#technika

Zdá se, že stromy jsou pro kreslení jedním z nejjednodušších objektů. Ale pokud jste nikdy pořádně nekreslili, může být výsledný strom příliš jednoduchý…

… nebo až příliš detailní

Žádný z těchto výkresů není podobný skutečným objektům. První je jen symbol stromu a druhý je definice stromu. Hlavním úkolem umělce je kreslit to, co vidíme, ne to, co známe. Kreslení stromů je pro rozvoj této dovednosti skvělým cvičením.

V tomto článku Vám ukážeme, jak kreslit duby jednoduchým a realistickým způsobem.

Co potřebujete:
– Několik listů papíru;
– tužka (HB);
– střední měkká tužka (2B);
– měkká tužka (5V nebo méně);
– ořezávátko

Obvykle stačí pár tvrdých tužek (HB). Taková sada ale není univerzální pro všechny kresby. Abychom získali tmavé stíny, potřebujeme měkké tužky. Měkké tužky pomáhají dělat tmavší stíny, což nemůžeme říci o tvrdších tužkách. Tvrdé tužky nejsou tak tmavé ani, když na ně silně tlačíte!

Budete také potřebovat ořezávátko. Tupá špička zanechává lehčí tahy, které neodpovídají očekávanému výsledku. Vždycky dávejte pozor na ostrost tužek a nezapomeňte, že měkké tužky se rychleji ztupí!

Pokud jde o papír, může to být jakýkoli. Vhodný je i obyčejný papír pro tiskárny. Nepoužívejte však celý list. Čím menší kreslíte obrázek, tím méně detailů budete muset zobrazit. Ve skutečnosti jsou kresby z tohoto článku 9 cm vysoké.

Mozek funguje neobvyklým způsobem: nejprve zachytí celý objekt a už pak věnuje pozornost detailům. Proto nepotřebujete začít s kreslením detailů – nejdříve musíte vytvořit základ.

Krok 1

Nakreslete několika slabými tahy a tečkami jednoduchý tvar stromu. Pro tohle použijte tvrdou tužku (HB) a netlačte na ni. Tyto tahy nebudou součástí konečného obrazu (na dokončeném výkresu nebudou vidět).

Krok 2

Nakreslete kmen. Nezapomeňte, odspoda nahoru se postupně zužuje. Čím větší je strom, tím kratší a tlustší je jeho kmen.

Krok 3

V horní části kmenu nakreslete větve.
Větve v průběhu růstu postupně klesají (nezapomeňte zakreslit i to).

Krok 4

Zakreslete, jak z každé větve vyrůstají další větvičky. Čím delší větve jsou, tím níž se začínají dělit. Tahy by měly být lehké.

Krok 5

Krátkými, rychlými tahy nakreslete tvar koruny stromu. Neměla by být rovnoměrná.

Krok 6

Stejným způsobem nakreslete malé „mraky“ listů v oblasti koruny. Některá místa nechte prázdná, aby byly viditelné části větví – tato struktura působí mnohem zajímavěji.

Krok 7

Přidejte větvím na tloušťce v místech, kde nejsou pokryty listy.

Krok 8

Než začnete se stínováním, určete, která část stromu bude jasná a v kterých částech bude stín. Můžete je definovat jednoduchým šrafováním.

Krok 9

Vezměte měkkou (2B) tužku (ujistěte se, že je ostrá) a vytvořte na kmenu texturu. Nezapomeňte, že musíte ponechat některé části bílé – to je pro zobrazení textury důležité.

Krok 10

Vezměte měkké tužky (2B a 5B) a zatemněte kmen a větve podle původního plánu rozložení světla. Nebojte se na měkkou tužku víc zatlačit, abyste získali potřebný stín, ale nepřehánějte to! Čím méně je na obrázku černých oblastí, tím působivěji vypadá.

Krok 11

Vezměte tvrdou tužku a nakreslete obrys listů. Kreslete takové „uvolněné kruhy“, rychle a ostrými pohyby.

