#figuralní kresba

Portrét je jedním z nejušlechtilejších malířských stylů. Většina nejslavnějších a nejtajemnějších obrazů jsou portréty, na nichž autor zachytil emoce modelu a bezchybně přenesl atmosféru. A žádné rozměrné plátno, rovnající se „Poslednímu dni Pompejí“ nebo „Noční hlídce“, se neobešlo bez mnoha portrétních skic.

V dnešní době samozřejmě nemůžeme strávit tolik času studiem modelu a let tvorbou samotného díla. Ale moderní nástroje pracují za nás!

V tomto článku se s vámi podělíme o 7 tipů, které vám umožní lépe dosáhnout portrétní podoby a rychleji se v tomto směru rozpumpovat jako umělec.

Tip č. 1

Dbejte na proporce!

A tato rada neznamená slepé lpění na „ideálu“, kde je vše symetrické a podřízené přesným vzdálenostem v určitém počtu „očí“ od ucha k uchu atd.

Reálné proporce obličejů skutečných lidí nejsou ideální. Proto se vždy kontrolujte podle referencí: ověřte si, jakou vzdálenost od nosu ke rtům a od oka k oku přesně váš model má. Navíc, protože obličeje lidí jsou mírně asymetrické, je naprosto normální, pokud je jedno obočí o něco vyšší a uši jsou jiné. Nebojte se to promítnout do své kresby, protože tak zachytíte samotnou osobnost modelu. Právě v takových „nedostatcích“ se skrývá charisma!

Pro vaše pohodlí můžete tyto pomocné míry/linie vyznačit přímo na referenci nebo si na archu (pokud kreslíte ze života) udělat lehké značky pomocí tužky jako pravítka.

Zpočátku vám tato pečlivá pozornost ke konstrukci a kontrola s vlastnostmi modelu zabere nějaký čas, ale pokaždé ho bude méně a méně a postupně si těchto vzdáleností snadno všimnete a zafixujete v mysli.

Tip č. 2

Důraz na určité vlastnosti

Chcete-li, aby modelka na portrétu byla rozpoznatelná, zdůrazněte její rysy.

Mnoho začínajících umělců v honbě za dokonalým obrazem podléhá „syndromu jedné tváře“. Zkušený umělec – naopak – zdůrazňuje jedinečnost a charakter prostřednictvím vnějších rysů.

Abyste se vyhnuli nákaze „syndromem jedné tváře“ – nebojte se zdůraznit ostré lícní kosti, široké čelo, úzké rty, tvar nosu a znaménka. Nesnažte se vymazat individualitu tím, že model přiblížíte šablonovitým proporcím, ale snažte se zdůraznit něco charakteristického pro referenci.

Samozřejmě není nutné jít zcela do karikatury, ale je lepší přehnat nějaký rys než vymazat z portrétu okouzlující osobnost.

Tip č. 3

Odrážejte obrázek vodorovně

Tato rada platí vždy pro jakékoli umění. V případě portrétů však doporučujeme, abyste své dílo i referenci odráželi vodorovně.

Pokud se na ně podíváte zrcadlově, všimnete si nejen chyb, což se při odrazu stává vždy, ale také nových detailů, které vám pomohou, aby byl vzhled rozpoznatelnější.

Tip č. 4

Prostudujte si model pro portrét

Chcete-li portrét co nejvíce přiblížit obrazu, věnujte čas studiu referencí.

Hodně vám přitom pomohou tři věci:

1. Mnoho referencí stejného modelu s různými úhly a světlem + krátké skici z nich, abyste našli charakteristickou plasticitu a rysy.
2. Sochání ve 3D nebo tradiční modelování z těchto referencí. To vám umožní nejen vidět, ale i cítit objemy a rysy obličeje.

Když se vám podaří shromáždit v hlavě kompletní obraz člověka, bude vám důvěrně známý a bude mnohem snazší a příjemnější vyjádřit jeho osobnost v portrétu.

Je to také velmi pohodové cvičení, které vám umožní mnohem rychleji budovat své dovednosti.

