#umeni

Když někdo říká „já prostě nemůžu kreslit,“ s největší pravděpodobností nebude mluvit o neschopnosti držet tužku, nebo o nedostatku času. Myslí tím spíš: „Nevím, jak na papíře zobrazit realitu.“ Pokud si to člověk uvědomí, bude jeho problém snadno vyřešen. Když nevíte, jak něco udělat, najděte si někoho, kdo ví a učte se to od něj! Nicméně výraz „Nemůžu kreslit!“ je používán stejně jako „Neumím plavat / mluvit čínsky / hrát šachy.“ Je to signál beznadějné neschopnosti: „Někdo umí kreslit, ale já ne.“ Odkud pochází toto zoufalství?

Existují dvě definice kreslení: zanechávaní stopy na materiálu a vytvářejí stopy, která je podobná něčemu skutečnému/ reálnému. Spojení těchto hodnot může být pro začínajícího umělce fatální. Víte, jak snadné je kreslit (vést tužku po papíru), ale zároveň je pro vás těžké něco vytvořit (nakreslit draka, například). Nemůžeme si to přeci vysvětlit jinak, než že ti lidé, kteří umí kreslit reálné věci, používají tajnou magii?

Právě jste podnikli první krok k pochopení toho, co je „talent“. Talentovaná osoba není někdo, kdo se „narodil s již připravenými dovednostmi“. Talent je předpokladem k něčemu, co není omezené pouze na umění.

Uveďme příklad. Řízení letadel je snadné, že? Stačí jen sedět, pohybovat pákami a čas od času stisknout nějaké to tlačítko… Ne, samozřejmě, že ne! Tohle přeci nikdo nikdy neřekne. Všichni víme, že k řízení letadel je nutné mít nesmírné znalosti. V tomto případě se nenarodil talentovaný pilot – nicméně se mohl narodit s něčím jiným než s talentem: dobrými reflexy nebo s ledovým klidem. Tyto drobnosti mu mohou pomoci v mnoha profesích, nejen v profesi pilota. Ale pokud se stane pilotem, budou mu dobře sloužit.

Talent se v praktických profesích lépe spojuje se studovanými dovednostmi. Ale pro umělecké profese… no, tady je jiná situace. „Vaše práce je krásná, jste tak talentovaný!“ Říkají lidé každému dobrému umělci, což naznačuje, že talent je nutností. A pokud neumíte dobře kreslit, je to pravděpodobně proto, že nemáte talent – jste jako umělec odsouzený. Dobrý důvod k zoufalství, ne?

Zopakujeme to znovu – neexistuje žádná taková věc jako „talent pro kreslení“. Stejně jako v příkladu s pilotem se můžete narodit s drobnými obecnými vlastnostmi, jako je trpělivost, citlivost, zvídavost, perfekcionismus nebo tvrdohlavost. Může jich být více, ale mají jen jednu společnou věc: nejsou specifické, nejsou určeny pro jednu konkrétní dovednost, ale mají vliv na různé oblasti činností. Můžete je použít k tomu, abyste se stali dobrými umělci – ale nejsou pro to nutné. Můžete se stát programátorem nebo hodinářem a nikdy se nedotknout tužky.

Věříme, že většina z vlastností, používaných při kreslení, může být využita jiným způsobem. Je však důležité, abyste pochopili, že kreslení je třeba aktivně prozkoumávat – není to magie. Je to dovednost, kterou je třeba se naučit, stejně jako třeba pilotování letadla.

V Draw Planet Vám vždy pomůžeme najít tu správnou cestu k vašemu pokroku v kreslení. Začneme od úplných základů a spolu se postupně dostaneme ke skvělým výsledkům!

https://www.drawplanet.cz/kurz/

„Důležitost umělce je měřena počtem nových prvků, které uvede do plastického jazyka.“
Henri Matisse

Na výstavě v roce 1964 v Göteborgu ve Švédsku byly vystaveny čtyři obrazy avantgardního umělce Pierra Brasseaua. Mezi kritiky vzbudily nadšení. Později se však ukázalo, že jejich autorem je šimpanz Peter ze Zoo. Byl vycvičen tak, aby uměl se štětcem a barvami pracovat. Převládající barva v díle Petra byla modrá, protože se mu líbila vůně modrého kobaltu. Jeden kritik po odhalení uvedl, že tyto obrazy byly nejlepší na výstavě.

