#art

Lidé se děli do tří skupin. Na ty, kteří říkají „Neumím kreslit.“ Na ty, co se ptají „Jak se naučit kreslit?“ A na ty, kteří říkají „Nechápu, proč bych měl kreslit“

Možná se neztotožníte ani s jednou z nich. Pak pravděpodobně patříte do čtvrté, o které jsme se výše nezmínili. Do skupiny lidí, kteří jsou vůči tomuto tématu lhostejní. To znamená, že jste si jednou řekli, že nevíte jak kreslit nebo nechápete proč to dělat, a opustili toto téma.

Dneska vás nebudeme přesvědčovat o tom, jak moc je kreslit cool a jak je to snadné. Není to snadné ani jednoduché. 🙂 Za vším je práce.

Promluvme si o tom, proč je pro obyčejného člověka užitečné, když se naučí kreslit a poznávat svět pomocí vizuálních obrázků.

PRVNÍ A ZÁKLADNÍ – když se člověk naučí kreslit svět kolem sebe, učí se vizuálnímu myšlení.
Způsob vizuálního myšlení pomáhá vidět věci jiným způsobem. Tak jak je vidí umělec nebo tvůrčí osoba.

Schopnost přejít do kreativního režimu je užitečná pro každou osobu, která v životě potřebuje spontánně řešit složitý problém nějakým nestandardním způsobem. Pro tuto dovednost je nutné zastavit šílenou rychlost moderního světa a podívat se na problém s čistou a soustředěnou myslí.

Zklidnit, uvolnit, přepnout, podívat se na úkol z jiného úhlu a v důsledku toho najít průlom v řešení. Takže se objevují byznysmeni, kteří pro práci vizualizaci využívají. Jsou efektivní v podnikání díky schopnosti přejít do vizuálního režimu a vymýšlet z něj nápady. A pokud přidáme schopnost přemýšlet jako designer ve vztahu k obchodním procesům, výsledek je naprosto fantastický.

Takže se učíme jak KRESLIT a VYMÝŠLET průlomové nápady. Musíme se naučit vidět svět jinak – v nejmenších detailech, nuancích a v jiných perspektivách.

Přijďte k nám do Draw Planet, společně to jistě zvládneme. 🙂

Na výstavě v roce 1964 v Göteborgu ve Švédsku byly vystaveny čtyři obrazy avantgardního umělce Pierra Brasseaua. Mezi kritiky vzbudily nadšení. Později se však ukázalo, že jejich autorem je šimpanz Peter ze Zoo. Byl vycvičen tak, aby uměl se štětcem a barvami pracovat. Převládající barva v díle Petra byla modrá, protože se mu líbila vůně modrého kobaltu. Jeden kritik po odhalení uvedl, že tyto obrazy byly nejlepší na výstavě.

Jsme si jistí, že moderní člověk je vybaven nápaditým myšlením a fantazií. Pokud se domníváte, představivost nemáte, je tento problém výhradně v hlavě. Fantazie je jako sval – cítíme ho, až když ho namáháme. Koneckonců, aby byly svaly velké, musí být neustále trénovány. Abyste byli schopni rozvíjet fantazii a imaginativní myšlení, musíte je také trénovat. Podívejme se na to podrobněji.

Co je podle Vás představivost? Pokud nemáte dostatek fantazie, abyste odpověděli na tuto otázku, máte opravdu vážné problémy s představivostí! Nebojte, to byl jen vtip. 🙂 Fantazie nebo představivost není něco abstraktního a nehmotného. Naopak. Fantazii je třeba nastavit nějakým směrem, pracovat s ní v jedné oblasti nebo na jedné myšlence. Představivost není taková, že je, nebo není.

Imaginace nebo fantazie je psychická schopnost. Pomáhá nám vytvářet imaginární obrazy, které ve vnějším světě nenajdou skutečný odraz. Každý má fantazii, jen ji někdo trénuje a někdo ne. Takže pro rozvoj fantasie a představivosti jsou nutná cvičení!