Tip č. 5

Skryjte polovinu obličeje

Ne zcela zřejmý, ale velmi užitečný tip pro dosažení portrétní podoby.

Jak jsme si již řekli, lidský obličej není symetrický. Pokud však kreslíme klasickým způsobem, jsme zvyklí spoléhat na zrcadlové postavení obličejových rysů.

Zkuste to opačně – nakreslete poloviny obličeje nezávisle na sobě. Skryjte levou referenční část a nakreslete pouze viditelnou, pravou část. Pak naopak – skryjte pravou a nakreslete levou (a v kresbě skryjte i pravou). Když výsledky spojíte, uvidíte, o kolik jste se přiblížili portrétní podobě.

Tip č. 6

Kreslete portrét podle skutečnosti

Cvičení nic nenahradí a přináší nám největší pokrok v dovednostech. Čím více kreslíte ze života, tím blíže a lépe poznáváte různé typy tváří a plasticitu rysů.

Vytváříte si ruku a pokaždé se zlepšujete. Máte možnost jako pod lupou zvážit všechny pro vás obtížné momenty a emoce v „živé přírodě“.

A co je neméně důležité, můžete nashromáždit spoustu referencí z různých úhlů pohledu pro další práci a doplnit tak svou „vizuální knihovnu“.

Tip č. 6

Nevzdávejte se!

Podobnost s portrétem není vidět okamžitě, mějte to na paměti, až začnete pracovat. Výsledek uvidíte až ke konci, kdy budou všechny rysy zřejmé.

Portrétní podoba je navíc obtížná a nemusí se vám dílo podařit na první pokus. To však není důvod, abyste se vzdávali!

Dozvědět víc můžete u nás na kurzech:

• Figurální kresba Praha
• Kurz Portrétu Praha

Lidské tělo je fascinující a když se umělci rozhodnou jej nakreslit v co možná nejvěrnější podobě, je zapotřebí hodně praxe. Náročnou částí těla jsou dolní končetiny. Paže a nohy mají mnoho společného, když přijde na jejich kreslení. Celý proces jejich vyobrazení si je navzájem velmi podobný. Největší rozdíl mezi nimi představuje především množství svalové hmoty.

Pochopení toho, jak kreslit nohy, začíná uvědoměním si zapojených svalů a jejich nakreslením po částech. Co je tedy vlastně nezbytné udělat, je zjistit, jakým způsobem je lze vystihnout všechny a nic neopomenout.

Tento článek je svým pojetím koncipován tak, aby byl každý začínající umělec schopen osvojit si základní znalosti kresby nohou v základním postavení. Bez zbytečných složitostí, které by jen komplikovaly celý proces. 🙂

Krok 1

Stejně jako by tomu bylo například při kresbě paží, je i v tomto případě nutné začít náčrt dolní končetiny od jejich základny, tady od ,,kostry”. Pomocí dvou čar bude nejprve zakreslena horní a dolní část a následně přidáním tří kruhů budou zobrazeny klouby.

Krok 2

Nyní přijde na řadu zesílení jednotlivých částí dolní končetiny. Začátek by měl být směrován od horní části, tj. od stehna. Stehno by se pak mělo blíže ke kolenu jemně zužovat.

Krok 3

Další na řadu přichází kolenní kloub, ten je možné si nejprve představit jako jednoduchou kouli. Pokud je cílem autora vykreslit osobu silnější a vypracovanější postavy, je nutné vytvořit širší a masivnější detaily kresby. 

Krok 4

Dalším krokem přichází na řadu spodní část nohy, tedy holenní kost. Tato část se nejprve rozšiřuje od kolena, poté se velmi hladce zužuje blíže ke kotníku.

Krok 5

V této fázi je nutné dokončit navyšování objemu celé dolní končetiny tak, aby již připomínala nohu člověka. Poté přijde na řadu vykreslení kotníků a zbytku chodidla.

