#Akvarel

Akvarel je doslova meditace v pohybu. Jemné, průsvitné vrstvy barvy vás nutí pracovat s pozorností a trpělivostí, ale zároveň poskytují prostor pro experimentování a svobodu. Jak si osvojit akvarelovou skicu tak, aby si zachovala živost a vystihla všechny důležité detaily?

Základem úspěchu je jednoduchost

Začněte minimalismem. U akvarelových skic je důležité nezahlcovat obraz detaily hned na začátku. Proto si nejprve udělejte lehkou tužkovou kresbu, použijte měkké, téměř neviditelné linky k naznačení základních tvarů a kompozice. Nepřesnost není problém – akvarel je „živý“ a nepotřebuje dokonalé obrysy.

Práce s vodou

Kontrola množství vody je vaším klíčovým nástrojem. U akvarelových skic je důležité najít rovnováhu mezi sytostí barvy a průhledností. Čím více vody použijete, tím lehčí, vzdušnější a průhlednější bude vaše kresba. Méně vody znamená větší kontrolu a sytost. Experimentujte s množstvím vody na štětci, abyste dosáhli jemných i ostrých přechodů a pochopili, jak se akvarel chová.

Vrstvy a postupnost

Akvarel se často tvoří vrstvením. Začněte od nejsvětlejších odstínů a postupně přidávejte tmavší. Tím vytvoříte hloubku a objem, aniž byste kresbu přetížili zbytečnými tahy. Nechte jednotlivé vrstvy dobře uschnout, abyste zabránili nežádoucímu mísení barev a špíně v obraze.

Nechte papír dýchat

Nebojte se ponechat části papíru bílé, tedy volné – jsou důležitou součástí akvarelové techniky. Bílé plochy mohou vyjadřovat světlo, odrazy nebo jednoduše přidávat lehkost vaší skice. Snažte se nepokrýt celý prostor barvou, protože právě tyto volné části dodají kresbě „vzdušnost“.

Používejte různé techniky

Akvarel nabízí širokou škálu technik k experimentování. Zkuste například „na sucho“, kdy barvu nanášíte na suchý papír pro ostřejší hrany, nebo „na mokro“, pokud chcete, aby se barva roztékala po vlhkém povrchu a vytvářela jemné, rozmazané efekty. Tyto dvě metody lze v jednom obraze kombinovat pro zvýšení kontrastu.

Buďte spontánní 🙂

Akvarel miluje spontánnost. Pokud vám barva náhle steče jinam, než jste plánovali, nezoufejte a podívejte se na kresbu jinýma očima. Možná právě tato „chyba“ může být příležitostí pro novou zajímavou část obrazu.

V akvarelové skice je důležité pracovat s tím, co už máte, a nesnažit se zakrývat neúspěšné tahy jako u olejomalby. Pamatujte, že i chyby zde mohou být cennými nálezy!

Trénujte své oko

Učte se vidět. Akvarelová skica není pouhé kopírování reality, ale schopnost vystihnout její podstatu pomocí minimálních detailů. Trénujte rychlé zachycení klíčových prvků – ať už je to hra světla na vodní hladině nebo obrysy architektury. To vám pomůže pracovat rychle a obratně.

Vyzkoušejte různé techniky, buďte odvážní s vodou i barvami, ale nezapomínejte na rovnováhu a trpělivost. A přihlaste se do našich online kurzů akvarelového malování – tam se naučíte všechny nuance práce s akvarelem!

Malovat moře akvarelem je jako se učit zachytit světlo na vodě. Vlny se pohybují, barva se mění každou vteřinu a zdá se, že všechno tohle na papír přenést nelze. Ale ve skutečnosti je akvarel ideální nástroj pro vodu, protože je lehký a průhledný, a jeho pomocí můžeme vytvořit hloubku, zachytit pohyb a dokonce i náladu. Hlavní je vědět, jak s ním pracovat.

Začněme náladou

Moře nikdy není stejné. Ráno je jemné, barvy pastelové a klidné. Ve dne může být jasné, téměř oslepující. A třeba při bouři se mění v divokou směs odstínů a stínů. Proto je první krok před malováním moře nebo vody rozhodnout, jakou náladu chcete zachytit. To vám pomůže zvolit barevnou paletu a techniky.

Moře nemusí být vždy modré, může být také zelené, šedé nebo fialové – je důležité na to myslet. Výběr záleží na vás a na pozadí, které jste pro něj připravili.

