#portret

Nakreslit vlasy tak, aby vypadaly přirozeně, je jedním z nejtěžších úkolů pro umělce, protože často žijí svým vlastním životem, proplétají se a vytvářejí spoustu detailů. Nicméně s použitím správné techniky a znalostí klíčových principů můžete dosáhnout slušných výsledků.

Hlavní věc, kterou si musíte zapamatovat před začátkem – vlasy nejsou složeny z jednotlivých pramenů, které musíte kreslit po jedné. Jsou to celková hmota s vlastní texturou a směrem. A právě od tohoto obecného přístupu byste měli začít.

Krok 1. Určete tvar a směr

Než začnete kreslit vlasy, určete jejich celkový tvar. Přemýšlejte o tom, jak budou vlasy ležet na hlavě, kam směřují, a poté lehkými čarami načrtněte hlavní směry – tyto čáry vám pomohou zachytit pohyb pramenů. Vezměte také v úvahu typ vlasů, protože u kudrnatých vlasů budou čáry více křivolaké a u rovných více hladké a protažené.

Krok 2. Rozdělte na velké bloky

Když je základní tvar vlasů hotový, nespěchejte s kreslením každého pramene. Nejprve vlasy rozdělte na velké bloky – tím zachytíte jejich dynamiku a rozložení. Je důležité to udělat, abyste pochopili, kde jsou vlasy hustší, například u kořínků nebo v záhybech účesu, protože právě tam budou stíny hlubší. Velké bloky jsou tedy základem, na kterém budou postaveny všechny další detaily.

Krok 3. Začněte přidávat stíny a texturu

Nyní, když jsou základní tvar a bloky připraveny, přejděte k detailům. Nejprve se zaměřte na stíny – ty hrají klíčovou roli při vytváření realistických vlasů, protože pomáhají přidat objem. Abyste je správně nakreslili, zapamatujte si, že světlo dopadá na různé části vlasů různým způsobem, vytváří jasné odlesky na světlých místech a hluboké stíny tam, kde jsou vlasy hustěji přilehlé k sobě.

Pro přidání textury použijte tenké a lehké tahy, ale nesnažte se kreslit každý pramen – to by kresbu přetížilo. Místo toho přidávejte detaily tam, kde jsou vlasy na světle, a věnujte pozornost jasným odleskům.

Krok 4. Práce se světlem a odlesky

Aby vlasy vypadaly objemně a živě, je třeba věnovat zvláštní pozornost světlu. Odlesky jsou nepostradatelnou součástí kresby vlasů a právě ony vytvářejí dojem živosti a pohybu. Na místech, kde světlo dopadá na vlasy, použijte gumu k odstranění přebytečného grafitu nebo k přidání světlejších tónů – to vytvoří jasné akcenty, které vlasy oživí.

Krok 5. Přidání drobných detailů

V závěrečné fázi přidejte drobné detaily, které vašim vlasům dodají přirozený vzhled. Například jemné chmýří, které vyčnívá z celkové hmoty, často hraje hlavní roli při vytváření realistického efektu. Tyto vyčnívající prameny by neměly být příliš nápadné, ale jejich přítomnost dodává obrazu život a dokončení.

A tak, abyste nakreslili realistické vlasy, není nutné kreslit každý detail – důležitější je zachytit texturu, objem a pohyb.

Pokud se chcete naučit kreslit celé lidské obličeje, přihlaste se do našich online kurzů portrétní malby. Nebo se můžete přihlásit do online kurzu kresby tužkou, kde se naučíte kreslit nejen realistické portréty, ale také krajiny a různá zvířata.

Portrét je jedním z nejušlechtilejších malířských stylů. Většina nejslavnějších a nejtajemnějších obrazů jsou portréty, na nichž autor zachytil emoce modelu a bezchybně přenesl atmosféru. A žádné rozměrné plátno, rovnající se „Poslednímu dni Pompejí“ nebo „Noční hlídce“, se neobešlo bez mnoha portrétních skic.

V dnešní době samozřejmě nemůžeme strávit tolik času studiem modelu a let tvorbou samotného díla. Ale moderní nástroje pracují za nás!

