#expresionismus

Slavný norský umělec Edvard Munch dal silný impuls expresionistickému umění, aniž by to věděl. Slavný obraz Výkřik překonávající iluzorní, naturalistické vidění, bude jedním z hlavních ideologických inspirací v éře vzniku „moderního umění“.

Strach, smrt, bolest a deprese. To bylo tajemství úspěchu umělce. Život odsuzoval Munche k hrozným pocitům, kterými trpěl od raného dětství. Odrážely se pak v jeho obrazech. Snad proto malý manický umělec vnímal svá díla jako své vlastní děti. Dokonce svá díla trestal, za neposlušnost vystavil dle jeho názoru nepovedené plátno na ulici, v chladném a deštivém počasí. Právě z toho důvodu potřebuje spousta jeho prací, například The Parting (1894), péči restaurátora.

Krvavě červený západ slunce bývá teď skvělým důvodem, jak vytvořit na instagram „jedinečný“ příběh, protože je to krvavé a červené. Edvard Munch by možná miloval instagram, ale na svou stránku nikdy nepřidal západ slunce, protože se ho strašně bál. Práce „Výkřik“, o které jsme se již zmínili, je přímou reflexí Munchovy úzkosti a paniky, která ho přepadla při procházce po nábřeží.

„Šel jsem po silnici se dvěma společníky. Slunce zapadalo. Obloha najednou začala být krvavě rudá a já jsem pocítil výbuch melancholie, píchnutí bolesti pod srdcem. Zastavil jsem se a opřel se o plot, strašně unavený. Nad modročerným fjordem a městem ležela krev a plameny. Moji přátelé pokračovali v chůzi a já jsem zůstal pozadu, třásl jsem se strachem a zaslechl jsem nekonečný pláč pronikavé přírody.“ píše Edvard Munch ve slavném deníku ze dne 22. ledna 1892.

Munch nikdy nezažil obdiv k přírodě, viděl v ní jen mocnou a ničivou sílu.

„Výkřik“, osamělá lidská postava, ztracená v obrovském utlačujícím světě. Obrysy oblohy jsou pronikavé, vyčerpávající, klikaté linie, které ohrožují celé lidstvo, a obličej muže je tuhá maska bez tváře, která křičí. Umělecké dílo dosahuje na tomto plátně výjimečné energie, napětí a emocí, ostrosti a nahoty. Obraz je přirovnáván k plastické metafoře zoufalství a osamělosti.

Od raného dětství sledoval Munch smrt. Když mu bylo pět, Edwardova matka zemřela na tuberkulózu a v deseti nebo jedenácti letech ztratil svou milovanou sestru a bratra. Události zničily chlapce, který nenašel důvod pro pozitivní motivy. Již na počátku své kariéry se umělec neustále vrací k tématům nemoci, bolesti a ztráty. Série obrazů „Nemocné dítě“ zejména ztělesňuje obraz umírajících. Děj se stává odrazem osvícení, smutku, bolesti a beznaděje.

Ve své dílně měl Munch křeslo, které se objevovalo na obrazech. Podle Munchova přítele Jensa Tiise, Edward řekl, že „všichni jsme seděli, zranili se a umírali“. Spojil křeslo s traumatickými událostmi.

„Bez strachu a nemoci by byl můj život lodí bez kormidla.“ Tak umělec hovořil o svém zdroji inspirace. Navzdory věčné depresi se Edvard Munch těšil úspěchu u žen a neustále se ocital v centru nějakého tragického milostného příběhu a narážel na neobyčejné dívky. Jedna z jeho múz, Dagni Yule, byla skutečná femme fatale: kreativní, nepředvídatelná osoba, která řídila mysl všech lidí v její cestě.

Tulla Larsenová velmi vyžadovala svatbu. A jak Munch věřil, děvče umělce dokonce pronásledovalo. Jeho vztahy s dívkami dosáhly bodu, kdy byl v roce 1902 během pravidelné hádky Munch postřelen. Po výstřelu mu zůstal jeden z prstů na levé ruce navždy znetvořený. Tento nešťastný románek spustil další táhlé deprese, paranoidní myšlenky a alkoholismus. Ženy pachatelky se staly častými návštěvnicemi Munchových děl. Tento motiv je zvláště viditelný na obrazech „Upír“ a „Žárlivost“.

 

Stejně jako mnoho umělců, kteří byli slavní v období symbolismu, Edvard Munch miloval líčení noci a samozřejmě její hlavní atribut, přístupný lidskému oku, Měsíc. Měsíc umělce obzvlášt fascinoval, motiv se v Edvardových obrazech často opakoval. Například “Moonlight” (1895) nebo “Tanec života” (1899). Je důležité si uvědomit, že se vždy na obraz dostal ve fázi úplňku. Umělec byl přesvědčen, že měsíc musí být kulatý. Srpek neuznával.

V Munchových obrazech se odraz měsíčního svitu na vodě podobá sloupci, na kterém stojí zlatý míč. Někteří pozorovatelé tvrdí, rozhodně ne bez zákeřného freudiismu, že se jedná o sexuální symbol: svislý měsíční proužek je muž, voda a břehy žena. Je pravděpodobné, že to tak je. Scény s láskou nebo sexuálním podtextem se v Munchových obrazech odehrávají v noci také za přítomnosti podivného sloupce a měsíce.