#Kresba

Existuje několik jednoduchých tipů, které vám pomohou pochopit základní principy kreslení v perspektivě. Ukážeme vám také některé techniky kreslení, které vám pomohou „vyřezat“ rozměry jakéhokoliv objektu tužkou nebo štětcem.

Co je perspektiva v umění?

V případě, že máte problémy se zobrazením hloubky ve své práci, máte s největší pravděpodobností potíže s vnímáním a zobrazováním perspektivy. Perspektiva je princip realistického přenosu tří rozměrů v dvourozměrném prostoru s určitým zkreslením prvků, které zprostředkují jejich polohu v prostoru. 

Budeme se soustředit na obraz těla ženy ležící ve ukázkové perspektivě. Tipy popsané v tomto článku se však netýkají pouze kresby postav. Pomocí perspektivy můžete zobrazit jakékoli další objekty!

1. Rozdělte si prostor na papíru

První věc, kterou musíte udělat, je nastavit hranice vašeho objektu.  Někdy, když umělec čelí nesouladu proporcí, může se uchýlit ke zmenšení objektu. To však dosti zničí realismus vaší práce. Pokud si všimnete, že proporce jsou nesprávné – je lepší začít znovu.

2. Nakreslete si pomocné čáry

Zkuste si lehce nastínit svou postavu uvnitř obdélníku nebo čtverce. Slabé načrtnutí vám umožní vymazat případné nepřesnosti. Pomocí vizuálních metod měření se ujistěte, že jste velikost přenesli co nejpřesněji.

Dále je třeba nakreslit svislou čáru, která zjednoduší měření a upřesní zbývající části kompozice. Nemusí to být ve středu obrázku, v našem případě je to modrá čára na levé straně obdélníku. K měření a správnému přenosu rozměrů budete potřebovat olovnici. Olovnice může být i nit, na jejímž konci je nějaké závaží.

3. Pokuste se zapomenout, jak zobrazovaný objekt vypadá

Zahoďte všechny zaujaté myšlenky, jak by měla lidská postava vypadat. Představte si, že jste ji viděli poprvé. Sledujte a nakreslete to, co vidíte, ne jak si myslíte, že by to mělo vypadat. Zní to jednoduše, ale je to překážka číslo jedna pro každého umělce, který se snaží perspektivu ovládnout. Měřte, měřte a znovu měřte. Důvěřujte pouze svým měřením a tomu, co je před vašima očima. Ve správné perspektivě lidská podoba nezapadá do našich předpojatých ideálů.

4. Načrtněte si velké tvary

Začněte kreslením velkých tvarů a ignorujte všechny detaily. Pomocí vaší olovnice můžete vidět, jak základní anatomické struktury vzájemně fungují.

Přesné měření je velmi důležité. Nakreslete si vodorovné podpůrné čáry. Dále nakreslete vodorovnou čáru uprostřed těla. Na základě toho načrtněte samotnou figuru a co nejpřesněji zohledněte proporce. Ignorujte podrobnosti a vytvořte jednoduché tvary, aby se daly snadno změnit.

5. Proveďte samotnou kresbu těla

Jakmile nastíníte všechny anatomické tvary, je čas začít kreslit tělo. V této fázi je nezbytné pochopit, jak zprostředkovat trojrozměrné vlastnosti zobrazovaného objektu na papíře.

Měli byste vidět a, co je důležité, kreslit, jak je vše anatomicky spojeno. Nohy před lýtky, lýtka před boky, boky před hýžděmi atd. Nechte svou tužku nebo štětec tzv. “projít krajinou masa”, sledujte jeho vlnité pláně a přenášejte požadovaný úhel.

Přenosové objemové techniky také stojí za vyzkoušení

V následujících odstavcích popisujeme několik metod, které vám pomohou vytvořit objem z podpůrných linií. Experimentujte a osvojte si metodu, která vám nejlépe vyhovuje. Dostatek znalostí a zvládnutí technik vám zaručí úspěch. Pokud zjistíte, že některé body nevypadají správně, vraťte se k hlavním velkým tvarům a ujistěte se, že jsou opravdu správné.

