#Fotografie

Fotografování zátiší je hra světla, detailů a atmosféry. Abychom se ponořili do tohoto žánru, je důležité pochopit, že hlavní zde není jen technika, ale způsob, jak vyprávět příběh prostřednictvím předmětů.

1. Výběr objektů

Nejprve si určete, co chcete vyjádřit. Může to být cokoliv: od šťavnatého ovoce a starých knih až po hudební nástroje, šperky apod. Neexistují zde žádná omezení, ale je důležité vybírat předměty, které se doplňují barvou, texturou a tvarem. I neobvyklé a na první pohled neslučitelné kombinace mohou oživit snímek – hlavní je zkoušet a dívat se!

2. Kompozice – vaše zbraň

Jak rozložit předměty? Standardní trojúhelník je dobrý začátek, ale neomezujte se na něj. Experimentujte s asymetrií nebo nečekanými úhly, abyste přidali dramatičnost. Hlavním cílem je dosáhnout vizuální rovnováhy a zajistit, aby pohled diváka přirozeně klouzal po snímku.

3. Světlo

Ve fotografii zátiší je světlo téměř vším. Používejte přirozené světlo nebo lampy k vytvoření hry stínů. Všimněte si také, že měkké a rozptýlené světlo zdůrazňuje textury, zatímco tvrdé světlo činí objekty více grafickými.

4. Textury a detaily

Při fotografování zátiší je důležité zdůraznit materiál a texturu objektů. Můžete přidat jemné prvky – pyl na květinách, praskliny na porcelánu nebo záhyby látky – aby snímek působil „živě“.

5. Atmosféra prostřednictvím pozadí

Pozadí by mělo doplňovat, ne odvádět pozornost. Jednoduchá látka nebo dřevěný povrch dodají přirozenost. Pokud chcete přidat trochu tajemství, zkuste použít kontrastní nebo neobvyklé textury – rezavý kov, staré tapety, ošlapanou podlahu a podobně.

Pamatujte, že zátiší není jen soubor předmětů, ale pokus zachytit emoce a vytvořit „poezii v obraze“.

Chcete se učit fotografii s profesionálním lektorem? Přihlaste se do našeho online fotografického kurzu.

Jaký typ fotografie na Instagramu je pro vás největší klišé? Tahle?

Nebo snad tahle?

A tahle?

Není se čemu divit, takových fotografií jsou na Instagramu miliony.

Klišé

Všichni víme, jak se vytvářejí klišé. Něco se znovu a znovu opakuje, dokud to neztratí svůj původní význam a efekt.

Vezměte si Emmu, příležitostná uživatelka Instagramu stejně jako většina z nás. Přihlásila se k odběru několika blogerů, kteří často cestují. Někteří byli dost známí, někteří zase vůbec.

Jednoho dne scrollovala a něčeho si všimla. Bylo tam několik identických fotografií. Problém se softwarem? Nahrál některý bloger omylem stejné fotografie najednou? Ani náhodou, ukázalo se, že fotky pocházely od různých zdrojů. Přesto všechny vypadaly stejně.

A tak se zrodil @insta_repeat.

Mnoho blogerů uvedených na @insta_repeat má miliony sledujících. Mnozí z těchto blogerů Emmu zablokovali. Někteří ji dokonce nahlásili. 

Problém moderní fotografie spočívá v tom, že klišé jsou přijímány denně, a to s chladnou hlavou.

Opakování toho samého dokola

Každý z nás, díky Apple, má v kapse přenosný stroj na kopírování. Přesně tak iPhony využíváme – kopírujeme a reprodukujeme. Reprodukujeme však nejen fotografie, ale snažíme se také reprodukovat úspěch.

Chceme mít stejně vysoké množství lajků, počet sledujících a sdílení. Logicky tedy zkopírujeme to, co už funguje. Navíc systému hodnocení Instagramu nám k tomu pomáhá – stačí použít osvědčené a testované klišé a získat více lajků.

Emily Nathan vytvořila svůj profil Tiny Atlas na INstagramu před 5 lety. Jejím cílem bylo zachytit jedinečného ducha cestování. Místní lidi, jejich domovy, atmosféru atp. Uživatelům Instagramu se její iniciativa zalíbila a začali také postovat své fotografie z cest.

V průběhu let si Emily všimla otravného trendu – ve feedu se začalo objevovat stále více a více stejných fotek bez duše. Význam a autentičnost nahradily trendy a vizuální klišé.

Existuje jednoduché vysvětlení. Fotografie jako vizuální médium vzkvétá. Stal se z toho business a každý, kdo drží telefon v ruce může být jeho součástí. Mnoho blogerů vydělává na živobytí ze svého úspěchu na Instagramu. Získejte lajky, dostávejte zaplaceno. To ale není všechno.

Na Instagramu jsou klišé zpeněženy nepřímo, za to na fotobankách se servírují na stříbrných podnosech.

Určitě jste si všimli žen, co tak rády jedí salát a dokonce vždy s úsměvem. 🙂

A co tyhle nepříjemné rodinné fotografie s dětmi, které neustále visí na jejich rodičích?

Všechny tyhle fotky mají málo co společného s realitou, ale prodávají se dobře. Obchodníci a vydavatelé je používají na svých stránkách, takže cyklus nikdy neskončí. Všude vidíme stejné věci a myslíme si, že by to tak mělo být. Ale když je toho všeho kolem moc, tak vzniká další problém – iluze, nereálnost…

Iluze

Od camera obscura po úplně první Canon se fotografie snažila být tak skutečnou, jak jen to bylo vůbec možné. Objektivy, pixely, senzory..V dnešní době vypadají fotografie ta kreálně, jako nikdy předtím. Ale i tak jsou daleko od reality.

