#rady

Ne vždycky musíte skicovat v teple a pohodlí. Zde jsme Vám sepsali několik užitečných tipů pro skicování venku.

– Při skicování pod širým nebem je potřeba vybrat rytmickou a všestrannou perspektivu na kreslení a zároveň najít místo, kde Vám bude pohodlně.
– Pokud chcete udělat propracovaný náčrtek, vyplatí se sednout si ve stínu, protože skica může trvat od 40 minut až po 1,5 hodiny, i když si toho v procesu kreslení ani nevšimnete.

– Pokud jde o rychlou skicu, můžete i stát, rameno opřete o zeď. 
– Potřebné markery dejte do kapes nebo do otevřené postranní kapsy batohu.
Jestliže váš skicák nemá pevný obal, přijde Vám vhod podložka. 

 
– Ve větrném počasí stránky připněte svorkami nebo kolíčky a na stranu položte paletu nebo tužky
– Pokud skicujete fixami a nejste si jisti, jestli papír skicáku propíjí nebo ne, určitě vložte prázdný list papíru pod právě používanou stránku.
– Vyfoťte scénu, můžete pak skicu dodělat doma. Hodí se to, když například nemáte po ruce správnou barvu, nebo máte už unavené oči. Nebo Vám do práce prostě něco vleze.

Ukážeme Vám, jak zachytit předměty, jídlo, ulici, přírodu i lidi pomocí rychlých skic na našem prezenčním kurzu:  https://www.drawplanet.cz/kurz/sketching-kurz-skicovani-pro-zacatecniky/  

A nebo se připojte na online kurz sketchingu odkudkoliv: https://www.drawplanet.cz/online-kurz/sketching-pro-zacatecniky/

Definice úhlu pohledu
Úhel pohledu je pohled na objekt, který nalezneme v procesu focení a zachytíme focený objekt v daném bodě. Stejně se dá obraz zachytit na plátno a film nebo digitální matrice kamery.

Trocha historie
Fotografové dlouhou dobu používali stejné principy kompozice jako umělci v malířství.

Postavení fotoaparátu nebylo závislé na tvůrčí myšlence fotografa, ale na jeho výšce nebo výšce stativu. Všechny fotografie byly pořízeny z identických bodů focení a vypadaly podobně. Tyto principy přetrvávaly až do okamžiku, kdy slavný francouzský fotograf Nadar udělal fotografii Paříže z výšky při letu balónem.

Za svou akci byl zesměšňován umělcem Daumierem, který na jeho počin dokonce vytvořil karikaturu s popiskem „Nadar povýšil fotografii na úroveň skutečného umění“ (v doslovném překladu „Nadar zvedl fotografii na výšku skutečného umění“).

Časem se však ukázalo, že toto sarkastické prohlášení Daumiera bylo skutečným odrazem pravdy. Nadar nejprve použil úhel pohledu, který by se v malbě nikdy nepoužil. A to byl začátek revoluce ve fotografické vizi světa.

Tuto inovaci uvítali hlavně avantgardními umělci, kteří hledali nové cesty k odrazu rychle se měnícího světa na počátku dvacátého století.

Jaké jsou úhly pohledu a jejich uplatnění
Mírná změna polohy foťáku vzhledem k objektu změní pouze některé prvky záběru a na výsledné fotografii nebude rozdíl tak patrný. Zatímco výrazná změna úplně promění kompozici celé fotografie.
Pokud někdy budete chtít dosáhnout jasnějšího obrazu, nebojte se experimentovat a úplně změnit úhel, ze kterého fotíte.
Je zajímavé porovnat záběry s nízkou a vysokou pozicí fotoaparátu. Horní nebo spodní úhel je dobré aplikovat v závislosti na kreativní myšlence a představě, kterou chcete záběrem přenést.

