Blog Draw Planet

Na konci roku 1959 se v Tokiu objevily první fixy. Byly okamžitě vyprodány.
Japonsko je země kaligrafie. Ke každému japonskému domu patří štětec a lahvička s tuší. Fixa se proto měla stát velmi užitečným nástrojem. Měla zjednodušit kaligrafické psaní, na rozdíl od pera by dokázala vytvářet na papíře i tlusté linky. Přestože byla propagována jako náhrada za kaligrafické štětce, změnila fixa rychle svou specializaci. Ukázalo se, že nový nástroj neumožňuje psát na papír tahem v různých tloušťkách. Jako náhrada tužek pro dětské kresby byla však perfektní.

Výrobce si to rychle uvědomil a 17. března 1960 se objevily první sady barevných fix. Od té doby popularita tohoto jednoduchého pera pro kreslení a psaní rychle vzrostla.

Podle složení barvicí kapaliny rozdělujeme fixy na dva typy. Ty, které jsou naplněny inkoustem obsahujícím alkohol a ty s inkoustem na bázi vody. Navenek je můžeme rozpoznat podle konstrukce víčka. Fixy naplněné inkoustem s alkoholem mají ucelené uzávěry, které těsně uzavírají špičku. Fixy s inkoustem na bázi vody jsou vybavené větrajícími uzávěry. První typ je vhodnější pro psaní, druhý pro kreslení. První je považován za „dospělý“ nástroj určený pro seriózní práci, druhý za „dětský“, protože je bezpečnější.

Ve středověku se prototyp fixy objevil ve formě husího peří. Stejný princip: Brk husího pera byl naplněn inkoustem. Zkosený hrot brku husího pera zanechával na papíře stopu inkoustu.

A přes to všechno je marker vynálezem dvacátého století. A to to není jen jedno psací zařízení, ale máme k dispozici celou rodinu skvělých nástrojů. Markery (popisovače) jsou vlastně fixy určené pro psaní na papíře. Poté máme fixy pro psaní na dřevo a látku i fixy- zvýrazňovače a oddělovače textu.

Jedno z neobvyklých použití fixy lze nalézt i ve zdravotnictví. Existují chirurgické popisovače kůže. Označují se s nimi části těla před chirurgickými operacemi. Inkoust v tomto fixu je nesmazatelný, netoxický a má krásnou fialovou barvu.

David Revois, ilustrátor a koncepční umělec, poskytl začínajícím umělcům seznam znalostí, které je třeba ovládat, aby práce vypadaly více realisticky. Nezáleží na tom, čím tvoříte – tužkou, štětcem, pastelkami nebo na tabletu – všechny body v seznamu zůstávají nezměněné.

Pokud právě začínáte kreslit, máme radu: buďte erudovaným člověkem, naučte se základy a soustřeďte se na postupy jednotlivých prvků.

1. Perspektiva
Co to je: Umění přenášet trojrozměrný prostor na rovný povrch.
Cílem je: Nekreslit naplocho, zobrazit hloubku na dvourozměrném papíře.
Co Vám při tom pomůže: Nakreslete si perspektivní mřížku, abyste viděli, jak se jednoduché formy (kostky, koule atd.) chovají při zobrazování perspektivy a jak mění proporce.

2. Podíl/ proporce
Co to je: Poměr velikosti všech objektů ve výkresu.
Cílem je: Kreslit rozpoznatelné objekty. Pomůže Vám již naučená perspektiva u jiných objektů a forem.
Co je dobré znát: Naučte se nazpaměť proporce nebo najděte způsob, jak si snadno zapamatovat poměr částí objektu. Udělejte si takový „slovník“ proporcí.

3. Anatomie
Co to je: Studium struktury.
Cílem je: Nakreslit realistické objekty (lidi, zvířata, rostliny atd.).
Co potřebujete znát: Klouby, kosti, svaly… Jak fungují, jak se chovají, jak jsou spojeny jednotlivé části atd.

4. Složení/ kompozice
Co to je: Přesné umístění a prezentace důležitých prvků obrazu.
Cílem je: Ukázat divákovi nálady a emoce prostřednictvím díla.
Co potřebujete znát: Je třeba porozumět množině úhlů a pochopit, jak ovlivňují vnímání diváka a „čitelnost“ díla.