V tomto článku se s vámi podělíme o 7 tipů, které vám umožní lépe dosáhnout portrétní podoby a rychleji se v tomto směru rozpumpovat jako umělec.

Tip č. 1

Dbejte na proporce!

A tato rada neznamená slepé lpění na „ideálu“, kde je vše symetrické a podřízené přesným vzdálenostem v určitém počtu „očí“ od ucha k uchu atd.

Reálné proporce obličejů skutečných lidí nejsou ideální. Proto se vždy kontrolujte podle referencí: ověřte si, jakou vzdálenost od nosu ke rtům a od oka k oku přesně váš model má. Navíc, protože obličeje lidí jsou mírně asymetrické, je naprosto normální, pokud je jedno obočí o něco vyšší a uši jsou jiné. Nebojte se to promítnout do své kresby, protože tak zachytíte samotnou osobnost modelu. Právě v takových „nedostatcích“ se skrývá charisma!

Pro vaše pohodlí můžete tyto pomocné míry/linie vyznačit přímo na referenci nebo si na archu (pokud kreslíte ze života) udělat lehké značky pomocí tužky jako pravítka.

Zpočátku vám tato pečlivá pozornost ke konstrukci a kontrola s vlastnostmi modelu zabere nějaký čas, ale pokaždé ho bude méně a méně a postupně si těchto vzdáleností snadno všimnete a zafixujete v mysli.

Tip č. 2

Důraz na určité vlastnosti

Chcete-li, aby modelka na portrétu byla rozpoznatelná, zdůrazněte její rysy.

Mnoho začínajících umělců v honbě za dokonalým obrazem podléhá „syndromu jedné tváře“. Zkušený umělec – naopak – zdůrazňuje jedinečnost a charakter prostřednictvím vnějších rysů.

Abyste se vyhnuli nákaze „syndromem jedné tváře“ – nebojte se zdůraznit ostré lícní kosti, široké čelo, úzké rty, tvar nosu a znaménka. Nesnažte se vymazat individualitu tím, že model přiblížíte šablonovitým proporcím, ale snažte se zdůraznit něco charakteristického pro referenci.

Samozřejmě není nutné jít zcela do karikatury, ale je lepší přehnat nějaký rys než vymazat z portrétu okouzlující osobnost.

Tip č. 3

Odrážejte obrázek vodorovně

Tato rada platí vždy pro jakékoli umění. V případě portrétů však doporučujeme, abyste své dílo i referenci odráželi vodorovně.

Pokud se na ně podíváte zrcadlově, všimnete si nejen chyb, což se při odrazu stává vždy, ale také nových detailů, které vám pomohou, aby byl vzhled rozpoznatelnější.

Tip č. 4

Prostudujte si model pro portrét

Chcete-li portrét co nejvíce přiblížit obrazu, věnujte čas studiu referencí.

Hodně vám přitom pomohou tři věci:

1. Mnoho referencí stejného modelu s různými úhly a světlem + krátké skici z nich, abyste našli charakteristickou plasticitu a rysy.
2. Sochání ve 3D nebo tradiční modelování z těchto referencí. To vám umožní nejen vidět, ale i cítit objemy a rysy obličeje.

Když se vám podaří shromáždit v hlavě kompletní obraz člověka, bude vám důvěrně známý a bude mnohem snazší a příjemnější vyjádřit jeho osobnost v portrétu.

Je to také velmi pohodové cvičení, které vám umožní mnohem rychleji budovat své dovednosti.

Tip č. 5

Skryjte polovinu obličeje

Ne zcela zřejmý, ale velmi užitečný tip pro dosažení portrétní podoby.

Jak jsme si již řekli, lidský obličej není symetrický. Pokud však kreslíme klasickým způsobem, jsme zvyklí spoléhat na zrcadlové postavení obličejových rysů.

Zkuste to opačně – nakreslete poloviny obličeje nezávisle na sobě. Skryjte levou referenční část a nakreslete pouze viditelnou, pravou část. Pak naopak – skryjte pravou a nakreslete levou (a v kresbě skryjte i pravou). Když výsledky spojíte, uvidíte, o kolik jste se přiblížili portrétní podobě.

