#art

Mnozí lidé se při kreslení osoby snaží schovat její uši za vlasy nebo je vůbec nekreslit, protože pak vypadají plochě nebo nepřirozeně. Přitom právě tato část obličeje často dodává portrétu úplnost.

Ano, uši mají složitou strukturu a bez správného pochopení jejich tvaru mohou působit karikaturisticky. Pokud však zvládnete několik jednoduchých kroků, dokážete uši nakreslit s větší jistotou. Pojďme se podívat, jak na to.

Celkový tvar

Představte si ucho jako kombinaci dvou jednoduchých tvarů: oválu a půlkruhu, kde ovál představuje vnější rámec a půlkruh dolní část lalůčku. Je důležité si uvědomit, že ucho je nakloněné k hlavě, takže tento úhel při kreslení zohledněte.

Umístění vnitřní chrupavky

Nejvýznamnější detail ucha je jeho centrální chrupavka, která udává tvar. Začíná v horní části ucha, poté se ohýbá dolů a vpřed a obklopuje boltec. Nejlépe je začít ji načrtnout lehkými čarami a až později přidat výraznější obrysy.

Detaily vnitřní části

Po určení základní struktury ucha začněte kreslit detaily: záhyby, prohlubně a chrupavčité výběžky. Každý tvar má své světlé a tmavé oblasti – světlé části vystupují, tmavé jsou prohloubené. Světlo a stín zde dodávají objem, proto se snažte najít správnou rovnováhu mezi stínem a světlem.

Objem díky texturám

Vnitřní část ucha se vyznačuje množstvím textur. Chrupavky jsou hladké a tvrdé, zatímco lalůček je měkký a mírně drsný. Lalůček by měl být obvykle o něco světlejší než zbytek ucha, protože je méně výrazný. Přidávejte stínování postupně, aby ucho vypadalo živě.

Úprava tvaru s ohledem na perspektivu

Uši mohou vypadat různě v závislosti na úhlu pohledu. Například při kreslení obličeje v profilu by mělo být ucho více protažené a vnitřní část částečně viditelná. Pokud kreslíte ucho z čelního nebo polobočního pohledu, zachovejte jeho trojrozměrnost pomocí zakřivení a světla a stínu.

Nakonec by hotová kresba měla vytvořit pocit trojrozměrnosti, kde světlo a stín hladce přecházejí po konturách ucha.

Pokud se chcete naučit kreslit celý obličej, přihlaste se na náš online kurz portrétní malby.

Ruce jsou jednou z nejnáročnějších částí těla pro umělce, zvláště pro začátečníky. Ale je důležité pochopit tuto složitou anatomii, strukturu a pohyby rukou, protože jsou důležitým základem pro kresbu. A nejste sami, pokud je stále schováváte za záda postav nebo maskujete v kapsách. Nastal čas čelit tomuto strachu – nebo spíše čelit dlani. S dobrým plánem to už nebude tak těžký úkol, pojďme se do toho pustit!

Krok 1 – Začínáme s jednoduchými tvary

Představte si ruku jako soubor základních geometrických tvarů, kde dlaň je trapezoid a prsty jsou válce. Začněte tím, že tyto tvary schematicky načrtnete, abyste si určili celkové proporce a polohu ruky. Tento krok může vypadat jednoduše, ale je důležitý pro pochopení základů formy.

Krok 2 – Kreslíme hlavní osy

Než se pustíte do detailů, vyznačte klíčové osy: linie prstů, směr dlaně a zápěstí. To vám dá představu o tom, jak bude ruka vypadat v pohybu. Mějte na paměti pružnost rukou – prsty a dlaně se mohou ohýbat v různých úhlech.

Krok 3 – Práce na prstech

Je důležité si uvědomit, že prsty nejsou stejné – ani v reálu, ani na obrázku. Každý prst má svou délku a tvar. Při kreslení věnujte pozornost jejich zakřivení a poloze vůči sobě.

Nezapomeňte na klouby – každý prst má tři, což ovlivňuje pohyby a polohu prstů v prostoru.

Krok 4 – Kreslení dlaně a jejích detailů

Dlaň není jen plochý povrch; má svůj reliéf a zakřivení. Proto je důležité nakreslit vystupující kosti a měkké části ruky, nezapomeňte na linie na dlani.