Krok 6

Jakmile je celá noha v základu vyobrazena, přichází na řadu její detaily. Je nezbytné následovat jednotlivé tahy z předchozích kroků a nohou nyní udělat podrobně. Je důležité také nezapomenout zobrazit chodidla a prsty na nohou.

Krok 7

Nyní je zapotřebí pomocí gumy vymazat výkres veškerých pomocných čar. Na řadu přichází linie svalů a kolen. Je také možné zvýraznit linky tmavou tužkou nebo inkoustem.

Krok 8

V poslední fázi přichází čas na barvy, celý obrázek dolní končetiny by měl být vybarvený tělovým odstínem. Aby kreba nohy působila objemnějším a realističtějším dojmem, je možné přidat několik stínů a zvýraznění.

Líbil by se Vám tento článek, ale stále si nejste jisti, jak se sami pustit do díla? Přihlašte se do našeho Kurzu kreslení a malování pro úplné začátečníky! Naši zkušení lektoři Vás provedou jednotlivými technikami kresby a malby. Naučí Vás veškeré základy, které budete při své tvorbě potřebovat! 🙂 

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/

Kreslení rukou je celkem výzva! S námi to však zvládnete! 🙂 Pojďme si společně ukázat jak na to.
Pochopit, jak kreslit ruce, je malá věda. I zkušení umělci museli tuto dovednost pečlivě studovat, aby si ji osvojili. Lidská ruka je složitou součástí naší anatomie a jednou z nejdůležitějších částí těla. Proto je dobré si kreslení rukou osvojit. 🙂

1. Co je uvnitř?

Ruku tvoří kosti, šlachy a spousta pojivové tkáně, jako je sval a tuk. Je to velmi silná a flexibilní končetina. Je vcelku užitečné ukázat si kosterní studii, abyste pochopili, jak celý mechanismus vlastně funguje.

2. Rozdělte celek do tvarů

Tento obrázek můžete využít k překreslení. Z našeho pohledu na kostru můžete ruku sestavit z jednoduchých tvarů, jako jsou například obdélníky pro prsty a tvar kapky pro palec. Zjednodušení tvaru ruky do těchto forem vám pomůže uvolnit tlak, vytvořený snahou zobrazit ruku dokonale hned od začátku. Také vám to pomůže k vytvarování ruky do 3D a představit si jí tak v perspektivě.

3. 3D tvarování

Nyní začneme jednotlivé formy přetvářet v prostorová tělesa. Prsty se mění ve válce a klouby v kuličky. Tento pohled budeme nazývat rovinný.
Zaměřte se také na vytvoření objemu, například pomocí vytvoření dlaňových polštářků
Proporce a umístění- všimněte si, jak je dlaň přibližně stejně dlouhá jako prostředníček (zelené čáry to označují). Pamatujte, že prsty nejsou nikdy stejně dlouhé nebo dokonale rovné.
Všimněte si modrých čar označujících úhel, pod kterým prsty končí. Můžete také vidět, že prostředníček pramení přímo ze středu ruky. Věnování pozornosti těmto rozměrům vám pomůže zajistit, aby vaše ruce vypadaly přirozeně a přesně.

4. Měnění pozic

Když rozdělíte ruku do jednodušších forem a pomocí linek vytvoříte objem, můžete ruku začít uspořádávat do různých póz, aniž byste se museli starat o detaily. Jakmile si vytvoříte první 3D verzi, můžete vyzkoušet své vlastní pózy.
Všimněte si malého schématu válce a koule. Prsty mohou být občas nepoddajné – proto je nejlepší je v této fázi reprezentovat pomocí jednoduchých 3D tvarů.

5. Zaměřte se na určitou pozici

Znovu se v této fázi věnujte jednoduchosti a nelamte si hlavu detaily. Chcete zachytit proporce, perspektivu a objem. Pokud používáte tužku, je v této fázi důležité pracovat lehce.

