#dejny

Lze říci, že jen velmi málo našich umělců dosáhlo skutečného globálního uznání. Avšak Alfons Mucha zůstává jedním z nejvýznamnějších do dnešních dnů.
Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích. Vystudoval slovanské gymnázium v ​​Brně. Po neúspěšných přijímacích zkouškách na pražské Akademii výtvarných umění odešel do Vídně jako malíř scénografů. V roce 1885 byl přijat na akademii v Mnichově a o dva roky později přešel na akademii Julian v Paříži.
Proslavil se doslova přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda, který od něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardt. To byl začátek nejslavnějšího období jeho kariéry, kdy Mucha zůstal a pracoval několik let v Paříži.

V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou a odešel do USA, kde byl přivítán jako největší umělec na světě, ale přesto se Mucha toužil vrátit domů. Navrhl první známky
a bankovky nezávislé Československé republiky. Kromě malby a grafického designu se jeho tvorba věnovala také designu interiérů, nádobí a šperků a také designu okna v katedrále svatého Víta v Praze (1931). Alfons Mucha byl velký patriot a po celý svůj život snil o malbě řady velkých pláten, slavného eposu, ve kterém chtěl shrnout historii Slovanů. V letech 1910–1928 Mucha maloval řadu
velkých pláten a svou práci věnoval Praze. Nejslavnější český malíř a mistr secese zemřel na zápal plic 14. července 1939 po výslechu gestapem. Je pohřben na Vyšehradě.

Mezi další významné malíře, kteří uspěli ve světovém měřítku můžeme počítat např. Josefa Mánese a Mikoláše Alše.
Mikoláš Aleš měl více než 5 000 publikovaných obrázků; maloval na všechno od časopisů po hrací karty až po učebnice. Jeho obrazy nebyly příliš propagovány mimo Čechy, ale mnoho z nich je stále k dispozici a Mikoláš Aleš je považován za jednoho z největších umělců v České republice. Aleš je dnes asi nejznámější jako jeden z malířů (druhým je František Ženíšek), kteří vymaloval slavnou foyer Českého národního divadla. Aleš si během svého života získal slávu, zejména pro jeho architektonické dílo, ale jeho obrazy byly většinou chváleny až po jeho smrti. Nyní je mnoho ulic v České republice pojmenováno po Alešovi. Alešovo dílo, i když nebylo přijato německými nacisty, kteří ovládali české země od roku 1938 do 1945, bylo pozdějším komunistickým režimem
značně využíváno pro propagandistické účely, zejména v 50. letech.

Josef Mánes produkoval mnoho obrazů v každém žánru, od krajin a portrétů až po etnografické a botanické studie. Dokonce dělal obrazy dvanácti měsíců (kalendářní deska) tváří v tvář Pražskému orloji. Ačkoli jeho práce byla za jeho života málo chápána nebo oceňována, je nyní považován za jednoho z největších českých malířů.
V roce 1887 byl na jeho počest vytvořen Svaz výtvarných umění Mánes. Jedno z centrálních mostů nad řekou Vltavou nese jeho jméno a zahrnuje sochu malíře na konci Starého Města. Jeho obraz se objevil na několika československých a českých poštovních známkách.

   
Dalšími významnými umělci jsou například Josef Čapek, Fratišek Kupka, Antonín Slavíček, Toyen (Marie Čermínová) a Karel Škréta.

Který z těchto umělců je Váš nejoblíbenější?
Která díla těchto malířů máte nejraději?

V roce 1963 začala americká korporace Pantone Inc. prezentovat svůj systém barev – Pantone Matching Systém, který využívají výrobci barev, vláken, textilií i plastů. Daleko předtím ale podobnou encyklopedii barev vytvořil umělec známý jako A.Boogert, který v roce 1692 vytvořil knihu o 800 stranách, kde se věnuje míchání barev.
Největší ručně psaný průvodce barev

Průvodce barvami A. Boogerta se nazývá „Traité des couleurs sluha à la peinture à l’eau“ a představoval různé barvy, jejich popis a návod, jak určité odstíny vytvořit, změnit jejich tón přidáním jednoho, dvou nebo tří dílů vody.
Kniha byla ručně psaná v holandštině a je asi nejzdařilejším pokusem o vytvoření systému barev, který na světě chyběl. Podle nizozemského historika Erika Kwakkela, který část úvodu přeložil, byla kniha vytvořena jako vzdělávací průvodce. Ukazovala, jak lze pomocí vody měnit odstín.

„V 17. století, ve věku známém jako Zlatý věk holandské malby, by tato příručka byla hitem. Má tedy smysl, že autor v jejím úvodu napsal, že ji vytvořil pro vzdělávací účely. Je pozoruhodné, že je psána ručně a je doslova a do písmene jediná svého druhu.“, uvedl.
Bohužel, kniha spatřila světlo světa jen v jednom jediném výtisku, proto byl okruh lidí, kteří měli tu čest knihu prostudovat, velmi malý. Přesto se jedná o největšího průvodce barvami ve své době.
Kdyby tomu bylo jinak, kniha mohla směle konkurovat i průvodci Pantone Color Guide, který je dnes nezbytným nástrojem pro designéry, módní návrháře a další umělce. Žádné vznešené názvy barev tu ale nečekejte.

Dnes si knihu můžete prohlédnout online 🙂
V současné době je kniha uložena v Bibliothque Mjanes v Aix-en-Provence ve Francii. Celá ale byla naskenována, ve vysokém rozlišení si ji tak můžete prohlédnout a nastudovat i vy. Uchvátí vás. Tolik krásných barev si snad ani nedovedete představit. Budete se jimi kochat stále dokola.