5. Osvětlení/Světlo
Co to je: Světlo a stín přenášené v barvě.
Cílem je: Vytvořit iluzi světla, zobrazit správné stíny a podtrhnout náladu díla.
Co byste měli znát: Barevné hodnoty, vrhání stínů, vliv povrchových materiálů, odraz světla, světelné vlastnosti (lom, rozptyl, atd…).

6. Hrany
Co to je: Způsob, jak určit siluetu objektu v díle.
Cílem je: Usnadnit čtení práce, rozdělit objekty a pozadí, posílit účinek hloubky.
Co potřebujete znát: Styl okrajů v kreslení (čirý / měkký / ztracený), styly čar kontur (váha, rychlost, měkkost).

7. Barvy
Co to je: Umění výběru správných odstínů (střední tóny, stíny, světlo).
Cílem je: Přidat do práce více pohybu, nálady a emocí.
Co potřebujete znát: Barevné systémy (monochromatické, doplňkové atd.), zejména vliv barev na náladu, stereotypy.

8. Postoje/ Pozice
Co to je: Umění zachytit aktivní pohyb na statickém listu.
Cílem je: Přidat život, energii, pohyb a dynamiku.
Co potřebujete znát: Emocionální tahy, náčrtky, rychlé skici, studium všeho, co se hýbe

9. Styl
Co to je: Estetika, smysl pro styl. Často závisí na základních standardech (etický, historický, sociální, symbolický), umění kulturních skupin, trh s uměním.
Cílem je: Najit cestu k divákům.
Co je třeba mít a znát: Znát kulturu, mít vlastní styl a brát tvůrčí tým současně jako tvůrce díla i jako diváky.

10. Myšlenka/Nápad
Co to je: Kreslení abstraktních pojmů, ideologických sdružení, vynálezů a navrhování nového designu. To je většinou vývojový proces.
Cílem je: Představit obrazy nových objektů, postav a bytostí, které baví nebo informují veřejnost.
Co potřebujete znát: Jak fungují věci stávající, jak vytvořit nové, jak sdružit nápady, zábavné situace, tvůrčí proces.

Pokud dokážete správně kombinovat všechny výše uvedené části, dosáhnete pocitu objemu, hloubky, struktury, světla, pohybu a života na nehybném povrchu. Tím se diváci ponoří do vašeho světa a můžete jim snadno předat své nápady, zprávy nebo vyprávět příběh. A konečně vytvoříte významné iluze. Celá tato paleta schopností bude sloužit vaší intelektualitě (paměť, kontrola, odhodlání) stejně jako emocionálnímu vývoji (pocity, emoce, podvědomí). Jedná se o složité cvičení, které vyžaduje znalosti, pozorování, představivost. Především ale musíte praktikovat a procvičovat a procvičovat. Taková dovednost je jako sval. Kresba a malování tedy vytváří jedinečný zážitek.

Vysvětlíme si, jaké možnosti vlastně skýtá olejomalba! A že jich je 🙂 Dělí se buď podle nanášení, nebo podle počtu vrstev.

Určitě nás všechny první napadne způsob nanášení štětcem. Dnes máme na výběr z neuvěřitelného množství velikostí, tvarů, šířek i délek.  Štětce vyhrávají na plné čáře v nanášení tenkých vrstev.

Dále se nabízí možnost vytlačování barvy přímo z tuby nebo špachtlí. Jde o tzv. pastózní nanášení. Co si budeme povídat, nejde zrovna o ekonomickou variantu :). Musíme také počítat s dlouhým schnutím tlustých vrstev. Ale efekt to má báječný!

Nesmíme zapomenout ani na nanášení různými částmi těla. Někteří umělci se nestydí nanášet barvy ani jinými částmi těla, než jsou ruce a nohy.

A jak je to s dělením podle počtu vrstev? Tady jsou možnosti jen dvě.

Jestliže spěcháme, čas nám nedovolí čekat na proschnutí a máme rádi rychlou malbu, použijeme techniku Alla prima. To se dá volně přeložit jako Na poprvé. Na první dobrou tedy namalujete celý obraz mokrými barvami, nečekáte, až část uschne, abyste mohli dát další vrstvu. A tak zůstane dílo jednovrstvé.

