#abstract

Už jste někdy slyšeli o pojmu “akční malba”? Pokud ne, pokusíme se vám tento pojem co možná nejlépe objasnit. 🙂

Vznikla v USA v druhé polovině 40. let. a americké umění se tak poprvé osvobodilo od vlivu evropského umění a vytvořilo si svůj vlastní zcela unikátní malířský styl. Tento směr se vyvíjel ve Spojených státech od počátku 40. let do počátku 60. let 20. století a vznikl současně s abstraktním expresionismem. Má mnohé společné s tachismem, který se vyvíjel ve Francii. Označení action painting poprvé použil v roce 1952 americký umělecký kritik Harold Rosenberg. Tímto termínem popsal nový trend ve tvorbě umělců New Yorku, ve kterém viděl zcela nové perspektivy v americkém umění. Podle Rosenberga se vlastně plátno stalo jakousi arénou, ve které působil malíř jakožto zprostředkovatel toho největšího zážitku. 

Rosenbergovo pojetí umění jakožto procesu ovlivnilo celou řadu právě vznikajících uměleckých směrů – konceptuálnímu umění, Land Artu i hnutí Fluxus, a bylo podnětem i pro pořádání celé řady happeningů. Díky akční malbě se malování poprvé stalo fyzickou záležitostí a sám akt malování nabyl nových hodnot. Rozměrná abstraktní plátna pak byla výsledkem nejvyššího podvědomého duševního prožitku a umění bylo motivováno nadsmyslově. Barvy byly umělci nanášeny přímo z tuby nebo plechovky a malba vznikala jakožto výsledek umělcova impulzivního pohroužení se do plátna. 

Akční malba rozeznává dvě základní techniky malování:

• Dripping – lití barvy na plátno přímo z plechovky
• Slash Painting – cákání barvy štětcem

Ani jedna z těchto forem tvorby však není výsledkem bezmyšlenkovitého mechanického malování, ale zprostředkovává nejvyšší možný pocit z malování samého.

Hlavní představitelé tohoto směru jsou: Jackson Pollock, Willem de Kooning, Franz Kline, Bradley Walker Tomlin a Jack Tworkov.

Pokud se chcete o této a mnoho dalších technikách abstraktní malby dozvědět více, přihlaste se k nám do Draw Planet na kurz abstraktní malby pro začátečníky! 🙂 https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-abstraktni-malby-pro-zacatecniky/

Lidé často nechápou abstraktní umění, protože hledají něco skutečného a konkrétního, s čím by se mohli ztotožnit. Je přirozené pokusit se pojmenovat a dát smysl tomu, co ve světě zažíváme a vnímáme, takže čisté abstraktní umění se svým nerozpoznatelným námětem a nepředvídatelnými tvary, barvami a liniemi se může ukázat jako náročné. Mnoho lidí nevidí žádný rozdíl mezi uměním profesionálního abstraktního malíře a uměním batolete, takže je v něm mnohem těžší najít smysl.

I když mezi obrazy vytvořenými dětmi a obrazy profesionálních abstraktních umělců mohou existovat určité podobnosti, jsou to podobnosti povrchní. Existuje několik důvodů, proč děti malují (některé důvody bezpochyby přesahují i do dospělosti u lidí, kteří se stávají profesionálními umělci), ale mimo toho profesionální umělec pracuje s promyšlením, plánováním a porozuměním vizuálním prvkům a principům umění. Toto porozumění dává profesionální práci větší složitost a viditelnou strukturu, kterou často vnímá i ten, kdo není umělcem.

Jelikož abstraktní umění je primárně o formálních prvcích designu, spíše než nutně založeno na rozpoznatelných obrazech, je velmi důležité, jak umělec použil prvky umění k vyjádření konkrétních principů umění, protože právě to dává malbě jeho význam a pocit.

Profesionální abstraktní umění je často mnohem víc než to, co vidíte na povrchu plátna. Může to být o samotném procesu, umělec možná používá symboliku nebo umělec omezil něco viditelného na svou abstraktní podstatu. Proto velmi pomáhá seznámit se s celým kontextem umělcova díla – jeho tvorbou. Tímto způsobem víte, jaké obrazy předcházely tomu, který vidíte, což vám velmi pomůže jeho dílo pochopit.

Každý umělec je také produktem své kultury, místa a časového období. Pokud znáte historii relevantní pro umělce, budete také schopni lépe porozumět jeho malbě.

Například Piet Mondrian (1872-1944) byl nizozemský umělec, který se proslavil svými minimalistickými abstraktními malbami v primárních barvách. Při pohledu na tyto obrazy by si člověk mohl klást otázku, co je na nich tak zvláštního. Ale když si uvědomíte, že „radikálně zjednodušil prvky svých obrazů tak, aby odrážely to, co viděl jako duchovní řád, který je základem viditelného světa, a vytvořil jasný, univerzální estetický jazyk ve svých plánech“, máte sklon více ocenit zdánlivou jednoduchost jeho obrazů.

Začal malovat tradiční reprezentační krajiny, ale poté pracoval v sériích, ve kterých se každý následující obraz stal abstraktnějším a omezil se na čáry a roviny, až dosáhl bodu, kdy se jeho obrazy staly abstrakcemi, které jsou veřejnosti nejznámější. Šedý strom (1912) zobrazený níže je jedním z takových obrazů.