Jak dosáhnout průhlednosti vody

Voda v akvarelu je především průhlednost. K tomu, aby ji bylo možné zachytit, je třeba pracovat ve vrstvách, kdy první vrstva představuje lehké, téměř neviditelné tahy štětcem.

K tomu nařeďte barvu vodou, zvýrazněte potřebná místa, ale vyhněte se přílišné hustotě. Lehké tahy dělají akvarel ideálním pro malování moře. Pamatujte na toto pravidlo: čím více vody v barvě, tím průhlednější bude vrstva. A naopak – méně vody znamená více barvy a textury.

Můžete začít jemnými odstíny modré a zelené, lehce se dotýkat papíru štětcem, a poté přidat sytější vrstvy k vytvoření hloubky.

Vlny a jejich pohyb

Vlny představují výzvu i na papíře. Neustále se pohybují, mění tvar a barvu a pro jejich zachycení je potřeba cítit rytmus.

Začněte lehkými liniemi tužkou, kterými naznačíte obrys vlny, abyste zachytili její rytmus. Pomůže vám to cítit její pohyb a vytvořit základ.

Pak přidejte barvu na vlnu pomocí techniky „mokré do mokrého“. K tomu nejprve namočte papír čistou vodou a teprve poté naneste akvarelové odstíny modré a zelené, aby se barva jemně rozpíjela. Vytvoříte tak plynulý přechod připomínající vodní proud.

Po zaschnutí základní vrstvy můžete přidat detaily – například sytější tahy v místech, kde na vodu dopadá stín. Nechte bílá místa pro světelné odlesky, které vytvoří efekt slunce na hladině.

A jako závěrečný dotek můžete zvýraznit hřebínek vlny suchým štětcem nebo nechat hřeben čistý, aby se zachovala bělost papíru. Vlna tak bude působit výrazněji a objemněji.

Odrazy a hra světla

Obloha není jen pozadí, je součástí kresby, která ovlivňuje vodu, protože voda vždy odráží oblohu. To znamená, že by měly vzájemně ladit barevně. Začněte proto s odstíny oblohy, které přecházejí do vody – obraz tím získá na realističnosti a harmonii.

Hlavní roli hraje světlo. Právě to činí vodu živou. Pro co nejvěrnější zachycení hry světla použijte techniku „suchý štětec“ k vytvoření jemných odlesků. Takové krátké pohyby štětcem téměř suchou barvou přidají efekt třpytu. Tato technika vytváří dojem slunečního světla hrajícího na povrchu vody.

Textury a detaily

Moře může být klidné, téměř jako zrcadlo, nebo plné energie. Pokud chcete realisticky zachytit texturu vody, zkuste použít sůl. Když je akvarel ještě vlhký, posypte povrch trochou soli. Po zaschnutí vytvoří sůl zajímavé, chaotické vzory připomínající vlnky na vodě.

Další trik je použít houbičku pro vytvoření pěny. Houbičku namočte do barvy a jemně naneste na papír, čímž vytvoříte iluzi pěny na hřebeni vlny nebo u pobřeží.

Experimenty s barvou

Jak jsme zmínili, moře není vždy modré – může být i fialové, zelené, růžové nebo dokonce oranžové. Často jeho barva závisí na světle a okolním prostředí. Nebojte se proto použít neobvyklé odstíny pro stíny a barvy míchejte přímo na papíře. Akvarel je ideální pro vytváření nových a zajímavých kombinací, protože se může mírně rozpíjet a vytvářet zajímavé efekty.

A v tom je krása – nikdy přesně nevíte, jak se barva na papíře zachová, takže trénujte a učte se malovat vodu a moře! Nebojte se vody a nechte ji volně rozpíjet, aby akvarel vytvořil zajímavé kombinace.

A pokud si chcete rozvinout své tvůrčí dovednosti, přijďte na naše kurzy kreslení akvarelem pro začátečníky.

Než začnete kreslit srst, je důležité si uvědomit, že srst není jen textura, kterou stačí “natřít” přes celý obrázek. Je to složitá struktura složená z tisíců jemných čar, a každá má svůj význam. Správně zobrazit srst je jako zachytit světlo, stín a pohyb na jedné ploše. Je třeba hodně cvičit, získat zkušenosti a naučit se několik technik, které vám pomohou srst realisticky vykreslit.