Také je důležité zachytit přirozený tvar dlaně a přidat stíny tam, kde se ohýbá nebo stáčí.

Krok 5 – Přidání textury a stínů

Závěrečným krokem je práce se světlem a texturou. Přidejte stíny tam, kde se prsty ohýbají nebo překrývají, a jemné linie, které znázorňují vrásky nebo záhyby na prstech, dodají kresbě realističnost. Nezapomeňte, že s detaily není třeba přehánět, pokud chcete zachovat lehkost kresby.

Časté chyby a jak se jim vyhnout

„Párek syndrom“ – když jsou všechny prsty stejně tlusté. Abyste tomu předešli, pamatujte, že klouby prstů jsou silnější a k jejich špičkám se zužují. Tvrdá geometrie – když ruka vypadá jako soubor přímých linií. Přidejte rukám plynulost, přemýšlejte o ruce jako o proudu, kde jeden tvar přechází do druhého. Ztuhlá póza – když ruce vypadají nepřirozeně ztuhle. Aby byly „živější“, zachyťte pohyb – i ve statické póze by mělo být cítit napětí nebo uvolnění svalů.

Výzva pro trénink!

Udělejte si maraton: 100 rukou za 10 dní. Pravidla jsou jednoduchá – každý den nakreslíte 10 rukou v různých pozicích. Nezastavujte se na dokonalém výsledku! Důležitý je počet a rozmanitost, aby vás na konci výzvy překvapilo, jak se vaše linie rukou zpevnily.

A pokud chcete více užitečných rad a naučit se snadno kreslit lidskou postavu, přihlaste se do kurzu Draw Planet „Kresba figury a portrétu člověka„.

Abstrakce je osvobozením od reality a formy, je to možnost vyjádřit emoce prostřednictvím barev, linií a textur, aniž byste museli dodržovat tradiční pravidla. Při tvorbě abstraktních obrazů vytváříte vlastní vizuální jazyk, kde každý tah má svůj význam.

Proto, když se rozhodnete malovat abstraktně, začněte náladou. Položte si otázku: jakou náladu chcete sdělit? Abstrakce je totiž vždy více o emocích než o přesných formách.

Nemusíte zde myslet na detaily jako u klasického obrazu, ale je důležité si ujasnit, zda váš obraz bude energický a dynamický, nebo spíše klidný a meditativní.

Pak začněte experimentovat s barvami, protože to je hlavní nástroj abstraktního umělce.

Nicméně, nejde jen o jasnost nebo sytost. Je důležité hrát si s kontrasty a kombinovat nečekané odstíny.

Zkuste například vyjádřit agresi pomocí studených tónů nebo klid pomocí sytých teplých barev. Vnímejte barvu jako emoci! Místo běžné palety máte v abstrakci i paletu pocitů.

Nezapomeňte také věnovat pozornost texturám a materiálům. Abstraktní tvorba profituje z rozmanitosti textur. Kromě barvy tak můžete použít papír, látku nebo dokonce písek.

Například vrstvením materiálů můžete obrazu dodat objem a hloubku. Vícevrstvá technika vám pomůže vytvořit zajímavé efekty – třeba když je jedna vrstva barvy ukryta za druhou, vytváří to pocit tajemství a dynamiky.

Někdy je dobré i pustit kontrolu a nechat náhodu, aby vás při tvorbě vedla. Vzpomeňte si na některá ikonická díla abstrakcionistů a pochopíte, že abstrakce se jen zřídka řídí plánem.

Takže si dovolte občas pohybovat se intuitivně a vyzkoušet techniky jako nalévání barvy nebo tahy se zavřenýma očima. Občas nejnečekanější kroky vedou k úžasným výsledkům. Pamatujte, že abstrakce je spíše dialogem s materiálem než kontrolou nad ním.

Poté, co si to všechno uvědomíte, zkuste najít rovnováhu mezi chaosem a harmonií, protože i v chaotické abstrakci má své místo rovnováha. Myslete na to, aby se divák ve vašem obrazu neztratil.