Krok 12

Každá větev má také vlastní malou korunu (to jsou ty „mraky“, které jste kreslili). Měly by být zakresleny, jakoby to byly oddělené stromečky.
Nejprve vezměte měkkou tužku (2B), která na tmavé straně vytvoří tmavší kruhy. Z počátku na ni příliš netlačte, aby bylo případně možné opravit chyby.
Až se ujistíte, že jste definovali strany pro ztmavovaní správně, přidejte do nich stíny a hloubku a nakreslete přechod mezi světlými a tmavými částmi.

Krok 13

Vezměte si měkkou (2B) tužku, abyste přidali několik výrazných listů po celé koruně a na „malých korunkách“. Tím vznikne efekt dalších, stěží viditelných větviček.

Krok 14

Vezměte tu nejměkčí tužku a přidejte několik tmavých akcentů na nejtmavších místech. Koruna bude kontrastnější. Také se ujistěte, že jsou všechny listy tmavší než „obloha“(pozadí) – listy nemohou být průhledné! Znovu můžete tvrdou tužkou projít nejsvětlejší oblasti.

Jak vidíte, kreslení stromů není tak složitý úkol. Stačí předat jejich opravdový vzhled, ne jejich definici. Je to však jen začátek tréninku – chcete-li se stát skutečným profesionálem v kreslení stromů, berte si s sebou na procházky skicák. Podívejte se na stromy, kolem kterých procházíte a pokuste se udělat jejich rychlé skici.

Máte rádi přírodu? Přímo pro Vás máme v Draw Planet kurz krajinomalby! Kresba pastelem a pastelkami, malovaní akvarelem a olejem a to vše jen a jen o flóře. 🙂

Olejomalba je jednou z nejpopulárnějších uměleckých technik. Co do ní patří, čím a na co se maluje, co k ní potřebujete mít? – To a mnohem víc se dočtete v našem nejnovějším článku!

Jak dělíme techniky olejomalby?

Vysvětlíme si, jaké možnosti vlastně skýtá olejomalba! A že jich je 🙂 Dělí se buď podle nanášení, nebo podle počtu vrstev.

Určitě nás všechny první napadne způsob nanášení oleje štětcem. Dnes máme na výběr z neuvěřitelného množství velikostí, tvarů, šířek i délek. Štětce vyhrávají na plné čáře v nanášení tenkých vrstev oleje.

Dále se nabízí možnost vytlačování olejové barvy přímo z tuby nebo nanášení špachtlí. Jde o tzv. pastózní nanášení. Co si budeme povídat, nejde zrovna o ekonomickou variantu :). Musíme také počítat s dlouhým schnutím tlustých vrstev oleje. Ale efekt to má báječný!

Nesmíme zapomenout ani na nanášení olejových barev různými částmi těla. Někteří umělci se nestydí nanášet barvy ani jinými částmi těla, než jsou ruce a nohy.

A jak je to s dělením podle počtu vrstev? Tady jsou možnosti jen dvě.
Jestliže spěcháme, čas nám nedovolí čekat na proschnutí oleje a máme rádi rychlou malbu, použijeme techniku Alla prima. To se dá volně přeložit jako Na poprvé. Na první dobrou tedy namalujete celý obraz mokrými barvami, nečekáte, až část uschne, abyste mohli dát další vrstvu. A tak zůstane dílo jednovrstvé.

Vrstvení oleje má úplně opačná pravidla. Na plátno si nejdříve předkreslíme např. tužkou, co budeme malovat. Musíme trefit proporce, ale nevykreslovat detaily. Pak pokračují jednotlivé vrstvy olejových barev, podmalba, následuje malba jako taková, pak přicházíme ke stínování a k poslední vrstvě. Mezi všemi vrstvami je nutný poměrně dlouhý časový rozestup na proschnutí oleje, ale výsledky stojí za to!

Které doplňky k olejovým barvám budete opravdu potřebovat?