Errol Morris, americký režisér dokumentárních filmů, napsal celou knihu o povaze reality na fotografiích. Celá první část knihy je pečlivým detektivním příběhem o tom, zda dělové koule v kultovní fotografii „Shadow Valley “ byly původně na silnici nebo mimo ni. 

Vyšetřování zahrnuje přes 70 stran. Rozhovory, srovnávání, balistika, geografické poznatky…Vše, aby dokázal, že fotografie byla lež.

Dnes, s nejlepší technologií, se příběh změnil. Už se nepokoušíme dokázat, zda jsou fotografie lež. Snažíme se dokázat, že fotografie jsou skutečné. 

Fake it, till you make it – hymna současných sociálních médií. Tisíce vlivných osobností a obyčejných lidí vytvářejí životní styl, který existuje snad jen výhradně v jejich online profilech.

Nekonečnou iluzi najdete aktuálně především na sociálních médiích, nicméně tenhle nereálný kolos odstartoval už dříve na fotobankách.

Po dlouhou dobu byly fotobanky kritizovány za nerealistické zastoupení profesí, pohlaví a téměř všeho. Některé klišé se staly taky populárními, že se staly parodií sami na sebe.  Odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=NZuzudfcsek&feature=emb_title

Nepřirozenost

Je čas rozlišovat slova umělý a falešný. Důvod je jednoduchý – umělá inteligence. Pokud lidé vytvářejí falešnou realitu fotografiemi, pak umělá inteligence vytváří umělou realitu. Podívejte se na tuto fotografii.

Tato žena neexistuje. Tvář byla generována pomocí GAN (Generative adversarial network), tedy počítačem.  Například webový server thispersondoesnotexist.com generuje novou tvář pokaždé, když stránku obnovíte.

Tohle je reálná modelka, tedy opravdový člověk. 🙂

Sledujte, jak pomocí softwaru můžete vytvořit umělou tvář člověka, který nikdy neexistoval.

Jedinou skutečnou věcí na této fotografii je nyní fotoaparát.

Pokud lidé dokáží vytvořit falešný životní styl pomocí fotografií, počítač může vytvářet falešné lidi. Co si myslíte o moderní fotografii a sociálních médiích vy? Umírá? Dokážeme ji zachránit?

Celý zádrhel krutého fotografického světa spočívá v tom, že celý svůj kreativní život nebudete pracovat v prostorných studiích, na plenéru či v luxusních apartmánech. Tuto skutečnost je třeba přijmout jako fakt: svatby a setkání Vás dostihnou, bez ohledu na to, jak moc se budete snažit odolávat. Samozřejmě můžete tvrdit, že uznávaný umělec nemůže fotografovat takové věci, avšak zákon trhu je v tomto směru neměnná skutečnost.

Dobrá, jen si děláme legraci. Nikoliv pouze svatby a oslavy mohou být foceny v těsných prostorách. 🙂

Pravděpodobně jste si nyní uvědomili složitost situace, a proto navrhuji začít třídit střípky, které Vám pomohou naučit se pořizovat snímky ve stísněných, temných (a ano, pro focení zcela nevhodných) místnostech.

1. Výběr objektivu

Je zřejmé, že budete potřebovat širokoúhlý objektiv. Je tedy potřeba vzít si sebou portrétní čočku?

Chcete-li odpovědět na tuto otázku, musíte si nejprve ujasnit několik zásadních bodů:

• Co budete fotografovat?

Fotíte dovolenou, rodinu nebo portrét? Je zřejmé, že při fotografování něčích narozenin, nemusíte vůbec vlastnit portrétní objektiv. S osobním snímáním je vše stejně jasné, ale co se týče rodinných a podobných focení – zde se musíte jasně orientovat v prostoru místnosti.

•  Jak přeplněná je místnost?

Jedná se o velmi subjektivní posouzení velikosti prostoru, někdy může být stísněný – 12 metrů čtverečních, a již nelze dále expandovat na 30 metrů čtverečních. Pokud například fotografujete rodinu v místnosti o rozloze 20 metrů čtverečních, budete potřebovat portrétní objektiv.

2. Najděte velké okno

No, nebo ne velké, hlavní je najít ho. Proč je to tak důležité? Okno je vynikajícím zdrojem světla, který poskytuje měkký rozptýlený proud světla. Obecně platí, že čím více světla v místnosti, tím lépe.

Mnohem horší situace nastává, pokud nejsou v objektu vůbec žádná okna. Případně jsou, ale protože slunce již dávno zapadlo, je tato skutečnost bezvýznamná. V tomto případě pomůže blesk, který lze nasměrovat na strop / boční stěnu / nebo čelně. Nevyhovuje Vám intenzita blesku? Vezměte si sebou na pomoc deštník, synchronizátory a stojan nebo malý softbox.

3. Sledujte, co máte v objektivu

Z nějakého důvodu je to chyba číslo jedna pro každého. Ať už z nepozornosti, nebo z roztržitosti. Nějaké tašky, nádobí a odpadky v pozadí – není to vůbec to, o čem jste snili, že na svých fotografiích po jejich pořízení spatříte? Pokud nenávidíte mazání a čištění tohoto všeho, pak je pouze důležitým pravidlem dávat pozor na to, co se dostane do pozadí Vašich fotografií.

Pokud jste, více či méně, vyřešili tyto tři body, pak se nemusíte bát jít do boje! Všechno samozřejmě přichází se zkušenostmi, ale dobře míněná rada není nikdy na škodu. 🙂 Přihlaste se do kurzu fotografování pro začátečníky v Draw Planet:

 https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/

Focení aktu je velmi intimní, kreativní proces, ve kterém není místo pro plachost a ztuhlost. Jemnost akce Vás nicméně nutí dodržovat určitá pravidla a maximálně využívat profesionalitu.