Tip č. 6

Kreslete portrét podle skutečnosti

Cvičení nic nenahradí a přináší nám největší pokrok v dovednostech. Čím více kreslíte ze života, tím blíže a lépe poznáváte různé typy tváří a plasticitu rysů.

Vytváříte si ruku a pokaždé se zlepšujete. Máte možnost jako pod lupou zvážit všechny pro vás obtížné momenty a emoce v „živé přírodě“.

A co je neméně důležité, můžete nashromáždit spoustu referencí z různých úhlů pohledu pro další práci a doplnit tak svou „vizuální knihovnu“.

Tip č. 6

Nevzdávejte se!

Podobnost s portrétem není vidět okamžitě, mějte to na paměti, až začnete pracovat. Výsledek uvidíte až ke konci, kdy budou všechny rysy zřejmé.

Portrétní podoba je navíc obtížná a nemusí se vám dílo podařit na první pokus. To však není důvod, abyste se vzdávali!

Dozvědět víc můžete u nás na kurzech:

• Figurální kresba Praha
• Kurz Portrétu Praha

Portréty z profilu se dlouho těší velké oblibě. Byly používány už od starověku např. na mincích nebo keramice. Jejich krása tkví v jednoduchosti hlavně díky struktuře obličeje – čela, nosu a brady. 

Rádi byste si namalovali ženský profil? Vše, co potřebujete, je tužka, papír, guma a náš malý rádce. Brzy budete schopni skicovat z profilu svou rodinu i přátele. 

1. Namalujte kruh, ten Vám pomůže zformovat obrys obličeje. 

2. Připojte zakulacený trojúhelník , to pomůže zformovat bradu. 

3. Vygumujte původní obrys napojený na trojúhelník. Poté nakreslete dvě linie krku. 

4. Pokračujte prací na detailech obličeje. Nakreslete dvě zakulacené linky do špičky nosu a  vygumujte původní čáru obrysu. Poté pokračujte drobnými křivkami a vytvořte rty. Opět vymažte původní obrys. 

5. Vygumujte trojúhelníkovou bradu a místo ní nakreslete delší, zakřivenou čáru ve tvaru brady. 

6. Přidejte elipsoidní nepravidelný tvar podle ucha, poté nakreslete několik nepravidelných linek a koleček připomínajících vzor v uchu. 
7. Pracujte na detailech obličeje. Použijte dvě zakřivené linky na obočí. Pod ním  nakreslete dvě linky spojující se ve tvaru ”Y” k vytvarování očních víček. Spojte konce zakřivenou linkou k vytvarování zornice. Doplňte o oválný tvar k dokončení zornice a vykonturujte oční víčko. Nakonec nakreslete linku ve tvaru “C” vedle nosu a přidejte malý ovál k naznačení nozdry.  

8. Dokreslete vlasy za pomoci překrývajících se linek. Nezapomeňte na vlasy spadající do obličeje, z uchem, na konci na spodu i vrchu hlavy a to vše spojené kulatým drdolem. 

9. Dodejte texturu vlasům. Nakreslete linky diagonálně také v drdolu. 

Volitelně: obrázek vybarvěte

Určitě Vás v případě zájmu rádi naučíme více v našem kurzu Portrétu https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/

Každý odstín pokožky obsahuje tři základní barvy – modrou, červenou a žlutou, a to v různém poměru v závislosti na světlosti nebo tmavosti pokožky, jestli je kůže ve světle či stínu a kterou část těla malujeme. Tenčí kůže, jako například na spáncích, je spíše chladná, naopak kůže na špičce nosu bude mít tmavší odstín. Opravdu neexistuje žádná magická formula na univerzální tělový odstín, každý odstín si můžeme sami namíchat. Nejdůležitější je vztah a poměr mezi barvami. 

Protože se odstíny kůže velmi liší, vyhýbejte se univerzálním tubičkám s “tělovou barvou”. Ty mohou sloužit pouze jako základ, ze kterého namícháte potřebné odstíny podle nuancí a stínů na Vašem zamýšleném portrétu. Tyto tuby stejně obsahují základní mix žluté, modré a červené a ten si však zvládnete připravit sami. 

Jednoduchý postup

Začněte smícháním všech tří základních barev ve stejném poměru. Tím získáte nahnědlou barvu, která bude Vaším základem. Tuto barvu dále budete zesvětlovat či ztmavovat, dělat více teplou či studenou. 