Spodní úhel pohledu

Například pomocí záběru zespodu můžete zdůraznit výšku skoku sportovce. Díky použití nižšího úhlu bude objekt vypadat větší s vznešenější. Objekt bude budit dojem větší důležitosti a použitý úhel ještě zdůrazní jeho expresivitu.
U spodního úhlu se zdá, že předmět z fotky je nakloněn dopředu nebo dozadu. To dělá obraz dynamičtější. Účinky dynamiky a pohybu můžeme výrazně zvýšit pomocí diagonálně konstruované kompozice.

Horní úhel pohledu

Focení z výšky způsobí, že budou objekty vypadat, jakoby je někdo zamáčkl do země. S pomocí pohledu shora můžete na snímku zobrazit množství místa a umístění objektů na ploše. Také můžete zdůraznit pozici důležitého objektu v celkové kompozici.
Při fotografování v ateliéru vám horní úhel umožní vytvářet originální záběry. V tomto případě musíte však pamatovat na možnost narušení obvyklých proporcí.

Směr fotografování

Dalším z důležitých ukazatelů, které charakterizují úhel pohledu ve fotografii, je směr natáčení: diagonální, centrální, s odsazením (ze strany).

Při použití centrálního pohledu je sestavena čelní kompozice (na obrázku B), ve které se shoduje osa obrazu a optická osa objektivu fotoaparátu. Výsledkem je, že se objekt stává plochým, ztrácí hloubku.

Při postupném přemístění kamery z centrální osy doprava nebo doleva získáme boční úhel, při kterém se objekty stanou více objemnými (na obrázcích B, D, D).

Větším posunem se dostaneme až do fáze, kdy je fotografovaný objekt umíněn diagonálně od místa focení. Takový pohled se nazývá diagonální (na obrázku A).

Tato technika se často používá v architektonické fotografii nebo při fotografování městské krajiny.

Experimentování je důležité pro každého začínajícího fotografa.

Doufáme, že Vám článek pomohl a všechny, kteří by se chtěli nechat provést úžasným světem fotografovaní úplně od základních věcí jako je nastavení foťáku až do parádní výsledky, zveme na náš Kurz Fotografovaní v Draw Planet!
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/

Navzdory tvrdému dennímu světlu, raným východům a pozdním západům slunce, zůstává léto nejoblíbenějším obdobím roku pro spoustu fotografů.

Dokonce i pobyt v přírodě s foťákem v ruce je v teplých dnech velmi příjemný. Pokud hledáte kreativní nápady pro letní fotografie, pak čtěte dál.

Sluneční záření

Ve většině případů se slunci snažíme vyhnout všemi možnými prostředky. Když už se do záběru slunce dostane, z oslněním transformované fotografie přímo cítíme žár letního slunce. Proč tedy nezkusit udělat pár takových záběrů schválně?!

S takovým sluncem můžete fotografovat portréty i některé krajiny.
Pokud fotografujete uprostřed dne, budete muset fotit s malým úhlem (pokud nepoužíváte širokoúhlý objektiv), abyste oslnění zachytili.

V některých případech je třeba zahrnout slunce do rámu natolik, že sluneční paprsky procházejí přední částí objektivu a vytváří tak efekt oslnění.

Monochromatické obrázky

Modré nebe a pestré letní květiny jsou samozřejmě přímo stvořeny pro prázdninové fotografie, ale jasné sluneční světlo a hluboké stíny mohou být skvělou kombinací pro monochromatické fotografie, zejména pro fotografie města.

Pro dosažení těch nejlepších výsledků doporučujeme fotit rovnou v monochromatickém režimu.

Letní sporty
Kromě fotbalu existuje i mnoho dalších zajímavých sportů, zejména těch letních.

Jste-li někde v blízkosti moře, vyrazte na pobřeží fotit surfovaní. V našich končinách zaostřete na windsurfing. Stejně zajímavé je také fotografování jezdeckého sportu.
Pro focení může být zábavný a emocionální i obraz fanoušků, nejen samotných sportovců.