Pochopení struktury srsti

Když se podíváte na zvíře, můžete si všimnout, že srst často neleží rovnoměrně po celé ploše těla. To je způsobeno mnoha faktory, například tvarem těla, svaly nebo pohyby zvířete. Hlavním úkolem je určit směr růstu srsti a rozdělit ji na části (například srst na krku, zádech, tlapách a ocase), protože každý z těchto dílů může mít jiný směr růstu.

Představte si tygra. Srst na jeho hlavě bude krátká a hustá, zatímco na hrudi bude delší a nadýchanější. Vyberte si jiné zvíře a zkuste nakreslit jednotlivé části jeho srsti s různou délkou, zohledňujíc umístění svalů.

Pohyb a dynamika

Srst je vždy ovlivněna pohybem těla zvířete. Když se zvíře otočí nebo ohne, srst reaguje tím, že se zvedá, sklání nebo přesouvá na stranu. Aby toto bylo zobrazeno na kresbě, je důležité, aby každá linie byla součástí pohybu jako velký proud.

Pokud kreslíte zvíře v pohybu, srst by měla vypadat dynamicky. Například když vlk běží, srst na jeho hrudi a tlapách letí dozadu, čímž zdůrazňuje rychlost a sílu jeho pohybu.

Světlo a stín

Srst má složitou texturu, a pokud se správně nepracuje se světlem, může vypadat ploše. Světlo a stíny na ni dopadají různě podle délky, hustoty a směru srsti. Dlouhá srst vytváří více stínů, zatímco krátká vypadá leskleji a hladce.

Začněte s lehkým stínováním, abyste vytvořili obecné stíny, a postupně přidávejte detaily pro strukturu srsti. Používejte jemné přechody mezi světlem a stínem, abyste vytvořili objem.

Technika stínování

Nepokoušejte se hned kreslit všechny malé detaily. Začněte s velkými tvary a postupně přecházejte k detailům. Toto vyžaduje trpělivost – nejprve zakreslete obecné směry růstu srsti a poté přidávejte jednotlivé pramínky.

Různé typy srsti

Různá zvířata mají různou strukturu srsti: medvěd má hustou a nadýchanou, kůň hladkou a krátkou, liška lehkou a měkkou. Toto vše by vám mělo pomoci nakreslit realistický obrázek.

Zkuste cvičení: nakreslete několik zvířat s různou délkou srsti. Například porovnejte krátkou srst geparda s dlouhou a nadýchanou srstí huskyho.

Nebojte se experimentovat

Srst může být realistická, ale i stylizovaná. Někdy může experiment s barvami, liniemi a tvary dodat kresbě více výrazu. Zkuste například vykreslit texturu srsti pomocí tečkování, vlnitých linií nebo techniky rozmazání.

Tím, že rozvíjíte své dovednosti v kreslení srsti, naučíte se lépe chápat a cítit textury.

Více užitečných tipů najdete na našich online kurzech! Můžete se například přihlásit na online kurz akvarelu pro začátečníky a dozvědět se více.

Malování květinových kompozic akvarelem je o náladě a emocích, které můžeme vyjádřit barvami a tvary, kde každý květ působí jako postava v celkové scéně. Proto je důležité nejen zvládnout samotnou kresbu květin, ale také umět je správně kombinovat, aby spolu harmonicky ladily a vytvářely ucelenou kompozici. Pojďme si krok za krokem ukázat, jak začít s takovou kompozicí.

Začněme hlavní myšlenkou

Každá kompozice začíná myšlenkou. Můžete zvolit kytici lučních květin, jemné zátiší s růžemi nebo dokonce začít abstraktnější fantazií. Nejdříve se zamyslete, jakou náladu a emoci chcete svým dílem zprostředkovat.

Poté určete hlavní akcent své kompozice: může to být velký, výrazný květ uprostřed, zatímco ostatní prvky budou hrát doplňující roli. Toto rozhodnutí pomůže vyvážit celou kompozici.

Práce s tvary

Ve fázi náčrtu se zaměřte na základní tvary a vyhněte se detailům – stačí si rozvrhnout rozmístění květin pomocí oválů a kruhů. Tím získáte lepší představu o celkové kompozici a zajistíte, že nebude ani přeplněná, ani příliš prázdná. Nezapomeňte ponechat mezi květinami prostor, aby obraz mohl „dýchat“.

Přechod na kontury

Když máte jasno o základním rozvržení, můžete začít s jemnými konturami. U akvarelu je lepší vyhnout se příliš výrazným liniím, aby obraz nepůsobil těžkopádně – kreslete jemně a lehce.

