#Modern Art

Abstrakce je osvobozením od reality a formy, je to možnost vyjádřit emoce prostřednictvím barev, linií a textur, aniž byste museli dodržovat tradiční pravidla. Při tvorbě abstraktních obrazů vytváříte vlastní vizuální jazyk, kde každý tah má svůj význam.

Proto, když se rozhodnete malovat abstraktně, začněte náladou. Položte si otázku: jakou náladu chcete sdělit? Abstrakce je totiž vždy více o emocích než o přesných formách.

Nemusíte zde myslet na detaily jako u klasického obrazu, ale je důležité si ujasnit, zda váš obraz bude energický a dynamický, nebo spíše klidný a meditativní.

Pak začněte experimentovat s barvami, protože to je hlavní nástroj abstraktního umělce.

Nicméně, nejde jen o jasnost nebo sytost. Je důležité hrát si s kontrasty a kombinovat nečekané odstíny.

Zkuste například vyjádřit agresi pomocí studených tónů nebo klid pomocí sytých teplých barev. Vnímejte barvu jako emoci! Místo běžné palety máte v abstrakci i paletu pocitů.

Nezapomeňte také věnovat pozornost texturám a materiálům. Abstraktní tvorba profituje z rozmanitosti textur. Kromě barvy tak můžete použít papír, látku nebo dokonce písek.

Například vrstvením materiálů můžete obrazu dodat objem a hloubku. Vícevrstvá technika vám pomůže vytvořit zajímavé efekty – třeba když je jedna vrstva barvy ukryta za druhou, vytváří to pocit tajemství a dynamiky.

Někdy je dobré i pustit kontrolu a nechat náhodu, aby vás při tvorbě vedla. Vzpomeňte si na některá ikonická díla abstrakcionistů a pochopíte, že abstrakce se jen zřídka řídí plánem.

Takže si dovolte občas pohybovat se intuitivně a vyzkoušet techniky jako nalévání barvy nebo tahy se zavřenýma očima. Občas nejnečekanější kroky vedou k úžasným výsledkům. Pamatujte, že abstrakce je spíše dialogem s materiálem než kontrolou nad ním.

Poté, co si to všechno uvědomíte, zkuste najít rovnováhu mezi chaosem a harmonií, protože i v chaotické abstrakci má své místo rovnováha. Myslete na to, aby se divák ve vašem obrazu neztratil.

A aby dílo působilo dokončeně, najděte v něm opěrné body: mohou to být opakující se linie, barevné akcenty nebo vizuální rytmy.

Vytváření abstraktního obrazu je zkrátka zajímavou zkušeností, která při každém pokusu odhaluje něco nového o vás a vašem stylu. A to nejlepší na abstrakci je, že tu neexistuje správné ani špatné, jen vaše osobní interpretace a nekonečné možnosti vyjádření.

Můžete se také přihlásit na náš online kurz kreslení pro začátečníky, kde se naučíte několik nástrojů a technik pro své další obrazy!

Cestování je nekonečnou inspirací pro milovníky kultury a umění. Každý kout světa skrývá svůj vlastní umělecký duch a nabízí neuvěřitelné zážitky pro ty, kdo touží po poznání kulturního dědictví a uměleckých pokladů. Pokud jste vášnivými milovníky umění a kultury, existují destinace po celém světě, které vás okouzlí svou bohatou historií, galeriemi, muzei a architekturou.

Paříž

Paříž, město světla a lásky, není jen o Eiffelově věži a romantických uličkách. Toto město hostí některá z nejvýznamnějších uměleckých center na světě, včetně Louvru, Musée d’Orsay a Centre Pompidou. Procházka ulicemi Paříže je jako putování časem skrze rozmanitou paletu uměleckých stylů a epoch.

Obrázek z webu

Istanbul

Pokud se vydáte na východ, Istanbul spojuje východní a západní kultury, což se odráží nejen v jeho architektuře, ale také v uměleckých sbírkách Hagia Sophia, Topkapiho paláce a muzea Istanbul Modern. Toto město je živým svědkem historie, která se prolíná skrze umělecká díla, která zde najdete.

Obrázek z webu

Florencie

Pro milovníky renesance a historie umění není lepšího místa než Florencie v Itálii. Zdejší galerie Uffizi hostí mistrovská díla Botticelliho, Leonarda da Vinciho a Michelangela, přičemž samotné město je jako živé muzeum s nádhernou architekturou a uměleckými skvosty na každém kroku.

Obrázek z webu

Berlín

Berlín, město rozmanitosti, zahrnuje od zbytků Berlínské zdi na East Side Gallery po alternativní umělecké scény v Kreuzbergu. Hamburger Bahnhof a Galerie Eigen+Art jsou jen některá z míst, která lákají milovníky současného umění.

Obrázek z webu

Ať už se vydáte do starobylých chrámových měst Japonska, jako je Kyoto s Muzeem Miho, nebo se ponoříte do kultury v Sydney Opera House v Austrálii, cestování za uměním je cesta, která otevírá mysl, posouvá hranice a zapojuje smysly.