Zajímá vás, jak na fotografie esteticky i technicky správně? Na kurzu fotky vás naučíme mačkat spoušť jako profíci. S námi to zvládnete!
https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-fotografovani-pro-zacatecniky/

Všichni sníme o krásném a zajímavém interiéru. A tak nás často napadne – Co takhle pomalovat stěnu vlastními silami? Jak to ale udělat? Nemáte s tím žádné zkušenosti, připadáte si na to moc nešikovní a služby profesionálních umělců a designérů nejsou zrovna levné. V důsledku toho se snu vzdáme a aplikujeme obyčejnou tapetu, protože je to jednodušší. Ale co když to nevzdáme?

Stěna není skicák. Nemůžete na ni nakreslit prostě jen tak nějaký náhodný obrázek jen proto, že vás to právě napadlo. Výběr obrázku je téměř stejně obtížný jako samotný proces malování. Obraz by se měl přiblížit stylu místnosti, odpovídat funkčnímu účelu zóny a vyjadřovat určité emoce. A může mít některé další funkce jako rozptýlení od nízkých stropů nebo nerovných stěn. Nejčastěji se umělecká malba nachází v dětských pokojích, protože přináší dětem tolik štěstí. Zvláště pokud zobrazuje jejich oblíbené kreslené postavičky nebo různé druhy zvířat.

Dokonce, i když nejste umělec, stále máte šanci namalovat stěnu vlastníma rukama.

Krok 1. Vyberte obrázek a určete velikost budoucího výkresu. Předpokládá se, že jste v okamžiku, kdy už naprosto přesně víte, ve které části místnosti a proč tento obrázek bude. Na internetu je obrovský výběr různých obrázků, ale napoprvé se pokuste vybrat něco jednoduššího. Zatím se nepouštějte do výběru obrázku luxusního zámku v plamenech.

Krok 2. Připravte si stěnu. Profesionálové rádi kreslí na hladké a čistě namalované povrchy, takže je nutné zeď uhladit a vybrat barvu, která odpovídá barvě pozadí.

Jaké barvy se používají?

Krok 3. Nakupujeme veškerý spotřební materiál: barvy, štětce atd. Budete potřebovat dva druhy štětců: pro velké a široké tahy potřebujeme velké ploché štětce (na trhu jsou syntetické i přírodní), na detaily, obrysy a malé části se hodí malé kulaté štětce. Připravte také nádoby na mytí štětců a míchací barvy. Pokud nechcete obětovat nádobí, kupte jednorázové sady. Všichni odborníci doporučují kupovat pouze akrylátové matné barvy na bázi vody. Dobře se míchají i aplikují a po uschnutí se nedají smazat. Pro dosažení požadovaného odstínu je můžete smíchat s bílým akrylátovým lakem. Chcete-li získat potřebnou kapalnost (ideální je konzistence podobná zakysané smetaně s 15% tuku), přidejte vodu. Jen se nenechte unést, jinak na zdi při usychání barvy zůstanou nehezké fleky. Někteří pro úplnou jistotu pokryjí hotový obraz ještě dvojí vrstvou matného akrylového laku na omítku.

Krok 4. Vytiskněte si 5-10 kopií předlohy v černobílé barvě, abyste vytvořili něco jako skicu. Barvu pozadí si pořádně rozmyslete, když vyberete určitý odstín jedné barvy, bude vypadat jinak na bílé a zelené stěně. Zvolte takové odstíny, aby se celý obraz ladil. Pokud je ve vašem vybraném obrazu mnoho podobných částí (okvětní lístky nebo listy), radíme připravit si jednoduché šablony. Teprve poté se můžete vrhnout na nástěnnou malbu.

Krok 5. Nyní je třeba načrtnout na stěnu hrubý tužkový výkres. Nepoužívejte černé tužky, je těžké je pak vymazat a zůstávají po nich špinavé skvrny. Lepší je používat měkkou barevnou pastelku. Všechny nepovedené linky lze snadno odstranit velkou měkkou gumou. Čím lépe nakreslíte obrázek, tím jednodušší bude aplikace barvy. Pro ty, kteří nemají prostorovou orientaci, doporučujeme metodu označování čar a linií. Na vytisknutou předlohu i na připravenou stěnu si nakreslete mřížku. Ta Vám kresbu i stěnu rozkouskuje. Díky ní se budete na stěně lépe orientovat.