Začněte většími prvky, jako jsou květy a listy, a až poté přejděte k menším detailům. Nedělejte si starosti s dokonalou symetrií – květiny jsou od přírody mírně asymetrické, což je činí přirozenými.

Technika mokré na mokré

Jednou z hlavních vlastností akvarelu je práce na vlhkém povrchu. Před nanesením barvy lehce navlhčete papír, ale vyhněte se místům, kde chcete vytvořit výraznější stíny nebo akcenty. Barva se tak bude jemně rozpíjet a vytvoří měkké přechody. Tato technika je ideální pro jemné lístky nebo rozostřené pozadí.

Práce s barvami

Květinová kompozice je o hře barev. Důležité je vybrat odstíny, které se budou vzájemně doplňovat.

Doporučuji začít světlými, jemně zředěnými odstíny a postupně přecházet k intenzivnějším tónům. Akvarelové barvy jsou průhledné, takže se často míchají přímo na papíře.

Detaily a vyvážení

Jakmile jsou hlavní barevné plochy naneseny, přidejte detaily. Akvarel nevyžaduje přemíru detailů, a proto je lepší některé části kompozice nechat rozmazané a jinde zvýraznit linie, které přitáhnou pozornost.

Na závěr můžete přidat lehké akcenty – například jemnými tahy štětce vytvořit trávu, lehké stíny nebo drobné skvrnky barvy. Tyto detaily dodají obrazu dynamiku a život.

A je hotovo! Pokud se vám tentokrát vše nepovedlo podle představ, nezoufejte – můžete to zkusit znovu a zdokonalovat své dovednosti.

Nebo se přihlaste do našich online kurzů akvarelu pro začátečníky, kde se naučíte ještě víc.

Jednoduchost květin, jako jsou kopretiny, nabízí při malování akvarelem skvělou příležitost osvojit si tuto techniku. Jemné přechody a tenké linie jsou ideální pro zachycení lehkosti akvarelových barev. Pojďme si krok za krokem ukázat, jak vytvořit krásný akvarelový obraz kopretin.

Co budete potřebovat:

• Akvarelový papír
• Akvarelové barvy
• Štětce různých tlouštěk (kulaté štětce č. 2 a 6 jsou ideální)
• Vodu a paletu
• Měkkou tužku na náčrt a gumu

Krok 1: Náčrt

Začněte lehkým náčrtem tužkou. Nakreslete střed květu – malý kruh, který je mírně zploštělý nahoře i dole. Poté jemně načrtněte okvětní lístky kopretiny. Měly by být protáhlé a lehce zakřivené. Neusilujte o dokonalou symetrii – příroda je málokdy dokonale pravidelná.

Přidejte stonky a listy. Listy kopretiny mohou být podlouhlé a s nepravidelnými okraji.

Krok 2: Základní vrstvy

Jemně navlhčete papír kolem obrysu květů, abyste předešli ostrým hranám. Začněte se středem květu: použijte teplý žlutý odstín a naneste jej na střed. Nechte barvu lehce roztéct, čímž vytvoříte jemné přechody.

Krok 3: Lístky

Nyní se zaměřte na okvětní lístky. Použijte jemně zředěný modrý nebo fialový odstín. Možná vás překvapí, že okvětní lístky nemusíte kreslit čistě bílé – jinak by ztratily svůj objem. Přidejte jemné stíny tam, kde se lístky překrývají nebo kde na ně dopadá přirozený stín od středu květu.

Krok 4: Stonky a listy

Pro stonky a listy použijte směs světle zelené s trochou žluté – vytvoří to svěží, živý odstín. Dávejte si ale pozor, aby kresba nebyla příliš tmavá; raději nanášejte barvu ve vrstvách, než abyste použili příliš sytý tón najednou.

Krok 5: Detaily

Jakmile základní vrstvy zaschnou, můžete přidat detaily. Zvýrazněte například tvar okvětních lístků intenzivnějšími vrstvami akvarelu. Ve středu květu můžete přidat jemné tečky a linky pro zvýraznění textury. Stonky a listy můžete vykreslit tenkými tahy pro přirozenější vzhled.

Krok 6: Závěrečné akcenty

Nakonec přidejte poslední úpravy. Co můžete udělat? Například jemné stíny pod květem a tenké linky na okvětních lístcích a listech.

Nezapomeňte zkontrolovat, zda byla barva nanesena rovnoměrně, a opravte místa, kde mohla barva příliš roztéct.

Hotovo! Teď máte jemnou a půvabnou kresbu kopretin, která krásně vystihuje průhlednost a lehkost akvarelové techniky.

