Blog Draw Planet

Jednoduchost květin, jako jsou kopretiny, nabízí při malování akvarelem skvělou příležitost osvojit si tuto techniku. Jemné přechody a tenké linie jsou ideální pro zachycení lehkosti akvarelových barev. Pojďme si krok za krokem ukázat, jak vytvořit krásný akvarelový obraz kopretin.

Co budete potřebovat:

• Akvarelový papír
• Akvarelové barvy
• Štětce různých tlouštěk (kulaté štětce č. 2 a 6 jsou ideální)
• Vodu a paletu
• Měkkou tužku na náčrt a gumu

Krok 1: Náčrt

Začněte lehkým náčrtem tužkou. Nakreslete střed květu – malý kruh, který je mírně zploštělý nahoře i dole. Poté jemně načrtněte okvětní lístky kopretiny. Měly by být protáhlé a lehce zakřivené. Neusilujte o dokonalou symetrii – příroda je málokdy dokonale pravidelná.

Přidejte stonky a listy. Listy kopretiny mohou být podlouhlé a s nepravidelnými okraji.

Krok 2: Základní vrstvy

Jemně navlhčete papír kolem obrysu květů, abyste předešli ostrým hranám. Začněte se středem květu: použijte teplý žlutý odstín a naneste jej na střed. Nechte barvu lehce roztéct, čímž vytvoříte jemné přechody.

Krok 3: Lístky

Nyní se zaměřte na okvětní lístky. Použijte jemně zředěný modrý nebo fialový odstín. Možná vás překvapí, že okvětní lístky nemusíte kreslit čistě bílé – jinak by ztratily svůj objem. Přidejte jemné stíny tam, kde se lístky překrývají nebo kde na ně dopadá přirozený stín od středu květu.

Krok 4: Stonky a listy

Pro stonky a listy použijte směs světle zelené s trochou žluté – vytvoří to svěží, živý odstín. Dávejte si ale pozor, aby kresba nebyla příliš tmavá; raději nanášejte barvu ve vrstvách, než abyste použili příliš sytý tón najednou.

Krok 5: Detaily

Jakmile základní vrstvy zaschnou, můžete přidat detaily. Zvýrazněte například tvar okvětních lístků intenzivnějšími vrstvami akvarelu. Ve středu květu můžete přidat jemné tečky a linky pro zvýraznění textury. Stonky a listy můžete vykreslit tenkými tahy pro přirozenější vzhled.

Krok 6: Závěrečné akcenty

Nakonec přidejte poslední úpravy. Co můžete udělat? Například jemné stíny pod květem a tenké linky na okvětních lístcích a listech.

Nezapomeňte zkontrolovat, zda byla barva nanesena rovnoměrně, a opravte místa, kde mohla barva příliš roztéct.

Hotovo! Teď máte jemnou a půvabnou kresbu kopretin, která krásně vystihuje průhlednost a lehkost akvarelové techniky.

Chcete malovat dál? Přihlaste se na náš kurz akvarelu pro začátečníky nebo online kurz botanické akvarelové ilustrace, pokud vás baví malovat květiny. Těšíme se na vás!

Máky jsou výrazné květiny, které snadno oživí každé akvarelové dílo. Pokud se chcete naučit malovat tyto působivé rostliny akvarelem, pojďme si krok za krokem vysvětlit, jak na to.

Krok 1: Příprava materiálů

Nejprve si připravte vše potřebné:

• Akvarelové barvy
• Štětce různých velikostí (měkké, vhodné pro akvarel)
• Akvarelový papír (je důležité, aby byl dostatečně silný a dobře absorboval vodu)
• Páska pro upevnění papíru na podložku
• Tužka na náčrt
• Guma

Krok 2: Náčrt květin

Začněte lehkým náčrtem kompozice tužkou. Nakreslete ovály, kde budou umístěny květy máku, a postupně přidávejte detaily: tvar okvětních lístků a stonků. Jakmile je náčrt hotový, jemně odstraňte přebytečné linie, aby se pod barvou neprojevily.

Krok 3: První vrstva akvarelu

Nyní navlhčete papír vodou pomocí širokého štětce a nechte ji trochu vstřebat – obvykle to trvá asi minutu. Vytvoříte tak krásně rozmazané pozadí pro květ. Poté použijte velmi zředěnou červenou barvu pro první vrstvu a naneste obecné obrysy maků.

Nebojte se, pokud se barva trochu rozlije – dodá to kresbě lehkost a dynamiku.

Krok 4: Hlavní barvy

Nyní začněte s detaily. Použijte sytější odstíny červené a oranžové pro zvýraznění hloubky okvětních lístků – například oranžovými odstíny můžete zvýraznit světlé části květu. Naneste tmavší odstíny na ty části květu, které jsou ve stínu nebo vzdálené od zdroje světla – smíchejte trochu fialové s červenou.

Pracujte vrstvu po vrstvě, začněte světlejšími oblastmi a postupně přidávejte tmavší.

Krok 5: Kreslení stonků a poupat

Pomocí směsi zelené a žluté vykreslete stonky a poupata. Začněte světlými odstíny a postupně přidávejte tmavší pro vytvoření objemu.