Fotografii aktů lze rozdělit do tří subžánrů: erotická fotografie (obraz je zaměřen na vnímání instinkty), umělecká fotografie (hlavní je ukázat krásu nahého těla se zaměřením na intelektuální vnímání diváka) a pornografie (přítomnost drsné sexuální orientace). Budeme mluvit o nejpopulárnějším subžánru – umělecké nahé fotografii.

Začněme tím, že musíte dobře znát zákony expozice, kompozice, fotografického vybavení, obecně mít určité zkušenosti s fotografováním, ale co je nejdůležitější, fotograf si musí neustále pamatovat, že se dívá skrz sklo objektivu na živého člověka, po celou dobu je třeba brát v úvahu povahu modelu, jeho emoce a nálada! Navazování kontaktů s modelem, budování světla a zvyšování zajímavosti fotografie – fotograf se musí hodně starat.

V tomto článku jsme shromáždili nejdůležitější věci o nahé fotografii.

Pravidlo č. 1: Nahé fotografie by měly být vizuálně zajímavé

Směr fotografie aktu je v podstatě velmi podobný fotografii výtvarného umění. Výtvarné umění je fotografie vytvořená s jediným cílem, na který je zábavné se dívat. Prvním důležitým úkolem nahé fotografie je tedy ukázat nahé tělo způsobem, který je zajímavý na pohled. Aby bylo možné vytvořit zajímavý obrázek, jsou nahé fotografie často vytvářeny černobíle, protože hlavní sémantické zatížení těchto fotografií spadá na světlo, stíny, tvary a kontrast. Úkolem fotografa je zpravidla kombinovat všechny tyto prvky, aby byl graficky zajímavý.

Pravidlo č. 2: Nahé fotografie musí být anonymní

Nahé fotografie nejsou o osobě na fotografii. Ve skutečnosti tvář modelu často není ani v rámečku. Porovnejte nahé s portrétní fotografií, kde hlavní myšlenkou je ukázat nebo vylíčit něco o životě modelky nebo ještě častěji o její osobnosti. Akt je skutečně opakem žánru portrétů, protože akt je o kráse těla a formách obecně, a nikoli o osobě zvlášť.

Pravidlo č. 3: Nahé fotky by neměly být sexy

Zatímco každého heterosexuálního muže bude pochopitelně bavit dívat se na fotografie nahých žen, je rozdíl mezi nahou a erotickou fotografií. Ačkoli tento rozdíl může být velmi, velmi slabý a často je vyjádřen pouze v intencích umělce. V tomto ohledu nahá fotografie dokonale zapadá do definice fotografie výtvarného umění, kde je záměrem umělce vytvořit něco zajímavého. Erotické fotografie mají současně dráždit emoce diváka a probudit jeho fantazii. To znamená, že už nejde o vizuální zajímavost jako takovou.

Co není sexy pro jednu osobu, může být sexy pro druhou! Umělec, který vytváří dílo v nahém stylu, proto nemůže předvídat chování publika, které bude jeho dílo hodnotit a zda divák dokáže rozeznat záměry umělce. A opakujeme, umělcovy úmysly nejsou ukazovat sexualitu těla. Z tohoto důvodu, přinejmenším v západních zemích, existují určité dohody ve fotografování aktů (například skrývat genitálie ve stínu) – to jsou kroky, které slouží k ukázání toho, co byl záměr fotografa (nahý nebo erotický).

Výběr modelu

Na vteřinu by se nemělo zapomínat, že výsledek obrazu silně závisí na modelu, někdy dokonce mnohem víc než na fotografovi. Přišli jsme tedy ke klíčovému bodu v tom, co odlišuje žánr nahé, nebo, jak se tomu také říká, žánr erotické fotografie, od jakéhokoliv jiného žánru – to je samozřejmě model, a kromě toho je zcela nebo částečně nahý.

Pro mnoho začátečníků, kteří pracují v erotickém žánru, se hledání modelu často stává neřešitelným problémem. Dokonce mohu s plnou odpovědností říci, že mnoho fotografů, kteří snili o tom, že budou mít nahotu, se vzdali svých nadějí na úspěch v tomto žánru, když čelili potřebě najít model, který jim vyhovuje.

Můžete věnovat pozornost svým známým nebo přátelům a pozvat je k pozování. Pokud „vyhledávání“ nepřinese výsledek, podívejte se na stránky fotografů: hrnou se tam nejen pracovníci fotografických ateliérů, ale také modelky. Mezi nimi si můžete vybrat a souhlasit s focením podle podmínek TFP. Při dohodě s modelem o focení musíte jasně stanovit pravidla. To platí zejména v případech, kdy finanční transakce není uzavřena. Je nepravděpodobné, že by modely, které v tomto oboru působí již delší dobu, souhlasily se spoluprací za podmínek TFP. Pokud však máte zájem o budování portfolia, investice je nezbytná.

Studio

Musíte důkladně porozumět všem podrobnostem rozmístění. K pořizování dobrých nahých fotografií nepotřebujete obrovské studio, ale stále musíte mít dostatek prostoru pro umístění dvojice světel a pozadí a být dostatečně daleko na to, abyste zachytili celý model bez použití širokoúhlého objektivu. Středně velký obývací pokoj splňuje minimální požadavky.

Příroda

Není důležité, do jakého prostředí fotograf umístí svůj model, ale zda se mu podaří vytvořit erotický obraz z individuální nahoty. K tomu je vhodné jakékoli kompoziční prostředí, pokud to umožňuje koncipovaný nápad. Erotické fotografování v přirozeném světle poskytuje dvě možnosti: vykreslit člověka a přírodu jako jednotu. Používejte poutavé přírodní detaily, jako jsou skály, texturované sukovité stromy atd. jako kontrast.