Chcete malovat dál? Přihlaste se na náš kurz akvarelu pro začátečníky nebo online kurz botanické akvarelové ilustrace, pokud vás baví malovat květiny. Těšíme se na vás!

Máky jsou výrazné květiny, které snadno oživí každé akvarelové dílo. Pokud se chcete naučit malovat tyto působivé rostliny akvarelem, pojďme si krok za krokem vysvětlit, jak na to.

Krok 1: Příprava materiálů

Nejprve si připravte vše potřebné:

• Akvarelové barvy
• Štětce různých velikostí (měkké, vhodné pro akvarel)
• Akvarelový papír (je důležité, aby byl dostatečně silný a dobře absorboval vodu)
• Páska pro upevnění papíru na podložku
• Tužka na náčrt
• Guma

Krok 2: Náčrt květin

Začněte lehkým náčrtem kompozice tužkou. Nakreslete ovály, kde budou umístěny květy máku, a postupně přidávejte detaily: tvar okvětních lístků a stonků. Jakmile je náčrt hotový, jemně odstraňte přebytečné linie, aby se pod barvou neprojevily.

Krok 3: První vrstva akvarelu

Nyní navlhčete papír vodou pomocí širokého štětce a nechte ji trochu vstřebat – obvykle to trvá asi minutu. Vytvoříte tak krásně rozmazané pozadí pro květ. Poté použijte velmi zředěnou červenou barvu pro první vrstvu a naneste obecné obrysy maků.

Nebojte se, pokud se barva trochu rozlije – dodá to kresbě lehkost a dynamiku.

Krok 4: Hlavní barvy

Nyní začněte s detaily. Použijte sytější odstíny červené a oranžové pro zvýraznění hloubky okvětních lístků – například oranžovými odstíny můžete zvýraznit světlé části květu. Naneste tmavší odstíny na ty části květu, které jsou ve stínu nebo vzdálené od zdroje světla – smíchejte trochu fialové s červenou.

Pracujte vrstvu po vrstvě, začněte světlejšími oblastmi a postupně přidávejte tmavší.

Krok 5: Kreslení stonků a poupat

Pomocí směsi zelené a žluté vykreslete stonky a poupata. Začněte světlými odstíny a postupně přidávejte tmavší pro vytvoření objemu.

Aby stonky vypadaly přirozeně, přidejte trochu červené do zelené – to jim dodá přirozenou teplou hloubku. Můžete také trochu tohoto odstínu přidat do středu listů.

Krok 6: Detaily

Když základní vrstva zaschne, vezměte jemný štětec a přidejte detaily na okvětní lístky a střed máku. Pro ztmavení středu použijte například fialovou nebo tmavě červenou a chaoticky kolem něj naneste tečky, aby střed zůstal bílý.

Přidejte také jemné tahy a tečky po celém květu, aby vypadal živěji.

Krok 7: Finální úpravy

Můžete také přidat jemné cákance akvarelu, aby kresba získala konečnou úpravu. Použijte světlejší nebo kontrastní odstíny zelené nebo červené k dokreslení atmosféry obrázku.

A je to! Váš mák je hotov.

Pokud se budete věnovat detailům a udržíte rovnováhu mezi světlem a stínem, mák bude vypadat živě a jasně. Nebojte se experimentovat s barvami a vodou, pokud pocítíte náhlou inspiraci!

Ještě více kreslení si můžete vyzkoušet pod vedením našich lektorů na kurzu akvarelu pro začátečníky. Více o kurzech si můžete přečíst zde. A pokud rádi malujete květiny a přírodu obecně, náš online kurz botanické akvarelové ilustrace je pro vás jako dělaný.

Zátiší není jen chaoticky poskládané předměty, ale dobře promyšlená a harmonická kompozice, kde každý detail má svůj význam. Abyste vytvořili zátiší tak, aby vypadalo celistvě a živě, je třeba chápat, jak správně vybírat objekty, osvětlení a perspektivu.

Výběr objektů

Prvním krokem je výběr předmětů. Nejprve si promyslete, co chcete vyjádřit, protože zátiší nemusí být jen soubor ovoce a váz.

Poté vyberte předměty, které se budou vzájemně doplňovat tvarem, barvou a texturou. Například můžete zkombinovat hladké ovoce s drsnými látkami nebo přidat neobvyklý předmět, který okamžitě upoutá pozornost.

Nebojte se experimentovat: staré knihy, nástroje a dokonce i poškozené věci mohou vaši kompozici udělat originálnější.