Krok 6. Začněte malovat akrylovými barvami. Namíchejte si barvy vždy bezprostředně před aplikací, protože akryl schne velmi rychle. Nezapomeňte nakreslit několik tahů, kterými dosáhnete objemu a přirozenosti obrazu, jen počkejte, dokud neuschne předchozí vrstva. Držte štětce kolmo na stěnu. Opravte všechny nedostatky tenkým štětcem. Na samém konci pracujeme s tenkým štětcem na nejmenších detailech. Tím dosáhnete objemu, oslnění od Slunce atd.

Tak se do toho pusťte a my držíme palce, ať se vše povede. A pokud chcete o interiérech vědět víc, přihlaste se na náš skvělý kurz interiérového designu! Dozvíte, jak se pracuje s půdorysem, jak se správně kombinují barvy a jak vytvořit 3D model interiéru v počítači.

David Revois, ilustrátor a koncepční umělec, poskytl začínajícím umělcům seznam znalostí, které je třeba ovládat, aby práce vypadaly více realisticky. Nezáleží na tom, čím tvoříte – tužkou, štětcem, pastelkami nebo na tabletu – všechny body v seznamu zůstávají nezměněné.

Pokud právě začínáte kreslit, máme radu: buďte erudovaným člověkem, naučte se základy a soustřeďte se na postupy jednotlivých prvků.

1. Perspektiva
Co to je: Umění přenášet trojrozměrný prostor na rovný povrch.
Cílem je: Nekreslit naplocho, zobrazit hloubku na dvourozměrném papíře.
Co Vám při tom pomůže: Nakreslete si perspektivní mřížku, abyste viděli, jak se jednoduché formy (kostky, koule atd.) chovají při zobrazování perspektivy a jak mění proporce.

2. Podíl/ proporce
Co to je: Poměr velikosti všech objektů ve výkresu.
Cílem je: Kreslit rozpoznatelné objekty. Pomůže Vám již naučená perspektiva u jiných objektů a forem.
Co je dobré znát: Naučte se nazpaměť proporce nebo najděte způsob, jak si snadno zapamatovat poměr částí objektu. Udělejte si takový „slovník“ proporcí.

3. Anatomie
Co to je: Studium struktury.
Cílem je: Nakreslit realistické objekty (lidi, zvířata, rostliny atd.).
Co potřebujete znát: Klouby, kosti, svaly… Jak fungují, jak se chovají, jak jsou spojeny jednotlivé části atd.

4. Složení/ kompozice
Co to je: Přesné umístění a prezentace důležitých prvků obrazu.
Cílem je: Ukázat divákovi nálady a emoce prostřednictvím díla.
Co potřebujete znát: Je třeba porozumět množině úhlů a pochopit, jak ovlivňují vnímání diváka a „čitelnost“ díla.

5. Osvětlení/Světlo
Co to je: Světlo a stín přenášené v barvě.
Cílem je: Vytvořit iluzi světla, zobrazit správné stíny a podtrhnout náladu díla.
Co byste měli znát: Barevné hodnoty, vrhání stínů, vliv povrchových materiálů, odraz světla, světelné vlastnosti (lom, rozptyl, atd…).

6. Hrany
Co to je: Způsob, jak určit siluetu objektu v díle.
Cílem je: Usnadnit čtení práce, rozdělit objekty a pozadí, posílit účinek hloubky.
Co potřebujete znát: Styl okrajů v kreslení (čirý / měkký / ztracený), styly čar kontur (váha, rychlost, měkkost).