Když máte štěstí a svítí slunce, umístěte fotografovaný objekt přímo na slunce a pamatujte na zlaté pravidlo – nikdy nefoťte v protisvětle (to je, když slunce svítí na záda modelu), i když to může být užitečné, pokud fotografujete siluetu. Nikdy nestavte předmět do stínu, protože každý reflektor nebo blesk nemohou blokovat jasné sluneční paprsky. Pokud bude podle předpovědi slunečný den, pak nemusí být blesk ani nasnímán. Vždy je dobré dát si na obličej další stíny, například z větví keřů, zeleň na stromech.

Tipy

• Před focením nechte modelku nosit volné oblečení. Zabráníte tak vzniku nevzhledných kožních stop po těsném oblečení. Tento artefakt může být časově náročný při úpravách fotografií po pořízení.
• Připravte studio na natáčení: přijďte brzy a zapněte ohřívače. Nezapomeňte, že model bude nahý! Nabídněte jí kávu, povídejte si a prodiskutujte všechny podrobnosti. 
• Během fotografování se nedotýkejte modelu. Všechny pózy, které model musí zaujmout, jsou nejlépe ukázány na příkladu. Pokud chcete, aby modelka zvedla ruku, zvedněte ruku a ukažte, jak ji nejlépe umístit. S dívkou si můžete předem prostudovat pózy profesionálních modelů na internetu.
• Snažte se vyhnout ostrým křivkám těla. I ty nejlepší modely na světě mají záhyby na kůži, takže při výběru póz se snažte tyto nedostatky co nejvíce skrýt a nedělejte ostré rohy a ohyby.
• Při fotografování nepoužívejte širokoúhlý objektiv. Přesuňte zoom do maximální polohy teleobjektivu (maximální hodnota zoomu není tak daleko, jak to dovoluje fotoaparát, ale pokud to umožňuje velikost místnosti). V takovém případě se nepotřebné detaily interiéru nedostanou do rámečku a proporce modelu na fotografii budou přesnější.
• Vypněte zvukový signál zaostření a další zvuky fotoaparátu. To zbytečně nezatěžuje objekt a umožňuje přirozenější fotografie.
• Nenechte model se usmívat! Nahý žánr netoleruje úsměvy. Dojem udělá zamyšlený, sexy výraz.

Přihlaste se do Kurzu portrétní fotografii v Draw Planet, na kurzu Vás naučíme vše, k vytváření profi snímků musíte znát! A to od úplných základů. 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-portretni-fotografie-pro-zacatecniky/

Pro začínajícího fotografa je obtížné vybrat si své zaměření a pochopit, kterým směrem se má vydat. Můžete fotografovat svatby, ale tento trh je již dlouho přeplněný. Profesionální fotografování reklamních objektů vyžaduje speciální znalosti a vybavení. Ukázalo se tedy, že fotografování jídla je jedním z nejrychlejších způsobů zpeněžení koníčka. Máte příležitost přispívat do databází fotografií (nevěřte, že tam bylo již všechno vyfoceno) nebo spolupracovat s místními restauracemi a kavárnami. Vzhledem k tomu, že náklady jsou zde minimální, můžete se tímto směrem bezpečně začít pohybovat pomocí několika tipů od nás.

Kde začít?

To, co dělá fotografii jídla tak atraktivní, je, že s minimální investicí můžete dosáhnout dokonalého výsledku.  Objektiv: Vhodný je objektiv kit s ohniskovou vzdáleností 18-55 mm. Lepší je samozřejmě použít od 50 mm do 100 mm. Pozadí: Jeden z nejdůležitějších detailů pro vytvoření atmosféry na fotografii.

Krásné příbory, keramické mísy, zajímavá jídla, toto a ještě mnohem více jsou součást atmosférického záběru. To vše najdete v extrémních případech na aliexpress, a také na městských trzích, kde prodávají různé starožitnosti.

Světlo: Toto je nejjednodušší, protože nejlepším světlem při fotografování jídla je boční světlo pod úhlem 45 stupňů, jako z okna. Můžete takové světlo napodobit i s bleskem.

Stativ: Při tomto druhu fotografování je důležité se vyhnout otřesům a šmouhám, zejména pokud se chcete dostat k dobré fotce, proto je nejlepší použít stativ a nefotit na ruce.

Kompozice:

Když se usadíte se všemi rekvizitami, vyvstává otázka, jak to všechno můžete správně naaranžovat? Neexistuje univerzální odpověď, už jen proto, že kluci a děvčata staví kompozici různými způsoby: kluci mají blíže k minimalismu v objektech, dívky naopak rádi dávají do rámečku více předmětů. A pokusím se Vám dát pár skvělých tipů, které určitě pomohou.

1. Nezahlcujte záběr všemi rekvizitami, které máte. Začněte s jedním hlavním předmětem, najděte správné osvětlení, úhel a až poté přidejte do rámečku pomocné objekty.
2. Nikdo ve fotografii ještě nezrušil pravidlo zlatého řezu a pravidlo úhlopříček, a zde je lze aplikovat v plné síle. Hlavní objekty by měly být umístěny v průsečících čar. Pravidlo třetin:

Diagonální pravidlo:

3. Pravidlo trojúhelníků: Přemýšleli jste někdy, proč při listování na Instagramu jen procházíte některými obrázky, zatímco na jiných Váš pohled prochází celou plochou obrázku? S největší pravděpodobností na tomto obrázku objekty tvoří mnoho trojúhelníků, což nás nutí dívat se na fotografie. Stejné pravidlo platí i pro fotografování jídla. Hlavní objekty by měly na obrázku tvořit trojúhelník.

4.Pravidlo šneka nebo spirály: Toto je matematická funkce popsaná Fibonaccim. Je poměrně obtížné sestavit takovou kompozici, protože objekty musí být       umístěny tak, aby pohled jako by klouzal po fotografii, a následně vedl k hlavnímu objektu fotografování.