Bez ohledu na techniku, kterou si vyberete, je rozhodně dobrá znalost lidské anatomie. Čím hlouběji pochopíte, jak je lidská anatomie budována, tím snáze zvládnete perspektivu.

1. Geometrická technika

Způsob, kterým se tělo rozkládá na jednoduché geometrické tvary, může být opravdu užitečný. Obzvláště když se snažíte vytvořit anatomický výkres v perspektivě. Válce jsou ideální pro prezentaci zužujících se končetin a kubické tvary jsou ideální pro tělo. Zkuste si také představit, jak tyto geometrické tvary do sebe zapadají. Když už máte všechny tyto jednoduché tvary a jsou úměrně přesné, zbývá jen zkombinovat je a dokončit detaily.

2. Cívková (nebo spirálová) technika

Technika cívky (nebo spirály) je technika kresby konstrukce trojrozměrného objektu pomocí spirál, které kopírují kontury objektu. Pro tuto techniku je nejlepší použít mikrotužku.

Při kopírování svislého nebo vodorovného tvaru budou cívky vypadat téměř rovné nebo jako přímé čáry. Jejich forma závisí zcela na perspektivě. Je to skvělá technika, která vás naučí, jak objekty snímat a realisticky je převádět na papír.

Věříme, že jsme vás tímto článkem přesvědčili o tom, že perspektiva je krásná a zajímavá věc a že si ji budete chtít vyzkoušet nakreslit také!

Pojďte do toho s námi a přihlaste se na kurz figurální kresby nebo kresby pro začátečníky v Draw Planet! Perspektiva pro Vás bude hračka! 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/

Máte rádi květiny a chcete si jejich krásy užívat i v období, kdy je obtížné třeba takový tulipán sehnat?
Nakreslete si pěkný barevný obrázek, zarámujte si ho a těšte se z jeho krásy i během zimy. Že to nezvládnete? Nesmysl! Poradíme vám, jak na to.
Na co si dát při kreslení květin pozor?

Nakreslit květinu se může zdát složité. Možná jste to už zkusili, ale něco tomu chybělo. Ještě tak vědět, co … Při kreslení květin totiž záleží i na drobnostech. Nestačí nakreslit květ a stonek, je třeba se zaměřit i na maličkosti. Právě to může být za vaším neúspěchem. Začínajícím umělcům navíc často chybí trpělivost a zkušenost, kterou nezíská jinak než malováním stále dokola.
Tulipán zvládne nakreslit každý. Dítě i dospělák! Navíc si na něm dobře procvičíte trpělivost. Jak postupovat, abyste nakreslili krásný tulipán?
Zvládnete to osmi jednoduchými kroky.
1. Nejprve nakreslete svislý ovál uprostřed listu jako základ pro tulipánový pupen. Skrz něj nakreslete středovou čáru a spusťte ji dolů do stonku. Tato středová čára by měla být mírně zakřivená doleva.
2. Uvnitř oválu nakreslete lístky tulipánu. Uprostřed bude největší okvětní lístek, který je v popředí. Další okvětní lístky už budou menší. Některé plátky (ty které jsou po stranách) mírně
prohněte.

3. Ze spodní části pupenu nakreslete stonek, po jeho stranách listy. Ty musí být dole široké a dlouhé, postupně se směrem k vrcholu ale budou zužovat. Neřešte, když nebudou stejné. I
listy na květině se přeci na první pohled liší.