Pozn. Pokud bude barva spíše do zelena než do hněda, přidejte více červené. Některá modrá barva může být dominantnější. 

Když malujete portrét nebo figuru, je nejlepší snažit se zachytit přesnou barvu, stejně jako to děláte při malbě třeba krajiny. Podívejte se pořádně na barvu na své předloze, snažte se na paletě vytvořit stejný odstín. Ten poté porovnávejte s předlohou nebo živým modelem a snažte se jej správně zachytit a doladit. Následující tři otázky Vám mohou pomoci docílit kýženého výsledku. 

1. Potřebuje barva být tmavší nebo světlejší? Pokud potřebujete zesvětlovat, přidejte žlutou nebo bílou. Bílá současně trochu zchladí barvu a udělá jí více krycí. Žlutá zesvětlí a také přidá teplejší podtón do výsledného mixu. Ztmavit můžete pomocí tmavých okrových nebo rezavých barev (ideálně burnt umber) nebo chromatické černé (sienna pálená plus ultramarínová modř). 
2. Potřebuje barva být chladnější nebo teplejší? Přidejte modrou (nebo bílou i pro světlejší odstín), aby byla barva chladnější. Přidejte žlutou nebo teplou červenou, aby byla barva naopak teplejší. 
3. Potřebuje barva být více či méně nasycená? Přidejte opačnou barvu. 

Můžete na svou paletu přidat také zemní barvy, jako okrové, rezavé nebo černé, ale pamatujte, že i tyto barvy lze namíchat ze tří základních barev. Nakonec to stejně budete jen Vy, kdo se rozhodne, který mix barev funguje právě pro Vás. 

Příklad palety 

Můžeme se podívat na jeden příklad barev, u kterého můžete začít, a poté různě měnit, doplnit nebo odebrat barvy podle sebe. 

1. Titanium běloba
2. Kadmium červená světlá
3. Kadmium žlutá střední
4. Okr
5. Sienna pálená (burnt sienna)
6. Burnt umber
7. Ultramarín modř

Pro světlé tóny použijte 1, 2, 3 a 5

Pro střední tóny použijte 2, 3, 4 a 5

Pro tmavé tóny použijte 2, 5, 6 a 7

Udělejte si barevný řetěz 

Barevný řetěz si vytvořte pro různé odstíny barev. Například do Kadmium červené postupně přidejte bílou a zesvětlujte. Podobně můžete naložit i s Vašimi namixovanými barvami, a tím si vytvořit perfektní základ pro vytvoření stínů a světel v obličeji a nebudete muset pro každé místo mixovat barvu zvlášť. 

Tip pro nácvik tělových barev

Začněte u sebe. Zkuste mixovat různé barvy podle svých vlastních rukou. Porovnávejte barvy a odstíny podle různých světelných zdrojů. Dále postupujte se svým obličejem a porovnávejte barvy a odstíny, které vidíte v zrcadle. Zkoušejte je namixovat podle paměti. Nebo dalším dobrým zdrojem nácviku může být vytištění fotografií a porovnávání svého mixologického umění s nimi. Všimli jste si, že nikde jsme jako základ nepoužili oranžovou nebo růžovou, jako jsme to zkoušeli jako děti? 🙂 Více podrobných tipů a návodů se dozvíte v našem kurzu Portrétu https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/.

Budeme se na Vás těšit.

Zobrazení emocí prostřednictvím portrétů a ilustrací je jedním z nejdůležitějších cílů umělce. Kreslení a zachycení podstaty člověka a toho, co cítí v této chvíli, se stane opravdu úžasným a mocným nástrojem.

Podstata emocí: jak kreslit výrazy obličeje?
V dnešním příspěvku vám dám několik tipů, které pomohou vykreslit emoce ve tváři.
Pojďme objasnit nejdůležitější věc. Nejlepší rada na toto téma, nebo na téma týkající se kreslení, je jedno malé, ale silné slovo: pozorování. Ano! Všechno je vždy o pozorování. 
Zapomeňte na to, co si myslíte, co vidíte. Zaměřte se na to, co je před vámi. A ne jen sledovat při kreslení, a pak hodit obrázek z okna. I když nekreslíte, zvykněte si pozorně sledovat detaily, jako byste kreslili to, co je před vámi. Přemýšlejte o liniích a stínech, které byste použili na kreslení toho, na co se díváte.

