#history

Rudka je červená křída, která stejně jako třeba uhel patří mezi umělecké materiály.

Od paleolitu po renesanci

Rudku, jednoduchou křídu, známe jako nejstarší kreslicí nástroj. Dokazují to jeskynní červené kresby zvířat z období paleolitu. Rudku používali také starověcí Řekové na značení váz.

Jako klasický kreslící nástroj podobný uhlu, se rudku začala používat až na konci 15. století. Široké využití našla během 16. a 17. století.

První se věnoval ruce sám velký Leonardo da Vinci. Červenou křídu také používali Andrea del Sarto, Correggio, Michelangelo, Rubens, Raphael a další renesanční mistři.

Renesanční umělci tak tvořili předběžné skici a návrhy. Barva rudky se skvěle hodí na nákresy struktury lidského těla, protože má teplé a měkké odstíny. Proto doboví umělci používali tento grafický materiál ke kreslení anatomických rysů postavy modelů.

Kolik je druhů a odstínů červené?

Barvu sanguine tradičně popisujeme jako rudou krev. Barevný rozsah má od lehké terakoty až po hluboké, téměř hnědé odstíny. Rozšiřuje obzory černobílého kreslení.

V obchodech najdete různé druhy: kulaté tyčinky, ostře nabroušené tyčky nebo tužky vložené v dřevěné tyčince. Sady jsou monochromatické nebo dokonce s několika odstíny.

Co potřebujete k tomu, abyste nakreslili styl sanguine?

Pouze dva materiály: červená křída a papír. Případně použijete i podložku, něco na pro připevnění papíru, uměleckou gumu a fixační prostředek.

Sanguine. V mnoha ohledech závisí volba barvy na konkrétních úkolech, které jste si vybrali. Textura těla například lépe zprostředkujete načervenalými odstíny a na kreslení krajiny se hodí tmavší hnědé tóny.

Jaký vybrat papír? Nejlepší povrch k práci má hrubý, hustý základ. Na pastel můžete použít i lehký nebo tónovaný papír. Půjde to i s jemnozrnným sulfátovým papírem.

Určitě využijete také fixátor. Používá se k dlouhodobému uložení vaší tvorby, zafixuje obraz proti rozmazávaní. Někteří umělci používají běžný lak na vlasy bez vůní a třpytek. Ale musíte pamatovat na to, že každý fixátor může ovlivnit výslednou barvu. Obvykle dílko po zafixování ztmavne.

Jak rudkou kreslit?

Základem techniky kreslenírudkou je kombinace jemných čar a širokých tahů, stínování a skvrn. Určitě je dobré předkreslit obrys budoucího objektu pastelkami. Pokud si nejste jisti svými schopnostmi, obrys může být nejprve povrchově aplikován obyčejnou tvrdou tužkou.

Sytost barvy by se měla upravovat tlakem. Někteří umělci také pro tyto účely aplikují smáčení křídy. Průhlednost a barevnou hloubku můžete také udělat pomocí prolnutí. Toho docílíte jednoduše tak, že požadovanou část otřete prstem nebo bavlněným tampónem.

Už jste si vybrali, co kreslit? Klidnou krásu venkovské krajiny nebo staré městské ulice? Možná chcete vyjádřit krásu letního zátiší? Nebo zachytit obraz milovaného člověka? To vše zvládnete se skvělou rudkou, která nás provází už historicky.

Přihlaste se na naše kurz kresby pro začátečníky a vyzkoušejte kreslení rudkou pod vedením těch nejlepších lektorů!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby/

„V osamělosti nevidím nic nenormálního“

– Otec budoucího umělce byl horníkem a zemřel, když bylo Andymu 13 let.

– Dětský obrázek Warhola byl nedávno prodán za 2 miliony dolarů. Předchozí majitel koupil náčrtek za 5 dolarů.

– Byl si velmi blízký se svou matkou Julií, také umělkyní, která podporovala svého syna při všech jeho projektech. V roce 1952 se Julia Warhol přestěhovala do New Yorku, kde ve stejném bytě žili téměř 20 let, až do její smrti.

– Jeden z neuskutečněných projektů navrhnutých Warholem: síť jídelen Andy-Mats pro jednotlivce. Sám umělec preferoval jíst bez společníka. Zbytky jídla ho znechucovaly, takže nikdy nedojedl, to co zůstávalo na jeho talíři.