A aby dílo působilo dokončeně, najděte v něm opěrné body: mohou to být opakující se linie, barevné akcenty nebo vizuální rytmy.

Vytváření abstraktního obrazu je zkrátka zajímavou zkušeností, která při každém pokusu odhaluje něco nového o vás a vašem stylu. A to nejlepší na abstrakci je, že tu neexistuje správné ani špatné, jen vaše osobní interpretace a nekonečné možnosti vyjádření.

Můžete se také přihlásit na náš online kurz kreslení pro začátečníky, kde se naučíte několik nástrojů a technik pro své další obrazy!

Pastel není jen barva v tyčince; je to nástroj, který umožňuje vytvářet jemné, hluboce emocionální obrazy. Abychom však zvládli kresbu pastely, musíme znát několik klíčových technik, které nám pomohou odhalit její plný potenciál.

Šrafování pro texturu

Tato technika se může zdát jednoduchá, ale její provedení je zásadní.

Při použití této techniky kreslete krátké nebo dlouhé čáry jedním směrem a postupně vrstvěte barvy. Čím více vrstev vytvoříte, tím zajímavější textura vzniká – od hladké po drsnou. Šrafování je skvělé pro zobrazení textur jako srsti, vlasů nebo tkaniny.

Rozmazávání prstem nebo třecí tyčinkou

Výhodou pastelu je, že jej lze snadno měkčit. Pomocí prstu nebo speciálního třecího nástroje (třecí tyčinky) můžete jemně míchat barvy a vytvářet tak přechody a stíny. Dávejte však pozor – přílišné rozmazání může vymazat detaily a oslabit sytost barvy.

Vrstvení

Pastel umožňuje nanášet jednu barvu přes druhou a dosáhnout tak požadovaného odstínu. Je důležité začít světlejšími vrstvami a postupně přecházet k tmavším. Tato technika je užitečná, pokud chcete zachytit hloubku oblohy nebo mnohovrstevné stíny.

Puntíkování nebo tečkovací technika

Tato metoda, známá díky impresionistům, se efektivně využívá i u pastelů. Naneste na papír malé tečky různých barev, abyste vytvořili optické míchání barev. To dodá obrazu živost a dynamičnost.

Technika teček je ideální pro zachycení světla, odrazů nebo drobných detailů – například textury kamene nebo listů na stromech. Čím menší jsou tečky a více vrstev použijete, tím zajímavější bude výsledek.

Více o puntíkování jsme psali dříve, podrobnosti najdete zde: https://www.drawplanet.cz/pointilismus/.

Křížové šrafování

Pokud chcete vytvořit složitější textury nebo hloubku v díle, zkuste křížové šrafování. Kreslete čáry jedním směrem a pak je překřižte pod úhlem. To přidá kresbě hustotu, což je obzvláště užitečné při zobrazení stínů nebo objemných ploch.

Technika „vyškrabávání“ nebo grattage

V této technice naneste silnou vrstvu pastelu a poté pomocí čepelky nebo speciálního škrabátka jemně odstraňte horní vrstvu. Tím vytvoříte jemné linie, které lze použít pro odlesky nebo textury, například odrazy světla na vodě.

A samozřejmě, jak rádi říkáme – nebojte se experimentovat! Každý pastelový tah je odrazem vašeho osobitého stylu a čím více zkoušíte, tím lépe jej rozvíjíte a cítíte tento materiál.

Pokud žijete v Praze, můžete se zúčastnit našeho kurzu kresby pastely pro začátečníky. Máme také online kurz kresby pro všechny, kde učíme tvořit nádherná díla pomocí tužky, inkoustu nebo právě pastelu – těšíme se na vás!

Co činí jednoduché věci krásnými? Ve světě zátiší je to schopnost vidět v obyčejném něco víc. Jednoduché předměty, které nás obklopují každý den – ovoce, nádobí, knihy – mohou být základem pro neuvěřitelně výrazné obrazy. Jejich estetika spočívá v detailech a schopnost umělce je odhalit pomocí světla, stínů a kompozice činí zátiší zvláštním žánrem v malířství.

