Blog Draw Planet

Jaké jsou příběhy nejslavnějších módních návrhářů? Čím vybočovali, že je zná prakticky každý? Dnes představíme jméno, které jste už jistě slyšeli, Coco Chanel!

Coco Chanel se narodila s občanským jménem Gabrielle Chanel roku 1883 v Saumur, Pays de la Loire. Pocházela z chudých poměrů, otec ji po smrti matky dal i se sourozenci do sirotčince, v dospělosti si začala u své tety přivydělávat jako švadlena v obchodě s oděvy. A hned získala úžasnou pověst vynikající švadleny! Peníze z šití ale nestačily, a tak zpívala v různých podnicích pod pseudonymem Coco.

Přes známosti s muži, s nimiž se seznámila při večerních představeních, se dostala do vyšší společnosti. A tak se jí otevřela cesta k otevření vlastního podniku! Jistý diplomat Coco podpořil a konečně mohla prodávat svojí tvorbu. Začala s klobouky.

Velký a zlomový přínos Coco Chanel byl pro ženy v oblasti sportu a volného času. To ona poprvé navrhla sportovní oblečení pro ženy! Konečně se díky ní začalo prodávat něco pohodlného pro ženy. Celkově vnesla Coco naprostou novinku do světa módy, krásu i pohodlí v jednom!

Nesmíme zapomenout na dnes už zcela kultovní záležitosti. Jde o parfém Chanel No. 5, který se prodává dodnes a kostým Chanel, který se také nosí stále s noblesou a elegancí!

Coco Chanel přinesla osvěžení a nápady, které se cení i teď. Módní návrhářství je velké umění, abychom podchytili nadčasovost, která neztrácí svůj lesk. Coco Chanel byla až do své smrti v 1971 velkou umělkyní!

Pokud vás také baví móda a rádi byste si zkusili, jak se navrhuje, přijďte na kurz módní tvorby do Draw Planet! Kdo ví, třeba se jednou hodně proslavíte :).

Začíná to asi tak – v představách se vám zjeví mohutný drak s děsivou tváří, lesknoucími šupinami, má nádherná křídla a dlouhý ocas s hroty… Je natolik reálný, že se ho můžete skoro dotknout!
Berete do ruky tužku nebo tablet, cítíte, jak se energie tvořivosti prochází prsty… ale to není ono. Cokoli nakreslíte není tak dokonalé, jako drak v představách.
Kreslení z hlavy je o mnoho těžší než jednoduché překreslovaní toho, co už opravdu existuje. Když namalujete, oživíte něco, co předtím ještě nikdo neviděl, není to stvoření ve své čisté podobě? Všechna tato úžasná stvoření a fantastické příběhy ve vaší hlavě právě čekají na to, abyste je propustili. Chcete vidět, jak se objevují na listu papíru, stávají se skutečnými, aby je všichni obdivovali, stejně jako vy. Proč je to tak těžké? Jak vytvořit jasné spojení mezi obrazem v hlavě a kresbou?

Jak kreslíte?
Tato otázka musí být zodpovězena jako první. Kreslení není tak snadné, jak si myslíte. Existuje spousta technik kreslení, ale realita je jen jedna. Proces kreslení na základě předlohy se tedy může zcela lišit od toho, jak dokážete kreslit z hlavy. I to je důvod, proč vám jedno z nich jde snadno a druhé se zdá nemožným, přestože se oboje nazývá kreslení.

Závěrem pro vás překvapení. Vždy kreslete podle předlohy z paměti nebo z fotografie.

Fantastická vize umělce, který kreslí fantastické bytosti z hlavy od chvíle, kdy se začal učit kreslit, je nepravdivá. Tento umělec s největší pravděpodobností také kreslil podle předlohy před dosažením této vyšší úrovně.

Takže jestli nedokážete kreslit podle své představivosti, není ve vaší paměti pro tento předmět žádná předloha. A to je přeci jen dobrá zpráva! Nezáleží tedy na tom, jak jste nebo nejste talentovaní, můžete se naučit kreslit svým vlastním způsobem. Bude to chvíli trvat, ale stojí to za to!