– Warholův oblíbeným kusem oblečení byly džíny. Zvlášť Levi‘s 501. Snil o tom, že vymyslí něco takového – jednoduché a funkční.

– Warholova oblíbená hračka byl diktafon: umělec ho vždycky nosil s sebou a neustále se snažil zachycovat své vlastní myšlenky a rozhovory s ostatními lidmi.

– Přátelé mu říkali Drella – spojení Dracula a Cinderella (Popelka)

– Měl komplexy z tvaru svého nosu a nakonec šel pod kudlu k plastickému chirurgu, aby se už nemusel dívat do zrcadla na to „obrovské monstrum“.

– Na premiérovém promítání Warholova „Snu“ bylo devět lidí, až do konce jich zůstalo sedm. Film trval pět a půl hodiny a zobrazil sen jednoho z režisérových přátel.

– 3. června 1968 byl na Andyho Warhola spáchán atentát: radikální feministka Valerie Solanas střelila umělce třikrát. Kulky zasáhly plíce, jícen, slezinu, játra a žaludek. Warhol přežil klinickou smrt.

– Jeden z Warholových asistentů, Gerard Malanga, který pracoval s umělcem po dobu pěti let, byl zatčen v roce 1968 kvůli falšování šéfových obrazů.

– Když se Warhola zeptali na jeho problémy, řekl, že je jeho hlavním problémem akné. Pořád maskoval svůj obličej bílým krémem, kvůli čemuž vypadal hrozně bledě.

– Zemřel v roce 1987 v důsledku komplikací způsobených operací žlučníku. Do rakve mu položili jeho časopis Interview stejně jako flakonek parfému Estee Lauder, který byl umělcem nejvíc milován.

– Po jeho smrti byly zveřejněny všechny jeho deníkové záznamy, a že toho bylo hodně! Warhol pečlivě zaznamenával všechno, co se mu stalo, včetně večeří v restauracích nebo jízd taxíkem.

Plenér (z francouzského plein air – venku, „na vzduchu“) je termín pro přenos nezměrného bohatství barevných změn způsobených slunečním světlem a okolní atmosférou na plátno. Tento termín se také používá k označení skutečného odrazu bohatství přírody a všech změn v přírodních podmínkách, s aktivní rolí světla a vzduchu. Ačkoli se říká, že v přírodě můžete tvořit jakoukoli technikou, malování na volném prostranství má řadu zvláštností, které jsou pro plenéry charakteristické třeba jako omezená pracovní doba.

Plenér se objevil na počátku 19. století v Anglii díky Johnu Constableovi a Richardovi Parkingsovi Boningtonovi. Plenérismus se stal základem estetiky umělců, pro které byly svět a čerstvý vzduch symbolem nezávislosti a čistě uměleckým zájmem. Samotný objekt není kreslen vědomě, téměř nikdy není zobrazen v konkrétních naaranžovaných siluetách nebo dokonce chybí úplně. Tato technika byla velmi populární u francouzských impresionistů (v té době začal být termín plenér široce používán). Umělci jako Camille Corot, Jean-Francois Millet, Camille Pissarro, Auguste Renoir, a v neposlední řadě i Claude Monet přispěli ke vzniku plenérové malby.

Zvláštnosti plenéru

Impresionismus obecně je ukázkovým příkladem umělcovy tvorby pod širým nebem.

Impresionisté dokonce dovedli skici vytvořené pod širým nebem na úroveň plnohodnotného nezávislého obrazu. Impresionističtí malíři se snažili co nejpřesněji vyjádřit svou vlastní představu o vnějším světě – to je vedlo k odmítnutí stávajících pravidel akademické malby a vytvoření jiné metody. Její podstatou bylo přenést pomocí jednotlivých úderů čistých barev vnější dojem světla, stínu a jejich odrazu na povrchy předmětů.

Gumou mažeme nápisy vytvořené tužkou již více než dvě století. Dějiny gumy, s jejíž pomocí mažeme výtvory tužkou, jsou psány už více než dvě století. Předtím tuto funkci nejčastěji zastávala střídka chleba. V roce 1770 však anglický chemik Joseph Priestley objevil, že pryž (později známá jako kaučuk) dokáže mazat tužku úspěšněji než chleba. Je to způsobeno tím, že při přejíždění gumou po papíře vzniká elektrostatický náboj, díky němuž se částice grafitu ke gumě přitahují.