Aby stonky vypadaly přirozeně, přidejte trochu červené do zelené – to jim dodá přirozenou teplou hloubku. Můžete také trochu tohoto odstínu přidat do středu listů.

Krok 6: Detaily

Když základní vrstva zaschne, vezměte jemný štětec a přidejte detaily na okvětní lístky a střed máku. Pro ztmavení středu použijte například fialovou nebo tmavě červenou a chaoticky kolem něj naneste tečky, aby střed zůstal bílý.

Přidejte také jemné tahy a tečky po celém květu, aby vypadal živěji.

Krok 7: Finální úpravy

Můžete také přidat jemné cákance akvarelu, aby kresba získala konečnou úpravu. Použijte světlejší nebo kontrastní odstíny zelené nebo červené k dokreslení atmosféry obrázku.

A je to! Váš mák je hotov.

Pokud se budete věnovat detailům a udržíte rovnováhu mezi světlem a stínem, mák bude vypadat živě a jasně. Nebojte se experimentovat s barvami a vodou, pokud pocítíte náhlou inspiraci!

Ještě více kreslení si můžete vyzkoušet pod vedením našich lektorů na kurzu akvarelu pro začátečníky. Více o kurzech si můžete přečíst zde. A pokud rádi malujete květiny a přírodu obecně, náš online kurz botanické akvarelové ilustrace je pro vás jako dělaný.

Když se díváte na budovy, může se zdát, že je těžké je přenést na papír. Ve skutečnosti je architektonická kresba nejen o objemech a symetrii, ale také o schopnosti vidět jednoduché tvary ve složitých objektech. Osvojíte-li si několik technik a postupů, tento proces se pro vás výrazně zjednoduší. Postupem času nebudete jen přenášet reálné budovy do svého skicáře, ale budete schopni vytvářet vlastní architekturu přímo z hlavy!

Nejdříve je však potřeba pochopit perspektivu, protože architektonická kresba začíná právě jí. Bez znalosti, jak se čáry sbíhají do jednoho bodu, bude budova působit nereálně a ploše.

Existují tři typy perspektivy, podle úhlu pohledu na budovu:

• Jednobodová, kdy všechny linie vedou do jednoho bodu (např. pohled na objekt přímo před vámi).
• Dvoubodová, kdy kreslíte pohled na objekt z boku.
• Tříbodová – pohled z boku, který je navíc kombinován buď se shora, nebo zespodu.

Pro začátečníky je nejjednodušší začít s jednobodovou nebo dvoubodovou perspektivou. To vám usnadní vidět proporce a pochopit, jak objekty zobrazit v prostoru.

Nepouštějte se hned do detailů, i když možná chcete zachytit každou drobnost. Nejprve rozložte budovu na jednoduché geometrické tvary: obdélníky, válce nebo kužely – to vám pomůže snadněji kontrolovat proporce a pochopit, jak se vytváří celkový objem. Například věže mohou být tvořeny kombinací válců a kuželů, zatímco okna jsou obdélníky zasazené do základního tvaru budovy.

Dále, abyste se neztratili v detailech a zachovali symetrii, použijte pomocnou síť. Rozdělte si papír vertikálně a horizontálně na polovinu, což vám pomůže přesně vypočítat umístění důležitých prvků. Toto je obzvlášť užitečné při práci s vysokými budovami nebo složitými strukturami, kde je důležité zachovat harmonii proporcí.

Jakmile jsou základní tvary zakresleny, můžete přejít k vykreslení drobných detailů. Zde můžete použít tenký voděodolný liner (např. 0,1 mm) k jemnému obtahování menších prvků, jako jsou okna, dveře nebo sloupy. Tlustší liner (0,3 nebo 0,5 mm) můžete využít pro zvýraznění kontur.

Perspektiva a rovnováha jsou i zde zásadní. Například čím je prvek blíže k divákovi, tím by měla být silnější linka, což vytváří dojem hloubky.

Když je základ a detaily hotové, můžete se pustit do objemu. K tomu je výborná šrafura – díky ní můžete přenést nejen objem, ale také texturu budovy. Různé typy šrafur umožňují realisticky zobrazit různé materiály, jako je cihla, dřevo nebo kámen. Šrafování by mělo také sledovat perspektivu, čímž se některé prvky stanou výraznějšími a objemnějšími. O šrafování ale podrobněji pojednáme v samostatném článku!

Zatím vám tyto základy pomohou vylepšit vaše schopnosti v kresbě architektury. Experimentujte s tvary a technikami a postupem času se vám architektura bude kreslit stále snadněji.

Pokud chcete tento proces urychlit, přihlaste se do našich kurzů kresby a grafiky pro začátečníky. Více informací najdete zde.

Mnozí lidé se při kreslení osoby snaží schovat její uši za vlasy nebo je vůbec nekreslit, protože pak vypadají plochě nebo nepřirozeně. Přitom právě tato část obličeje často dodává portrétu úplnost.