Vydejte se s námi na cestu světem umění!:

• Olejomalba v Ostravě
• Interiérový design Praha
• Ilustrace v IPad v Brně

Herb Williams svými díly upozorňuje ožehavé problémy dnešní doby, třeba nekontrolovatelné požáry, hurikány nebo nedostatek surovin, skrze nečekané hravé médium. Umělec z Nashvillu používá ke svým bustám a sochám nespočetné množství voskovek a vystavuje tak všudypřítomnou dětskou hračku a zároveň adresuje problémy dnešní doby. 

Už před 10 lety vytvořil sochu k připomínání požárů v Texasu a dále pokračuje ve vyobrazování podobných témat. Sám říká: “ Tyto epické katastrofy jsou člověkem mnohy nepředvídatelné a neovladatelné, stejně jako současná pandemie, a tak vytvářím díla, která mohou dětem ukázat problémy, kterým čelíme.”

Jeho První oheň tak byl doplněn o Tři grácie změn klimatu , trio figurativních skulptur připomínajících Venuši milskou s pohledem požárů, tání ledovců a odlesňování. V jedné ze soch šlehají plameny přímo z těla, další je přepůlené a ukazuje letokruhy jako je tomu při kácení stromů. 

Williams momentálně pracuje na šesti dalších dílech, která budou k vidění na letišti v Atlantě a současně je kurátorem v nashvillské Rymer Gallery, kde můžete najít více jeho děl. 

Co byste z voskovek vysochali Vy? 

Draw Planet vybral pro své fanoušky nejzajímavější výstavy a akce příštího měsíce. Ke každé z nich jsme si připravili krátké info a také doporučení Týmu Draw Planet.

František Kyncl 
Říjen 2018 – leden 2019, Museum Kampa – 1. patro Moderny

František Kyncl je významný český exilový umělec, který žil od roku 1969 v Düsseldorfu, kde zůstali i po roce 1989. To je jeden z hlavních důvodů, proč jeho dílo zůstalo poněkud stranou mapování. Naštěstí začíná být u nás zásluhou menších výstavních projektů stále známější. Je představitelem konstruktivních tendencí a členem Klubu konkretistů a patří k významným německým autorům tzv. düsseldorfského okruhu.

Retrospektivní výstava zahrne oblasti Kynclovy tvorby: plastiky, reliéfy, práce na papíře (grafiky, kresby, deníkové záznamy).
Zajímáte se o české umění a umělce? Tato výstava je přímo pro Vás!

http://www.museumkampa.cz/vystava/frantisek-kyncl/

LUSTR 2018

4.10. ‑ 10.10.2018, Kampus Hybernská

LUSTR je festival současné autorské ilustrace a největší výstava ilustrátorů u nás. Během sedmi dní nabídne workshopy, přednášky, diskuze a výstavy autorů profesionálů i autorů nadšenců. Prezentují se zde nejen čeští zástupci ale i zahraniční tvůrci jako španělský Mágoz, Francouz Jonathan Vermesch nebo slovenská ilustrátorka Martina Pauková. Více než 40 umělců se přijde setkat s veřejností a sdílet své zkušenosti a zážitky ze světa ilustrace.
Jste fanouškem ilustrace, komiksů a světa fantasie? Tak v tom případě je pro Vás LUSTR „must see, must visit“ událost!

https://lustrfestival.cz/#info

Signal festival 2018

11.10. ‑ 14. 10. 2018

Už pošesté zavítá do ulic Prahy Festival světla Signal. Festival propojuje umění, městský prostor a moderní technologie. Základní myšlenka festivalu je pomoci diváku objevovat město skrze umění. Díky více než dvaceti uměleckým instalacím od českých i zahraničních umělců diváci navštíví známá i neznámá zákoutí magické Prahy a uvidí je ve zcela novém světle.
Přijďte se projít historickými ulicemi a živými čtvrtěmi za doprovodu umění, technologií a světla.

Vy všichni, kteří rádi obdivujete moderní technologie a rádi se procházíte městem, si určitě zapište tuto událost do diářů.

https://www.signalfestival.com/

Designblok 2018

25.10. ‑ 29.10., Výstaviště Praha Holešovice

Designblok je největší výběrová přehlídka designu a módy ve střední Evropě. Festival představuje novinky prestižních značek i prototypy mladých designérů a designérských studií z celé Evropy.

Pražského týdne designu se hlavním výstavním prostoru každý rok účastní přes 200 vystavovatelů. Kromě centrálního prostoru je v Praze během Designbloku otevřená celá řada showroomů, pop-up shopů a galerií, které připravují pro návštěvníky speciální program.

Doporučujeme všem, kteří se zajímají o design nábytku, interiérů, módu a umění. Spousta tvůrčích nápadu a inspirace zaručená!

https://www.designblok.cz/

Když David Hockney poprvé přijel do Kalifornie, uvědomil si, že chce zachytit krásu slunce, které padá na lidské tváře, bazény a ulice. A podařilo se mu tohle. Práce jednoho z hlavních britských umělců jsou podobné sladkým sekundám slunečného dne a hořkým pocitům z jeho konce. S jedním rozdílem: v Hockneyho světě, léto nikdy nekončí.