„Koš s ovocem“ od Caravaggia

Jeden z největších mistrů světla a stínu, Caravaggio, proměnil jednoduchou kompozici z hroznů, fíků a jablek v dramatický a hluboký obraz. Díky použití silných kontrastů světla a stínu každé jablko doslova „vystupuje“ z obrazu, což vytváří dojem reality. Na tomto příkladu lze vidět, jak se jednoduché zátiší stává téměř sochařským, získává objem a hustotu.

Zdroj obrazu

„Váza s květinami“ od Jana van Huysuma

Květiny jsou klasickým prvkem zátiší a Jan van Huysum tento žánr posunul na novou úroveň. V jeho pracích se váza s květinami stává středem opravdové barevné exploze. Každý detail – od průsvitných okvětních lístků po drobné kapky rosy – je zpracován s klenotnickou přesností. Co může být jednodušší než květiny ve váze? Ale van Huysum ukazuje, jak lze tento námět proměnit v umělecké dílo plné jemnosti a elegance.

Zdroj obrazu

„Zátiší s třešněmi a sýrem“ od Luise Meléndeze

Španělský mistr Luis Meléndez bral předměty ze svého každodenního života a proměňoval je v celé příběhy. Jeho zátiší s třešněmi a sýrem ukazuje, jak jednoduchost může být hluboká a bohatá. Zralé třešně se lesknou na světle, čímž vytvářejí šťavnatý kontrast s dřevěnou plochou stolu a temným pozadím. Zdá se, že na tomto obrazu není nic složitého, ale díky hře světla a bohatým texturám získávají jednoduché věci zvláštní význam.

Zdroj obrazu

„Zátiší se stříbrným pohárem“ od Willema Claesz Hedy

Toto zátiší od holandského barokního mistra demonstruje dovednost zobrazení textur a materiálů. Na obraze je stůl se stříbrným pohárem, sklenicí vína, citronem a rozdrobeným chlebem. Citron, částečně oloupaný, jakoby „visí“ přes okraj stolu, což dodává kompozici dynamiku. Pozornost k detailům – odraz světla na stříbře, průzračnost skla, textura citronové kůry – vytváří pocit absolutní reality. Takto Heda ukazuje, jak mohou obyčejné předměty vyvolat obdiv, pokud jsou zobrazeny s přesností a respektem ke každému detailu.

Zdroj obrazu

Ukazuje se, že estetika jednoduchých věcí v zátiší je možností vidět svět nově. Ovoce, nádobí, květiny – každý předmět dokáže vyprávět svůj příběh. Klíčem je umění rozpoznat krásu v detailech a nechat ji zářit na plátně.

Chcete se naučit malovat tak krásná zátiší? Zapište se do našeho online kurzu malby akvarelem pro začátečníky!

Zátiší není jen chaoticky poskládané předměty, ale dobře promyšlená a harmonická kompozice, kde každý detail má svůj význam. Abyste vytvořili zátiší tak, aby vypadalo celistvě a živě, je třeba chápat, jak správně vybírat objekty, osvětlení a perspektivu.

Výběr objektů

Prvním krokem je výběr předmětů. Nejprve si promyslete, co chcete vyjádřit, protože zátiší nemusí být jen soubor ovoce a váz.

Poté vyberte předměty, které se budou vzájemně doplňovat tvarem, barvou a texturou. Například můžete zkombinovat hladké ovoce s drsnými látkami nebo přidat neobvyklý předmět, který okamžitě upoutá pozornost.

Nebojte se experimentovat: staré knihy, nástroje a dokonce i poškozené věci mohou vaši kompozici udělat originálnější.

Kontrasty a rytmy

Aby vaše kompozice byla zajímavá, využijte kontrastů. Kontrastní barvy, textury a tvary oživí kresbu.

Je však důležité dodržovat rovnováhu: pokud přidáte něco výrazného, vyvažte to klidnými tóny a plynulými liniemi. Dobrý efekt má i rytmus – opakující se prvky (například několik stejných jablek nebo skupina sklenic) dodají práci dynamiku.

Rozmístění objektů

Druhým důležitým bodem je rozmístění. Vaším cílem je vytvořit plynulý přechod mezi objekty, aby se pohled diváka nezasekl na jednom místě.