4. Obrysy květu zvýrazněte černým perem. Tím zakryjete čáry, které nemají být vidět, ale pro kresbu byly nezbytné.
5. Okraje okvětních lístků a listů vymalujte žlutě, přidejte i trochu oranžové. Přechody by měly být plynulé, nenásilné. Stejně jako u živého květu. Tahy by měly vést od okraje ke středu.
6. Střed okvětních lístků vymalujte červenou barvou, pěkně hladce. Tahy by měly vést od vnější hrany ke středu, čímž získáte tu správnou texturu. Zkuste taky vínovou pastelkou
nakreslit stín na okvětní lístky. Květ tak získá na přirozenosti.

7. Stonek a listy udělejte zelené. Okraje listů vymalujte světle zelenou pastelkou, směrem ke středu používejte tmavší odstíny zelené.
8. Náš tip na závěr: Pomocí černé pastelky zvýrazněte důležité obrysy. I malou část lístků na pupen můžete namalovat černým fixem.

Voilà, tulipán je na světě. Je krásný, že? Chcete se naučit kreslit i další květiny, zvířata, portréty nebo zátiší? Přihlaste se na kurz pastelek – barevná kresba pro začátečníky. Vysvětlíte si základy
kresby, naučíte se kombinovat barvy. Bude vás to bavit a na své obrázky budete brzy pyšní.

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-pastelek-barevna-kresba-pro-zacatecniky/

Kreslení vlasů se na jednu stranu zdá velmi obtížné, na tu druhou ne zase tolik. Celý vtip je ve struktuře vlasů. Na rozdíl od jiných částí hlavy, nemají vlasy velký soubor individuálních vlastností. Rozlišují se pouze barvou, objemem a vlnitostí. Proto se začneme učit, jak kreslit obličej od účesu.

Plastická anatomie
Jak správně zkonstruovat potrét? Vlasy dělají podstatnou část tvaru hlavy. A tady se neobejdeme bez znalosti plastické anatomie lebky.
Lebka je velmi podobná kouli. Ale pokud nakreslíte účes alá pudl, pak bude portrét vypadat spíše jako mimozemšťan než člověk. Proto si jako dobří umělci pamatujte, že lebka ve skutečnosti není míč.

Například čelo vypadá spíše jako plochá stěna. Okamžitě od něj k uším jdou temporální kosti, které jsou také blíže k tvaru letadla než obyčejné koule. A pouze parietální a týlní kosti jsou tvarovány jako hemisféry.
Vždy pamatujte na tvar hlavy, který je bez ohledu na účes, pořád tvaru lebky. Vlasy lebku netvaruji, ale kopírují ji nebo od ní odstávají.

Jak tedy kreslit vlasy
Tak pojďme na zvládnutí pravdy o vlasech. Rozdělíme je na několik bodů:

Nezačínejte s kreslením vlasů bez budování základny, tj. lebky.
Snažte se okamžitě rozdělit vlasy na hlavní části, které najdete ve tvaru lebky. Určete jejich geometrické uspořádání. Musíte mít časovou nebo (pokud kreslíte vpředu), parietální, okcipitální (na obrázcích v profilu a tři čtvrtiny).
Zvláštní pozornost věnujte konstrukci kudrlinek umístěných na čele.

Pamatujte, že vlasy odráží světlo mnohem lépe než kůže. Zvažte tuto jejich vlastnost při stínování, jasnějších světlech a kontrastech.
Stínování vlasů je nejlepší ve tvaru hlavy dlouhými úhlednými tahy. Často používejte díly ve formě jednotlivých vlásků. K tomu musíte mít dobře potrénovanou dovednost držení tužky.
Stejně jako v ostatních kategoriích nezapomeňte na leteckou perspektivu. Viditelné by měly být pouze vlasy, které jsou nejblíže divákovi. Ty v pozadí se obvykle spojí do jediné hmoty. Toho lze snadno dosáhnout, pokud tahy rozetřete kusem papíru.
Po zvládnutí těchto pravidel můžete bezpečně začít kreslit první účes.