Kontrasty a rytmy

Aby vaše kompozice byla zajímavá, využijte kontrastů. Kontrastní barvy, textury a tvary oživí kresbu.

Je však důležité dodržovat rovnováhu: pokud přidáte něco výrazného, vyvažte to klidnými tóny a plynulými liniemi. Dobrý efekt má i rytmus – opakující se prvky (například několik stejných jablek nebo skupina sklenic) dodají práci dynamiku.

Rozmístění objektů

Druhým důležitým bodem je rozmístění. Vaším cílem je vytvořit plynulý přechod mezi objekty, aby se pohled diváka nezasekl na jednom místě.

Umístěte větší předměty blíže ke středu, aby se staly základem kompozice, a menší kolem nich. Neměli byste však kompozici přetěžovat příliš mnoha prvky – nechte “vzduch”, tedy volný prostor mezi předměty, aby vše nevypadalo přeplněně.

Osvětlení jako střed kompozice

Osvětlení v zátiší oživuje objekty. Hra světla a stínu pomáhá přenést objem, takže vybírejte světelný zdroj, který bude jemně dopadat na objekty, vytvářet zajímavé odlesky a stíny.

Nejlepší je použít přirozené světlo, protože dává obrazu teplo a realističnost. Pokud však pracujete s umělým světlem, zajistěte, aby světlo přicházelo pod úhlem a nebylo příliš ostré.

Nezapomínejte na pozadí

Jedním z aspektů, který se často opomíjí, je pozadí, které je však důležité, protože také ovlivňuje náladu a celkový dojem obrazu.

Nemělo by být přeplněné, aby neodvádělo pozornost od hlavních objektů. Ideální je neutrální, jednobarevné pozadí, které podtrhne detaily vašeho zátiší. Můžete ho však udělat i texturované nebo mírně rozmazat zadní část, abyste vytvořili hloubku.

Správný výběr objektů, chytré osvětlení a harmonické rozmístění promění jednoduché předměty v plnohodnotné umělecké dílo.

A pokud vás baví malovat květiny, trávu a přírodu obecně, přihlaste se do našeho online kurzu botanické ilustrace akvarelem.

Míchání akrylových barev umožňuje vytvářet zajímavé odstíny a hloubku barev v dílech. Akryl je velmi univerzální a díky rychlému schnutí se dají snadno nanášet vrstvy, abyste dosáhli požadovaného výsledku. Takže se podělíme o pár tipů, jak míchat akrylové barvy a kontrolovat výsledky.

1. Začněte se základními barvami

Akrylové barvy se výborně mísí, takže nepotřebujete mít rozsáhlou paletu odstínů. Na začátek stačí základní barvy – červená, modrá, žlutá, černá a bílá. Z těchto základních barev lze získat téměř jakýkoli odstín.

2. Používejte paletu pro experimentování

Než nanesete barvy na plátno, věnujte trochu času experimentům na paletě. Zkuste smíchat malé množství barev, abyste zjistili, jaký odstín získáte. Pokud chcete vytvořit složitý odstín, začněte opatrně – přidávejte barvu postupně a sledujte výsledek.

3. Míchejte „pravidlem tří“

Abyste dosáhli sytějších a hlubších odstínů, snažte se míchat maximálně tři barvy současně, protože při přidání čtvrté barvy je velká šance, že získáte špinavý a mdlý odstín. Tato metoda pomáhá zachovat čistotu barev, zejména když pracujete s jasnými barvami.

4. Pracujte ve vrstvách

Chcete-li dosáhnout jemnějších přechodů mezi barvami nebo přidat hloubku, zkuste pracovat ve vrstvách. Díky rychlému schnutí akrylu se vrstvy dají snadno nanášet. Začněte s jemnějšími odstíny a postupně přidávejte stíny a sytost tam, kde je to potřeba.

5. Kontrolujte průhlednost a sytost

Akrylové barvy lze snadno upravit. Pokud chcete barvu zprůhlednit, přidejte trochu vody. Ale buďte opatrní – příliš mnoho vody může oslabit pigment a barva se bude špatně nanášet. Pokud potřebujete barvu zesílit, přidejte akrylové médium – to pomůže zachovat sytost barvy a texturu.

6. Používejte bílou barvu s rozvahou

Bílá barva je skvělý nástroj k zesvětlení barev, ale je snadné to s ní přehnat. Aby barva nevypadala plochě, přidávejte bílou postupně. Pamatujte, že bílá barva nejen zesvětluje, ale také snižuje intenzitu ostatních barev, takže se snažte zachovat rovnováhu.