5. Rytmus: Je velmi zajímavé dívat se na obrázky, kde je jeden často se opakující předmět, jakýsi vzor. Jedná se o jednoduchý skladatelský trik a opravdu funguje!

Na kurzu fotky vás naučíme mačkat spoušť jako profíci. S námi to zvládnete! https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/

Příběh je jedním z těch „magických slov“ které kdykoliv použijete, stává se z dané věci okamžitě skvělý nápad, který jste možná až příliš dlouho zanedbávali.
V moderní době vyprávění příběhů proniklo do UX, marketingu, do výkladů i samostudia… dokonce někdy vykládáme příběhy a “pohádky” i na pracovních pohovorech.

Když však píšete o “vyprávění příběhů v…nějaké oblasti…“, vždy tím můžete dostat sami sebe do pasti. V tomto případě je pastí to, když se stejně jako při vyprávění snažíte opakovat něco, co už všichni znají a nejste originální. Takové pohádce už nikdo neuvěří.
„Ukaž, nevykládej!“
„Nejdůležitější je konflikt.“
„Všechno je o tom, co neříkáme nahlas.“
To je naprosto oprávněné. Zásady vyprávění příběhů jsou známy po staletí. Bohužel se z vyprávění stalo spíš módní slovo (stejně jako z gamifikace nebo empatie), a tak máme často tendenci předepsat tuhle „vypravěčskou pilulku“ i všem ostatním slovům ve slovníku a dál se o to nestarat.

Zkusme to dnes neudělat.
Tento článek je o vyprávění příběhů prostřednictvím fotografie – jednoho z nejstarších vizuálních médií.

Barva
“Barva? Vážně?”
Ano, zpět k základům. Barva je jednou ze základních věcí, které mohou dramaticky ovlivnit to, co vypráví váš příběh. Stejně jako kompozice, osvětlení, perspektiva, atd. Proč tedy klademe důraz na barvu? Je to jednoduché. Žijeme v době, kdy můžeme celou atmosféru fotografie změnit jediným kliknutím. Filtry na Instagramu, přednastavené vzhledy mobilních fotografií, grafické editory v počítačích. Pořád jen upravujeme barvy. Ale pozor na to. Změníte-li barvu – změníte tím příběh.

Zde jsou ukázky toho, jak barva může změnit atmosféru stejného snímku a díky tomu i pocit, který z výsledné fotografie máte.

Většinou chceme, aby naše fotografie vypadaly skvěle. A jak se ukázalo, celé poselství fotografie můžeme jednoduše změnit manipulací s jejím barevným schématem.
Například žlutá je barva, kterou si spojujeme se sluncem. Ale také s varováním a výstražnými značkami. Všechny tyto věci poutají naši pozornost, téměř nás provokují. Možná vás to překvapí, ale žluté prostředí vyvolává v lidech úzkost. A velké množství zářivě žluté barvy může být pro naše oči dokonce nezdravé.

Pokud se budete dívat na tuto fotografii dostatečně dlouho, začne vám na ní všechno vadit. Toto je příklad špatného komerčního konceptu pro prodej čisticího prostředku. S největší pravděpodobností byste si ho nekoupili.

Lidé s mírnou depresí věří, že žlutá barva je světlá, slunná a povzbudí je. Ale žlutá v nás popravdě spíš vytváří úzkost a dost nás podvědomě stresuje… V přítomnosti žluté barvy můžeme velmi rychle ztratit nervy.“ – Carlton Wagner, Wagnerův institut pro výzkum barev, 1990.

Zelená je krásná barva čerstvé zeleniny! Ale také zkaženého masa… Představuje čerstvost, vitalitu, jídlo, ale i nebezpečí, toxicitu a jed. A to všechno najednou.
Když jsme v přírodě, přítomnost zelené v nás evokuje svěžest a věčnost. Přesto však při spojení s lidským tělem signalizuje nemoc.
A jaké z toho plyne poučení?  Vzhledem k této dvojakosti byste se měli vždy dobře rozhodnout, jaký „typ“ zelené barvy použijete na svých fotografiích. Upřímně řečeno, stačí o jediný odstín změnit zelenou a ze zdravého člověka je rázem nemocný.

A stejně tak je to i s ostatními barvami – s oranžovou, fialovou, modrou… Až tedy příště použijete filtr na své fotografie před jejich publikováním na Instagram nebo jinam, nezapomeňte na to, že tím právě měníte jejich příběh.

Série obrázků

Možná si myslíte, že foto-články, fotoalba a PowerPointové prezentace jsou zastaralým a umírajícím prostředkem pro vyprávění příběhů. Teď se předvádí spíš na InstaStories, YouTube nebo TikToku. No, částečně máte určitě pravdu. Ale dovolíme si nesouhlasit. Podle nás i jedna jediná fotka může vyprávět příběh tak intenzivně, že by jí to jakákoli hollywoodská scéna mohla závidět.

Zdroj: Námořnictvo Spojených států amerických

A přesto, příběhy jsou znovuzrozeny a přetvářeny každý den. Navazující stories v Instagramu, nekonečně dlouhé zdi sociálních sítí, twitterové “feedy”. Jsou to v podstatě série fotografií, které vypráví jediný příběh. A série fotografií vždycky vypráví odlišný příběh než jeden samotný snímek. Jak vidíte, jeden obrázek si vypůjčuje kontext svého okolí. Stejně jako tahle fotka, která je nyní publikována v tomto článku a na tomto blogu, a tím jí blog i článek propůjčují kontext.
Pokud bychom však publikovali celou sérii fotografií, vytvořily by si svůj vlastní kontext.