Kreslení tužkou
Je čas vrátit se k vrchu hlavy. Tady odhalíme hrozné tajemství! To, co jsme vás naučili v předchozí lekci, můžete kreslit bez modela. Všechny hlavy jsou postaveny podle stejných pravidel.
A teď to porovnejte. Nakreslené schéma porovnejte s někým, kdo se nebojí být znetvořen na papíře. Začneme kreslit vlasy, takže nám plešatý člověk nebude vyhovovat, vybírejte vlasáče nebo vlasatici.

Určíme čelní hrboly na lebce. Obvykle se jedná o průsečík horního řádku čtverce, do kterého jsme vnášeli obličej a svislé strany od okrajů očí, které jsou blíže k uším. Nyní máte určené zóny (mezi očima a ušima), frontální zónu a parietální zónu.
Každý účes má určitou výšku. Tuto výšku určete a načrtněte obrysy každé zóny s přihlédnutím k přidané vzdálenosti.
Nakreslete detaily pramenů v čelní oblasti. Sestavte si jejich geometrický tvar.
Když je stavba dokončena, začněte vytahovat nejtmavší místa (stíny a padající stíny), pak střední tóny a nakonec světlo.
Ještě jeden trik. Vezměte pravoúhlou gumu a šikmě ji seřízněte. Najednou máte dvě parádní gumy, které lze použít k vymazání velmi jemných čar a k vyčarování světla. Na správných místech tak uděláte jasnou jemnou záři.
Zvýrazněte jednotlivé vlasy v popředí jasnými, šťavnatými tahy a promíchejte vše, co není na parietální rovině kolem okrajů.

Láká vás hned začít? Směle do toho! A jestli se to chcete naučit od těch nejlepších, přihlaste se na kurz do ateliérů Draw Planet. Na kurzu portrétu to bude hračka!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/

Obrázky s letní krajinou má rád každý. Pro začátečníka to ale může být náročný úkol! Celý trik ale spočívá ve světle padajícím na zelené stromy. Mnoho lidí maluje zeleň v krajině pomocí pouze dvou nebo tří druhů čisté barvy. A pak to vypadá jako dětský obrázek. Jak nakreslit krajinu se stromy správně?

Barva „zelených“ stromů v krajině nemusí být vůbec zelená. A v některých oblastech i šedohnědá nebo dokonce karmínová. Podívejme se na princip kreslení zelených stromů na výběru maleb Marka Hansona. Zaměřili jsme konkrétně barvu různých oblastí zeleně odděleně, abyste mohli adekvátně posoudit jejich barvu.

1) První obrázek nám ukazuje jasně čisté odstíny zelené, jejichž barva se dá vytvořit barvami z klasické sady barev barev.
Jen tak, bez míchání barev, to si většinou začátečníci myslí. Situace s jasnou zelení je však v přírodě poměrně vzácná.
Jedná se o temnější počasí, je začátek léta, kdy jsou listy mladé a přibližně ve stejné vzdálenosti od všech objektů v krajině.

2) V jiných obdobích roku nebudou zelené tak jasně. Ano a barva listů se na různých stromech liší.
V krajině pravděpodobně najdete více druhů mladých listů nebo jehličí, tmavších jako borovice i chladnější odstíny, jako je tomu u vrb nebo oliv.
Nezapomeňte najít rozdíl ve stínu jednotlivých dřevin.

3) Jasné slunce radikálně mění obraz. Pokud v zatažený den vidíme víceméně jednotný odstín v barvě koruny, pak na slunci je barva ve světle a ve stínu nápadně odlišná.
Ve světle se barva rozjasní a oteplí. Stín se stává méně sytým a tmavým.
Na tomto obrázku vidíte také změnu barvy stromu v důsledku blízkosti. Stíny na vzdálených stromech jsou ve srovnání s jejich sousedy jasnější a chladnější.

4) S rostoucí vzdáleností se stromům jejich barva ve srovnání se sousedy výrazně mění. Změní se ze zelené na šedou.
A to vše proto, že vzdušná mlha odděluje diváka a strom se stává silnější, barva se rozptýlí a barva mléčné, modré nebo fialové atmosféry se promíchá do zelené barvy koruny.
Podívejte se, jaké bohatství a složitost odstínů autor zobrazuje v této práci.