7. Barvy
Co to je: Umění výběru správných odstínů (střední tóny, stíny, světlo).
Cílem je: Přidat do práce více pohybu, nálady a emocí.
Co potřebujete znát: Barevné systémy (monochromatické, doplňkové atd.), zejména vliv barev na náladu, stereotypy.

8. Postoje/ Pozice
Co to je: Umění zachytit aktivní pohyb na statickém listu.
Cílem je: Přidat život, energii, pohyb a dynamiku.
Co potřebujete znát: Emocionální tahy, náčrtky, rychlé skici, studium všeho, co se hýbe

9. Styl
Co to je: Estetika, smysl pro styl. Často závisí na základních standardech (etický, historický, sociální, symbolický), umění kulturních skupin, trh s uměním.
Cílem je: Najit cestu k divákům.
Co je třeba mít a znát: Znát kulturu, mít vlastní styl a brát tvůrčí tým současně jako tvůrce díla i jako diváky.

10. Myšlenka/Nápad
Co to je: Kreslení abstraktních pojmů, ideologických sdružení, vynálezů a navrhování nového designu. To je většinou vývojový proces.
Cílem je: Představit obrazy nových objektů, postav a bytostí, které baví nebo informují veřejnost.
Co potřebujete znát: Jak fungují věci stávající, jak vytvořit nové, jak sdružit nápady, zábavné situace, tvůrčí proces.

Pokud dokážete správně kombinovat všechny výše uvedené části, dosáhnete pocitu objemu, hloubky, struktury, světla, pohybu a života na nehybném povrchu. Tím se diváci ponoří do vašeho světa a můžete jim snadno předat své nápady, zprávy nebo vyprávět příběh. A konečně vytvoříte významné iluze. Celá tato paleta schopností bude sloužit vaší intelektualitě (paměť, kontrola, odhodlání) stejně jako emocionálnímu vývoji (pocity, emoce, podvědomí). Jedná se o složité cvičení, které vyžaduje znalosti, pozorování, představivost. Především ale musíte praktikovat a procvičovat a procvičovat. Taková dovednost je jako sval. Kresba a malování tedy vytváří jedinečný zážitek.

Rad a materiálů pro začátečníky je opravdu nepřeberné množství. My vám rádi představíme tipy, co jsou nejdůležitější k rozvoji. Máme pro vás 5 inspirujících tipů, ty vás mohou skutečně posunout dál. I když se vám může zdát, že to není tak důležité. Nejde jen o umělce, ale rady ocení i všichni ti, kteří chtějí být kreativnější.

Už celkem dost víte, ale máte pocit, že to nikam nevede a pořád něco chybí? Co dělat v takovém případě?

Když se podíváme na víc videí o kaligrafii, můžeme tak shromáždit na jednom místě dobré myšlenky, které pomohou dosáhnout krásného výsledku. Jak napsat dílko a přivést ho na fajn úroveň?

Stojí za to začít se skicami a náměty, abyste se zamysleli nad složením a stylem a protrénovali jste ruku. S největší pravděpodobností ani mistři v oboru na první pokus nenakreslí písmena tak pěkně, jak si představují. Jde o normální proces, který zahrnuje určitý počet opakování. Díky tréninku přichází kvalita. Když si vše nejdříve naskicujete, nečeká vás nepříjemné překvapení, že se vám celé slovo nevešlo, nebo že omylem vynecháte písmenko.

Chcete-li napsat písmo á la brush skript, použijte radši štětec. Každý nástroj má své vlastnosti a bez ohledu na to, jak krásně napodobňujete, bude přirozeněji vypadat psané štětcem, než perem. Kromě toho se dá snadněji měnit tloušťka a získáte efekty, jako jsou inkoustové skvrny nebo nepravidelné čáry.

Při práci s letteringem se vám bude velmi hodit pauzák. Ke slovům, které se vám povedly, můžete přidávat zajímavé prvky.

Před převodem do vektorů je lepší napsat slovo nebo frázi, a pak obtáhnout křivkami. Písmena se stanou přirozenějšími a rovnějšími. Kreslení přímo ve vektorech je poměrně obtížné.