Můžete mít pocit, že tato série fotek ukazuje asi na hodně oddanou chůvu a hodně špatnou matku. Pravdou však je, že váš mozek se pouze snaží spojit tyto fotografie k sobě navzájem a nespojuje je s článkem. Samotná fotografie by si půjčila více kontextu od svého okolí: blog, článek, politika vaší země, cokoli… Více o kontextu v další části. Takto funguje náš mozek: neustále hledá nová spojení a významy. Když máte “na zdi” jen jedinou fotografii, divák si vypůjčí kontext z jejího okolí.
Když tam máte sérii fotek, mozek začne vytvářet spojitosti mezi nimi navzájem. Proto pokaždé, když si na svůj sociální profil budete chtít nahrát sbírku fotografií nebo vytvořit novou úvodní fotku či uvítací sekvenci, nezapomeňte, jak odlišně vnímáme jeden obrázek a sérii obrázků.

Kontext
Již jsme se lehce dotkli tématu kontextu, ale můžeme jít mnohem hlouběji. Jde o to, že někdy můžeme ovlivnit, jaký kontext budou mít naše fotky. Někdy nemůžeme.
Tuto fotku jste pravděpodobně už někdy viděli:

Obrazový kredit: Eddie Adams, vietnamská válka
Pravděpodobně jste ale nevěděli, že fotograf Eddie Adams, který tuto fotografii pořídil (a také za to také získal v roce 1969 Pulitzerovu cenu), později velice litoval dopadu, který tato fotografie měla. Veřejnost otevřeně soucítila s mužem, který byl zastřelen. Avšak muž s pistolí byl náčelníkem národní policie, který tvrdil, že popravovaný muž byl zodpovědný za vraždy vlastních sousedů. Veřejnost však zničila pověst i kariéru tohoto náčelníka, což mělo nepříznivý vliv nejen na něj, ale i na
jeho rodinu. Vše jen kvůli kontextu protiválečného hnutí, který byl v době, kdy byl tento obrázek vytvořen, převládající rétorikou. Dodnes je pravdivý příběh fotografie nejasný. V naší době kontext dramaticky mění význam fotografií. Popisky k fotkám na blogu, komentáře na Instagramu, úvodní a profilové fotografie, dokonce emotikony – vše má vliv na to, jak naše fotografie vnímá okolí.

Jak se dožít 100 let versus Co jste nevěděli o mimozemšťanech v americké vládě
Škoda je, že kontext nelze ovládat pokaždé. Z obchodního hlediska to však lze udělat často. Koneckonců vy sami jste zodpovědní za popisky a texty u svých fotografií.

Dva příběhy
Už jste někdy hráli “Imaginarium“? Hraje se ve skupině a jde o to, že každý jednotlivec se bez jakéhokoliv dalšího kontextu podívá na jeden obrázek (například tento, který vidíte níže) a má za úkol jej jedním slovem popsat.

První ze skupiny přátel, hrajících tuto hru, se podívá na obrázek, řekne slovo „osamělost“ a položí jej lícem dolů. Ostatní, z nichž všichni mají spoustu vlastních obrázků v ruce, položí (také lícem dolů) na stejné místo ty z nich, které by také mohly vyjadřovat „osamělost“. Poté se obrázky z této hromádky zamíchají dohromady a cílem ostatních je uhodnout, který obrázek byl ten, na který se první hráč díval, když vyslovil slovo “osamělost”.

Někdy skupina hádá správně a jindy ne. Když ale vyberou správný obrázek, jejich důvody jsou vždy jiné než ty vaše. Pojmenovali jsme tuto kartu slovem „osamělost“, protože je tam tma a to děvče je tam samo. Ale co myslíte? Někdo řekne, že je to „osamělost“ protože na obloze je jen jedna velryba. Ponaučení z příběhu: každá mince má dvě strany a stejně tak vždy existují dva příběhy, které vaše fotografie může vyprávět: příběh, který chcete vyprávět vy, a ten, který si divák vytvoří sám.
V tomto článku byly barvy, kontext a série popsány v kontextu toho, jak budou vaše fotografie vnímány celkově a jaký příběh vyprávějí.
Existuje ale i mnoho dalších faktorů. Možná až příliš mnoho. To však neznamená, že byste měli své příběhy zjednodušovat jenom proto, aby je ostatní pochopili. Budou pak vypadat jako nudná klišé, nebo hůř, jako fotky z fotobank.

Ach jo… No.
Když budete vždycky vyprávět svůj vlastní, originální příběh, někdy vás diváci pochopí a jindy zase ne. Ale můžete si být jisti, že je to váš příběh, a tím je zajímavý.

Dlouhá expozice je v posledních letech velmi používaná a moderní cesta, kterou můžete vytvořit úžasné snímky. Noční záběry vám mohou přinést neočekávané detaily a vytvořit dechberoucí světelné efekty. Naopak během dne můžete na snímky přenést až éterickou atmosféru. Nic z toho není prakticky obtížné dosáhnout, nicméně vyžaduje to trochu přemýšlení a přípravy předem.
Zde vám přinášíme několik tipů, které Vám pomohou při fotografování s dlouhou expozicí.

Použijte ND filter

Použití neutrálního šedého filtru (ND filtr) je u dlouhých expozic za denního světla prakticky nezbytné. Na trhu najdete celou řadu filtrů, co se týká značek i účinku. Doporučujeme držet se osvědčených značek (Hoya, B+W, Marumi apod.) a vybírat filtry spíše s větší hustotou, které pohltí více světla nebo zvolit ND filtr s variabilním nastavením hustoty – ta se vždy udává v expozičních stupních EV.