Umístěte větší předměty blíže ke středu, aby se staly základem kompozice, a menší kolem nich. Neměli byste však kompozici přetěžovat příliš mnoha prvky – nechte “vzduch”, tedy volný prostor mezi předměty, aby vše nevypadalo přeplněně.

Osvětlení jako střed kompozice

Osvětlení v zátiší oživuje objekty. Hra světla a stínu pomáhá přenést objem, takže vybírejte světelný zdroj, který bude jemně dopadat na objekty, vytvářet zajímavé odlesky a stíny.

Nejlepší je použít přirozené světlo, protože dává obrazu teplo a realističnost. Pokud však pracujete s umělým světlem, zajistěte, aby světlo přicházelo pod úhlem a nebylo příliš ostré.

Nezapomínejte na pozadí

Jedním z aspektů, který se často opomíjí, je pozadí, které je však důležité, protože také ovlivňuje náladu a celkový dojem obrazu.

Nemělo by být přeplněné, aby neodvádělo pozornost od hlavních objektů. Ideální je neutrální, jednobarevné pozadí, které podtrhne detaily vašeho zátiší. Můžete ho však udělat i texturované nebo mírně rozmazat zadní část, abyste vytvořili hloubku.

Správný výběr objektů, chytré osvětlení a harmonické rozmístění promění jednoduché předměty v plnohodnotné umělecké dílo.

A pokud vás baví malovat květiny, trávu a přírodu obecně, přihlaste se do našeho online kurzu botanické ilustrace akvarelem.

Zachytit oko tak, aby vypadalo realisticky, je jedním z nejtěžších, ale zároveň nejuspokojivějších úkolů při kreslení. Oko není jen tvar, ale také hloubka, lesk, hra světla a stínů, které oko oživují. Pojďme se podívat, jak toho lze dosáhnout!

1. Základní obrys

Začněte lehkým náčrtem tvaru oka. Je důležité si uvědomit, že oko není dokonalý ovál, ale složitější tvar. Horní linie víčka se mírně ohýbá dolů k okrajům, zatímco spodní linie je vždy měkčí a tenčí.

Jakmile obrys máte, naznačte umístění zornice a duhovky – měly by být přesně uprostřed oční bulvy, i když pohled směřuje do strany.

2. Řasy a tvar víček

Dalším krokem je vykreslení víček. Horní víčko je obvykle výraznější a mělo by mít viditelnou tloušťku, zatímco spodní víčko je méně patrné. A až poté, co jste dokončili víčka, můžete přidávat řasy.
Důležité: řasy rostou ve shlucích a nejsou stejné délky, zakřivují se od víčka a směrem ke konci se ztenčují.

3. Detailní duhovka

Aby pohled působil hluboce, věnujte pozornost detailům duhovky. Duhovka není jen kruh, její struktura připomíná paprsky vycházející od zornice k okraji. Použijte techniku šrafování, abyste vytvořili tento efekt. Také přidávejte malé čáry směřující od středu k okraji a stíny, aby duhovka vypadala objemně.

4. Zornice a odlesk

Odlesk je jedním z klíčových prvků, který oku dodává živost. Než tedy ztmavíte zornici, nechte malou část bílou pro odlesk – ten by měl být na stejném místě na obou očích, aby pohled nevypadal rozostřeně.

A zornice by měla být vždy nejtmavším místem v oku – nebojte se použít syté stíny.

5. Stíny a objem

Stíny jsou nejdůležitější součástí při tvorbě realistického oka. Přidejte jemné stíny kolem okrajů víček, kde víčko přesahuje přes oko. Zvláště důkladně vykreslete stín pod horním víčkem – to dodá oku hloubku. Je také důležité přidat stíny pod oko, abyste ukázali tvar oční bulvy.

6. Řasy a detaily

Řasy nerostou v dokonale rovných liniích – shlukují se a ohýbají různými směry. Horní řasy jsou hustší a delší, zatímco spodní jsou tenčí a řidší. Vykreslujte je tenkými, rychlými tahy a snažte se, aby nebyly všechny stejné.

7. Přidání detailů

Závěrečný krok zahrnuje drobné detaily, jako jsou žilky nebo vrásky kolem očí. Žilky mohou být na bělmu sotva patrné a jemné vrásky nebo záhyby dodají realistický vzhled.