5) Situace se ještě více změní, pokud se spojí složité světelné podmínky: soumrak, západ slunce, svítání, noc.
V tom případě neexistují podmínky pro zviditelnění zeleně. Vidíme modrozelené, šedé nebo dokonce červené stromy.

Vezměte na vědomí, že na tomto obrázku není zelená barva, i když dobře víme, že stromy jsou zelené.
Náš mozek si však zařazuje do svých obvyklých míst, že strom a tráva jsou zelené, slunce je žluté, obloha je modrá. A i když nám to oko řekne jinak, ruka se natáhne po zelené barvě, aby se strom stal zeleným.
Jak pomoci naší mysli „vidět“ barvu?
Pomůže vám velmi jednoduchý nástroj. Vezměte malý proužek papíru nebo lepenky a vytvořte v něm malou dirku.
Díru nasměrujte na zelenou plochu, jejíž barvu chcete vidět. Řez barev, oddělený od celkového obrazu, vám bude jasný.

Je obzvláště užitečné měřit barvy tímto způsobem, když kreslíte stromy v dálce. Koneckonců tam výrazně mění svůj zelený odstín a mysl tomu odmítá uvěřit.
Vyzkoušejte to teď!

Pořiďte si fotografii se stromem nebo se podívejte z okna s papírem s dírkou. Až se podíváte na přírodu ve skutečnosti, umístěte nástroj asi 30-50 cm od očí. Pro větší pohodlí zakryjte jedno oko. Aby bylo měření přesné, papírový proužek musí být bílý, dobře osvětlený. Tak můžete snadno změřit stín a odstín.
Až budete příště chtít malovat krajinu se zelenými stromy, ujistěte se, že vidíte právě zelenou barvu.

Obdivujete přírodu? Rádi byste si vytvořili vlastní krajinomalby?
Přihlásit se do Kurzu krajinomalby pro začátečníky:

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-krajinomalba-pro-zacatecniky/

Rudka je červená křída, která stejně jako třeba uhel patří mezi umělecké materiály.

Od paleolitu po renesanci

Rudku, jednoduchou křídu, známe jako nejstarší kreslicí nástroj. Dokazují to jeskynní červené kresby zvířat z období paleolitu. Rudku používali také starověcí Řekové na značení váz.

Jako klasický kreslící nástroj podobný uhlu, se rudku začala používat až na konci 15. století. Široké využití našla během 16. a 17. století.

První se věnoval ruce sám velký Leonardo da Vinci. Červenou křídu také používali Andrea del Sarto, Correggio, Michelangelo, Rubens, Raphael a další renesanční mistři.

Renesanční umělci tak tvořili předběžné skici a návrhy. Barva rudky se skvěle hodí na nákresy struktury lidského těla, protože má teplé a měkké odstíny. Proto doboví umělci používali tento grafický materiál ke kreslení anatomických rysů postavy modelů.

Kolik je druhů a odstínů červené?

Barvu sanguine tradičně popisujeme jako rudou krev. Barevný rozsah má od lehké terakoty až po hluboké, téměř hnědé odstíny. Rozšiřuje obzory černobílého kreslení.

V obchodech najdete různé druhy: kulaté tyčinky, ostře nabroušené tyčky nebo tužky vložené v dřevěné tyčince. Sady jsou monochromatické nebo dokonce s několika odstíny.

Co potřebujete k tomu, abyste nakreslili styl sanguine?

Pouze dva materiály: červená křída a papír. Případně použijete i podložku, něco na pro připevnění papíru, uměleckou gumu a fixační prostředek.

Sanguine. V mnoha ohledech závisí volba barvy na konkrétních úkolech, které jste si vybrali. Textura těla například lépe zprostředkujete načervenalými odstíny a na kreslení krajiny se hodí tmavší hnědé tóny.