Celá historie civilizace minulého století je založena na vzorcích, algoritmech, principech, rovnicích a pravidlech. Člověk se však snaží o rovnováhu a harmonii! V souvislosti s tím se na počátku století vědecké a technologické revoluce objevuje umělecké hnutí, které nenaslouchá klasickým kánonům malovaní. Naopak spíš slouží k tomu, že poskytuje svobodu podvědomému, chaotickému a zdánlivě bezvýznamnému. Dává člověku příležitost osvobodit se norem a dogmat a zachovat vnitřní harmonii.

Abstrakcionismus (z latiny abstractus – vzdálený, nekonkrétní) je docela širokým směrem v umění 20. století. Vznikl na počátku 20. let minulého století a to hned v několika evropských zemích. Abstrakcionismus je charakterizován použitím čistě formálních prvků prezentujících realitu. Imitace nebo přesné zobrazování skutečnosti není samo o sobě cílem.

Zakladateli abstraktního umění jsou ruští umělci Vasily Kandinský a Kazimír Malevich, Holanďan Pete Mondrian, Francouz Robert Delone a Čech František Kupka. Jádrem jejich metody kreslení bylo nalézt touhu po „harmonizaci“, vytvoření určitých barevných kombinací a geometrických forem tak, aby vyvolávaly u pozorovatele různé asociace.

V abstrakcionismu lze rozlišit dva směry: geometrickou abstrakci založenou hlavně na jasně definovaných seskupeních (Malevich, Mondrian, Theo van Doesburg, Ellsworth Kelly) a lyrickou abstrakci, ve které je kompozice organizována z volně tekoucích forem (Kandinsky, Helen Frankenthaler, Gerhard Richter). Existuje však i několik dalších významných nezávislých proudů.

Mnoho abstrakcionistů má klasické vzdělání a vynikající akademické dovednosti. To znamená, že jsou schopni namalovat hezkou vázu s květinami, západ slunce na moři nebo portrét. Z nějakého důvodu ale nechtějí. Vybírají si vizuální zážitek, který není zatížen objektivitou. Umělci diváku usnadňují jeho úkol. Neumožňují mu rozptýlit vnímání na objekty zobrazené na obrázku. Pomáhají mu okamžitě se ponořit do emocí.

Nejlepší způsob, jak procítit práci abstraktního umění, je stát před dílem a jen se dívat a dívat a dívat. Některé práce mohou ponořit diváka do hluboké existenciální zkušenosti nebo extatického vytržení. To se často stává před malbami Marka Rothka a objekty Anishe Kapoora, ale podobný účinek může mít i dílo neznámého umělce.

Bojíte se vzít do ruky barvy kvůli vaší „neschopnosti kreslit“ nebo „nedostatku talentu“? Vždyť právě abstraktní techniky jsou používané i v arteterapii častěji než jiné. Pomáhají vyjádřit složité pocity, pro které je těžké najít slova. Pro mnoho umělců, kteří trpí vnitřním rozporem a jejich vlastní neslučitelností s okolním světem, se abstrakce stala téměř jediným způsobem, jak se smířit s realitou.
Při vytváření vlastních abstraktních obrazů a při setkání s uznávanými mistry je hlavní věcí být přítomný v okamžiku a cítit radost z vlastního intelektuálního úsilí.

Umělci, kteří dobře a správně malovali, často nedošli k mezinárodní proslulosti. Světovou slávu často získali spíše ti, kteří nabízeli něco nového a nebáli se inovovat.
Henri Matisse se rozhodně nebál! To, za co mu spílali kritici, ho chválila veřejnost a byl velmi populární.

Odborníci ho neustále kritizovali. Kvůli širokým tahům, kvůli zjednodušení tvarů, kvůli křiklavým barvám. Umělci si na počátku minulého století obecně dovolili hodně, ale Matisse měl obzvlášť vysokou pověst provokatéra.

V roce 1910 ze štětce Matisseho vzešel obraz . Dosud se považuje za jedno z nejodvážnějších děl umělce. Těla tanečníků Henri líčil schematicky a bez detailů, ale kompenzoval to barvou. Tím přenesl veškeré vyjádření toho, co se děje. Červená v „Tanci“ symbolizuje vnitřní žár lidí, modrá a zelená oblohu a zem.

Rad a materiálů pro začátečníky je opravdu nepřeberné množství. My vám rádi představíme tipy, co jsou nejdůležitější k rozvoji. Máme pro vás 5 inspirujících tipů, ty vás mohou skutečně posunout dál. I když se vám může zdát, že to není tak důležité. Nejde jen o umělce, ale rady ocení i všichni ti, kteří chtějí být kreativnější.

Už celkem dost víte, ale máte pocit, že to nikam nevede a pořád něco chybí? Co dělat v takovém případě?