Chcete-li rozvíjet představivost a fantazii, je nejvhodnější tvůrčí činnost. Musíte rozvíjet pravou hemisféru mozku, která je za tvořivost a představivost zodpovědná. Ve škole jste rozvíjeli pouze levou hemisféru mozku – logické myšlení.

Jaké činnosti pomáhají rozvíjet fantazii? Co třeba kreslení? To je skvělý způsob, jak rozvinout představivost a fantazii. Koneckonců, chcete-li něco kreslit, musíte si to nejprve představit a teprve potom můžete přenést své myšlenky na papír.

V Draw Planet máme pro kreslení nejlepší podmínky. 🙂 Mimo jiné hlavně inspirativní ateliéry a šikovné lektory, kteří Vám rádi ukážou tu správnou cestu. Přijďte k nám na návštěvu nebo se rovnou přihlaste na kurz a přidejte se k nám ve společném rozvíjení fantazie!

Chcete-li se naučit kreslit a malovat, určitě se vám bude hodit několik tipů, jak vůbec přistoupit k procesu učení.

Vzpomeňte si na to, jak jste se naposledy učili třeba cizí jazyk. Co pro vás bylo nejúčinnější? Opakovat to samé dokola, nebo si vytvořit příběh? Určitě bude stejný princip fungovat i u kreslení. Jestliže vám víc utkvělo v hlavě opakování, kreslete stejnou věc pořád dokola. Zapamatujete si dobré i špatné tahy a najdete chyby!

Pokud máte radši příběhy, malujte předlohu detail po detailu, postupně a s dlouhým rozmyslem.

Ujasněte si, co se právě chcete naučit. Rozdělte si to na menší úkoly. Když budete trénovat třeba kresbu tužkou, nejdříve si protrénujte šrafování, pak třeba stínování. Pokud jste nikdy nekreslili, drobné úkoly a cvičení na začátek jsou nejlepší!

Přijímejte a vyhledávejte pomoc s učením od kamarádek a kamarádů. Tak jako při učení na test se můžete učit malovat spolu, zadávat si navzájem úkoly a zkoušet se z dovedností. Samozřejmě to nesmí dospět k vytahování se, jde o zralý přístup :)!

Když začnete s novou činností, nadchnete se a žijete z radosti z každého postupu! Počáteční euforie z nových dovedností ale při procesu učení často postupně upadá. I když tvorbu milujete, nejspíš tohle „vystřízlivění“ prostě přijde. Jak s tím bojovat? Vzpomeňte si, kde jste byli na začátku, a jak se vám dřina vyplatila.

Někdo si také řekne, že už se naučil z uměleckého světa dost a je čas na nové záliby. Ať už se naučíte základy kreslení a malování rychleji nebo pomaleji, dovednost utvrdíte tím, že ji nenecháte plavat. Když vás láká přesunout se k jinému koníčku, spojte to! Začali jste s turistikou? Vrhněte se na plenéry! Zaujal vás fotbal nebo gymnastika? Vrhněte se na portrét oblíbeného sportovce! V době mnohých možností se těžko udržuje pozornost u jedné činnosti, ale nenechte se pohltit.

Na konci roku 1959 se v Tokiu objevily první fixy. Byly okamžitě vyprodány.
Japonsko je země kaligrafie. Ke každému japonskému domu patří štětec a lahvička s tuší. Fixa se proto měla stát velmi užitečným nástrojem. Měla zjednodušit kaligrafické psaní, na rozdíl od pera by dokázala vytvářet na papíře i tlusté linky. Přestože byla propagována jako náhrada za kaligrafické štětce, změnila fixa rychle svou specializaci. Ukázalo se, že nový nástroj neumožňuje psát na papír tahem v různých tloušťkách. Jako náhrada tužek pro dětské kresby byla však perfektní.

Výrobce si to rychle uvědomil a 17. března 1960 se objevily první sady barevných fix. Od té doby popularita tohoto jednoduchého pera pro kreslení a psaní rychle vzrostla.