V historii gumy byl přírodní kaučuk po dlouhou dobu jediným materiálem, ze kterého ji vyráběli. Trvalo to až do poloviny dvacátého století, kdy byl vynalezen syntetický kaučuk. A v devadesátých letech začaly gumy vyrábět z PVC a jiných polymerů.
Z čeho je vyrobená moderní guma, můžete určit podle barvy. Červeno-modré nebo šedé jsou vyrobeny z přírodního kaučuku. Jsou velmi elastické, můžeme je zkroutit a natáhnout, aniž by se deformovaly, ale negumují moc dobře. Čistě bílé nebo vícebarevné gumy jsou vyrobeny ze syntetických polymerů, mají dobrou abrazivitu a jsou příjemné na dotek.

Pravděpodobně jste již slyšeli o elastické gumě.
Na pohled zvláštní hnětací guma slouží ke korekci, prosvětlení a odstraňování nečistot. Měkká těstovitá textura odlišuje elastickou gumu od ostatních druhů gum.

Elastická guma je speciální čistící kaučuk, který se snadno mačká a má vysokou absorpční schopnost. Pokud jde o opravy kresby, elastická gumanepoškozuje papír a zachytí částice z grafitu. Neroztírá kresbu. Elastickou gumu vynalezla česká firma Koh-i-Noor, největší výrobce materiálů na kreslení.

Jaké jsou příběhy nejslavnějších módních návrhářů? Čím vybočovali, že je zná prakticky každý? Dnes představíme jméno, které jste už jistě slyšeli, Coco Chanel!

Coco Chanel se narodila s občanským jménem Gabrielle Chanel roku 1883 v Saumur, Pays de la Loire. Pocházela z chudých poměrů, otec ji po smrti matky dal i se sourozenci do sirotčince, v dospělosti si začala u své tety přivydělávat jako švadlena v obchodě s oděvy. A hned získala úžasnou pověst vynikající švadleny! Peníze z šití ale nestačily, a tak zpívala v různých podnicích pod pseudonymem Coco.

Přes známosti s muži, s nimiž se seznámila při večerních představeních, se dostala do vyšší společnosti. A tak se jí otevřela cesta k otevření vlastního podniku! Jistý diplomat Coco podpořil a konečně mohla prodávat svojí tvorbu. Začala s klobouky.

Velký a zlomový přínos Coco Chanel byl pro ženy v oblasti sportu a volného času. To ona poprvé navrhla sportovní oblečení pro ženy! Konečně se díky ní začalo prodávat něco pohodlného pro ženy. Celkově vnesla Coco naprostou novinku do světa módy, krásu i pohodlí v jednom!

Nesmíme zapomenout na dnes už zcela kultovní záležitosti. Jde o parfém Chanel No. 5, který se prodává dodnes a kostým Chanel, který se také nosí stále s noblesou a elegancí!

Coco Chanel přinesla osvěžení a nápady, které se cení i teď. Módní návrhářství je velké umění, abychom podchytili nadčasovost, která neztrácí svůj lesk. Coco Chanel byla až do své smrti v 1971 velkou umělkyní!

Pokud vás také baví móda a rádi byste si zkusili, jak se navrhuje, přijďte na kurz módní tvorby do Draw Planet! Kdo ví, třeba se jednou hodně proslavíte :).

„Když jsem uvnitř malby, nevím, co dělám. Porozumění přichází později. “
Americký umělec Jackson Pollock se stal vůdcem abstraktního expresionismu a měl významný dopad na umění druhé poloviny XX. století.

V počátečních dílech Pollocka je vidět vliv mexických umělců Diega Rivery a Jose Clementa Orozca, které v té době obdivoval. Po seznámení s pracemi Pabla Picassa a surrealisty se jeho práce stává symboličtější.

Po dlouhou dobu se Pollock pokoušel použít psychoanalýzu na vyrovnání se s depresí. Vysvětluje to jeho zájem o teorii archetypů Carla Gustava Junga, která měla silný vliv na jeho práci mezi lety 1938-1944.

V roce 1947 Pollock vynalezl novou techniku, začal pracovat na obrovských plátnech. Pokládal je přímo na podlahu a stříkal na ně barvy ze štětců, aniž by se pláten štětcem dotkl. Následně se tato technika stala známá jako technika „kapání“, ačkoli sám umělec upřednostňoval termín „tekoucí technika“. Právě kvůli tomu dostal přezdívku Jack the Dripper.