Vytvoření realistického oka je o práci s množstvím detailů – od tvaru a řas po stíny a odlesky. Pečlivá práce na každém prvku vám pomůže zachytit hloubku a živost pohledu.

Pokud se chcete naučit kreslit celé lidské obličeje, přihlaste se na naše online kurzy portrétní malby. Nebo se můžete přihlásit na online kurz kreslení tužkou, kde se naučíte kreslit nejen realistické portréty, ale také krajiny a různá zvířata.

Kreslení kovu není jen o zobrazení lesku. Jde o jemnou rovnováhu mezi světlem, stínem a odrazy, které vytvářejí iluzi pevného a lesklého povrchu. Kov může být leštěný nebo matný, hladký nebo drsný, a pro každý typ je třeba jiné techniky.

1. Nastavte základní tvar

Než přidáte texturu, je důležité nakreslit základní tvar objektu. Může to být krychle, válec nebo jiný geometrický útvar. Kov má často ostré hrany, takže se snažte kreslit rovné, čisté linie.

2. Určete zdroj světla

Pro vytvoření kovového efektu je klíčové správně zachytit světlo a stín. Na rozdíl od jiných materiálů má kov ostré, jasné odlesky, protože silně odráží světlo. Označte jasně, kde jsou tyto odlesky – měly by být jasné a ostré, zejména na leštěném povrchu.

3. Kontrastní stíny

Na rozdíl od dřeva nebo kamene potřebuje kov ostřejší kontrast mezi světlem a stínem. Jemné přechody zde nejsou vhodné – použijte tmavší stíny v místech vzdálenějších od zdroje světla a ponechte ostré hranice mezi světlými a tmavými oblastmi.

4. Odrazy

Kov, zejména hladký a leštěný, odráží okolní prostředí. Při přidávání textury je tedy důležité zvážit, že se na kovovém povrchu mohou objevit odrazy předmětů z okolí.

Například pokud je objekt v interiéru, mohou na něm být světlé a tmavé pruhy odrážející strop a podlahu. Na otevřeném prostoru může kov odrážet nebe nebo stromy, pokud jsou blízko.

5. Technika šrafování pro drsný povrch

Pokud kreslíte neleštěný kov, například rezavý nebo oxidovaný, použijte techniku šrafování a tečkování, abyste zachytili drsnost – to dodá povrchu hloubku a vytvoří dojem opotřebovanosti nebo koroze.

6. Použití odlesků a stínů pro objem

Pro zobrazení kovu je důležité pracovat s odlesky a vytvářet ostré kontrasty mezi světlými a tmavými zónami. Kromě toho je potřeba přidat jemné stíny v místech, kde kov odráží světlo tlumeněji – to dodá obrázku objem a hloubku.

7. Barevné přechody

Kov jen zřídka bývá jednobarevný. Dokonce i stříbrné a chromované povrchy mohou mít namodralé, šedé nebo zlaté odstíny v závislosti na osvětlení. Pokud pracujete s barvami, použijte jemné přechody mezi těmito odstíny, aby kov vypadal realisticky.

8. Vytvoření efektu starého nebo rezavého kovu

Pro rezavý kov použijte textury s drobnými tečkami, skvrnami a nerovnostmi. Přidejte také malé detaily, jako kdyby byl kov zkorodovaný. Kombinujte několik odstínů, například načervenale hnědé pro rez nebo šedozelené pro oxidovaný kov.

9. Jemné tahy pro matný kov

Pokud chcete zobrazit matný kovový povrch, použijte tlumenější odstíny a jemné tahy. Tento kov odráží méně světla a nemá ostré odlesky, ale stále si zachovává charakteristický kovový lesk.

Přesto je třeba používat jemnější přechody mezi světlem a stínem, aby tento efekt vynikl.

Pamatujte, že kov se odlišuje od jiných textur svým leskem a odrazivostí a také ostrými kontrasty mezi světlem a stínem. A abyste to zachytili na papíře, musíte umět pracovat s odlesky, kontrasty a brát v úvahu odrazy.