Začněte se dívat na tváře lidí a všimněte si, jak jsou jejich vlastnosti zkreslené v závislosti na tom, jak se cítí. Rád se dívám na tváře a výrazy lidí, když stojím ve frontě v obchodě nebo kdekoli jinde. Dělejte si do hlavy pomyslné poznámky o tom, jak se něčí oči dívají, když jsou unavené, nebo jak trochu mžourají, když se upřímně usmívají. Svaly se zmenšují, protahují a otáčejí se na obličeji pokaždé, když ukazujeme emoce. Takže dávejte pozor na tyto pohyby a naučte se, jak komunikují jako celek, aby něco vyjádřily.

Posaďte se na přeplněném místě, se skicářem a tužkou v ruce. Udělejte si skicu, kreslete lidi a jejich výrazy. Snažte se zjistit, jak se cítí, skrze to, jak jsou jejich tváře zkreslené. Pokoušejte se to vyjádřit svojí skicou.

Tato metoda je lepší než kreslení podle něčího hotového díla, protože takto vidíte pravé a explicitní výrazy obličeje. Velmi užitečné pro vás bude sehnat někoho, kdo dokáže vyjádřit různé emoce na požádání. Pokud v okolí není žádný model, bude zrcadlo vaším nejlepším přítelem!

Existují vynikající webové stránky, které nabízejí fotografie různých gest a umožňují umělcům dělat si praxi a vlastní lekce, aniž by opustili domov. Velikým zdrojem je webová stránka s lekcemi gest a emocí. Můžete si vybrat typ výrazu, pohlaví a délku trvání.
 
Bez ohledu na to, jaký způsob kreslení upřednostňujete, hlavní je praxe. Mějte svůj skicář v dosahu a po ruce, procvičujte si kreslení výrazů obličeje lidí kolem vás, když máte alespoň pět minut.
Ideální je zajít na kurz. Tam si ujasníte základy a trénink už bude jen radost. Přijďte kreslit do Draw Planet!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/

Kreslení vlasů se na jednu stranu zdá velmi obtížné, na tu druhou ne zase tolik. Celý vtip je ve struktuře vlasů. Na rozdíl od jiných částí hlavy, nemají vlasy velký soubor individuálních vlastností. Rozlišují se pouze barvou, objemem a vlnitostí. Proto se začneme učit, jak kreslit obličej od účesu.

Plastická anatomie
Jak správně zkonstruovat potrét? Vlasy dělají podstatnou část tvaru hlavy. A tady se neobejdeme bez znalosti plastické anatomie lebky.
Lebka je velmi podobná kouli. Ale pokud nakreslíte účes alá pudl, pak bude portrét vypadat spíše jako mimozemšťan než člověk. Proto si jako dobří umělci pamatujte, že lebka ve skutečnosti není míč.

Například čelo vypadá spíše jako plochá stěna. Okamžitě od něj k uším jdou temporální kosti, které jsou také blíže k tvaru letadla než obyčejné koule. A pouze parietální a týlní kosti jsou tvarovány jako hemisféry.
Vždy pamatujte na tvar hlavy, který je bez ohledu na účes, pořád tvaru lebky. Vlasy lebku netvaruji, ale kopírují ji nebo od ní odstávají.

Jak tedy kreslit vlasy
Tak pojďme na zvládnutí pravdy o vlasech. Rozdělíme je na několik bodů:

Nezačínejte s kreslením vlasů bez budování základny, tj. lebky.
Snažte se okamžitě rozdělit vlasy na hlavní části, které najdete ve tvaru lebky. Určete jejich geometrické uspořádání. Musíte mít časovou nebo (pokud kreslíte vpředu), parietální, okcipitální (na obrázcích v profilu a tři čtvrtiny).
Zvláštní pozornost věnujte konstrukci kudrlinek umístěných na čele.