Jaký vybrat papír? Nejlepší povrch k práci má hrubý, hustý základ. Na pastel můžete použít i lehký nebo tónovaný papír. Půjde to i s jemnozrnným sulfátovým papírem.

Určitě využijete také fixátor. Používá se k dlouhodobému uložení vaší tvorby, zafixuje obraz proti rozmazávaní. Někteří umělci používají běžný lak na vlasy bez vůní a třpytek. Ale musíte pamatovat na to, že každý fixátor může ovlivnit výslednou barvu. Obvykle dílko po zafixování ztmavne.

Jak rudkou kreslit?

Základem techniky kreslenírudkou je kombinace jemných čar a širokých tahů, stínování a skvrn. Určitě je dobré předkreslit obrys budoucího objektu pastelkami. Pokud si nejste jisti svými schopnostmi, obrys může být nejprve povrchově aplikován obyčejnou tvrdou tužkou.

Sytost barvy by se měla upravovat tlakem. Někteří umělci také pro tyto účely aplikují smáčení křídy. Průhlednost a barevnou hloubku můžete také udělat pomocí prolnutí. Toho docílíte jednoduše tak, že požadovanou část otřete prstem nebo bavlněným tampónem.

Už jste si vybrali, co kreslit? Klidnou krásu venkovské krajiny nebo staré městské ulice? Možná chcete vyjádřit krásu letního zátiší? Nebo zachytit obraz milovaného člověka? To vše zvládnete se skvělou rudkou, která nás provází už historicky.

Přihlaste se na naše kurz kresby pro začátečníky a vyzkoušejte kreslení rudkou pod vedením těch nejlepších lektorů!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby/

Umět kreslit objekty i živé bytosti tak, aby vypadali realisticky, na ostatní vždy dobře zapůsobí. Navíc pochopit základy takové kresby není nic složitého a díky praxi se v ní můžete snadno stát mistrem.

Nejjednodušší způsob, jak se to naučit, je kreslit podle něčeho reálného. Může to být jakákoli věc z vašeho bytu, může to být osoba nebo třeba krajina. Při kreslení toho, co vidíte, budete schopní se výrazně zlepšit. Naučí to Vás mozek rychle a efektivně vnímat nejdůležitější podněty. Začínejte však vždy od základních tvarů a proporcí a až budete s jejich podobou spokojení, pusťte se do detailů.

Pokud z nějakého důvodu nemůžete kreslit podle modelu, nebo se jen bojíte, že se člověk bude moc pohybovat, můžete kreslit i podle fotky. To platí, i pokud byste se chtěli propracovat k hyperrealistické kresbě, ale ještě na to nemáme dostatek dovedností. Při kreslení z fotografie můžete prostudovat zachycený okamžik a pracovat vlastním tempem.

Na kreslete to, co opravdu vidíte, ne to co si myslíte, že vidíte.

Jednou z hlavních složek realistického kreslení je jistota, že kreslíte přesně to, co vidíte, a ne to, co si myslíte, že vidíte. Náš mozek má tendenci generalizovat obrazy a trochu si je přetvářet.

Existuje ale jednoduchý způsob jak nekreslit to, co vám nutí mozek: vyfoťte časopis, otočte ho vzhůru nohama a začnete ho kreslit. Tato technika vám umožní oklamat mozek. Ten si bude myslet, že vidí něco neznámého, a nebude obraz přetvářet. Vy si zvyknete kreslit opravdu jen to, co vidíte.

Pozor si dávejte na specifické detaily, jako jsou uši, nosy, listy stromů a límce košilí. Tyto věci jsme zvyklí v našem vnímání více generalizovat a ignorovat jejich pravý vzhled a detaily. Jestli chcete vytvářet opravdu jedinečné realistické kresby, nezapomeňte nakreslit detaily.