Podle složení barvicí kapaliny rozdělujeme fixy na dva typy. Ty, které jsou naplněny inkoustem obsahujícím alkohol a ty s inkoustem na bázi vody. Navenek je můžeme rozpoznat podle konstrukce víčka. Fixy naplněné inkoustem s alkoholem mají ucelené uzávěry, které těsně uzavírají špičku. Fixy s inkoustem na bázi vody jsou vybavené větrajícími uzávěry. První typ je vhodnější pro psaní, druhý pro kreslení. První je považován za „dospělý“ nástroj určený pro seriózní práci, druhý za „dětský“, protože je bezpečnější.

Ve středověku se prototyp fixy objevil ve formě husího peří. Stejný princip: Brk husího pera byl naplněn inkoustem. Zkosený hrot brku husího pera zanechával na papíře stopu inkoustu.

A přes to všechno je marker vynálezem dvacátého století. A to to není jen jedno psací zařízení, ale máme k dispozici celou rodinu skvělých nástrojů. Markery (popisovače) jsou vlastně fixy určené pro psaní na papíře. Poté máme fixy pro psaní na dřevo a látku i fixy- zvýrazňovače a oddělovače textu.

Jedno z neobvyklých použití fixy lze nalézt i ve zdravotnictví. Existují chirurgické popisovače kůže. Označují se s nimi části těla před chirurgickými operacemi. Inkoust v tomto fixu je nesmazatelný, netoxický a má krásnou fialovou barvu.

David Revois, ilustrátor a koncepční umělec, poskytl začínajícím umělcům seznam znalostí, které je třeba ovládat, aby práce vypadaly více realisticky. Nezáleží na tom, čím tvoříte – tužkou, štětcem, pastelkami nebo na tabletu – všechny body v seznamu zůstávají nezměněné.

Pokud právě začínáte kreslit, máme radu: buďte erudovaným člověkem, naučte se základy a soustřeďte se na postupy jednotlivých prvků.

1. Perspektiva
Co to je: Umění přenášet trojrozměrný prostor na rovný povrch.
Cílem je: Nekreslit naplocho, zobrazit hloubku na dvourozměrném papíře.
Co Vám při tom pomůže: Nakreslete si perspektivní mřížku, abyste viděli, jak se jednoduché formy (kostky, koule atd.) chovají při zobrazování perspektivy a jak mění proporce.

2. Podíl/ proporce
Co to je: Poměr velikosti všech objektů ve výkresu.
Cílem je: Kreslit rozpoznatelné objekty. Pomůže Vám již naučená perspektiva u jiných objektů a forem.
Co je dobré znát: Naučte se nazpaměť proporce nebo najděte způsob, jak si snadno zapamatovat poměr částí objektu. Udělejte si takový „slovník“ proporcí.

3. Anatomie
Co to je: Studium struktury.
Cílem je: Nakreslit realistické objekty (lidi, zvířata, rostliny atd.).
Co potřebujete znát: Klouby, kosti, svaly… Jak fungují, jak se chovají, jak jsou spojeny jednotlivé části atd.

4. Složení/ kompozice
Co to je: Přesné umístění a prezentace důležitých prvků obrazu.
Cílem je: Ukázat divákovi nálady a emoce prostřednictvím díla.
Co potřebujete znát: Je třeba porozumět množině úhlů a pochopit, jak ovlivňují vnímání diváka a „čitelnost“ díla.

5. Osvětlení/Světlo
Co to je: Světlo a stín přenášené v barvě.
Cílem je: Vytvořit iluzi světla, zobrazit správné stíny a podtrhnout náladu díla.
Co byste měli znát: Barevné hodnoty, vrhání stínů, vliv povrchových materiálů, odraz světla, světelné vlastnosti (lom, rozptyl, atd…).