Ředidla – rozpouštědla a lihy.
Ředidla se nepoužívají jen k ředění barev. Budete je potřebovat i k čištění štětců a palet (jak už jsme zmínili). Terpentýn je z nich asi nejběžnější. Zachovává olejový charakter barev, má ale typický zápach. Existují však i praktičtější a příjemnější verze bez zápachu. 🙂

Lněný olej se vyrábí ze semen lnu a dodává barvám lesk a průhlednost. Zhuštěný lněný olej zasychá delší dobu a je vhodný. Na lazurování je vhodný zhuštěný lněný olej (smíchaný např. s terpentýnem). Díky jeho přidání do barev se vytvoří hladký povrch bez viditelných stop po štětci.

Sikativy jsou vyrobené z kovových solí a urychlují schnutí oleje aktivací oxidace. Používají se šetrně a předcházejí tvorbě povrchových vad.

Média a gely přidané do barvy obohacují pastu, upravují její strukturu, lesk a transparentnost.

Můžeme říct, že olejomalba je velmi odolná i zubu času. Na povrchu zasychajícího oleje se však dřív či později objeví prasklinky. Abychom tento proces zpomalili, obrazy na závěr nalakujeme.

Na co malujeme olejem? Jaké existují druhy pláten a v čem je mezi nimi rozdíl?

Už více než jedna generace uznává, že plátno je ideálním podkladem pro olejomalbu. Tkanina vyrobená z rostlinných nebo syntetických vláken je nejoblíbenějším a nejrozšířenějším základem pro olejomalbu.

Nejběžnější plátno pro olejomalby je lněné. Lněné plátno si nezískalo takovou popularitu u umělců jen náhodou. Obrazy na něm namalované mají organickou krásu díky „živé“ struktuře. Pokud hodláte malovat velké obrazy, pak není nic lepšího než použití lněného plátna s dvojitou vazbou, která je ještě pevnější, silnější a spolehlivější.
Neméně populární než lněné je bavlněné plátno. Jeho hlavní výhodou je, že bavlněná nit je mnohem tenčí a rovnější. Pro někoho je tato struktura při malování velmi pohodlná. Jeho prestiž však upadá z několika důvodů: může hnít, rozšiřovat se, zmenšovat se a následně tvořit vlny kolem hranic plátna. Je však velmi dobrou volbou pro začátečníky, protože je levnější než len.
Syntetické plátno – polyesterové. Pravdou je, že je polyester mnohem lepší než len a bavlna. Je stabilní, odolný a není citlivý. Úplná absence textury činí materiál zcela hladký.

Jak se starat o štětce?

Na štětcích a jejich kvalitě opravdu záleží. Proto bychom měli vědět, jak se o ně správně starat. Každý z nás je čas od času nepořádný. Po malování olejem štětce ale nesmíme nechat jen tak válet!
Tady je pár užitečných rad, které se vám budou hodit :).

Rada č.1: Štětce vždy pořádně vymyjte
Ano, opravdu to nikoho nebaví, ale vymývání určitě neodkládejte. Některé barvy po zaschnutí vůbec vymýt nejdou a štětec by byl na vyhození. Na olejové barvy budete potřebovat terpentýn. Při vymývání na štětec příliš netlačte.
Rada č. 2: Po umytí štětec správně uložte
Když odkládáte štětec na uschnutí, nikdy ho nepokládejte štětinami dolů. Ohnuté štětinky by se už nikdy nevrátily do původního tvaru, ani by dobře nevětraly.
Rada č.3: Na štětec při malování netlačte
Se štětcem se zacházejte jemně. Jinak ztratí svůj tvar a ať se budete snažit sebevíc, nenamalujete, co jste měli v plánu. Když si pořídíte nový štětec, nejdříve ho namočte do nádobky s vodou a pomalu s ním míchejte. Jemně tak odstraníte ochranou zpevňující vrstvu. Při malování štětec pouze lehce přikládejte, neměli byste se nijak dotýkat kovovou částí a ohýbat o ni štětiny.
Rada č.4: Zvolte vhodnou velikost
Pokud je to možné, nenamáčejte do olejové barvy kovovou část štětce. Naprosto stačí, když budete nabírat a nanášet barvu štětinami. Když byste se přistihli při tom, že se snažíte „zvětšit“ štětec tím, že ho více namáčíte, zvolte radši větší štětec. Když se Vám dostane olejová barva pod kovovou část štětce, už ji pryč pořádně nedostanete a bude se vám míchat nežádoucí barva s právě používanou.