Široká veřejnost poznává Hockneye především prostřednictvím slavných obrazů bazénů a postav mužů. Často namísto tvoření skic, si dělal umělec fotky na „Polaroid“ a poté podle nich maloval obrazy. Využívá fotografii nejen jako „asistenta“ při tvorbě malby, ale také jako samostatnou uměleckou formu. Hokney například fotografoval na „Polaroid“ lidi v různých okamžicích, a pak kousky fotek spojil do jednoho portrét.

Jeho otec byl účetním, zbožňoval umění, navštěvoval kurzy v umělecké škole, měl výrazný styl. Hockneyova matka byla vegetariánka, což bylo v těch dnech ještě vzácností. David přijal od rodičů touhu po svobodě a vyjádření individuality.

„V osamělosti nevidím nic nenormálního“

– Otec budoucího umělce byl horníkem a zemřel, když bylo Andymu 13 let.

– Dětský obrázek Warhola byl nedávno prodán za 2 miliony dolarů. Předchozí majitel koupil náčrtek za 5 dolarů.

– Byl si velmi blízký se svou matkou Julií, také umělkyní, která podporovala svého syna při všech jeho projektech. V roce 1952 se Julia Warhol přestěhovala do New Yorku, kde ve stejném bytě žili téměř 20 let, až do její smrti.

– Jeden z neuskutečněných projektů navrhnutých Warholem: síť jídelen Andy-Mats pro jednotlivce. Sám umělec preferoval jíst bez společníka. Zbytky jídla ho znechucovaly, takže nikdy nedojedl, to co zůstávalo na jeho talíři.

– Warholův oblíbeným kusem oblečení byly džíny. Zvlášť Levi‘s 501. Snil o tom, že vymyslí něco takového – jednoduché a funkční.

– Warholova oblíbená hračka byl diktafon: umělec ho vždycky nosil s sebou a neustále se snažil zachycovat své vlastní myšlenky a rozhovory s ostatními lidmi.

– Přátelé mu říkali Drella – spojení Dracula a Cinderella (Popelka)

– Měl komplexy z tvaru svého nosu a nakonec šel pod kudlu k plastickému chirurgu, aby se už nemusel dívat do zrcadla na to „obrovské monstrum“.

– Na premiérovém promítání Warholova „Snu“ bylo devět lidí, až do konce jich zůstalo sedm. Film trval pět a půl hodiny a zobrazil sen jednoho z režisérových přátel.

– 3. června 1968 byl na Andyho Warhola spáchán atentát: radikální feministka Valerie Solanas střelila umělce třikrát. Kulky zasáhly plíce, jícen, slezinu, játra a žaludek. Warhol přežil klinickou smrt.

– Jeden z Warholových asistentů, Gerard Malanga, který pracoval s umělcem po dobu pěti let, byl zatčen v roce 1968 kvůli falšování šéfových obrazů.

– Když se Warhola zeptali na jeho problémy, řekl, že je jeho hlavním problémem akné. Pořád maskoval svůj obličej bílým krémem, kvůli čemuž vypadal hrozně bledě.

– Zemřel v roce 1987 v důsledku komplikací způsobených operací žlučníku. Do rakve mu položili jeho časopis Interview stejně jako flakonek parfému Estee Lauder, který byl umělcem nejvíc milován.

– Po jeho smrti byly zveřejněny všechny jeho deníkové záznamy, a že toho bylo hodně! Warhol pečlivě zaznamenával všechno, co se mu stalo, včetně večeří v restauracích nebo jízd taxíkem.

Barevná suspenze tisíců jednotlivých prvků různých tvarů, barev a velikostí tvoří lidské siluety uvězněné do vícevrstvé transparentní hmoty z těžkého skla. Autorem těchto neobvyklých soch (nebo spíš trojrozměrných koláží) spojených v sérii „Psychogeographies“ je umělec z Brooklynu – Dustin Yellin.

Umělec začal své tvůrčí hledání zcela tradičně – na plátně a papíru. Ale vždy ho přitahovaly expresivní a kompoziční možnosti koláže. Právě proto začal v určitém okamžiku v své kariéry experimentovat s přírodními materiály umístěnými v kaučuku. Tato technika přinesla zajímavé výsledky a pomohla mu v rozvinutí představivosti. Díky této první zkušenosti Yellin pochopil, že koláž nutně nemusí být pouze rovinná tvorba ale právě naopak. Koláž funguje skvěle a ve třech rozměrech!

Umělec vytváří plastiky z několika vrstev skla, z nichž každá je samostatnou jednotkou vytvořenou z různých materiálů: z kousků barevného papíru, fotografií, výstřižků z novin a časopisů, menších předmětů, obrazů vytvořených na počítači a z akrylu. Vrstvu po vrstvě práce se skládá do jediného uměleckého objektu, ve kterém samotný prostor funguje jako stavební materiál.

Postavy Yellina symbolizují fragmentaci lidské existence. Jsou sestaveny z tisíců drobných prvků, stejně jako i sám člověk. Ani ten není nic víc než jen sbírka různorodých obrazů, matoucích forem, a oduševnělých polopravd.

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus – vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po „harmonizaci“, vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.