6. Hrany
Co to je: Způsob, jak určit siluetu objektu v díle.
Cílem je: Usnadnit čtení práce, rozdělit objekty a pozadí, posílit účinek hloubky.
Co potřebujete znát: Styl okrajů v kreslení (čirý / měkký / ztracený), styly čar kontur (váha, rychlost, měkkost).

7. Barvy
Co to je: Umění výběru správných odstínů (střední tóny, stíny, světlo).
Cílem je: Přidat do práce více pohybu, nálady a emocí.
Co potřebujete znát: Barevné systémy (monochromatické, doplňkové atd.), zejména vliv barev na náladu, stereotypy.

8. Postoje/ Pozice
Co to je: Umění zachytit aktivní pohyb na statickém listu.
Cílem je: Přidat život, energii, pohyb a dynamiku.
Co potřebujete znát: Emocionální tahy, náčrtky, rychlé skici, studium všeho, co se hýbe

9. Styl
Co to je: Estetika, smysl pro styl. Často závisí na základních standardech (etický, historický, sociální, symbolický), umění kulturních skupin, trh s uměním.
Cílem je: Najit cestu k divákům.
Co je třeba mít a znát: Znát kulturu, mít vlastní styl a brát tvůrčí tým současně jako tvůrce díla i jako diváky.

10. Myšlenka/Nápad
Co to je: Kreslení abstraktních pojmů, ideologických sdružení, vynálezů a navrhování nového designu. To je většinou vývojový proces.
Cílem je: Představit obrazy nových objektů, postav a bytostí, které baví nebo informují veřejnost.
Co potřebujete znát: Jak fungují věci stávající, jak vytvořit nové, jak sdružit nápady, zábavné situace, tvůrčí proces.

Pokud dokážete správně kombinovat všechny výše uvedené části, dosáhnete pocitu objemu, hloubky, struktury, světla, pohybu a života na nehybném povrchu. Tím se diváci ponoří do vašeho světa a můžete jim snadno předat své nápady, zprávy nebo vyprávět příběh. A konečně vytvoříte významné iluze. Celá tato paleta schopností bude sloužit vaší intelektualitě (paměť, kontrola, odhodlání) stejně jako emocionálnímu vývoji (pocity, emoce, podvědomí). Jedná se o složité cvičení, které vyžaduje znalosti, pozorování, představivost. Především ale musíte praktikovat a procvičovat a procvičovat. Taková dovednost je jako sval. Kresba a malování tedy vytváří jedinečný zážitek.

Vysvětlíme si, jaké možnosti vlastně skýtá olejomalba! A že jich je 🙂 Dělí se buď podle nanášení, nebo podle počtu vrstev.

Určitě nás všechny první napadne způsob nanášení štětcem. Dnes máme na výběr z neuvěřitelného množství velikostí, tvarů, šířek i délek.  Štětce vyhrávají na plné čáře v nanášení tenkých vrstev.

Dále se nabízí možnost vytlačování barvy přímo z tuby nebo špachtlí. Jde o tzv. pastózní nanášení. Co si budeme povídat, nejde zrovna o ekonomickou variantu :). Musíme také počítat s dlouhým schnutím tlustých vrstev. Ale efekt to má báječný!

Nesmíme zapomenout ani na nanášení různými částmi těla. Někteří umělci se nestydí nanášet barvy ani jinými částmi těla, než jsou ruce a nohy.

A jak je to s dělením podle počtu vrstev? Tady jsou možnosti jen dvě.

Jestliže spěcháme, čas nám nedovolí čekat na proschnutí a máme rádi rychlou malbu, použijeme techniku Alla prima. To se dá volně přeložit jako Na poprvé. Na první dobrou tedy namalujete celý obraz mokrými barvami, nečekáte, až část uschne, abyste mohli dát další vrstvu. A tak zůstane dílo jednovrstvé.