6. Zaměřte se na gesta a formy

Opět můžete použít rovinný pohled jako vodítko, které vám pomůže při vytahování tvarů ruky. Dávejte si pozor na to, jak se tvary kolem sebe křiví a mějte na paměti siluetu ruky. Na obrázku můžete vidět odchýlení od růžové čáry, která posloužila jako vodítko k nalezení místa, kde se formy otáčejí v prostoru.

7. Detaily

A nakonec je čas zaměřit se na detaily. Díky všem předchozím krokům jste připraveni do ruky umístit veškeré záhyby, vrásky a hrany. Vykreslit jednotlivé prsty a nehty.
Skvělá práce! 🙂

Pokud vás článek zaujal a máte chuť se naučit víc, přihlaste se k nám do Draw Planet! Kurz figurální kresby je to pravé pro vás! 🙂
Více informací zde: https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/

Pokud jde o učení, jak úspěšně kreslit lidi, je klíčové znát anatomii člověka. Jeff Mellem, umělec a autor knihy Jak kreslit lidi, sdílí ty nejlepší rady a tipy pro kreslení anatomie pro začátečníky, takže můžete okamžitě začít kreslit realističtější postavy. Jdeme na to!

1. Nemyslete jako kniha o anatomii

Kreslení anatomie pro začátečníky se může zpočátku zdát jako nezvládnutelný úkol, protože je na těle tolik svalů, šlach a kostí. Když se díváte na modela a vidíte tolik neurčitých tvarů může vás to lákat k tomu, abyste vytáhli knihu anatomie a rozluštili, co se pod kůží vlastně děje.

Kniha anatomie je skvělá v tom, že vám řekne, na co se díváte, ale není příliš užitečná, protože vám neřekne například o trojrozměrném tvaru svalů.

Myslete jednoduše

Když začínáte s kreslením figur, musíte začít se stanovením základních tvarů figury pomocí koulí, obdélníků a válců. Jednoduše začněte s těmito základními tvary a poté se postupně zabývejte detaily a propracováním, díky tomu bude vaše kresba udržovat smysl pro dimenzi.

Pokud kreslíte obrysy před stanovením základních tvarů, zaručujeme vám, že skončíte s plochým výkresem.

Kresba vlevo příliš zdůrazňuje svaly modela a vypadá spíše jako kniha anatomie než postava. Umělec musí o tvaru svalů přemýšlet ve 3D, aby postavě poskytl iluzi objemu.

2. Nezaměřujte se příliš na svaly

Když umělci začínají věnovat větší pozornost přidávání anatomie do svých kreseb, často mají tendenci anatomii příliš zdůrazňovat. Postavy často vypadají, jako by neměly kůži. Svaly jsou tu, aby dodaly postavě více realismu, ale neměly by být ústředním bodem kresby.

Využijte svaly k posílení akce

Kresba figury by měla vyjadřovat akci, emoce nebo osobnost modela. Nechcete, aby se divák zastavil a díval se jen na část kresby; chcete, aby divák viděl celou postavu a zajímalo ho, co tato postava dělá a kdo je.

Aby bylo možné se na akci soustředit, je vždy skvělé začít všechny své kresby kreslit gestem. Kresba gestem slouží jako plán akce. Vše, co přijde poté, je pomoci objasnit a tuto akci vylepšit.

Svaly by měly být přitahovány, aby zesílily pohyb postavy, a neměly by na sebe upozorňovat. Dobrým příkladem toho jsou komiksové postavy, které mají přehnaně velké svaly, aby vyjádřily svou sílu.

Úspěšná stránka komiksu není o svalech postavy, ale o tom, jak je její síla v příběhu vyjádřena. Objemy svalů jsou navrženy tak, aby vedly oko k místu působení. Čtenář se nepřestává dívat na dobře vyvinuté svalstvo postavy.

Všimněte si, jak svaly na obrázku vpravo odrážejí kresbu gesta vlevo. Svaly se používají k posílení činnosti postavy, nejsou středem kresby.

3. NEKRESLETE každou postavu stejnými tvary

Když umělci začnou používat základní tvary k vývoji figur, často začnou padat do vzorce používání stejných tvarů k vytváření každé postavy.