Vhodná síla filtru závisí na mnoha faktorech, nejvíce však na rychlosti pohybujících se objektů (vítr, voda). Při silnějším větru vám bude stačit prodloužení expozice v řádu vteřin. Za slunečného dne, kdy je pohyb minimální již budete potřebovat filtr silnější.
Další nezbytnou součástí výbavy je bytelný stativ, který umožní použití dlouhých časů bez rizika vzniku pohybové neostrosti u statických objektů. Při nasazení aparátu na stativ nezapomeňte vypnout stabilizaci obrazu.
Nemačkejte spoušť prstem, protože může dojít k rozechvění přístroje a nežádoucímu rozmazání celého záběru. Ideální je bezdrátová, nebo kabelová spoušť. V případě že není součástí vaší výbavy, poslouží dobře i funkce samospouště na fotoaparátu.

Použijte manuální nastavení
Neutrální šedý filtr pro dlouhé expozice je ve své podstatě téměř neprůhledné černé sklo. Fotoaparát potřebuje pro správné zaostření dobře rozpoznat objekt, na který ostří. Pokud se mu to v krátkém časovém úseku nepodaří, začne hledat v celém svém rozsahu a většinou se mu nepodaří zachytit vůbec nic. Přepněte tedy na manuální ostření, zaostřete na objekt, který byste rádi měli ostrý a teprve poté našroubujte neutrální šedý filtr. Dávejte pozor, abyste si zaostřením již nepohnuli. Pokud obsahují váš fotoaparát obsahuje funkci Liveview, otestujte ji i s našroubovaným filtrem. Většinou je na displeji vidět daleko více detailů než v hledáčku.

Vyhrajte si s mraky a jejich pohybem
Jedním z hlavních lákadel dlouhé expozice je vystihnout kreativně pohyb. Chcete-li využít pomalou rychlost závěrky, tak použijte do scény například pohyblivé mraky. Až se vám budou oblaka zdát éterická a zajímavá, tak si vyčkejte až bude slunce na obzoru dostatečné nízko, abyste mohli přidat nebi kontrast nebo barvu.

Salto Grande Waterfall, Torres del Paine National Park, Chile

Zachyťte pohádkově hvězdnou oblohu

Pro zachycení efektu “Mléčné dráhy“ je potřeba podchytit dvě největší překážky. Počkejte si na jasné nebe bez mraků a dostaňte se mimo město, nejlépe do přírody. Umělá světla by totiž mohla ovlivnit expozici a hvězdy by nebyly tak jasné.
Je také třeba snížit clonu na minimum. Jak napovídá název, clona cloní světlo a hvězdy jsou tak slabé, že je opravdu netřeba clonit. V tomto případě bude záležet na objektivu, který vlastníte. U těch nejběžnějších se nejnižší hodnota clony pohybuje okolo f/4.0. Lepší objektivy mají f/2.8. Čím nižší číslo, tím snáze se obloha bude fotit. Kouzlo širokých záběrů je především v tom, že vám dovolí delší expozice. Země se poměrně rychle otáčí a hvězdy se na dlouhých expozicích rozmažou.
Poslední, co musíme na fotoaparátu nastavit, je zaostření do nekonečna. Hvězdy jsou pro fotoaparát v nekonečnu, takže pokud je nechceme podivně rozostřené, je tohle dobrá volba. V noci se ostří docela špatně, takže nejlepší je ostření manuální.
Příliš dlouhou expozicí se nejen rozmazávají hvězdy, jak už bylo řečeno výše, ale zvyšuje se i šum. Takže i když toužíte po efektu rozmazaných hvězd, dlouhé expozice se prostě nevyplácejí. Základem je pořizování mnoha expozic a jejich skládání, které se následně provádí v počítači.
Snímky Mléčné dráhy nebo nějakého souhvězdí je jednoduché pořídit. Stačí namířit na místo, které chcete fotit, a pořídit třeba dvacet snímků po dvaceti vteřinách. Pokud chcete být důslední, pořídíte si ještě třeba pět tzv. temných snímků, kde zakryjete objektiv a vyfotíte doslova jen tmu. Ty poslouží pro eliminaci šumu. To hlavní se odehraje až při zpracování v počítači. Naštěstí je k dispozici nejeden program, který si se skládáním astronomických snímků poradí. Mezi ty nejpopulárnější patří třeba Deep Sky Stacker. Právě podobné programy si poradí i s temnými snímky. Jednoduše všechny snímky nahrajete do programu a s chvilkou trpělivosti za chvíli budete mít složený výsledný snímek. Často na první pohled nebude vypadat moc dobře, je třeba si pohrát s nastavením barev. Počítejte s tím, že pokud na snímku chcete mít horizont, bude to vyžadovat víc práce. Složením hvězd se totiž rozmaže horizont a naopak. Nejlepší je složit svě verze snímku a pak je prolnout, na což poslouží starý dobrý Photoshop.

Světelné abstraktní pruhy

Jedním z nejzajímavější experimentů dlouhé expozice ve městech je využití světel všude kolem nás. Od fotografování světelných stezek projíždějících vozidel až po reklamní poutače a lampy. Stačí najít strategickou polohu poblíž rušné ulice a nastavit rychlost expoziční závěrky na přibližně 5 až 15 sekund. Čím delší je expozice, tím delší jsou čáry. Pokud nastavíte fotoaparát správně, tak se vám na výsledné fotografii budou táhnout bílé a červené proudy světla.
Délku expozice je nutné vždy přizpůsobit konkrétní scéně. Auta mohou jezdit různou rychlostí, každý ohňostroj vybuchne po jiné době od výstřelu a tekoucí voda v potocích má také pokaždé jinou rychlost. Málokdy vyjde záběr napoprvé a je zkrátka nutné trošku zkoušet a experimentovat. Ze začátku je tedy určitě dobré vybrat si takovou scénu, kde můžete záběr několikrát opakovat a vyzkoušet si tak, jakého efektu rozmazání docílíme při různé délce expozice. V okamžiku kdy zjistíte, jaký čas je pro danou scénu nejlepší, máte v podstatě vyhráno. Pak už si v klidu můžete doladit kompozici.