Ano, uši mají složitou strukturu a bez správného pochopení jejich tvaru mohou působit karikaturisticky. Pokud však zvládnete několik jednoduchých kroků, dokážete uši nakreslit s větší jistotou. Pojďme se podívat, jak na to.

Celkový tvar

Představte si ucho jako kombinaci dvou jednoduchých tvarů: oválu a půlkruhu, kde ovál představuje vnější rámec a půlkruh dolní část lalůčku. Je důležité si uvědomit, že ucho je nakloněné k hlavě, takže tento úhel při kreslení zohledněte.

Umístění vnitřní chrupavky

Nejvýznamnější detail ucha je jeho centrální chrupavka, která udává tvar. Začíná v horní části ucha, poté se ohýbá dolů a vpřed a obklopuje boltec. Nejlépe je začít ji načrtnout lehkými čarami a až později přidat výraznější obrysy.

Detaily vnitřní části

Po určení základní struktury ucha začněte kreslit detaily: záhyby, prohlubně a chrupavčité výběžky. Každý tvar má své světlé a tmavé oblasti – světlé části vystupují, tmavé jsou prohloubené. Světlo a stín zde dodávají objem, proto se snažte najít správnou rovnováhu mezi stínem a světlem.

Objem díky texturám

Vnitřní část ucha se vyznačuje množstvím textur. Chrupavky jsou hladké a tvrdé, zatímco lalůček je měkký a mírně drsný. Lalůček by měl být obvykle o něco světlejší než zbytek ucha, protože je méně výrazný. Přidávejte stínování postupně, aby ucho vypadalo živě.

Úprava tvaru s ohledem na perspektivu

Uši mohou vypadat různě v závislosti na úhlu pohledu. Například při kreslení obličeje v profilu by mělo být ucho více protažené a vnitřní část částečně viditelná. Pokud kreslíte ucho z čelního nebo polobočního pohledu, zachovejte jeho trojrozměrnost pomocí zakřivení a světla a stínu.

Nakonec by hotová kresba měla vytvořit pocit trojrozměrnosti, kde světlo a stín hladce přecházejí po konturách ucha.

Pokud se chcete naučit kreslit celý obličej, přihlaste se na náš online kurz portrétní malby.

Víte, co mají společného Cyrano z Bergeracu, Buratino a Voldemort? Ano, nosy, které často určují jejich charakter. Podívejme se, jak tento zdánlivě jednoduchý prvek obličeje proměnit v silný nástroj pro vytváření výstižných postav.

I když vypadá na první pohled jednoduše, zachytit nos správně je náročnější, než se zdá, protože nemá jasně vymezené okraje a linie jako oči nebo ústa. Jeho tvar však hraje klíčovou roli při vyjádření charakteru a proporcí obličeje.

1. Začněte od základního tvaru

Nejprve si představte a náčrtně nakreslete nos jako jednoduchý geometrický útvar – trojrozměrný lichoběžníkový blok, který se zužuje směrem k špičce. Tento základní tvar vám pomůže nos správně umístit na obličej a zachytit perspektivu. Nepospíchejte s detaily – nejprve je důležité určit objem.

2. Určete umístění nosních dírek a křídel

Nosní dírky jsou důležitou částí nosu, kterou lze snadno přehnat. Aby se tak nestalo, začněte s tenkými liniemi, které označí, kde se nacházejí nosní dírky a křídla nosu. Jsou symetrické, ale ne identické, proto je důležité zachytit jejich přirozenou odlišnost.

Zdroj obrázku

3. Přidejte stíny a světlo

Nos je v podstatě hra světla a stínu. Vyčnívající část zachytává světlo, zatímco stíny na bocích dodávají hloubku.

Použijte jemné tahy pro stíny, abyste vystihli zaoblenost a objem nosu. Zaměřte se na stíny pod nosem a kolem nosních dírek, tyto oblasti přidávají práci na realismu.

Zdroj obrázku

4. Zpřesněte tvar špičky nosu

Každý člověk má jedinečný tvar špičky nosu – někteří mají ostřejší, jiní zaoblenější. Zachyťte tyto individuální vlastnosti pomocí jemných zakřivení, aniž byste použili příliš ostré linie.

Pamatujte, že tato oblast nosu je jedna z nejsvětlejších, proto ji nepřekreslujte příliš tmavou.

5. Dokončete detaily a hladké přechody

V posledním kroku věnujte pozornost detailům: přidejte hladké přechody mezi světly a stíny, vykreslete stíny v prohlubních kolem nosních křídel. Pokud chcete vytvořit hyperrealistický efekt, můžete přidat texturu pokožky pomocí drobných čar nebo teček, ale nepřehánějte to. Jemnost tahů je klíčem k úspěšné práci.

Zdroj obrázku

Pamatujte, že kreslení nosu není jen přidání dalšího detailu k portrétu. Je to možnost vdechnout vašim postavám život a charakter. S každým novým náčrtkem lépe pochopíte, jak jej nakreslit tak, aby působil přirozeně a harmonicky na tváři.

Více užitečných rad o kreslení nosu a celého portrétu najdete na našem online kurzu portrétní malby pro začátečníky.