7. Přidávejte kontrasty

Pro dosažení hloubky přidávejte kontrastní barvy. Například pro vytvoření objemu ve stínech zkuste míchat nejen černou, ale i modrou nebo purpurovou barvu, což učiní stíny sytější a zajímavější.

8. Míchání pastelových odstínů

Pokud chcete získat jemné pastelové tóny, přidejte více bílé k jakékoli základní barvě (ale pamatujte, že to musíte dělat opatrně!). Například růžová vznikne smícháním červené a bílé, světle modrá pak smícháním modré a bílé. Pro tlumené pastelové odstíny můžete také přidat trochu šedé.

Míchání akrylových barev je příležitost projevit kreativitu. Zkoušejte různá barevná spojení, používejte bílou a černou k regulaci tónu a pracujte ve vrstvách, abyste dosáhli požadovaného efektu. Ale pamatujte, že akryl rychle schne, takže míchání je vždy experiment. Časem se ale naučíte předvídat výsledek.

A pokud se chcete naučit virtuózně malovat akrylem, přihlaste se do našeho kurzu malování akrylem pro začátečníky!

Strom je jedním z nejoblíbenějších objektů pro kreslení, protože mnoho z nás rádo kreslí přírodu a strom je její hlavní součástí. Pro mnoho lidí však může být kreslení stromu trochu stresující. Proto jsme připravili podrobný návod, který vám pomůže nakreslit realistický strom!

Krok 1. Základ – kmen a větve

Začněme jednoduše. Nakreslete svislou čáru – to bude centrální osa stromu. Tato čára vám pomůže nastavit výšku a proporce kmene. Po obou stranách čáry začněte kreslit kmen, který by měl být dole širší a směrem nahoru se zužovat. Neusilujte o to, aby byl kmen dokonale rovný, protože skutečné stromy nikdy nejsou v přírodě dokonale rovné. Mírné zakřivení dodá vašemu stromu přirozený vzhled.

Krok 2. Hlavní větve

Z horní části kmene začněte přidávat hlavní větve. Nakreslete několik velkých větví, které vycházejí z kmene pod úhlem. Je důležité, aby větve byly různě dlouhé a silné: spodní větve jsou obvykle větší a silnější, zatímco horní jsou tenčí a kratší. Každá větev by se měla mírně ohýbat a větvit směrem k okraji.

Krok 3. Menší větve

Nyní k hlavním větvím přidejte menší. Z každé větší větve nakreslete několik tenkých čar, které budou představovat menší větvičky. Hlavní pravidlo: čím výše na stromě, tím tenčí a hustější by měly být větve.

Krok 4. Určení tvaru koruny

Nyní, když máte základ větví, je třeba nastínit tvar koruny – tedy objem, který zabírají listy. Aby vás nepřemohly detaily, začněte s jednoduchými obrysy. Nakreslete několik oválných nebo kulatých tvarů kolem horní části větví.

Koruna může mít různé tvary: kulatý, oválný nebo dokonce lehce protažený do stran – záleží na typu stromu, který chcete nakreslit.

Krok 5. Přidání listů

Nyní přidejte listy. Například pokud kreslíte strom na podzim, nakreslete malé kruhy nebo ovály po celé koruně.

Listy můžete kreslit jemnými tahy seskupenými do malých shluků, přičemž čím dále od větví, tím menší a řidší by listy měly být. Pokud chcete zobrazit hustší listoví, nakreslete obrysy hustými tahy a zdůrazněte objem a hustotu.

Krok 6. Detaily kůry

Vraťme se ke kmeni. Aby kmen získal objem, je třeba přidat texturu kůry. Jemnými svislými tahy nakreslete nerovnosti a trhliny na kmeni a velkých větvích – mohou to být krátké čáry nebo jemné křivky, které vytvoří pocit textury. Čím starší je strom, tím výraznější by měla být kůra, takže můžete přidat stíny a hluboké trhliny blíže k základně kmene, v závislosti na věku stromu, který chcete nakreslit.

Krok 7. Stíny a světlo

Aby strom vypadal trojrozměrně, je nutné přidat stíny. Představte si, že světlo dopadá na strom z jedné strany – a ty části, které jsou na „tmavé“ straně, by měly být ztmavené. Přidejte také stíny nejen na jedné straně kmene a větví, ale i pod velkými shluky listů. To vytvoří efekt trojrozměrnosti.