Vrstvení má úplně opačná pravidla. Na plátno si nejdříve předkreslíme např. tužkou, co budeme malovat. Musíme trefit proporce, ale nevykreslovat detaily. Pak pokračují jednotlivé vrstvy olejových barev, podmalba, následuje malba jako taková, pak přicházíme ke stínování a poslední vrstvou. Mezi všemi vrstvami je nutný poměrně dlouhý časový rozestup, ale výsledky stojí za to!

Nejlepší je, vyzkoušet olejomalbu u nás v Draw Planet! Pochopíte její kouzlo a naučíte se tipům a trikům, které Vás dovedou ke krásným výsledkům. Těšíme se na kurzu! 🙂

Sítotisk byl vynalezen na Dálném východě (Čína, Japonsko, Korea). Technologie zpracování byla vyvinuta roku 1929 v USA, odkud ji po 2. světové válce převzala Evropa. Do Československa jako první nechal dovézt tuto techniku přímo z USA Tomáš Baťa. Nejprve se jí používalo především v užité grafice a v průmyslu. Hojně tuto techniku začali využívat představitelé Pop Artu.

Sítotisku se také říká „šablonový tisk“. Funguje to tak, že se na potiskovaný materiál protlačuje barva přes prostupná místa šablony (síta).

Jako forma totiž slouží jemná tkanina nebo textilie, která je pevně upnuta v sítotiskovém rámu. Místa, která nemají na formě tisknout, jsou vyplněna krycí vrstvou, otvory v tkanině v místě tisku jsou pak volné. Vytváření obrazu na tiskové formě je také poměrně jednoduché. Nejprve se na tiskovou formu – síto nanese řídká hmota, z níž se posléze stává krycí vrstva. Poté se na síto přiloží filmový výtažek podobný tomu, jaký známe například z konvenčního postupu při výrobě tiskových forem při ofsetovém tisku, a dojde k osvícení formy. Tam, kde dojde k jejímu osvícení, krycí vrstva ztuhne. V místech tisku, která jsou překryta obrazem na filmovém výtažku, pak ke ztuhnutí nedojde. Takto osvícené síto se vymyje, čím se hmota z tisknoucích míst vyplaví, a my máme připravené síto k tisku.

Lze tak tisknout na běžné materiály, ale nemusíte se bát s ním tisknout i na méně tradiční povrchy, jako jsou kov, keramika, kůže a sklo. Tisknout s tak na textil a umělé hmoty je pro nás úplná hračka.
Výhoda sítotisku je v tom, že za příznivou cenu získáte naprostou barevnou stálost a trvanlivost potisku.

Doufáme, že se nám podařilo zaujmout Vás touto magickou technikou, která má místo ve vědě i v tvorbě. 🙂 Vyzkoušet si jí (a mnoho dalších úžasných grafických technik) můžete u nás v Draw Planet na Kurzu tradiční grafiky. 🙂

Skoro každé dítě ze začátku kreslí a maluje. Některé děti od toho ale postupně upouští. Proč toho některé nechají a postupně začnou jakoukoli tvorbu nesnášet? Prostě se jim nedaří malování podle jejich představ.

Ze začátku se mají prostě radost z toho, že mohou čmárat a líbí se jim barvičky. Pak ale postupně přichází frustrace z toho, že už si dokážou představit lepší výsledky a ne a ne je aplikovat na papír. A tak se začnou porovnávat s ostatními. Komplexy jsou na světě!

Přitom stačí málo. Děti k sobě začnou být kritické přibližně až ve školním věku. To by měla být zároveň doba, kdy se už začnou soustředit na výuku. A tak už můžeme nenásilně vysvětlovat, jak dojít k tomu, co chtěly namalovat. Děti se budou těšit z úspěchu a mohou se postupně rozvíjet :).

Zbytečné stresy můžete podchytit nebo dokonce odstranit. Dětem se sebevědomí vrátí, když zjistí, že se malování a kreslení dá naučit. Je ale nutné vše vysvětlovat s citem, rozumně a bez zbytečného poukazování na minulé chyby. Vždy je dobré navrhnout lepší řešení a neodsuzovat to předchozí.

Pokud byste chtěli mít vaše děti pod vedením těch nejlepších lektorů, díky kterým je tvoření bude bavit, určitě přijďte na lekce pro děti v Draw Planet. U nás se kreslení a malování opravdu naučí a budou se k nám těšit :)!