Malování světlem

Malování světlem je vcelku specifická technika fotografování, která sice není příliš rozšířená, ale zato dokáže zaujmout jakéhokoliv diváka. Výhodou je totiž fakt, že byť je fotografovaný námět sebevíce jednodušší, díky barevným světlům je výsledná fotografie působivá a originální.
Jak již sám název techniky napovídá, fotografie je tvořena doslova malováním světlem. Oproti klasickému přístupu, kdy se fotografuje za denního nebo umělého osvětlení, které vlastně vykreslí obraz na snímači, při malování světlem je potřeba mít fotografovanou scénu v pokud možno co největší tmě.
Díky nízké hladině osvětlení je totiž velmi snadné, zachytit na obrazovém snímači stopu světla, které se vyskytne v průběhu expozice na scéně. Pro začátky je asi nejlepším řešením vyzkoušet si malbu světlem v interiéru, kde si můžete snadno zatemnit a vytvořit si tak ideální podmínky.
Vedle tmy bude třeba mít po ruce ještě zdroj světla – v ideálním případě malou bodovou svítilnu, která však nebude mít příliš velký výkon, abyste si celou scénu příliš neosvítili tak, že by nebylo vidět vůbec nic. Pracovat můžete také s různými barevnými filtry, díky nimž nasvícené objekty získají jiný barevný nádech a světelná malba může mít také zcela jinou barvu.
Jakmile budete mít nachystanou expozici, je třeba zaostřit snímek – nejlépe ručně, abyste měli jistotu správného zaostření i při dotknutí se spouště – a upravit kompozici. Z pohledu kompozice je třeba popřemýšlet, co má být výsledkem vaší snahy. Buďto bude dominantní samotná malba světlem na tmavém pozadí nebo budou světelné šmouhy pouze dokreslovat hlavní objekt scény.

Fotografování s dlouhými expozicemi může být technicky náročné, ale není to úplná věda. Výsledek fotografie je absolutně nepředvídatelný, a proto je tato technika tak zábavná a oblíbená. Přes všechny výpočty a úpravy si stejně nemůžete být jistí jaký bude výsledný snímek. Nebojte se hrát si s nastavením a překvapte sami sebe okouzlujícími fotografiemi!
Chtěli byste se věnovat fotografii, ale nemáte zatím žádné zkušenosti a jste začátečník? Dělá vám problém nastavení zrcadlovky? Chcete se zorientovat v nekonečném množství nastavení a nejen to? Pokud jste alespoň jednou odpověděli ano, tak kurz fotografování u nás v Draw Planet je pro vás to pravé ořechové! 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/

Pokračujeme v hledání aktivit pro všechny kreativní lidi, kteří sedí doma. Nejtěžší je to asi pro fotografy. Ano, je možné promazávat fotky a věnovat se jejich úpravám, ale i to jednoho dne skončí. Jared Poline, také známý jako FroKnowsPhoto, vyzval fotografy, aby ze své karantény udělali výzvu. Jared nabízí 7 úkolů, které mohou fotografové provádět z domova, aby podpořili svoji kreativitu. Ale i když nejste v karanténě, vezměte tuto výzvu jako inspiraci zajímavých způsobů fotografování.

1. Autoportrét
Tématem je váš osobní prostor. Vytvořte fotografii, která vás zachytí na místě, které vás nejvíce charakterizuje. Může to být malá místnost, ve které třeba pracujete, nebo hustý obývak – vše záleží jen na vás a vaší kreativitě.

2. Makro
Pokud máte makro objektiv, použijte jej. Pokud ne, zkuste pořídit snímek pomocí nejlepšího objektivu, který máte k dispozici a dostat se co nejblíže k objektu. A pokud máte objektiv se zoomem,
můžete jej proměnit na makro objektiv.

rain drops on a plant

3. Kino Challenge
Ano, ano, pochopili jste správně. Zapněte svůj oblíbený film v televizi nebo na notebooku, vezměte fotoaparát s 50mm (nebo podobným) objektivem a pokuste se zachytit dokonalý snímek, který se vám líbí. Ano, filmový režisér toho pro vás již hodně udělal, ale podstatou výzvy je trénink. Nečekejte, až vám někdo ukáže dokonalý záběr – najděte ho sami.

4. Maximální / minimální clona
Procvičujte fotografování s co největší a nejmenší clonou. Tím získáte lepší kontrolu o hloubce ostrosti a procvičíte si i další nastavení.

5. Reflexní fotografie
I zde je vše jasné: najděte zrcadlo, kus skla, nebo třeba louži a vyfotografujte odraz. Nemusí to být autoportréty, může to být jakýkoli objekt, ale samozřejmě můžete vyfotit i sebe sama.
A nezapomeňte: v režimu manuálního ostření bude snazší zachytit skvělé odrazy.

6. Fotografie na jednom místě
Posaďte se někam, nejlépe na balkon, verandu nebo v parku (udržujte sociální vzdálenost) a neměňte svoji pozici po dobu 30 minut. Pokuste se najít co nejvíce různých a rozmanitých záběrů z tohoto jediného místa.

7. Krajina
Jděte do parku (nezapomeňte na vzdálenost!), nebo třeba jen na balkon a pokuste se najít opravdu zajímavý záběr. Nemusíte vyfotit jen krásu stromů, můžete zachytit nádherný mrak, bouřku nebo třeba osamělou větev, která se překrývá s oblohou. Máte opravdu mnoho možností. Výzvou je, naučit se vidět různorodé možnosti. 🙂

Kurz fotografování pro začátečníky v Draw Planet:

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/