje, začněte očima. Oči se často kreslí jako mandle, přičemž vnitřní roh je obvykle níže než vnější, což dává obličeji přirozený výraz. Pamatujte, že každý má odlišný tvar očí, proto zde není striktní pravidlo.

Nyní přejděte k nosu, který má často klínovitý tvar. Před kreslením si jej představte trojrozměrně a zaměřte se na jeho základnu, křídla a most.

Nakonec přejděte k ústům. Linie, kde se rty setkávají, by měla být kreslena jako první, protože je to nejdelší a nejtmavší linie tvořící ústa.

Krok 3. Přidání detailů

Jakmile máte základní proporce, můžete se zaměřit na detaily: zpřesnit rysy obličeje, přidat stíny a zdůraznit objem.

A je to! Tento přístup vám umožní kreslit portréty a porozumět, kde potřebujete zlepšit své znalosti anatomie a proporcí.

Chcete-li svůj portrétový styl dotáhnout k dokonalosti, přihlaste se do našeho online kurzu portrétní malby pro začátečníky!

Pokud jen mechanicky kopírujeme fotografie nebo kresby, naše dovednosti jako umělců se nevyvíjejí – spíše naopak, brzdí to náš růst. Jak tedy pracovat s referencemi tak, aby to nebylo jen prosté kopírování, ale tvůrčí proces, který přináší něco vlastního? Pojďme se na to podívat.

Proč jsou reference vůbec potřebné?

Postupem času se nám v hlavě “zaseknou” určité stereotypy – například že obloha je modrá, liška zrzavá a podobně. Ve skutečnosti je to však trochu složitější. Když si představíme nějaký objekt, vybavíme si jen jeho základní rysy a tyto zakořeněné stereotypy, zatímco detaily nám často unikají.

Detaily jsou ale to, co dělá kresbu živou. A právě reference nám pomáhají vyplnit mezery v paměti a uvidět to, co často přehlížíme: ohyby, proporce, světlo a stíny, textury.

I zde je však důležitý jeden bod – nestačí se jen dívat na obrázek, ale je třeba ho analyzovat. Většina začátečníků vnímá referenci jako objekt pro přesné kopírování. To je chyba. Smysl takového kopírování je malý: nestudujete tvar, nepamatujete si principy a nezlepšujete své dovednosti. Užitečnější je analyzovat a interpretovat to, co vidíte, než kreslit vše “podle šablony”.

Jak tedy pracovat s referencemi správně?

Hlavní pravidlo – nekopírujte, ale měňte úhel pohledu. Je to jako vizuální gymnastika pro mozek, aby se naučil vidět objekt z různých stran.

Představte si, že se díváte na objekt přes neviditelnou kameru a můžete s ní pohybovat, otáčet objekt o 30 nebo 60 stupňů. To rozvíjí schopnost analyzovat tvar a tvořit objekty v prostoru. Možná vaše kresby na začátku nebudou ideální – důležitější je samotný proces analýzy.

Praktické cvičení

Vezměte si jednoduchý předmět, třeba hrnek nebo jablko, a pokuste se ho nakreslit z různých stran. Jeden úhel můžete vzít z reference, ostatní si vymyslete sami. Takové jednoduché cvičení vám pomůže lépe chápat tvar a rozvíjí prostorové myšlení. Čím více budete pracovat s různými úhly, tím snáze pak budete kreslit objekty z hlavy, aniž byste se museli držet jednoho obrázku.

Základ, který je třeba znát

Je důležité říct, že práce s referencemi je nemožná bez základních znalostí kresby. Abyste mohli referenci správně využít, musíte rozumět pojmům jako lineární perspektiva a světlo a stín.

Je to jako abeceda v jazyce: můžete kopírovat písmena, aniž byste chápali slova, nebo se naučit pravidla a začít vytvářet vlastní díla. V tomto případě vám pochopení perspektivy umožní kreslit objekty v prostoru a správná práce se světlem a stíny přidá realistický dojem prostřednictvím hry světel a stínů.

Specifika práce s fotografiemi

Zajímavé je, že kreslení podle fotografií je samostatná dovednost. Začátečníci často kopírují všechny chyby fotografie: zkreslení kamery, nevhodné osvětlení nebo postoj modelu, což často vede k tomu, že kresba vypadá “bez života”.