Jak sám Mondrian řekl: „Emoce krásy jsou vždy zakryty vzhledem objektu. Proto musí být objekt z obrazu vyloučen.“

Část našeho problému oceňování abstraktního umění spočívá v tom, že očekáváme, že to okamžitě „získáme“ a nedáme si čas na to, abychom to vstřebali. Chvíli trvá, než smysl a emoce vstřebají, co za dílem abstraktního umění stojí. Hnutí Slow Art, které je populární po celém světě, upozornilo na skutečnost, že návštěvníci muzeí se často pohybují velmi rychle, dívají se na dílo méně než dvacet sekund, a tak nestačí zachytit mnoho z toho, co umělecké dílo nabízí.

Jak analyzovat abstraktní umění

Při analýze jakéhokoli uměleckého díla existují tři základní kroky:

1. Popis: Co vidíte? Uveďte co je zřejmé a poté se ponořte hlouběji. Určete prvky a principy designu, které vidíte. Jaké jsou barvy? Jsou teplé nebo chladné? Jsou nasycené nebo nenasycené? Jaké druhy linek se používají? Jaké tvary? Je to vizuálně vyvážené? Má symetrickou nebo asymetrickou rovnováhu? Existuje opakování určitých prvků?
2. Výklad: Co se umělecká díla snaží říct? Jak věci, které vidíte a popisujete, přispívají k jejímu poselství? Jak se po tom cítíš? Existuje rytmus nebo pohyb? Cítíte se šťastní nebo smutní? Přenáší energii, nebo vyjadřuje pocit klidu a míru? Přečtěte si název obrazu. Může vám poskytnout určitý vhled do jeho významu nebo záměru.
3. Hodnocení: Funguje to? Jste tím nějak poznamenáni? Rozumíte umělcově záměru? Oslovuje vás? Ne každý obraz bude oslovovat každého.

Jak řekl Pablo Picasso: „Neexistuje žádné abstraktní umění. Vždy musíte s něčím začít. Poté můžete odstranit všechny stopy reality. “

Většina abstraktního umění začíná běžnou lidskou zkušeností. Možná budete muset strávit nějaký čas s obrazem, abyste odhalili, co to je a co to pro vás znamená. Obraz představuje jedinečnou konverzaci mezi umělcem a konkrétním divákem. Ačkoli nemusíte o umělci vědět nic, aby vás obraz posunul, je pravděpodobné, že divák s největšími znalostmi abstraktního umělce a jeho pozadí nejvíce ocení a porozumí uměleckému dílu.

Přihlaste se do Kurzu abstraktní malby v Draw Planet 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-abstraktni-malby-pro-zacatecniky/

Pokud se zajímáte o výtvarné umění a techniky, určitě jste zaznamenali slovíčko Pouring. Tyto barevná, psychedelická, abstraktní díla můžete vidět napříč sociálními sítěmi se všemi druhy barevných palet. Jde o techniku, kterou zvládne i úplný začátečník.

Pouring médium je látka, která se používá ke zlepšení konzistence akrylových barev. I přes zkapalnění barvy je výsledek oslnivý, jasný a s krásným barevným tónem. Výhoda také je, že akrylové barvy se nevpíjí jedna do druhé, ale tvoří jasné hranice. Jako věčný boj světla a stínů, připomínající výjevy z vesmíru

Dalších zajímavých efektů docílíme například přidáním pár kapek Silikonového oleje, který nám v malbě bude vytvářet bubliny nebo oka.

Jaké techniky existují?

Puddle pour

Každá barva se lije na plátno jednotlivě, jedna po druhé. Základem je barva, do které se na střed postupně nalévají všechny ostatní barvy, které se nakláněním plátna pohybují a vytváří abstraktní obraz.

Dirty pour

Jedná se o techniku akrylového lití, při které se všechny barvy nalijí do stejného kelímku nebo nádoby a poté se celek nalije na lakovací povrch.

Flip cup

Tato technika je velice podobná technice předchozí (Dirty Pour) ale nádoba s barvou je položena na plátně či jiném povrchu a je zvednuta, takže jednotlivé vrstvy barvy leží více na sobě. 

Historie

Ačkoliv se tato technika stala populární celkem nedávno, samotná historie sahá do 30. let 20. století. Mexický malíř David Alfaro Siqueiros, známý svými nádhernými freskami, během svého experimentování s barvami nalil černou loužičku méně viskózní barvy na tvrdou malířskou plochu. Poté nalil podobné množství bílé tekuté barvy na horní část černé. 

Bílá barva měla tendenci klesat pod černou a zdálo se, že černá probublává bílou barvou. Vznikl tak krásný efekt mramorovaného oblaka. 

Siqueiros byl tak fascinován interakcí bílé a černé barvy, že si najal fyzika, aby se mu pokusil vysvětlit, co se s barvami na obrazu děje.

Předpokládá se, že právě David Alfaro Siqueiros byl jedním z umělců, kteří představili Jacksonu Pollockovi metodu drippingu a pouringu.

Zajímá Vás výtvarná technika pouring a chtěli byste si ji vyzkoušet pod dohledem profesionálního lektora? Přihlašte se na náš kurz abstraktní malby v Draw Planet. Na lekcích se dozvíte spoustu dalších zajímavostí ze světa tvorby a odnesete si s sebou krásná díla se zářivými barvami. 🙂 

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-abstraktni-malby-pro-zacatecniky/

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus – vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po „harmonizaci“, vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.