Při kreslení papír s obrázkem pravidelně otáčejte nebo se na dívejte na jeho odraz v zrcadle. Díky tomu uvidíte všechny nesrovnalosti kresby. Obvyklou chybou je nakreslit jedno oko vyš nebo větší než druhé. To se často stává i u lícních kostí. Otočení obrázku vám pomůže takové problémy odstranit.

Realistická kresba chce trošku trpělivosti, ale žádný strach! V Draw Planet Vám se vším pomůžeme. Vysvětlíme, jak šrafovat, jak předměty přenášet na papír, nebo kdy použít který materiál. Budeme se věnovat hře světla a stínu, ukážeme si jak zobrazit různé materiály a naučíme se skicovat. Naučit se kreslit je tajným snem snad každého a teď přišel čas si přání splnit!

Přihlaste se na kurz realistické kresby v Draw Planet! Překvapte sami sebe, co všechno dokážete vytvořit pod vedením našich skvělých lektorů 🙂

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-realisticke-kresby/

Kreslení podle reality vám umožňuje zvážit různé možnosti kompozice, obcházet model tak, abyste nevynechali žádnou výraznou nuanci a zachytili celkový tvar, který je pro dosažení podobností tak důležitý. Nakreslete si podobné studie jednoduchými, čistými tahy a snažte se opakovat obecnou strukturu hlavy bez zaměření na světlo a stín.
Kroky kreslení

První fáze:
Pořádně si prohlédněte model. Určete vztah mezi maximální výškou a maximální šířkou a umístěte body na nejvýznamnější části obličeje (horizontální i vertikální). Nakreslete ovál hlavy. Podle pravidla perspektivy zakreslete středovou osu (při kreslení hlavy ze tří čtvrtin není je ohnutá) a horizontální osy, které dělí tvář na několik částí.

Druhá fáze:
Pokračujeme ve vylepšování výkresu. Zajistěte přesné údaje o obličeji: oči, nos, ústa a uši. Všimněte si, že rozdělení obličeje na tři části je opravdu důležité. Snažte se identifikovat jednotlivé poměry a držet se jich, abyste dosáhli podobnosti. Tato etapa je velmi důležitá, položí základy pro další vývoj. Vypozorujte a zkuste načrtnout základní anatomické detaily (kosti, svaly atd.).

Třetí fáze:
V této fázi je nejlepší představit si hlavu jako soubor rovin, které tvoří její povrch. Bude pro vás jednodušší rozlišit, které oblasti jsou nejtemnější a které nejsvětlejší. Jasně obkružte nejsvětlejší i nejtmavší části obličeje. Získáte tím trojrozměrný obraz. Snažte se, abyste nedělali rovné tahy. Měly by být alespoň lehce zahnuté. Obličej by jinak vypadal příliš tvrdě, ostře.

Čtvrtá fáze:
V této fázi se budeme zabývat stíny ještě více než v předešlém kroku. Nejdříve se vrhneme na ty největší, nejhlubší a nejdůležitější. Zjistíte, že stíny na obličeji jsou velmi odlišné a vytvářejí komplexní vzorec. Chcete-li obraz zjednodušit, přivřete oči až do stavu, kdy uvidíte pouze dva tóny: světlé (osvětlené oblasti) a tmavé (oblasti ve stínu).

Pátá fáze:
V tomto případě, a pokud je to nutné, v dalších etapách, pokračujte ve zpracování tvaru obličeje a věnujte pozornost půltónům (které jsme v předchozím kroku vynechali a zahrnuli je do společného stínu). Identifikujte nejdůležitější detaily, jako jsou oči a rty a ztmavte je nebo zesvětlete. Změňte intenzitu šrafování zvětšením nebo zmenšením tlaku na papír.

Šestá etapa:
V této fázi výkres zachovává čáry vytvořené v předchozích fázích. Nemažte je, spíše je jen změkčete lehkým rozmazáním. Ve výkresu není možné (a je zbytečné se o to snažit) reprodukovat všechny odstíny, které vidíte naživo. Takže to nepřehánějte a nedělejte detaily. Dobré kreslení je vždy důsledkem pečlivého výběru a rozumného zjednodušení.

