#emoce

Zobrazení emocí prostřednictvím portrétů a ilustrací je jedním z nejdůležitějších cílů umělce. Kreslení a zachycení podstaty člověka a toho, co cítí v této chvíli, se stane opravdu úžasným a mocným nástrojem.

Podstata emocí: jak kreslit výrazy obličeje?
V dnešním příspěvku vám dám několik tipů, které pomohou vykreslit emoce ve tváři.
Pojďme objasnit nejdůležitější věc. Nejlepší rada na toto téma, nebo na téma týkající se kreslení, je jedno malé, ale silné slovo: pozorování. Ano! Všechno je vždy o pozorování. 
Zapomeňte na to, co si myslíte, co vidíte. Zaměřte se na to, co je před vámi. A ne jen sledovat při kreslení, a pak hodit obrázek z okna. I když nekreslíte, zvykněte si pozorně sledovat detaily, jako byste kreslili to, co je před vámi. Přemýšlejte o liniích a stínech, které byste použili na kreslení toho, na co se díváte.

Začněte se dívat na tváře lidí a všimněte si, jak jsou jejich vlastnosti zkreslené v závislosti na tom, jak se cítí. Rád se dívám na tváře a výrazy lidí, když stojím ve frontě v obchodě nebo kdekoli jinde. Dělejte si do hlavy pomyslné poznámky o tom, jak se něčí oči dívají, když jsou unavené, nebo jak trochu mžourají, když se upřímně usmívají. Svaly se zmenšují, protahují a otáčejí se na obličeji pokaždé, když ukazujeme emoce. Takže dávejte pozor na tyto pohyby a naučte se, jak komunikují jako celek, aby něco vyjádřily.

Posaďte se na přeplněném místě, se skicářem a tužkou v ruce. Udělejte si skicu, kreslete lidi a jejich výrazy. Snažte se zjistit, jak se cítí, skrze to, jak jsou jejich tváře zkreslené. Pokoušejte se to vyjádřit svojí skicou.

Tato metoda je lepší než kreslení podle něčího hotového díla, protože takto vidíte pravé a explicitní výrazy obličeje. Velmi užitečné pro vás bude sehnat někoho, kdo dokáže vyjádřit různé emoce na požádání. Pokud v okolí není žádný model, bude zrcadlo vaším nejlepším přítelem!

Existují vynikající webové stránky, které nabízejí fotografie různých gest a umožňují umělcům dělat si praxi a vlastní lekce, aniž by opustili domov. Velikým zdrojem je webová stránka s lekcemi gest a emocí. Můžete si vybrat typ výrazu, pohlaví a délku trvání.
 
Bez ohledu na to, jaký způsob kreslení upřednostňujete, hlavní je praxe. Mějte svůj skicář v dosahu a po ruce, procvičujte si kreslení výrazů obličeje lidí kolem vás, když máte alespoň pět minut.
Ideální je zajít na kurz. Tam si ujasníte základy a trénink už bude jen radost. Přijďte kreslit do Draw Planet!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/

Ve světě existují miliony očí, úst, nosů, uší, brad a každá z nich má své specifické vlastnosti. V každém případě při kreslení tváří v animaci musíte pochopit základy.
Pokud opravdu chcete zlepšit svoje výkresy, musíte se naučit, jak zobrazit emoce!

Obličej může ve skutečnosti nakreslit kdokoli. Prostě nakreslíte kruh s pár tečkami a čarami a prohlásíte to za tvář. Ale i přes takto snadnou konstrukci je nakreslení pocitů a emocí pro většinu lidí problémem…

Jak se chová lidská tvář?
Různé výrazy obličeje, stejně jako různé hlasové tóny, lze snadno měnit. Výraz není jen výsledkem kontrakce obličejových svalů, ale je spíše kombinací napětí některých svalů a uvolnění ostatních. Existují některé skupiny akcí, například když se člověk usmívá nebo se směje, kde se rozdíl projevuje pouze intenzitou kontrakce.

Základní emoce
Základní (primární) emoce jsou emoce, které člověk není schopen plně ovládat. To znamená, že člověk není schopný plně ovládat svůj projev. Takové emoce se objeví z ničeho nic například jako reakce na jednoduchý podnět.