Náš tip: analyzujte fotografii, ale snažte se přitom měnit úhel pohledu nebo dokonce osvětlení, aby obrázek nepůsobil ploše. Pokud je například osoba vyfocena z tří čtvrtin, zkuste ji nakreslit z profilu, přičemž studujte proporce obličeje a tvar hlavy.

Shrnutí

Díky referencím se učíte vidět detaily a zvláštnosti objektů, ale pouze pokud pracujete na analýze tvaru a nebojíte se odchýlit od originálu.

Pamatujte si tedy, že vaším hlavním úkolem při práci s referencemi není kopírovat svět, ale lépe mu rozumět. Pokud je analyzujete, přizpůsobujete si je a učíte se z každého obrázku lépe rozpoznávat detaily, proměníte reference ve svůj nový nástroj pro kreativitu, nikoli v hvězdu, která vás může zavést do slepé uličky.

Vydejte se s námi na cestu světem umění:
– Sketching v Praze
– Sketching v Brně
– Sketching v Ostravě

Malování květinových kompozic akvarelem je o náladě a emocích, které můžeme vyjádřit barvami a tvary, kde každý květ působí jako postava v celkové scéně. Proto je důležité nejen zvládnout samotnou kresbu květin, ale také umět je správně kombinovat, aby spolu harmonicky ladily a vytvářely ucelenou kompozici. Pojďme si krok za krokem ukázat, jak začít s takovou kompozicí.

Začněme hlavní myšlenkou

Každá kompozice začíná myšlenkou. Můžete zvolit kytici lučních květin, jemné zátiší s růžemi nebo dokonce začít abstraktnější fantazií. Nejdříve se zamyslete, jakou náladu a emoci chcete svým dílem zprostředkovat.

Poté určete hlavní akcent své kompozice: může to být velký, výrazný květ uprostřed, zatímco ostatní prvky budou hrát doplňující roli. Toto rozhodnutí pomůže vyvážit celou kompozici.

Práce s tvary

Ve fázi náčrtu se zaměřte na základní tvary a vyhněte se detailům – stačí si rozvrhnout rozmístění květin pomocí oválů a kruhů. Tím získáte lepší představu o celkové kompozici a zajistíte, že nebude ani přeplněná, ani příliš prázdná. Nezapomeňte ponechat mezi květinami prostor, aby obraz mohl „dýchat“.

Přechod na kontury

Když máte jasno o základním rozvržení, můžete začít s jemnými konturami. U akvarelu je lepší vyhnout se příliš výrazným liniím, aby obraz nepůsobil těžkopádně – kreslete jemně a lehce.

Začněte většími prvky, jako jsou květy a listy, a až poté přejděte k menším detailům. Nedělejte si starosti s dokonalou symetrií – květiny jsou od přírody mírně asymetrické, což je činí přirozenými.

Technika mokré na mokré

Jednou z hlavních vlastností akvarelu je práce na vlhkém povrchu. Před nanesením barvy lehce navlhčete papír, ale vyhněte se místům, kde chcete vytvořit výraznější stíny nebo akcenty. Barva se tak bude jemně rozpíjet a vytvoří měkké přechody. Tato technika je ideální pro jemné lístky nebo rozostřené pozadí.

Práce s barvami

Květinová kompozice je o hře barev. Důležité je vybrat odstíny, které se budou vzájemně doplňovat.

Doporučuji začít světlými, jemně zředěnými odstíny a postupně přecházet k intenzivnějším tónům. Akvarelové barvy jsou průhledné, takže se často míchají přímo na papíře.

Detaily a vyvážení

Jakmile jsou hlavní barevné plochy naneseny, přidejte detaily. Akvarel nevyžaduje přemíru detailů, a proto je lepší některé části kompozice nechat rozmazané a jinde zvýraznit linie, které přitáhnou pozornost.

Na závěr můžete přidat lehké akcenty – například jemnými tahy štětce vytvořit trávu, lehké stíny nebo drobné skvrnky barvy. Tyto detaily dodají obrazu dynamiku a život.

A je hotovo! Pokud se vám tentokrát vše nepovedlo podle představ, nezoufejte – můžete to zkusit znovu a zdokonalovat své dovednosti.

Nebo se přihlaste do našich online kurzů akvarelu pro začátečníky, kde se naučíte ještě víc.