Dejte svým postavám jedinečné sestavení

Při vytváření postavy musíte hledat a přizpůsobovat tvary konkrétnímu tématu, které kreslíte. U kulturisty nebudete používat stejné tvary, jako u zápasníka sumo nebo běžce na dlouhé vzdálenosti.

Musíte se podívat na modela a zjistit, jaké jednoduché tvary jsou nejlepšími nástroji pro rozvoj jeho postavy. Někteří lidé mají například velmi čtvercové hlavy, kterou je třeba zkonstruovat ze čtvercových tvarů, zatímco jiní mají kulatější vzhled, který by měl být sestaven z koulí.

Tyto dvě postavy jsou ve stejné póze, ale jsou postaveny z různých tvarů. Postava vpravo je postavena z více blokových tvarů, které dělají postavu silnější.

4. Věnujte pozornost proporcím a anatomii

Chcete-li nakreslit realistickou postavu, musíte věnovat pozornost přesnému zachycení proporcí a anatomie postavy. To vychází jak ze studia anatomie, tak z dobrých pozorovacích schopností.

Nebuďte příliš perfekcionističtí

Anatomie a proporce jsou důležité. Ale sami o sobě nedělají zajímavou kresbu. Kresba postavy ze které máte pocit, že má osobnost nebo vypadá dynamicky, bude zajímavější než ta, která je pouze technicky správně nakreslená.

Nechte anatomii a proporce převzít podpůrnou roli v podkladové kresbě gesta. Každým krokem vaší kresby by mělo být vytvoření jednotné postavy, která má energii a přístup, i když to znamená změnu proporcí nebo anatomie postavy, aby se tato akce lépe zdůraznila.

Tato postava má přehnané proporce – podobně jako se to používá v módní kresbě. Nezáleží na tom, že to není správně proporcionálně, pokud je rozhodnutí přehánět účelně. Můžete najít mnoho příkladů umělců, kteří zkreslují a zveličují proporce ze stylistických důvodů.

Chcete-li se naučit realistické a detailní kresbě postavy, portrétu, nebo proporcím lidského těla a obličeje, pak je kurz figurální kresby a portrétu přesně pro Vás! Ponořte se s námi do tvorby. 🙂 https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/

Existuje několik jednoduchých tipů, které vám pomohou pochopit základní principy kreslení v perspektivě. Ukážeme vám také některé techniky kreslení, které vám pomohou „vyřezat“ rozměry jakéhokoliv objektu tužkou nebo štětcem.

Co je perspektiva v umění?

V případě, že máte problémy se zobrazením hloubky ve své práci, máte s největší pravděpodobností potíže s vnímáním a zobrazováním perspektivy. Perspektiva je princip realistického přenosu tří rozměrů v dvourozměrném prostoru s určitým zkreslením prvků, které zprostředkují jejich polohu v prostoru. 

Budeme se soustředit na obraz těla ženy ležící ve ukázkové perspektivě. Tipy popsané v tomto článku se však netýkají pouze kresby postav. Pomocí perspektivy můžete zobrazit jakékoli další objekty!

1. Rozdělte si prostor na papíru

První věc, kterou musíte udělat, je nastavit hranice vašeho objektu.  Někdy, když umělec čelí nesouladu proporcí, může se uchýlit ke zmenšení objektu. To však dosti zničí realismus vaší práce. Pokud si všimnete, že proporce jsou nesprávné – je lepší začít znovu.

2. Nakreslete si pomocné čáry

Zkuste si lehce nastínit svou postavu uvnitř obdélníku nebo čtverce. Slabé načrtnutí vám umožní vymazat případné nepřesnosti. Pomocí vizuálních metod měření se ujistěte, že jste velikost přenesli co nejpřesněji.

Dále je třeba nakreslit svislou čáru, která zjednoduší měření a upřesní zbývající části kompozice. Nemusí to být ve středu obrázku, v našem případě je to modrá čára na levé straně obdélníku. K měření a správnému přenosu rozměrů budete potřebovat olovnici. Olovnice může být i nit, na jejímž konci je nějaké závaží.