Můžete se také přihlásit do našeho online kurzu kreslení pro začátečníky, abyste se naučili několik nástrojů a technik pro své další kresby!

Kámen může být hladký nebo drsný, s prasklinami, prohlubněmi a různými odstíny, což z něj činí zajímavý objekt pro kreslení. Pokud se ale rozhodnete nakreslit kámen a chcete zachytit jeho texturu, připravte se na to, že to nebude jednoduché. Pravidelným cvičením však budete schopni dobře vyjádřit tvrdost, drsnost a jedinečné vzory jeho povrchu.

1. Začněte tvarem kamene

Než přejdete k textuře, nakreslete obrys kamene. Může být kulatý, hranatý nebo nepravidelně tvarovaný. Je důležité od začátku určit základní geometrii a ujistit se, že tvar vypadá přirozeně. Pamatujte, že kameny jsou jen zřídka dokonale symetrické, proto se snažte do obrysu přidat lehké zlomy a nerovnosti.

2. Určete zdroj světla

Pochopení světla a stínu je klíčem k vyjádření textury kamene. Rozhodněte se, odkud světlo přichází, abyste správně rozvrhli světlé a tmavé oblasti. Osvětlené plochy budou hladké a světlé, zatímco do stinných oblastí můžete přidat více drsných texturových prvků.

3. Přidejte praskliny a prohlubně

Jedním z charakteristických rysů kamenů jsou praskliny, odštěpky a prohlubně. Pro zachycení těchto detailů použijte krátké, nepravidelné čáry.

Praskliny mohou procházet celým kamenem nebo být jen na jeho povrchu. Je ale důležité, aby vypadaly přirozeně, takže se vyhněte příliš rovným nebo paralelním čarám. Drsné povrchy můžete vyjádřit přidáním více krátkých a chaotických čar.

4. Pracujte s texturou

Kámen může být drsný nebo hladký. Pokud chcete vyjádřit drsnou texturu, použijte krátké, nepravidelné tahy; pro hladký kámen pracujte s plynulými liniemi a jemnými přechody.
Textura se liší podle druhu kamene. Například mramor má hladké vzory, žula je více zrnitá a pískovec má jemně zrnité, porézní oblasti.

5. Přidejte detaily pomocí teček a skvrn

Aby kámen vypadal realisticky, přidejte tečky, skvrny a tmavší oblasti. Například u žuly, která má zrnitou strukturu, přidejte náhodné tečky různých intenzit a velikostí – tím vytvoříte efekt nerovného povrchu.

6. Stíny a světlo pro objem

K dosažení objemu kamene je důležité správně rozvrhnout světlo a stín. Například hluboké praskliny a prohlubně mají tmavší stíny, zatímco vrcholy kamene jsou světlejší.
Použijte jemné stínování k vytvoření plynulých přechodů mezi světlem a stínem, nebo ponechte ostré okraje pro ostřejší, drsnější kámen.

7. Použití různých odstínů barev

Pokud pracujete s barvou, vybírejte různé odstíny šedé, hnědé nebo dokonce modré a zelené, protože kameny v přírodě mají často složité barvy.
Například u mramoru použijte jemné přechody bílé, šedé a černé. U pískovce – žlutohnědé odstíny. Nebojte se také experimentovat s barvami a přidávat nuance k vyjádření hloubky a rozmanitosti textury.

8. Rozmazané hrany a drsné skvrny

Textura kamenů často zahrnuje drsné a rozmazané oblasti, zejména u kamenů vystavených erozi nebo času. Lehké tahy nebo štětce vám pomohou přidat opotřebované skvrny nebo oblasti, kde je textura méně výrazná. To vytváří dojem, že kámen byl vystaven povětrnostním vlivům, vodě nebo tření.

9. Technika glazování pro složité textury

Pokud pracujete s barvami, zejména akvarelem nebo akrylem, může být technika glazování velmi užitečná. Umožňuje postupně budovat textury a dodat kameni hloubku. Nanášejte několik průhledných vrstev k vytvoření složitějších a vrstevnatých vzorů na povrchu kamene.