Baví Vás kreslit člověka a chcete se správně naučit zachytit proporce lidského obličeje? V Draw Planet máme kurz figurální kresby a portrétu, během kterého kreslíme podle živých modelů. A pro ty, kdo preferuje kreslení podle předlohy, máme kurz portrétu pro začátečníky, na kterém lidské portréty kreslíme a malujeme v různých technikách. Už to neodkládejte a přihlaste se!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-figuralni-kresby-portretu/

Firma Derwent představuje novou kolekci pastelek Derwent Lightfast. Jsou to úplně první pastelky na bázi oleje se 100% světlostálostí a hladkou strukturou.
Jádro pastelky je dlouhodobě odolné proti změnám barvy, což zajišťuje světlostálost uměleckých děl po dobu až 100 let. Barvy jsou hladké a krémové a dají se skvěle vrstvit. A co víc, s pastelkami z kolekce Derwent Lightfast můžete kombinovat i média pro olejové barvy jako třeba saflorový olej! Terpentýn samozřejmě ne. 🙂

V čem jsou oproti konkurenčním pastelkám Faber Castle a Prisma lepší? Pastelky od Prismy velmi rychle ubývají a často se lámou, možná proto Prisma zůstává jen na americkém trhu. Faber Castle mají dobrou tuhu, ale práší se a když se pokusíte prach sfouknout, může vám celý papír zamazat. S pastelkami Derwent Lightfast tyto problémy mít nebudete. Jsou sice zatím dostupné jen ve škále 36 barev, ale do konce roku Derwent plánuje vydat dalších 36 odstínů!

Tuto skvělou sadu najdete v obchode u naších partnerů na Soukenické 14. Pouze příznivci Draw Planet mají od 17.10. do 17.11. slevu 10%! Stačí, když na pokladně řeknete, že jste od nás 😊

Rádi byste se naučili nádherné, detailní a zářivé kresbě moderními pastelkami? 

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-pastelek-barevna-kresba-pro-zacatecniky/

Neumíme si představit člověka, který by v dětství neměl radost z takového dárku, jakým jsou pastelky. Pojďme se seznámit se zajímavou historií těchto zdánlivě obyčejných předmětů- Tužek a pastelek.

1. Nejprve používali umělci ke své práci stříbrné dráty. Školáci psali olověnou tyči, která byla vložena do kožené trubice. V překladu z němčiny se tužka nazývá „olověný kolík“.
2. Před více než třemi sty lety se začali vyrábět tužky z grafitu, ale vzhledem k tomu, že je moc měkký, přešlo se na výrobu tuhy ze směsi rozemletého grafitu a hlíny (přesněji jílu). Množství hlíny určuje typ tužky: měkký, střední, tvrdý. Také se do tuhy začalo přidávat lepidlo, saze a olej pro snadné klouzání po papíře.
3. Vzhledem k tomu, že grafit silně špiní ruce, vznikl pro tuhu dřevěný „obleček“. Nejlepší se vyrábí ze sibiřského cedru. To se stalo před dvěma sty lety.
4. V minulosti trvala výroba jedné tužky pět dní. Samozřejmě kvůli tomu stála její výroba hodně peněz.
5. Nejdříve byl dřevěný obal tužky jen kulatý ale proto, že se neustále kutálely se stolu, se jejich tvar změnil na hranatý. Později na konec tužky přidali gumu.
6. V dalších letech vznikly pastelky. Často stojíme před obrovským výběrem pastelek v papírnictví a přemýšlíme, které z nich jsou nejlepší. Tuha pastelek je vlastě křída spojená se speciálním lepidlem a barvivo.
7. Poslední změnou v klasické podobě tužky bylo, že se namísto dřeva začal používat plast.