3. Pokuste se zapomenout, jak zobrazovaný objekt vypadá

Zahoďte všechny zaujaté myšlenky, jak by měla lidská postava vypadat. Představte si, že jste ji viděli poprvé. Sledujte a nakreslete to, co vidíte, ne jak si myslíte, že by to mělo vypadat. Zní to jednoduše, ale je to překážka číslo jedna pro každého umělce, který se snaží perspektivu ovládnout. Měřte, měřte a znovu měřte. Důvěřujte pouze svým měřením a tomu, co je před vašima očima. Ve správné perspektivě lidská podoba nezapadá do našich předpojatých ideálů.

4. Načrtněte si velké tvary

Začněte kreslením velkých tvarů a ignorujte všechny detaily. Pomocí vaší olovnice můžete vidět, jak základní anatomické struktury vzájemně fungují.

Přesné měření je velmi důležité. Nakreslete si vodorovné podpůrné čáry. Dále nakreslete vodorovnou čáru uprostřed těla. Na základě toho načrtněte samotnou figuru a co nejpřesněji zohledněte proporce. Ignorujte podrobnosti a vytvořte jednoduché tvary, aby se daly snadno změnit.

5. Proveďte samotnou kresbu těla

Jakmile nastíníte všechny anatomické tvary, je čas začít kreslit tělo. V této fázi je nezbytné pochopit, jak zprostředkovat trojrozměrné vlastnosti zobrazovaného objektu na papíře.

Měli byste vidět a, co je důležité, kreslit, jak je vše anatomicky spojeno. Nohy před lýtky, lýtka před boky, boky před hýžděmi atd. Nechte svou tužku nebo štětec tzv. “projít krajinou masa”, sledujte jeho vlnité pláně a přenášejte požadovaný úhel.

Přenosové objemové techniky také stojí za vyzkoušení

V následujících odstavcích popisujeme několik metod, které vám pomohou vytvořit objem z podpůrných linií. Experimentujte a osvojte si metodu, která vám nejlépe vyhovuje. Dostatek znalostí a zvládnutí technik vám zaručí úspěch. Pokud zjistíte, že některé body nevypadají správně, vraťte se k hlavním velkým tvarům a ujistěte se, že jsou opravdu správné.

Bez ohledu na techniku, kterou si vyberete, je rozhodně dobrá znalost lidské anatomie. Čím hlouběji pochopíte, jak je lidská anatomie budována, tím snáze zvládnete perspektivu.

1. Geometrická technika

Způsob, kterým se tělo rozkládá na jednoduché geometrické tvary, může být opravdu užitečný. Obzvláště když se snažíte vytvořit anatomický výkres v perspektivě. Válce jsou ideální pro prezentaci zužujících se končetin a kubické tvary jsou ideální pro tělo. Zkuste si také představit, jak tyto geometrické tvary do sebe zapadají. Když už máte všechny tyto jednoduché tvary a jsou úměrně přesné, zbývá jen zkombinovat je a dokončit detaily.

2. Cívková (nebo spirálová) technika

Technika cívky (nebo spirály) je technika kresby konstrukce trojrozměrného objektu pomocí spirál, které kopírují kontury objektu. Pro tuto techniku je nejlepší použít mikrotužku.

Při kopírování svislého nebo vodorovného tvaru budou cívky vypadat téměř rovné nebo jako přímé čáry. Jejich forma závisí zcela na perspektivě. Je to skvělá technika, která vás naučí, jak objekty snímat a realisticky je převádět na papír.

Věříme, že jsme vás tímto článkem přesvědčili o tom, že perspektiva je krásná a zajímavá věc a že si ji budete chtít vyzkoušet nakreslit také!

Pojďte do toho s námi a přihlaste se na kurz figurální kresby nebo kresby pro začátečníky v Draw Planet! Perspektiva pro Vás bude hračka! 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/