Vrstvení má úplně opačná pravidla. Na plátno si nejdříve předkreslíme např. tužkou, co budeme malovat. Musíme trefit proporce, ale nevykreslovat detaily. Pak pokračují jednotlivé vrstvy olejových barev, podmalba, následuje malba jako taková, pak přicházíme ke stínování a poslední vrstvou. Mezi všemi vrstvami je nutný poměrně dlouhý časový rozestup, ale výsledky stojí za to!

Nejlepší je, vyzkoušet olejomalbu u nás v Draw Planet! Pochopíte její kouzlo a naučíte se tipům a trikům, které Vás dovedou ke krásným výsledkům. Těšíme se na kurzu! 🙂

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus – vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po „harmonizaci“, vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.

Pokud vám vrtají hlavou otázky, možná na některé z nich právě dostanete odpověď. Většina lidí prožívá před začátky s tvorbou podobné pocity, a tak vám předkládáme ty nejobvyklejší otázky a odpovědi ohledně našich výtvarných kurzů:

1) Jsem úplný začátečník, zvládnu to?

Stačí mít chuť a ochotu učit se nové věci. Třeba to bude chvilku trvat, jako vše, co je kvalitní, ale najdeme způsob, jak vás kreslení a malování naučíme. Prostě to chce trochu trpělivosti a chuti k malování

2) Opravdu jsem ale nikdy nemaloval/a. Mám se před kurzy nějak připravovat doma?

Vážně nemusíte, vše vysvětlíme od začátku. Uděláme si i cvičení, abychom rozhýbali ruku a vše ukážeme. Kreslit ani malovat předem nepotřebujete. Samozřejmě jestli si už tvořit chcete, směle do toho, na škodu to rozhodně není :)!

3) Chci  na kurzu namalovat konkrétní obraz, třeba portrét příbuzného, je to možné?

To záleží na tom, jakou předlohu si vyberete, jestli není příliš náročný pro začátečníka. Také záleží na technice, o kterou máte zájem. Takže je to hlavně o domluvě a konkrétním obraze.

4) Pro jakou věkovou kategorii je vhodné se učit kreslit?

Věřte nám, nikdy není pozdě! Máme kurzy pro děti, mládež i dospělé. Kurzy pro dospělé nejsou nijak věkově omezené a hlavní je, abyste měli chuť malovat!

5) Jak si mám vybrat techniku kreslení nebo malování, které se budu věnovat?

Tady je to hlavně o tom, co se vám nejvíc líbí. Pokud si nevíte rady ani po tom, co si prohlédnete práce studentů u každého kurzu, určitě bude nejlepší si techniky vyzkoušet na vlastní kůži. Kurz kreslení a malování pro úplné začátečníky je průřezem technik. Techniku, která vás na kurzu nejvíce zaujme, pak můžete dále rozvíjet :).

6) Co si mám koupit domů za pomůcky a materiály?

Přímo na kurzech vám všechny pomůcky i materiály poskytneme zdarma (s výjimkou notebooku na digitální malbě). Vše si tedy vyzkoušíte a podle toho, co vás bude bavit, vám poradíme, jaké konkrétní věci si můžete pořídit na pozdější domácí tvorbu.

7) Za jak dlouho se naučím kreslit?

Záleží, co myslíte tím „naučit se kreslit“. Moc hezké výsledky budete mít už v polovině kurzu. Někomu to trvá trošku kratší dobu, někomu delší, ale tak jako tak si z kurzu odnesete obrázky, které si rádi vystavíte.

8) Nebudu zdržovat ostatní?

Skupiny na kurzech máme tak akorát velké, abychom se každému mohli dostatečně individuálně věnovat. Ničeho se nebojte, ptát se můžete, kolikrát chcete, každý bude mít dost svého prostoru!

Máte ještě nějakou otázku, na kterou jsme vám článkem neodpověděli? Určitě nám napište nebo zavolejte, vždy rádi odpovíme! Těšíme se na další nadšené začátečníky :).