Stojí za to nashromáždit sbírku inspirativních obrázků, předloh a dokonce i jednotlivých písmen. Okouknete prvky, a potom můžete kreslit z hlavy.

U nás na kurzu moderní kaligrafie a letteringu máme skvěle sestavený program a všechny potřebné pomůcky i materiály! Přihlaste se na kurz pod vedením nejšikovnějších lektorů a začněte tvořit vlastní kompozice! 🙂

Máme pro vás 4 jednoduchá cvičení pro rozvoj kreativního myšlení od Berta Dodsona! Fungují na odstranění tvůrčích bloků a rozšiřování osobních horizontů.

Pokud jste neočekávaně dostali kreativní krizi, nebo chcete jen opustit komfortní zónu, pokuste se soustředit na různé vlastnosti objektu kreslení.
Přesně nakreslený objekt přenáší diváka do styku s tímto objektem na doslovné úrovni. Dokonale víme, co je, například židle, a na co se používá. Přehnaný nebo zkreslený výkres stejného objektu má tendenci se dotknout diváka na emocionální úrovní a nabídnout mu, aby na něho kouknul pod novým uhlem.
To je pro diváka divné a upoutá to jeho pozornost, odhaluje něco nového jak v umělci, tak i v tom, kdo se dívá na kresbu.

Změňte poměry
Takové kresby jsou podobné karikaturám, díky tomu jsou tolik přitažlivé. Rozdíly zjistíme porovnáním. Chcete-li udělat něco velkého ve výkresu, dejte předmět vedle něčeho malého. Pokud máte pouze jeden objekt, detaily by měly být navzájem v kontrastu. Výsledky mohou být zábavné nebo rušivé, ale téměř vždy přitahují pozornost.

Podtrhněte rozdíl
Rozdíl je informace. Jeden způsob, jak udělat známé cizím, je zdůraznění rozdílů. Například dva lidé, tlustý a hubený. Ve skutečnosti rozdíl mezi nimi není tak obrovský, ale přeneseme-li to do extrému, můžete získat zcela nový příběh.

Hrajte si s měřítkem

Někdy je zajímavé vytvořit komplexní kresbu z různých zdrojů a divoce zveličovat rozdíl ve velikostech. Zde je geniální příklad, umělec Gustave Courbet na sedadle řidiče limuzíny vedle malé holčičky. Obraz se zastaví, protože divák pochopí, že Courbet je gigantický, jak doslova, tak i obrazně. Takto se rodí metafory, na kterých je postavena dobrá ilustrace.

Napětí zkreslení
Pro mnoha umělců, dokonce i zkušených odborníků, je obtížné úmyslně zkreslovat své kresby. Paradoxně může dobrý výcvik v pozorování bránit schopnosti kreslit výrazně. To znamená, že jednoduše mozek bude chtít kreslit jako fotoaparát, aniž byste do kresby přidali něco nového.  Existuje proces, který vám pomůže vyjít z tohoto omezení. To téměř zaručuje extrémnější a často zarážející obraz.

Nejdříve slepě a bez pohledu nakreslete hlavní obrysy objektu tlustou černé fixou. Pokud budete kreslit, koukejte na předmět (nebo fotografii), nikoli na obrázek. Možná budete muset čas od času podívat na svůj papír, abyste nekreslili na stůl :).

Jakmile dokončíte obrys, vezměte liner a začněte plnit stínování a detaily pečlivě, nyní se můžete libovolně podívat na předmět a na kresbu. Přirozené zkreslení, ke kterému dochází při slepé kresbě, zajišťuje, že žádné realistické stínování nedovolí správnost výkresu.

Všechny výše uvedené cvičení nutí analyzovat a pozorovat, rozšiřovat schopnosti a všechny jsou velmi užitečné. Opravdu dávají svobodu a otevírají nové pro každého, dokonce i pro ty, kteří už jsou zkušení malíři.