Tyto primární emoce se projevují v obličeji bez ohledu na kulturu, rasu a věk. Níže vám představíme hlavní z nich:
Pocit štěstí (1): koutky úst jsou vztyčeny – obočí je umístěno vysoko – oči jsou otevřené.
Hněv (2): koutky úst směřují dolů – obočí je svraštěno ke kořenu nosu – oči jsou otevřené.
Strach (3): Ústa jsou prohnuta s koutky směřujícími dolů – obočí směruje vzhůru – oči jsou otevřené.
Smutek (4): koutky úst směřují dolů – obočí u kořene nosu se mírně zvedá – víčka jsou přivřená, pohled směřuje dolů

To byly hlavní výrazy obličeje, které používáme během našeho života nejčastěji. Z animací těchto čtyř emocí můžeme odvodit i další, které potřebujeme.

Existují ještě dvě emoce, které jsou méně časté, ale také doplňují základní skupinu:
Překvapení (5): malá a napůl otevřená ústa – vysoce zvednuté obočí – oči otevřené.
Podráždění (6): linie úst je zkřivená – obočí je úplně svraštělé – oči jsou zavřené.

Pokud jste si všimli, tyto výrazy jsou pozměněné výrazy z první skupiny.

Po seznámení s primárními emocemi jste nejspíš překvapeni, že jich je tak málo… Je to jednoduché: stejně jako základní barvy, které po smíchání vytvoří jiné barvy, mohou být také základní emoce smíchány, aby se vytvořily další – sekundární emoce! Jen se přesvědčte na vlastní oči:

Související emoce
Související emoce jsou ty, které jsou založeny na jednoduchých emocích. Nahradíme pouze jednu část obličeje a získáme další emoce!

Všimněte si, že jsme na obrázku změnili pouze ústa. Můžeme vyjádřit dva různé pocity podráždění a změnit jen jeden obličejový prvek! Zde je další příklad:

Opět jsme změnili jen ústa, abychom zobrazili požadované emoce.
Zatímco používáme ústa a oči, abychom získali jinou možnost založenou na základních emocích.

Nejen primární emoce jsou schopny generovat sekundární, můžeme také získat „terciární“ emoce ze sekundárních emocí. Podívejte se:

Stejně jako předtím jsme změnili pouze ústa.

Fantastické, že? Touto technikou můžete získat tucet nebo dokonce stovky různých výrazů obličeje!

Emoce fyzických stavů
Emoce generované různými fyzickými stavy jsou v podstatě blízké základním emocím, ale na rozdíl od nich mohou mít individuální a nepředvídatelné formy.

Všimněte si, že „fyzické“ emoce také pocházejí ze základních. Únava pochází ze smutku.
Můžeme posílit emoce přidáním dalšího prvku, například stékajícími kapkami potu:

Podívejme se na další příklad fyzické reakce, kterou nemůžeme plně ovládnout. Zde se naše postava stala obětí elektrického proudu! Stručně řečeno: zcela ztratila kontrolu nad svoji reakcí!

Uvědomte si také, že převažují primární emoce. Reakce šoku, i když je nekontrolovatelná, je variantou strachu. Nejzajímavější na emocích fyzických stavů je, že je v reálném životě zažíváme aniž bychom si uvědomili, že se to děje. Je to dáno tím, že jsme vystaveni vnějším faktorům a dalším podmínkám.

Intenzita a další prvky
V animaci nejsou výrazy obličeje omezeny stupni intenzity. V závislosti na intenzitě můžeme získat velmi zajímavé výsledky:

Kromě intenzity můžeme také přidat prvky pro zvýšení emocí. Na prvním obrázku jsme přidali několik kapiček potu, rozptýlených po obličeji, abychom posílili výraz strachu. V druhém obrázku jsme přidali jazyk, který postava vyplazuje a posílili tak požadovaný efekt.

Pokud Vás zajímá zobrazování výrazů obličeje, doporučujeme náš skvělý kurz komiksu, během kterého je budete kreslit. Kromě tváří si vyzkoušíte zachytit i řeč těla.

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-komiksu/

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus – vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po „harmonizaci“, vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.