Pamatujte, že vlasy odráží světlo mnohem lépe než kůže. Zvažte tuto jejich vlastnost při stínování, jasnějších světlech a kontrastech.
Stínování vlasů je nejlepší ve tvaru hlavy dlouhými úhlednými tahy. Často používejte díly ve formě jednotlivých vlásků. K tomu musíte mít dobře potrénovanou dovednost držení tužky.
Stejně jako v ostatních kategoriích nezapomeňte na leteckou perspektivu. Viditelné by měly být pouze vlasy, které jsou nejblíže divákovi. Ty v pozadí se obvykle spojí do jediné hmoty. Toho lze snadno dosáhnout, pokud tahy rozetřete kusem papíru.
Po zvládnutí těchto pravidel můžete bezpečně začít kreslit první účes.

Kreslení tužkou
Je čas vrátit se k vrchu hlavy. Tady odhalíme hrozné tajemství! To, co jsme vás naučili v předchozí lekci, můžete kreslit bez modela. Všechny hlavy jsou postaveny podle stejných pravidel.
A teď to porovnejte. Nakreslené schéma porovnejte s někým, kdo se nebojí být znetvořen na papíře. Začneme kreslit vlasy, takže nám plešatý člověk nebude vyhovovat, vybírejte vlasáče nebo vlasatici.

Určíme čelní hrboly na lebce. Obvykle se jedná o průsečík horního řádku čtverce, do kterého jsme vnášeli obličej a svislé strany od okrajů očí, které jsou blíže k uším. Nyní máte určené zóny (mezi očima a ušima), frontální zónu a parietální zónu.
Každý účes má určitou výšku. Tuto výšku určete a načrtněte obrysy každé zóny s přihlédnutím k přidané vzdálenosti.
Nakreslete detaily pramenů v čelní oblasti. Sestavte si jejich geometrický tvar.
Když je stavba dokončena, začněte vytahovat nejtmavší místa (stíny a padající stíny), pak střední tóny a nakonec světlo.
Ještě jeden trik. Vezměte pravoúhlou gumu a šikmě ji seřízněte. Najednou máte dvě parádní gumy, které lze použít k vymazání velmi jemných čar a k vyčarování světla. Na správných místech tak uděláte jasnou jemnou záři.
Zvýrazněte jednotlivé vlasy v popředí jasnými, šťavnatými tahy a promíchejte vše, co není na parietální rovině kolem okrajů.

Láká vás hned začít? Směle do toho! A jestli se to chcete naučit od těch nejlepších, přihlaste se na kurz do ateliérů Draw Planet. Na kurzu portrétu to bude hračka!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/

Třeba děláte jen jednu chybičku, která vám kazí konečný výsledek. A to je škoda, vyvarujte se zbytečných stresů s kreslením :).

1. Zjednodušování

Podíváte se na předlohu a řeknete si, že tolik detailů nezvládnete. A tak radši například oko zjednodušíte. Věřte tomu nebo ne, ale je mnohem jednodušší kreslit detail po detailu stejně, jako vidíte na předloze, než kvalitně zjednodušit. Aby to vypadalo dobře a vyváženě, museli byste zjednodušit vše do určitého stylu a vědět, jak na to. Radši buďte pečliví!

2. Málo kontrastu

Přestaňte se bát tmavá místa udělat opravdu tmavými. Při pohledu na jednotlivou část vám možná připadá, že jste to přehnali, ale jako celek to bude dávat smysl. Co je opravdu světlé, klidně ještě přegumujte, co je opravdu tmavé, vyšrafujte opravdu do tmava.

3. Špatné proporce

Dodržujte pravidla, která všeobecně platí, jen je mírně posouvejte podle konkrétního postavení obličeje, který malujete. Obličej se dá rozdělit na třetiny, na čelo (začínající linie vlasů po kořen nosu), nos (od kořene nosu po konec nosu), ústa (od konce nosu po bradu). Někdo má delší část s nosem, někdo čelo, podle toho pak mírně proporce posunujete. Měřte, přenášejte, deformaci později nezměníte skvělým vykreslením :).

Děláte některou chybu? Stačí dát trochu pozor. A nebo stále nevíte, jak na portrét? Rychle do Draw Planet na kurz kresby a malby portrétu. Vše si vysvětlíme a portrét pro Vás bude novou vášní :)!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby-malby-portretu/