Při procházce ulicemi měst si můžeme prohlédnout jejich historii. Pouliční umění je kolem nás a může nás přimět k zamyšlení nebo nás inspirovat.

Graffiti jsou prvky pouličního života, svobody myšlení a jednání, které jsou často vnímány jako projev vandalismu. Můžou zahrnovat provokativní a revoluční motivy, protest proti určitému činu nebo chování i podporu všemožných politických názorů a mnoho dalšího.

Jako projev prostých lidí přilákalo „naivní“ umění graffiti pozornost mnoha současných umělců, kteří se chtěli vymanit z konvencí stanovených odbornou přípravou a tradicí. Mnohé z děl Joana Miró a Paula Klee jsou podobné stylu těchto vzorců deviantního, pouličního umění. Picasso graffiti obzvláště obdivoval pro jejich schopnost prezentovat osobu, lidskou postavu či charakteristický pohyb pomocí minimálního počtu grafických prvků. Francouzský umělec Jean Dubuffet používal graffiti techniku ve svém „Drsném umění“ (Art Brut).

Díky tomu šedesátých letech v USA a v poté i v západních zemích Evropy vznikla skupina umělců – amatérů pod tímto jménem – Art brut. Účastníci, kteří často patřili do národnostních menšin a marginálních skupin, se snažili zdobit ponuré prostředí předměstí. Malovali ve velkých měřítkách na požární zdi, betonové bariéry i ostatní stěny ve svém okolí. Do svého umění promítali sociálních protestní motivy i kritiku sociální nespravedlnosti. Americké graffiti kompozice jsou charakterizovány expresivností, živými barvami a širokým použitím populárních symbolů.

Jasná definice toho, co je graffiti, je velmi obtížná, ale většina výzkumníků se shodla na tom, že hlavním rysem je veřejná a neformální komunikace. Jedná se o druh alternativy k tradičním způsobům vyjádření svého názoru.

„Důležitost umělce je měřena počtem nových prvků, které uvede do plastického jazyka.“
Henri Matisse

Bílá tužka je tajemný a nepochopitelný předmět. Často se nachází v sadách barevných tužek, ale zřídkakdy se používá pro svůj zamýšlený účel. Je jen málo lidí, kteří vědí, proč je bílá tužka potřeba.

Dobrá bílá tužka umožňuje zvýraznit oslnění, zvýšit jas obrazu, snížit intenzitu barvy, sladit přechody, vytvořit další odstíny a mnohem více.

Tóny a přechody
Bílá tužka umožňuje ztlumit nebo zesvětlit hlavní barvu, což vede k novým odstínům. Rovněž pomocí světlé tuhy můžete vyhladit přechody a snížit kontrast mezi sousedními barvami. Někdy je celý obraz zesvětlován bílým stínováním.

Kresba bílou tužkou
Mnoho lidí vnímá bílou jako vedlejší barvu, ale může to být hlavní a dokonce i jediná barva. Hlavní podmínkou je barevný papír nebo pozadí, na kterém bude bílá tužka vidět.

Ale pozor, nejedná se o barevný papír pro dětské řemeslné výrobky. Je nutné zakoupit speciální tónované listy pro barevné nebo pastelové tužky. Stíny papíru se mohou měnit od světlého k tmavému.

Obraz může být černobílý a polychromovaný. Obsah obrázku je často určen barvou pozadí: modrá – zasněžená krajina, hvězdná noc; zelená – tajemný les; růžová a žlutá – letní nebo jarní louka. Nejčastěji se bílou tužkou se kreslí sníh, mlha, déšť, odrazy měsíce a slunce, odraz světla na vodí hladině, květiny.
Chcete-li kreslit bílou tužkou na černém papíru, musíte si představit budoucí obrázek záporně.

Abyste pochopili, proč umělec potřebuje bílou tužku, stačí se podívat na několik krásných obrázků, použít představivost a vytvořit vlastní bílé mistrovské dílo.
Na našem kurzu kresby pro začátečníky jednu z lekcí věnujeme právě kresbě bílou tužkou na černý papír. 🙂 Přijďte si vyzkoušet tuto neobvyklou techniku a mnoho dalších! Přihlaste se!