Nejlepší je, vyzkoušet si olejomalbu u nás v Draw Planet! Pochopíte její kouzlo a naučíte se tipům a trikům, které Vás dovedou ke krásným výsledkům. Těšíme se na kurzu!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-olejomalby-pro-zacatecniky/

Nejdříve definujeme názvy určitých oblastí oka, aby bylo jasné, o co jde.
Obočí, horní víčko, záhyb víčka, slzný hrbolek, zornice, řasy, duhovka, bělmo, dolní víčko

Teď se podívejte dolů na výkresy očí z různých úhlů pohledu. Také si povšimněte, že se oči u jednotlivých lidí liší různými tvary a délkou očních víček a různou hustotou a délkou řas.

Začneme kreslit oko. Nakreslíme dva kruhy – to bude oko (oční bulva) a duhovka.

Potom nakreslete čáry zobrazující okraje horních a dolních víček.
Nakreslete zornici a linii obličeje.

Gumou odstraňte čáry, které jsou nad a pod samotným okem. Nakreslete několik čar v oblasti obočí.

Nyní nakreslete čáru, která bude zobrazovat tloušťku okraje spodního víčka. Nakreslete vpravo pod oko něco jako prodlouženou kapku. Vpravo nahoře nakreslete ovál, zakreslete oblast slzného hrbolku. Nakreslete odraz světla na zornici.

Šrafování určuje tmavé oblasti. Podívejte se na směr, ve kterém jsou čáry nakreslené. Musí kopírovat tvar povrchu obličeje. Použijte tužky HB a 2B k přenosu tónu. Věnujte pozornost tomu, které oblasti jsou tužkou nedotknuté – to budou světlé oblasti. Budeme kreslit hnědé oči, takže oční duhovka bude tmavá. Světlé hnědé, modré nebo zelené oči mají střední tón. Bleděmodré, zelené nebo šedé oči jsou velmi světlé v tónu a kontrastu.

Použijte tužky 2H a HB a křížové šrafování. Vyřešte hlavní objemové oblasti a použijte sadu tónů od velmi lehkých až po téměř černé. Ztmavte oční duhovku.
Pomocí tužek HB a 2B přidejte střední tóny. Nespěchejte! Neváhejte pečlivě prostudovat všechny stíny a polostíny. Věnujte zvláštní pozornost prvkům, které by měly zůstat světlé. Kontrast mezi světlými a tmavými tóny dodává na reálnosti a správném objemu naší práce.

Pomocí tužky 2B přidejte stíny do vnitřního a vnějšího rohu oka. Použijte ostré HB a 2B tužky pro zakreslení obočí. Přejděte ke stínování zornice pomocí tužek 4B a 6B, nezapomeňte ponechat odrazy v očích.

Pokud je to nutné, ztmavte oblasti nad okem pouze přidáním dalších čar mezi již nakreslené. Ztmavte oblast v rohu oka. Přidejte tóny na další místa. Tužkou HB nakreslete řasy. Vyrůstají z vnější strany horních a dolních víček. Přidejte cévy v podobě nerovných tenkých čar.

Rozepsali jsme tu to dost podrobně. Ale přesto nejlepším způsobem jak se naučit kreslit zůstává mít nad sebou profesionální vedení. 🙂 Pokud Vás zajímá kresba, přijďte do Draw Planet na Kurz kresby pro začátečníky. A jestli máte zájem o zobrazení lidského obličeje, je kurz kreslení a malovaní portrétu přímo pro vás!

https://www.drawplanet.cz/kurz/kurz-kresby/

Nejběžnějšími technologickými variantami barev jsou
akryl a olej.

Hlavní rozdíl mezi akrylátovými a olejovými barvami tkví v jejich chemickém složení. První varianta se skládá ze syntetiky. Druhá možnost se v zásadě může vyrábět z přírodních komponentů. Akrylové barvy se vyrábějí s použitím vody a olejové rozpouštěním barviva v oleji.