Takže pokud se pustíte do kreslení kamenů, máte skvělou příležitost procvičit svou pozornost k detailům a naučit se, jak světlo a stín fungují na nerovných površích. Kameny mají nekonečnou rozmanitost tvarů a textur, což z nich činí jedinečné objekty pro umělecké studie. Čím více budete studovat různé druhy kamenů, tím realističtější budou vaše kresby.

Také se můžete přihlásit do našich online kurzů kreslení tužkou nebo malování krajin akrylem.

Kreslení textury dřeva je zajímavý proces, který vyžaduje pozornost a cit pro detail, protože dřevěné povrchy mohou být hladké nebo drsné, s viditelnými letokruhy nebo opotřebením. Abychom tuto texturu správně zachytili, je důležité zkombinovat techniku a znalost struktury dřeva.

Začněte základním tvarem

Než přejdete k detailům, načrtněte základní tvar objektu – ať už jde o kus dřeva, poleno, prkno nebo dokonce dřevěný stůl. Pomůže vám to nastavit správné proporce a perspektivu. Použijte jednoduché čáry a základní tvary, abyste vymezili objekt.

Určete směr vláken

Jednou z klíčových vlastností dřeva je jeho vláknitá struktura. Tato vlákna určují směr textury. Podívejte se na skutečné vzorky dřeva nebo jejich fotografie a studujte, jak vlákna probíhají – mohou být rovná, vlnitá nebo kroucená. Aby se pohyb vláken na povrchu správně zachytil, používejte jemné, plynulé čáry.

Přidejte vrstvy a kruhy

Dřevo se tvoří vrstvami, což lze vidět v letokruzích stromů nebo na řezech prken. Proto kreslete čáry, které napodobují tyto kruhy, a měňte jejich vzdálenost a zakřivení.

Tyto čáry mohou být tenké a přesné pro leštěný povrch nebo hrubé a nerovnoměrné pro staré dřevo. Je však důležité, aby nebyly příliš rovné, protože příroda jen zřídka vytváří dokonale rovné linie.

Pracujte se stínem a světlem

Stíny hrají klíčovou roli při vytváření dřevěné textury. Tam, kde se vlákna dřeva ohýbají nebo mění směr, by měly být stínované oblasti. Jemné šrafování nebo stínování pomůže vytvořit objemnější texturu.

Pro měkčí stíny použijte měkkou tužku nebo štětec. Naopak světlé oblasti zesvětlete pomocí gumy nebo světlejší barvy.

Vytvářejte oděrky a nedokonalosti

Dřevo jen zřídka bývá dokonalé. Přidávejte proto praskliny, otlaky nebo suky, abyste dodali kresbě na realističnosti. Tyto prvky pomohou udělat texturu zajímavější a živější.

Například malé prasklinky můžete vytvořit krátkými a ostrými liniemi, zatímco suky budou kruhové, s drobnými nerovnostmi kolem.

Měňte tloušťku čar

Aby dřevěná textura působila realisticky, měňte tloušťku čar. Tenké čáry mohou označovat hladší oblasti, zatímco silnější čáry představují drsné a hrubé povrchy. K tomu, abyste měnili tloušťku a hloubku čar, můžete regulovat tlak na tužku nebo štětec.

Barva pro hloubku

Pokud dřevo malujete, je důležité pracovat s různými odstíny hnědé, šedé nebo dokonce zelené. Skutečné dřevo nikdy není jednobarevné. Používejte tmavší odstíny ve stínech, abyste vytvořili hloubku, a světlejší v oblastech odlesků.

Textura na větších objektech

Pokud kreslíte větší dřevěné objekty (například nábytek nebo stromy), soustřeďte se na detaily blíže k pozorovateli. Čím dál je část objektu od pozorovatele, tím méně detailů by měla textura mít.

Ukazuje se, že kreslení dřevěné textury je složitý, ale fascinující úkol! Takové kreslení navíc pomáhá rozvíjet techniku detailizace. Aby se vám to dařilo, je důležité pečlivě studovat vzhled skutečného dřeva a neustále experimentovat s čarami, stíny a barvami.

A čím více budete cvičit, tím přirozeněji bude textura ve vašich kresbách vypadat!

Abyste skutečně viděli výsledky, přihlaste se do našich kurzů kreslení tužkou nebo akvarelem pro začátečníky.