#míchání barev

Malba je více než pouhé nanášení pigmentu na plátno. Míchání barev je stejně důležité jako technika nebo styl vaší práce. Výběr správných odstínů může mít obrovský dopad na vyjádření emocí skrz obraz. Zvažte například Picassovy obrazy z jeho “Modrého období”. Byli by stejně dojemné bez použití modrých tónů?

Ať už začínáte s jakoukoliv tvorbou, je důležité pochopit a naučit se míchání barev. Mnoho z nás má nutkání používat pouze barvy z malířské tuby. Tyto odstíny však mohou být přesycené, ploché nebo prostě nepřirozeně vypadající. Pokud se naučíte své barvy namíchat, vytvoříte hezčí odstíny – navíc ušetříte spoustu peněz, protože nemusíte kupovat každou tubu barvy, kterou chcete použít.

Abyste se stali mistry v míchání barev, vytvořili jsme pro vás tento jednoduchý přehled teorie barev.

• PRIMÁRNÍ BARVY (ZÁKLADNÍ)

Jedná se o skupinu tří barev – červené, žluté a modré, ze kterých lze mícháním vytvořit všechny ostatní barvy. Pokud byste tedy měli omezit paletu pouze na několik odstínů, určitě byste chtěli primární barvy, protože vám teoreticky umožní namíchat jakoukoli barvu, která vám chybí.

• SEKUNDÁRNÍ BARVY

Ty vzniknou smícháním dvou barev primárních: červená a modrá vytváří fialovou; žlutá a modrá zelenou; zatímco žlutá a červená vytvoří barvu oranžovou.

• TERCIÁLNÍ BARVY

Jak název napovídá, terciární barvy vzniknou kombinací primárních a sekundárních barev. Existuje šest terciárních barev: červenooranžová, žlutooranžová, žlutozelená, modrozelená, modrofialová a červenofialová. Tyto barvy mohou mít různé variace a můžete si je vyladit podle svých představ. Například žlutooranžová může vypadat více žlutě a méně oranžově.

Barvy jsou o vztazích; jediný odstín může vypadat zcela odlišně, když je namíchán různými způsoby. Při párování a míchání barev nezapomeňte vzít v úvahu jejich umístění na barevném kruhu. Barvy, které jsou na barevném kruhu naproti sobě, jsou doplňkové barvy. Červená a zelená, modrá a oranžová a fialová a žlutá; společně pak budou vždy vypadat dobře.

Míchání barev je alchymie a chce to rozhodně ne jen teorii, ale i praxi! 🙂 Přihlaste se do Draw Planet na kurz olejomalby pro začátečníky a my vás tuto dovednost rádi naučíme!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresleni-a-malovani-pro-uplne-zacatecniky/

Paleta (lat. Paleterum – „deska“) zůstává jako nepostradatelný atribut v arzenálu umělce od dob starověkého Egypta. Kde by byl tvůrčí proces bez palety! Paletu nutně potřebujeme na míchání barev. Opravdu často chceme jinou barvu než tu, kterou už máme hotovou v tubě. A ačkoliv role palety se zdá poměrně jednoduchá, pojďme si o ní přece jen říct víc. Protože profesionálové přistupují k výběru tohoto nástroje velmi zodpovědně.

„Při pouhém pohledu na paletu získá umělec stejně jako válečník při pohledu na zbraň sebedůvěru a odvahu.“  Egene Delacroy

Už jste někdy věnovali pozornost paletám slavných umělců?

Když se podíváte pořádně, uvidíte na paletě rukopis mistra i jeho styl.. Není náhodou, že na některých výstavách spolu s malbami najdete i palety. Spolehlivě sdělují nejen barevné schéma, ale i styl každého umělce.

Paleta Clauda Moneta se popisuje jako jasná a bohatá. Paletu Rembrandta však lze popsat jako jednoduchou, s minimálním množstvím barev. Renoir měl na základě své přesnosti a hospodárnosti vždy zcela čistou paletu.

Mimochodem, německý fotograf Matthias Schaller vytvořil unikátní fotografický projekt „Das Meisterstück“ („Mistrovské dílo“). Autor zachytil více než 70 palet slavných umělců 19. a 20. století

V 80. letech 19. století se impresionismus zastavil a mladí umělci se snažili přijít s novými technikami, aby překonali populární styl. Říkalo se jim neoimpresionisté. Kolem roku 1885 se objevil ve Francii stylistický trend, který se nazýval pointilismus. Charakteristické je odmítnutí fyzického míchání barev kvůli optickému efektu (což znamená „míchání“ na sítnici oka diváka).

Zakládá se na samostatných (neizolovaných) tazích ve správné formě. Tahy mohou být kulaté, čtvercové (otisk štětce na plocho) nebo mírně protáhlé. Body jsou blízko sebe. Pokud se vzdálíte od plátna na dálku, sloučí se do souvislého obrázku. Barvy na těchto plátnech jsou obvykle světlé, jasné, vzdušné. Pointilisté používali barevné schéma podle impresionistů, ale tahy štětcem používaly pouze jako body. To je hlavní rozdíl mezi zmíněnými proudy.

Nová kreativní metoda byla vynalezena Francouzem Georgesem Seuratem, hlavním „schismatickým“ impresionistou společnosti. Všechno to začalo fascinací mladých umělců teorií barev. Georges studoval díla Charlese Blanca, Eugena Chevreula, Ogdena Ruda a úspěšně je aplikoval na obraze „Neděle na ostrově Grand Jatt“, který byl vystavený na poslední impresionistické výstavě v roce 1886.

Velký Grand Jatt, nyní uložený v Chicagu, udělal opravdovou senzaci a byl obecně vnímán jako programové dílo neoimpresionismu. Kreativní rozvoj Seurata však pokračoval. Zajímal ho nejen vliv určitých optických kombinací na sítnici, ale také emoční povaha vícesměrných linií a pohybů.

Divizionismus (jiné slovo pro pointilismus) odmítl spontánnost a výraznou individualitu charakteristickou pro impresionismus. Vyznavači nového hnutí uchovali na paletě barvy a pak je systematicky aplikovali na plátno ve formě teček. Impresionisté naproti tomu vždy pracovali široce a rychle, snažili se „chytit“ nepolapitelný okamžik a na systematickou vážnost Seurata a jeho kolegů nebyl čas.

Ve směru pointilismu pracoval také Paul Signac, Henri Cross, Lucien Pissarro, malíř krajin Henri Marteni, a od roku 1885 do 1890 jeden ze zakladatelů impresionismu Camille Pissarro.

Smrt Seurata těžce zasahuje rozvoj neoimpresionismu. Jakmile se dozvěděl o smrti umělce Lucien Pissarro, napsal svému otci: „Pointilismus zemřel s ním.“ Camille Pissarro souhlasil se svým synem: „Myslím, že máš pravdu, pointilistická technika je u konce,“ dodal, „věřím, že se objeví další důsledky, které budou pro umění velmi důležité.“ Georges rozhodně přinesl důležité poznatky do malířského světa.