Kreslení je skvělá dovednost. Dává příležitost vyjádřit vaše myšlenky, ukázat je světu ve formě a světle. A to vše několika jednoduchými nástroji! Není divu, že mnoho lidí sní o tom, že se naučí kreslit. Bohužel si často myslí, že to nikdy nedokážou. Proč si stále myslíme, že je to těžší než například hrát šachy nebo vařit?
Výraz „neumím kreslit“ je formulován nesprávně. Obvykle to lidé říkají, když mají na mysli: „Neumím kreslit realistické věci.“ Ale místo toho, aby se snažili pochopit, jak vytvořit realistické kresby, nechávají toho úplně. Myslí si, že když neumí kreslit, nedá se s tím už prostě nic dělat.
Odkud pochází tyto předsudky? Jako děti jste kreslili opravdu hodně a nepřemýšleli jste o neúspěchu. Alespoň dokud jste si nevšimli, že jsou některé děti chválené víc než vy. Jejich obrázky vypadali opravdověji. Abyste byli chváleni i vy, museli by být vaše obrázky realističtější. Neuspěli jste, i když jste se snažili, a nakonec jste dospěli k závěru, že nemůžete kreslit.

Když řeknete „Neumím vařit,“ myslíte tím „Nevím, jak dobře vařit,“ což není totéž jako „Neumím plavat,“ nebo „Neumím hrát šachy.“

Každá dovednost má řadu úrovní. Existuje hranice mezi 0 („neumím“) a 1 („trochu umím“). Pak existují další úrovně, které jsou složitější. Vezměme 10 pro dokonalost, nedosažitelnou, jako rychlost světla. Můžete ji pronásledovat, ale čím dál zajdete, tím jste pomalejší.
Překvapivě většina lidí vnímá kreslení jako dovednost pouze s dvěma úrovněmi: 0 („neumím“) a 10 („dokážu to dokonale“). Pokud se vám líbí, jak někdo kreslí, tak kreslit umí, pokud se vám to nelíbí, tak to neumí. Přesně tak jednoduše to vnímáme! A právě toto jednoduché přesvědčení může zničit vaše sny o kreslení. Jak je možné přeskočit gigantickou mezeru mezi úrovněmi 0 a 10?
Ve skutečnosti je v kreslení mnoho úrovní dovedností.
Úroveň 0 – jedná se o osobu, která nedokáže v ruce držet tužku a řídit její tahy na papíře. Zvládáte to? Takže jste již nejméně na úrovni 1!

1. Dokážete držet tužku a posouvat ji po papíře.

2. Dokážete kreslit jednoduché geometrické tvary. Mohou se povést, ale nemusí. Dovedete také překreslovat čáry z jiných obrázků.

3. Dokážete nakreslit geometrické tvary účelně.

4. Dokážete přesně překreslit to, co vidíte. Obrysy i stíny.

5. V hlavě jste nahromadili dostatek materiálu, abyste mohli kreslit bez předlohy.

6. Máte představu o principech reálného světa, takže si můžete vytvořit něco nového z fragmentů reality. Například člověka v poloze, ve které jste ho ještě nikdy neviděli.

7. Nepoužíváte obrysy, a zkoušíte všechny techniky. Můžete realisticky aplikovat stíny a vytvořit iluzi hloubky a struktury bez předlohy

8. Dovedete kreslit věci, které možná nevypadají realisticky, ale jsou považovány za „skutečné“.

9. Obrázky z vaší fantazie jsou nerozlišitelné od fotografií nebo je jejich zobrazení dokonce lepší než realita. Vytváříte nové světy vaší myslí a tužkou a děláte to neuvěřitelně rychle.

10. Můžete nakreslit absolutně všechno a vytváříte neexistující věci více reálné než stávající. Už se nemáte čemu učit. 🙂
Proč se snažíme vmáčknout všechny tyto úrovně pouze do dvou? Protože je snadné říct, že se vám obraz líbí nebo se nelíbí. Když jste začátečník, je to vše, co vidíte. O něco více zkušený umělec, si všímá rozdílů mezi styly a dokáže vidět chyby i v extrémně krásných obrázcích.