Nezapomeňte přidat stíny na zem pod stromem – ty zdůrazní jeho propojení s okolním prostředím.

Krok 8. Další detaily

Přidejte poslední tahy – například malé větvičky, pár kořenů u základny kmene, nebo jednotlivé listy, které mohou viset níže než hlavní koruna. Tyto drobné detaily dodají vašemu stromu přirozenost a „život“.

Nyní je váš strom hotový! Nakreslený krok za krokem by měl vypadat živě a realisticky. Ale to nejdůležitější je samozřejmě praxe. S ní budou vaše stromy stále výraznější a složitější, aniž by vám přinášely frustraci!

A pokud si chcete vyzkoušet kreslení dalších objektů a krajin, zaregistrujte se na náš online kurz.

Papoušek je pták plný jasných detailů a elegantních linií. Ale i jeho kresba se dá zvládnout pomocí jednoduchých kroků. Zde je návod, jak nakreslit papouška krok za krokem, začínaje základními tvary a přidáváním detailů, abyste udělali kresbu živou:

Krok 1: Základní tvary

Začněme jednoduše. Nakreslete malý kruh pro hlavu papouška a větší ovál pod ním – to bude jeho tělo. Papoušek sedí vzpřímeně, takže kruh a ovál by měly být umístěny jeden nad druhým, mírně nakloněné dopředu. Tyto základní tvary vám pomohou stanovit proporce ptáka.

Krok 2: Obrys zobáku a hlavy

Nyní je třeba přidat obrysy hlavy. Nakreslete zakřivenou linii od kruhu a mírně ji zaostřete vpředu – to bude obrys zobáku. Zobák papouška je velký a zakřivený dolů, takže ho nakreslete masivní, ale elegantní.

V této fázi můžete také načrtnout oči – měly by být vysoko na hlavě a mírně zakulacené.

Krok 3: Tvarování těla

Spojte kruh hlavy a ovál těla pomocí hladkého oblouku – to bude krk papouška.

Nyní můžete vykreslit celkový obrys těla. Papoušci mají dlouhá, mírně zaoblená těla, takže ovál by měl být trochu prodloužený. Přidejte malý trojúhelník ve spodní části oválu – to bude začátek ocasu.

Krok 4: Nohy a větev

Papoušek sedí na větvi, takže nakreslíme větev mírně pod tělem. Je důležité, aby byla vodorovná. Poté přidejte nohy papouška: měly by obejmout větev, proto nakreslete několik malých zakřivených čar pro drápy, které budou větev svírat.

Krok 5: Křídla a ocas

Nyní je třeba načrtnout křídla. Nakreslete dva dlouhé, mírně zakřivené ovály podél těla – to bude základ křídel. Učiňte je dole o něco ostřejšími, aby působily lehce a elegantně.

Pro ocas přidejte několik dlouhých rovných čar, které vycházejí ze spodní části těla. Ocas papouška je obvykle dlouhý a tvořen několika pery.

Krok 6: Detaily zobáku a očí

Vrátíme se k hlavě papouška. Detailně propracujte zobák: přidejte čáru oddělující horní a spodní část zobáku a mírně zakulaťte jeho konec. Vykreslete oko – udělejte ho kulaté a výrazné, přidejte malý odlesk, aby oko vypadalo živě.

Krok 7: Peří a textura

Přidejte detaily peří na křídlech a ocase. Lehce je naznačte jemnými tahy: peří na křídlech by mělo být dlouhé a upravené, zatímco na ocase by mělo být mírně zašpičatělé. Můžete také přidat jemné tahy na krk a hlavu, abyste zachytili hebkost a strukturu peří.

Krok 8: Stíny a objem

Nyní je čas přidat stíny, aby papoušek vypadal objemně. Označte si, odkud dopadá světlo, a ztmavte ty části těla, které jsou ve stínu – pod křídly, na spodní části ocasu a pod nohama. Také přidejte stíny na větev, aby vypadala realističtěji.

Krok 9: Finální úpravy

V poslední fázi zkontrolujte detaily: přidejte poslední tahy na peří, zdůrazněte stíny a přidejte malé akcenty, aby kresba působila dokončeně.

Papoušek by nyní měl vypadat objemně a živě, s lehkým a vzdušným peřím.

Tímto způsobem máte nyní jasný návod, jak nakreslit papouška tužkou!

A pokud se chcete naučit kreslit kohokoli tužkou, přihlaste se na náš kurz kreslení tužkou pro začátečníky.